23 Cdo 3437/2012
Datum rozhodnutí: 24.10.2013
Dotčené předpisy: § 132 o. s. ř., § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.




23 Cdo 3437/2012


ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně B K V Stavební společnost s.r.o. , se sídlem v Boru, Přimdská 630, PSČ 348 02, identifikační číslo osoby 14704641, zastoupené JUDr. Petrem Hrůzou, advokátem, se sídlem v Tachově, nám. Republiky 58, proti žalované Obci Milíře , se sídlem Milíře 140, identifikační číslo osoby 00573639, zastoupené Mgr. Davidem Paškem, advokátem, se sídlem v Plzni, Pražská 5, o zaplacení 733.908,01 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 23 EC 562/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. března 2012, č. j. 25 Co 374/2011-228, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 21. března 2012, č. j. 25 Co 374/2011-228, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Tachově rozsudkem ze dne 19. září 2011, č. j. 23 EC 562/2010-180, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 733.908,01 Kč s příslušenstvím v tomto výroku blíže specifikovaným (bod I. výroku), zamítl nárok žalobkyně, pokud jde o příslušenství pohledávky, nad přisouzený úrok (bod II. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod III. výroku).
K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, tj. ve výroku I., změnil tak, že žalobu na zaplacení částky 733.908,01 Kč s příslušenstvím v tomto výroku specifikovaným zamítl (první výrok). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení za řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že mezi společností GEOSAN GROUP a.s. jako zhotovitelem a žalovanou jako objednatelem byla uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem bylo kompletní provedení prací a dodávek na akci M., rekonstrukce objektu bývalých kasáren na 28 bytových jednotek . Mezi společností GEOSAN GROUP a.s. jako zhotovitelem a žalobkyní jako generálním subdodavatelem byla uzavřena smlouva o dílo stejného obsahu ze dne 16. dubna 2007 (dále jen Smlouva o dílo ). Dodatky ke smlouvám byl v obou smlouvách upraven čl. V. odst. 5, týkající se platebních podmínek a fakturace tak, že zbývajících 10 % ceny díla (pozastávka) mělo být zaplaceno po odstranění veškerých vad a nedodělků namísto původního ujednání, dle kterého mělo být 7 % ze sjednané ceny díla uhrazeno po odstranění vad a nedodělků a 3 % ceny díla po uplynutí záruky. Dne 29. ledna 2008 uzavřela žalobkyně se žalovanou Rámcovou smlouvu o postoupení pohledávky, ve které bylo sjednáno, že žalobkyně jako postupitelka má a bude mít pohledávky ze Smlouvy o dílo uzavřené se společností GEOSAN GROUP a.s. a tyto stávající pohledávky i všechny další pohledávky z titulu akce Rekonstrukce bývalých kasáren na bytový dům s 28 bytovými jednotkami k. ú. M. převede na žalovanou. Žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni cenu postoupených pohledávek ve stejné lhůtě splatnosti, jaká byla závazná pro dlužníka, tj. pro společnost GEOSAN GROUP a.s. Dílčími smlouvami o postoupení pohledávek č. 17 21 pak žalobkyně převedla na žalovanou pohledávky v žalované výši. Odvolací soud vyšel i z právního posouzení věci soudem prvního stupně, který smlouvu o dílo posoudil podle § 536 a násl. obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ) a postoupení pohledávky podle § 524 odst. 1 a 2 občanského zákoníku (dále jen obč. zák. )
Odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, však dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobkyní na neuhrazenou část ceny za postoupení pohledávek představující 10 % ceny díla (pozastávky) není důvodný. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že splatnost faktur z pozastávek ceny díla nastala. Uvedl, že z ujednání stran v článku V. Smlouvy o dílo vyplývá, že nárok na doplacení ceny díla byl vázán na písemné předání a převzetí díla mezi společností GEOSAN GROUP a.s. a žalobkyní s tím, že bude-li dílo vykazovat vady a nedodělky, musí být odstranění těchto vad a nedodělků protokolárně potvrzeno stejným způsobem, jaký účastníci sjednali pro předání a převzetí celého díla. Nelze dovodit, že protokolem o předání a převzetí díla z 28. května 2009 bylo dílo řádně předáno bez vad, když toto tvrzení žalobkyně bylo stavebním deníkem a následným prohlášením stavebního dozoru vyvráceno. Za stavu, kdy podmínkou vzniku nároku na doplacení ceny díla bylo sepsání zápisu o odstranění vad a nedodělků a žalobkyně takový zápis nepředložila, právo žalobkyně na doplacení ceny díla ve výši 10 % pozastávky, představující žalobkyní požadovanou úplatu za postoupení pohledávky, nevzniklo. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl.
Žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o. s. ř. ), uplatňujíc dovolací důvody ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř.
Dovolatelka předně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za překvapivé. Dále namítá, že odvolací soud hodnotil jím doplněné dokazování způsobem, který není v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř., že při hodnocení důkazů pominul důkazy založené ve spisu a provedené soudem prvního stupně a pominul skutečnosti, které za řízení vyšly najevo a že na základě provedených důkazů dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění. Odvolací soud nepostupoval stejně náročně při hodnocení jednotlivých písemných důkazů, když v jednom směru zdůrazňoval formální náležitosti předání díla mezi žalobkyní a GEOSAN GROUP a.s. a shledával nedostatky tohoto předání ve faktických okolnostech, které se však týkaly vztahu jiných účastníků. Zápis ze stavebního deníku není přitom podkladem, kterým by mezi žalobkyní a GEOSAN GROUP a.s. došlo ze strany GEOSANU k reklamaci vad a nedodělků a kterým by byl modifikován výsledek přejímacího řízení z 28. května 2009.
Za nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem žalobkyně považuje, že odvolací soud provedl mylnou aplikaci právních předpisů, když na danou věc nesprávně aplikoval příslušná ustanovení obchodního zákoníku o smlouvě o dílo. Upozorňuje, že předmětem řízení je vztah postupitele a postupníka. Na danou věc mělo být aplikováno ustanovení § 524 a násl. občanského zákoníku. Za podstatné pro posouzení vztahu postupitele a jeho dlužníka považuje dovolatelka to, že dlužník jednoznačně svými projevy pohledávky postupitele uznal. Odvolací soud navíc podle dovolatelky nesprávně přezkoumával splatnost postoupených pohledávek, ač byly dlužníkem uznány. Postoupené pohledávky byly dlužníkem uznány, formou zápočtu vyrovnány a ve prospěch dlužníka splněny.
Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
K dovolání žalobkyně se vyjádřila žalovaná tak, že napadený rozsudek považuje za věcné správný. Odvolací soud vycházel při svém rozhodování ze skutkového zjištění, které má oporu v provedeném dokazování.
Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2012.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatelka obsahově vymezila. Z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. (existence uvedených vad tvrzena nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Posléze uvedené vady dovolatelka v dovolání namítá, dovolací soud proto napadené rozhodnutí přezkoumal nejprve z hlediska takto namítaných vad řízení.
Dovolatelka předně namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je překvapivé. Vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je řízení postiženo, jestliže odvolací soud vydá tzv. překvapivé rozhodnutí (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2007, sp. zn. 28 Cdo 3256/2006, ze dne 3. června 2009, sp. zn. 32 Cdo 2212/2008 nebo ze dne 31. října 2008, sp. zn. 33 Odo 1255/2006). Překvapivým je takové rozhodnutí, které nebylo možno na základě zjištěného skutkového stavu věci, postupu odvolacího soudu a dosud přednesených tvrzení účastníků řízení, předvídat. Tak je tomu tehdy, kdy odvolací soud (oproti soudu prvního stupně) posuzoval skutečnost, kterou žádný z účastníků řízení nikdy nepopíral, popř. která nebyla předmětem posuzování soudem prvního stupně (shodně srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2008, sp. zn. 33 Odo 1255/2006). V projednávané věci však odvolací soud řízení takovou vadou nezatížil. Odvolací soud se zabýval (stejně jako soud prvního stupně) tím, zda s ohledem na ujednání účastníků vznikl žalobkyni nárok na doplacení ceny díla ve výši 10% pozastávky, zopakoval dokazování relevantními listinami a s ohledem na provedené důkazy dovodil, že nebylo prokázáno, že by dílo bylo předáno bez vad a nedodělků, že by odstranění těchto vad bylo protokolárně převzato tak, jak upravovala smlouva o dílo; tudíž uzavřel, že žalobkyni nárok na doplacení ceny díla v uvedené výši nevznikl. Zjištěný skutkový stav věci, postup odvolacího soudu v projednávané věci, přednesená tvrzení účastníků a závěry odvolacího soudu nečiní jeho rozhodnutí tzv. překvapivým.
Namítá-li dále dovolatelka, že nebyla soudem poučena ve smyslu ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř., pak její tvrzení nemá oporu v obsahu spisu. Z protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 15. února 2012 jasně vyplývá, že žalobkyně byla v souladu s uvedeným ustanovením řádně odvolacím soudem poučena (viz č.l. 209).
Shora uvedenými výhradami tak dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. naplněn není.
Nejvyšší soud se dále zabýval podle obsahu dovolání uplatněným dovolacím důvodem podle § 242 odst. 3 o. s. ř. a přezkoumal správnost rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolací námitky, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepojí s každou námitkou účastníka ke zjištěnému skutkovému stavu; pro dovolací řízení jsou významné jen ty námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování v podstatné části oporu. Námitka, že se nestala okolnost, kterou měl soud dokazováním za zjištěnou, není sama o sobě v dovolacím řízení rozhodná, neboť je nedostatečná z hlediska skutkové podstaty vymezující dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., jestliže dovolatelka dostatečně nezpochybní logiku úsudku o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuálně netvrdí-li, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry. Prvou z těchto podmínek splní dovolatelka tím, že namítá, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že soud naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, nebo vyšly za řízení najevo. Druhá z uvedených podmínek je splněna výhradou, že v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, nebo které vyšly najevo jinak, je - z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti - logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení § 133 až § 135 o. s. ř. (shodně srov. též důvody rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 27/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Samotné hodnocení důkazů nelze dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. napadnout, když na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) - jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry.
V projednávané věci odvolací soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, nebo vyšly za řízení najevo. Jde tak zejména o smlouvu o dílo ze dne 25. ledna 2008 a Protokol o předání a převzetí díla ze dne 28. května 2009. Ve smlouvě o dílo bylo stranami ujednáno, že zbývajících 10 % ceny díla bude proplaceno po odstranění veškerých vad a nedodělků z přejímacího řízení . Současně si strany smlouvy ujednaly, že předání a převzetí díla bude provedeno písemným zápisem, ve kterém budou případné vady a nedodělky přesně specifikovány . Strany si tak smluvně vymínily přesnou specifikaci vad a nedodělků v zápise o předání a převzetí díla. Protokol o předání a převzetí díla ze dne 28. května 2009 však takovou specifikaci neobsahoval a žalovaná, která je tvrdila, je neprokazovala. Odvolací soud tak pochybil, když vycházel jen z důkazů (např. stavebního deníku), které mohly svědčit o faktickém výskytu vad a pominul důkazy, svědčící o smluvním vymezení předpokladů nároku na zaplacení příslušné části ceny díla.
Dovolací soud se vzhledem k výše uvedeným závěrům již nezabýval dalšími dovolatelkou uplatněnými dovolacími důvody.
Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolatelkou uplatněného dovolacího důvodu neobstojí, Nejvyšší soud je zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem a odst. 3 věta první o. s. ř.)
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 24. října 2013

JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu