23 Cdo 3419/2016
Datum rozhodnutí: 02.01.2017
Dotčené předpisy: § 107a o. s. ř.



23 Cdo 3419/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobkyně I. G. H. , zastoupené JUDr. Janem Kučerou, advokátem se sídlem Praha 6, Stavitelská 1099/6, proti žalované C. F. Gomma S.p.A. , se sídlem Via San Antonio 59, 25050, Passirano, Itálie, zastoupené Markem Procházkou, advokátem se sídlem Praha 1, Jáchymova 26/2, o zaplacení 79 237,03 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 11 C 298/2012, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 28. 8. 2014, č. j. 35 Co 61/2014-185, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 28. 8. 2014, č. j. 35 Co 61/2014-185, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka v Liberci, jako odvolací soud, usnesením ze dne 28. 8. 2014, č. j. 35 Co 61/2014-185, rozhodl, že do řízení vedeného u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 11 C 298/2012 a v odvolacím řízení u Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci pod sp. zn. 35 Co 61/2014 vstupuje na místo původního žalobce J. Č. do řízení na straně žalobce I. G. H. Odvolací soud rozhodl o procesním nástupnictví podle § 107a odst. 1 ve spojení s § 211 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) o vstupu do řízení I. G. H. na místo dosavadního žalobce J. Č. na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 25. 8. 2014, uzavřené mezi J. Č., jako postupitelem a I. G. H., jako postupníkem, doložené v průběhu odvolacího řízení s návrhem na změnu osoby na straně žalobce. Odvolací soud vyšel ze zjištění obsahu doložené postupní smlouvy, v níž účastníci dostatečně určitým způsobem specifikovali převáděnou pohledávku, kterou je pohledávka za žalovanou ve výši 79 237,03 Kč, jež původně náležela úpadci Ing. J. B. TEGUZA a byla na žalobce J. Č. převedena postupní smlouvou v rámci konkursu na původního věřitele, a to správkyní konkursní podstaty. Ve smlouvě bylo výslovně uvedeno, že postupovaná pohledávka je předmětem vedeného soudního řízení, a že byla dohodnuta úplata za postoupení ve výši 14 000 Kč.
Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 238a o. s. ř. Namítá nesprávné právní posouzení procesního nástupnictví, jestliže se odvolací soud zabýval pouze otázkou, zda mu byla náležitě doložena právní skutečnost o převodu žalované pohledávky z původního žalobce na novou žalobkyni, avšak vůbec neřešil otázku, zda v daném případě nedošlo k účelovému postoupení pohledávky a zneužití procesní úpravy. Dovolatelka je přesvědčena, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) sp. zn. 22 Cdo 3607/2013, 32 Cdo 981/2012 a 29 Cdo 3013/2010, v nichž se opakovaně uvádí, že nelze vyloučit, že soud ve výjimečných případech zamítne návrh podle § 107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení § 2 o. s. ř., přičemž takový postup je namístě například tehdy, je-li možno dovodit, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle § 107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. Podle dovolatelky bylo namístě zkoumat zneužití práva ve smyslu uvedené judikatury, jestliže soud prvního stupně rozhodl ve prospěch žalované, když žalobu zamítl a uložil původnímu žalobci, aby zaplatil náhradu nákladů řízení žalované ve výši 29 629 Kč, tj. částky dosahující téměř poloviny žalované částky ve výši 79 237,03 Kč, a jestliže proti nové žalobkyni je vedeno 7 exekučních řízení, takže hrozí, že úhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně a nákladů řízení před soudem odvolacím se stane nedobytná. Dovolatelka rovněž namítá, že odvolací soud v rozporu s judikaturou dovolacího soudu (rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 3607/2013) neumožnil žalované se vyjádřit k podanému návrhu žalobce na změnu osoby na jeho straně, resp. předložit tvrzení a důkazy, které by mohly na zneužití procesní úpravy poukázat. Žalovaná proto navrhla zrušení napadeného usnesení odvolacího soudu a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně k dovolání žalované podala vyjádření, v němž navrhla jeho zamítnutí, neboť se domnívá, že odvolací soud rozhodl zcela po právu. Má za to, že z dosavadního průběhu řízení nelze dovozovat cokoli, z čeho by bylo možno dovodit, že cílem návrhu na záměnu účastníků je dosáhnout nevymahatelnosti pohledávky žalované na náhradu nákladů řízení. Poukazuje, že žalovanou připomínaná rozhodnutí Nejvyššího soudu pouze formulují určitou výjimku z aplikace procesních pravidel, pro jejíž použití nebyl podle žalobkyně v dané věci důvod.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání a dospěl k závěru, že v posuzované věci je dovolání přípustné dle § 238a o. s. ř, podle něhož je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a o. s. ř.).
Nejvyšší soud dovodil, že dovolání žalované je důvodné, jestliže odvolací soud v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3607/2013, veřejnosti dostupné na www.nsoud.cz ) neumožnil žalované straně vyjádřit se k návrhu žalobce na realizaci procesního nástupnictví podle § 107a o. s. ř. a neumožnil ji tvrdit a doložit důkazy o možném zneužití procesní úpravy účelovým postoupením pohledávky, a nezabýval-li se možností zneužití práva v dané věci, jestliže byla postoupena pohledávka, která je předmětem dlouhotrvajícího soudního sporu, v daném případě od roku 2012.
Dopustil-li se tedy odvolací soud nesprávného právního posouzení věci, byl dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. dovolatelkou uplatněn důvodně.
Nejvyšší soud proto usnesení odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.). Odvolací soud bude v dalším řízení vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.); odvolací soud rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1, věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 2. ledna 2017


JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu