23 Cdo 3471/2015
Datum rozhodnutí: 19.01.2016
Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 o. s. ř.



23 Cdo 3471/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslav Hromada, Ph.D. ve věci žalobkyně Liberec Real Estate, s.r.o., se sídlem v Praze 4, Na úlehli 8/725, PSČ 141 00, IČ 26501210, zastoupené Mgr. Oldřichem Barochem, advokátem se sídlem v Praze 2, Římská 14, PSČ 120 00, proti žalované JP Finance & Business Consult s.r.o., se sídlem Brně, Dominikánské nám. 5, PSČ 602 00, IČ 26950847, zastoupené Mgr. Jiřím Pospíšilem, advokátem se sídlem v Brně, Dominikánské nám. 5, PSČ 602 00, o zaplacení částky 375 000 Kč s přísl., vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 36 Cm 149/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. dubna 2015, č. j. 4 Cmo 26/2015-85, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12 245 Kč k rukám Mgr. Oldřicha Barocha, právního zástupce žalobkyně.

Stručné odůvodnění:
(§ 243f odst. 3 občanského soudního řádu dále jen o. s. ř.)

Krajský soud v Brně stanovil žalované rozsudkem ze dne 30. října 2014, č. j. 36 Cm 149/2010-59, povinnost zaplatit žalobkyni částku 375 000 Kč s příslušenstvím a dále jí uložil zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně na náhradu nákladů řízení 72 070 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 16. dubna 2015, č. j. 4 Cmo 26/2015-85, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a uložil žalované zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 25 959,40 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně.
Následně žalovaná podala včasné dovolání. Ač v něm výslovně neoznačila rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje, z jeho obsahu a se současným přihlédnutím k ustanovení § 41 odst. 2 o. s. ř. má dovolací soud za prokázáno, že je jím napaden rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. dubna 2015, č. j. 4 Cmo 26/2015-85. Žalovaná napadá postup odvolacího soudu v řízení a vytýká mu, že se nijak nevypořádal s jemu předloženými důkazy, čímž zasáhl do práva žalované na spravedlivý proces. Navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil.
K uvedenému dovolání podala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyjádření, ve kterém dovolacímu soudu navrhuje, aby dovolání odmítl a přiznal žalobkyni náhradu nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§ 10 o. s. ř.) se, po zjištění, že bylo dovolání podáno včas podle § 240 odst. 1 o. s. ř., osobou k tomu oprávněnou, zabýval otázkou jeho přípustnosti.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Způsob, jakým je nutné vymezit v dovolání jeho přípustnost, byl již v minulosti v judikatuře dovolacího soudu vyložen. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014, vyplývá, že k vymezení přípustnosti dovolání nestačí například pouhý odkaz na ustanovení § 237 o. s. ř., nýbrž je nezbytné, aby dovolatel uvedl otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je odvolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Těmto předpokladům však obsah podaného dovolání v žádném případě nevyhovuje a nepředstavuje tak způsobilé vymezení přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř.
Z výše uvedeného vyplývá, že v dovolání žalované absentuje obligatorní náležitost, která nebyla doplněna po dobu trvání lhůty k dovolání. Bez této náležitosti nelze v dovolacím řízení pokračovat, proto Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání žalované odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se v souladu s § 243f odst. 3 o. s. ř. neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. ledna 2016
JUDr. Kateřina Hornochová předsedkyně senátu