23 Cdo 3464/2012
Datum rozhodnutí: 25.06.2013
Dotčené předpisy: § 14 odst. 2 předpisu č. 37/2004Sb., § 24 odst. 1 písm. b) předpisu č. 37/2004Sb.




23 Cdo 3464/2012

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně Česká pojišťovna a.s. , se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, PSČ 113 04, identifikační číslo osoby 45272956, proti žalovanému K. G. , zastoupenému JUDr. Magdou Rothovou, advokátkou, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 24, o 2,995.114,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 10 C 13/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. července 2012, č. j. 51 Co 99/2012-93, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. července 2012, č. j. 51 Co 99/2012-93,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :
Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 7. září 2011, č. j. 10 C 13/2011-63, zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 2,995.114,- Kč spolu s příslušenstvím (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).
Soud prvního stupně vyšel z toho, že mezi účastníky byla dne 18. května 2005 uzavřena pojistná smlouva, jejímž předmětem bylo pojištění povinného ručení a havarijní pojištění vozidla Audi A8 SPZ ... ve vlastnictví žalovaného a součástí pojistné smlouvy byly všeobecné pojistné podmínky VPPH 2005 (dále též jen Podmínky ). Podle čl. 13 odst. 3 písm. c) těchto podmínek byla stanovena povinnost oprávněné osoby, pokud v pojistné smlouvě není stanoveno jinak, bez zbytečného odkladu oznámit pojišťovně, že nastala pojistná událost a bez zbytečného odkladu poskytnout pojišťovně pravdivá vysvětlení o příčinách a rozsahu pojistné události, vyčíslit nároky na výši pojistného plnění, předložit doklady, které jsou potřebné ke zjištění okolností rozhodných pro posouzení nároku na pojistné plnění a jeho výši a další povinnosti. S předmětným vozidlem odjel žalovaný do S., kde došlo dne 5. srpna 2005 k dopravní nehodě, při které bylo vozidlo poškozené a nepojízdné. Dne 17. srpna 2005 oznámil žalovaný pojistnou událost žalobkyni. K prokázání svého nároku na pojistné plnění předložil protokol policie v S. potvrzující, že k předmětné dopravní nehodě došlo. Žalobkyně provedla dvě prohlídky vozu včetně kontroly SPZ a VIN vozidla, v obou případech byla zjištěna na vozidle totální škoda. Dne 26. září 2005 vyplatila žalobkyně žalovanému pojistné plnění ve výši 2,955.114,- Kč. Následně 22. února 2006 Policie ČR zahájila trestní stíhání proti žalovanému pro spáchání trestného činu pojistného podvodu, kterého se měl dopustit tím, že žalobkyni předložil padělané doklady o dopravní nehodě, na základě kterých mu žalobkyně vyplatila pojistné plnění. Žalobkyně se připojila k trestnímu stíhání s nárokem na náhradu škody. Obžalovaný byl Obvodním soudem pro Prahu 1 v řízení pod sp. zn. 9 T 95/2006 zproštěn obžaloby v plném rozsahu, žalobkyně byla se svým regresním nárokem odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Soud prvního stupně se neztotožnil s názorem žalobkyně, že žalovaný porušil čl. 13 všeobecných pojistných podmínek a neměl tedy nárok na pojistné plnění. Uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný bez zbytečného odkladu oznámil pojišťovně, že pojistná událost nastala. Ze všeobecných pojistných podmínek, ani z pojistné smlouvy, ani z jiných zákonných ustanovení nevyplývá povinnost pojištěného předložit protokol o dopravní nehodě. O skutečnosti, že předmětný protokol o dopravní nehodě je padělaným dokumentem, žalovaný nevěděl, ani vědět nemohl. Žalovaný tedy hrubě neporušil své povinnosti ze smlouvy a všeobecných pojistných podmínek.
Po právní stránce věc posoudil dle zákona č. 37/2004 Sb. a ustanovení § 420 odst. 1 občanského zákoníku. Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Dle jeho názoru žalovaný své povinnosti z pojistné smlouvy a všeobecných pojistných podmínek zcela splnil, neboť bez zbytečného odkladu oznámil vznik pojistné události, umožnil pojišťovně pořídit si kopie dokladů a provést šetření. Předložit protokol o dopravní nehodě není povinností pojistníka a tato povinnost nevyplývá ani ze zákona ani ze smlouvy, či všeobecných pojistných podmínek. Skutečnost, že protokol o dopravní nehodě je padělaným dokladem, nemůže být k tíži žalovaného, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný o této skutečnosti věděl.
K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 2,995.114,- Kč spolu s příslušenstvím (první výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
Odvolací soud nesouhlasil s postupem soudu prvního stupně v tom smyslu, jak hodnotil nárok žalobkyně, neztotožnil se s jeho výkladem článku 13 bod 3 písm. d) všeobecných pojistných podmínek. Konstatoval, že z uvedeného ustanovení zcela jednoznačně vyplývá, že pro nárok na výplatu pojistného plnění ve smyslu uzavřené pojistné smlouvy je povinnost uvedení pravdivých informací a předložení potřebných dokladů. Jestliže tedy žalovaný předložil žalobkyni doklad, který zcela jednoznačně nebyl pravdivý, neboť byl padělaný, je zcela nerozhodné, že žalovaný o této skutečnosti nevěděl, neboť jeho povinností bylo uvést pravdivé údaje a tyto žalobkyni doložit takovým způsobem, aby mohla pojistnou událost likvidovat. Žalovaný tedy porušil článek 13 bod 3 písm. d) všeobecných pojistných podmínek VHHP 2005, které jsou nedílnou součástí pojistné smlouvy, neprokázal tedy pravdivým způsobem žalobkyni nárok, který by mu z pojistné smlouvy vyplýval. Bylo-li mu za této situace vyplaceno plnění v žalované výši, pak v této výši způsobil žalovaný žalobkyni škodu a žalovaná se důvodně domáhá vrácení pojistného plnění, které žalovanému vyplatila. Dodal, že z právního hlediska je vědomost či nevědomost žalovaného o pravdivosti údajů zcela nevýznamná. Upozornil, že smluvní vztah účastníků je založen zákonem č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, není proto možno použít občanský zákoník.
Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně v celém rozsahu, podal žalovaný dovolání (které doplnil podáním ze dne 13. března 2013), odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o. s. ř. ), a co do důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci).
Cituje ustanovení § 14 odst. 2 a § 24 odst. 1 písm. b) zákona č. 37/2004 Sb. nesouhlasí se závěry odvolacího soudu. Naopak se zcela ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně v tom, že je po právní stránce významné, že dovolatel nevěděl a vědět nemohl, že protokol o dopravní nehodě je falešný. Namítá, že i když není sporné, že protokol o dopravní nehodě byl falešný, není to důkaz o tom, že se pojistná událost nestala tak, jak ji dovolatel vylíčil. Upozorňuje přitom na skutečnost, že si žalobkyně sama provedla prohlídku havarovaného vozidla, kdy si mimo jiné ověřovala příslušný VIN vozidla. Poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4309/2010. Dle jeho názoru prokázal, že splnil svoji povinnost dle čl. 13 bod 3 písm. d) VPPH 2005. Nesouhlasí s výkladem uvedeného článku učiněným odvolacím soudem. K všeobecným pojistným podmínkám uvádí, že zde není taxativně uvedeno, že je povinností pojištěného protokol o dopravní nehodě předložit. Namítá, že pojistné plnění může být odmítnuto pouze tehdy, jedná-li se o vědomé a úmyslné porušení podmínek ze strany pojištěného. To se však v daném případě dle dovolatele nestalo. Má za to, že ve vztahu k žalobkyni neporušil žádnou ze zákonných či smluvně převzatých povinností. Protokol o dopravní nehodě předkládal v dobré víře.
V závěru s ohledem na uvedené dovolatel navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k dovolání žalobce dle obsahu spisu a předkládací zprávy nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky (dále též jen Nejvyšší soud ) úvodem poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další zákony.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou - žalovaným (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání je ve věci samé přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a opírá se o způsobilý dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým lze namítat, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Uvedené vady řízení se z obsahu spisu nepodávají a dovolatel ani takové vady v dovolání výslovně nenamítá.
Dovolací soud se proto dále zabýval uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaný porušil článek 13 bod 3 písm. d) všeobecných pojistných podmínek VHHP 2005, které jsou nedílnou součástí pojistné smlouvy, a neprokázal tedy pravdivým způsobem žalobkyni nárok, který by mu z pojistné smlouvy vyplýval.
Ze skutkových zjištění soudů vyplývá, že v čl. 13 odst. 3 písm. c) Podmínek byla stanovena povinnost žalovaného bez zbytečného odkladu oznámit pojišťovně, že nastala pojistná událost a bez zbytečného odkladu poskytnout pojišťovně pravdivá vysvětlení o příčinách a rozsahu pojistné události, vyčíslit nároky na výši pojistného plnění, předložit doklady, které jsou potřebné ke zjištění okolností rozhodných pro posouzení nároku na pojistné plnění a jeho výši a další povinnosti.
Ze skutkových zjištění naopak nevyplývá, že by žalovaný neposkytl pojišťovně pravdivá vysvětlení o příčinách a rozsahu pojistné události. Skutečnost, že žalovaný předložil žalobkyni protokol o nehodě, který nebyl vyhotoven k tomu povolaným orgánem, nepředstavuje Podmínkami předvídané poskytnutí vysvětlení ze strany pojištěného žalovaného ve vztahu k žalující pojišťovně. Samotným předložením protokolu o nehodě proto žalovaný povinnost poskytnout pravdivá vysvětlení podle čl. 13 odst. 3 písm. c) Podmínek neporušil.
Rozsudek odvolacího soudu proto není správný a dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je dán.
Odvolací soud navíc po právní stránce opodstatněnost nároku žalobkyně odůvodnil pouze tak, že bylo-li za této situace vyplaceno plnění v žalované výši, pak v této výši způsobil žalovaný žalobkyni škodu a žalovaná se důvodně domáhá vrácení pojistného plnění, které žalovanému vyplatila . Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu přitom není zřejmé, podle jaké právní úpravy k uvedenému závěru odvolací soud dospěl. Jeho právní posouzení je neúplné, tudíž nesprávné.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadený rozsudek odvolacího soudu v měnícím výroku ve věci samé (a v závislém výroku o nákladech řízení) zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. června 2013


JUDr. Pavel H o r á k , Ph.D.
předseda senátu