23 Cdo 3341/2011
Datum rozhodnutí: 27.11.2013
Dotčené předpisy: § 19b odst. 3 obč. zák.




23 Cdo 3341/2011


ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. a JUDr. Hany Lojkáskové v právní věci žalobce Reality Nemo, spol. s r. o., se sídlem v Brně, Mlýnská 326/13, IČ 26224801, zast. JUDr. Alešem Mendelem, advokátem, se sídlem v Brně, Orlí 18, proti žalovanému Česká Televize, se sídlem v Praze 4 Kavčí Hory, Na Hřebenech 1130/6, IČ 00027383, o ochranu dobré pověsti právnické osoby, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 39 C 9/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2011, č. j. 11 Co 36/2011-172, takto:

I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 23. 9. 2010, č. j. 39 C 9/2010-141 ve znění rozhodnutí z 19. 11. 2010, uložil žalovanému povinnost do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí uveřejnit na počátku svého pořadu Černé ovce omluvu ve znění V reportáži odvysílané v pořadu Černé ovce dne 2. 12. 2002 byla nedůvodně zpochybněna správnost postupu realitní kanceláře REALITY NEMO, spol. s r. o., IČ 26224801, se sídlem v Brně, Nádražní 10/12, při realizaci prodeje nemovitosti jejího klienta pana P. P. v B., okr. Z. Za toto jednání se Česká televize uvedené společnosti omlouvá , a to v písemné formě reprodukované hlasem komentátora v prémiovém vysílání i všech opakováních tohoto pořadu, ve zbytku omluvy soud žalobu zamítl, stejně tak i v případě požadavku na úhradu 500.000,- Kč; soud prvního stupně dále rozhodl o nákladech řízení a zastavil řízení ohledně další částky 500.000,- Kč.
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 11. 5. 2011, č. j. 11 Co 36/2011-172 rozhodl tak, že rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 250.000,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku a ve zbytku ohledně zbývající částky 250.000,- Kč rozsudek potvrdil; odvolací soud dále zrušil rozsudek soudu prvního stupně v jeho výrocích I. a II. a v tomto rozsahu řízení zastavil; odvolací soud dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud v odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že soud prvního stupně učinil správná skutková zjištění a odkázal též na dřívější rozhodnutí soudů, zejména pak rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2009, č. j. 30 Cdo 3638/2009-99, jímž byly v tam uvedeném rozsahu zrušeny rozsudky Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze.
Dále odvolací soud konstatoval, že z obsahu spisu nevyplývá závěr soudu prvního stupně, že žalobce netvrdil v řízení skutečnosti, které by mohly být podkladem pro uznání a zhodnocení přiměřené výše zadostiučinění v penězích. Žalobce již v podání ze 17. 1. 2005 doplnil svá skutková tvrzení tím, že v době odvysílání reportáže měl uzavřeno 157 smluv s klienty, k realizaci došlo pouze u 20 z nich, přičemž z jeho praxe vyplývá, že byla obvykle realizována polovina ze zprostředkovatelských smluv, průměrná provize činila cca 37.000,- Kč a tak příjem žalobce mohl činit 2,500.000,- Kč. V důsledku předmětné reportáže se pak řada klientů dále na žalobce se zprostředkováním neobrátila.
Odvolací soud dále uvedl, že soud prvního stupně uzavřel, že jednání žalovaného bylo objektivně způsobilé přivodit poškození jména žalobce a důvodně se tak domáhal ochrany dle ust. § 19b obč. zák. Neoprávněný zásah do dobré pověsti právnické osoby, např. šířením nepravdivých údajů o ní, je způsobilý značnou měrou poškodit její vážnost. V posuzovaném případě se tohoto zásahu dopustil žalovaný ve veřejnoprávním médiu, v pořadu vysílaném v atraktivním televizním čase a jde tedy o zásah vysoké intenzity. Žalovaný uveřejnil zcela nepravdivé informace a je nepřijatelný argument žalovaného, že by vyčkávání na rozhodnutí soudu ve věci žalobce a jeho klienta ztratila reportáž na aktuálnosti. Odvolací soud vzhledem k tomu, že rozhodnutí o výši finančního zadostiučinění závisí na úvaze soudu, vyšel z tvrzení žalobce o konkrétních klientech, kteří reagovali na reportáž, a dále vycházel z obecné úvahy o poklesu obchodních činností žalobce a za přiměřené zadostiučinění pokládal částku 250.000,- Kč. V tomto rozsahu pak změnil příslušný výrok rozsudku soudu prvního stupně.
Dovoláním ze dne 11. 8. 2011 napadl žalovaný rozsudek odvolacího soudu v části jeho výroku I., kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 250.000,- Kč jako přiměřené zadostiučinění.
V odůvodnění dovolání žalovaný uvedl, že dovolání je v této části přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je podáváno z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.).
Dovolatel dále v dovolání uvedl, že právní závěr odvolacího soudu, že předmětným pořadem bylo zasaženo do dobré pověsti žalobce je v rozporu s platnou právní úpravou, neboť skutkový stav zjištěný v řízení nemohl být podkladem pro tento závěr. Podle dovolatele byl předmětný pořad Černé ovce odvysílaný dne 2. 12. 2002 objektivní a nestranný, pořad nekritizoval kvalitu obchodní činnosti žalobce, byl zaměřen na diváky, potencionální prodávající a upozorňoval je na nutnost číst a řádně zvážit obsah smlouvy, kterou uzavírají se zprostředkovateli prodeje, což bylo demonstrováno na příběhu klienta žalobce, který se domníval, že podepsal zprostředkovatelskou smlouvu bez exkluzivity, a proto nechtěl žalobci uhradit smluvní pokutu za porušení povinnosti neprodat nemovitost bez účasti zprostředkovatele. Reportáž objektivně popsala spor mezi žalobcem a jeho klientem, žalobce byl požádán o zaujetí stanoviska, což odmítl s tím, že se vyjádří až poté, co soud rozhodne o jeho žalobě na úhradu předmětné smluvní pokuty jeho klientem. Soud poté pravomocně rozhodl o úhradě smluvní pokuty klientem, žalobce však odmítl nabídku žalovaného na pokračování předmětného pořadu.
Dovolatel je toho názoru, že tvůrci reportáže jednali v dobré víře poskytnout přesné informace, v reportáži zazněla stanoviska nezávislých odborníků k výkladu zprostředkovatelské smlouvy, informace, které zazněly v reportáži, nebyly nepravdivé a způsob prezentace těchto informací odpovídal účelu reportáže. V reportáži byla zachována rovnováha mezi právem na informace a právem na ochranu dobré pověsti právnické osoby. Nesprávnost právního posouzení odvolacím soudem spatřuje dovolatel v tom, že tento soud posoudil informace, které byly uvedeny v reportáži, jako způsobilé zasáhnout do dobré pověsti žalobce a vzhledem k tomu, že reportáž nezasáhla do dobré pověsti žalobce nebyl důvod přisoudit mu zadostiučinění v penězích. Dovolatel proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadenou část výroku I. odvolacího soudu a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
V podání ze dne 12. 9. 2011 se k dovolání vyjádřil žalobce. Ve vyjádření zejména uvedl, že dovolání pokládá za účelové, právní posouzení věci je shrnutím názorů všech soudů činných ve věci od podání žaloby. Dobrá pověst žalobce byla vážně a nenávratně poškozena v důsledku nevyváženého a jednostranného zpravodajství uveřejněného v České televizi, které poškodilo pověst žalobce, kterou nelze do dnešního dne díky šíření poškozujícího názoru žalované na internetové síti uvést do původního stavu, v jakém byla před odvysíláním pomlouvačného zpravodajství, které bylo vyvráceno Okresním soudem v Kolíně ještě před odvysíláním poškozujících odborných názorů osob zúčastněných na kampani.
Žalobce dále ve vyjádření popsal případ klienta pana K. a uzavřel, že bylo věcí žalované, že nepočkala se svojí pokřivenou relací na rozhodnutí soudu, tím by však ztratila materiál k odvysílání senzace poškozující žalobce.
Přiměřené zadostiučinění ve výši 250.000,- Kč podle žalobce nic neřeší, neboť tato částka v podstatě odpovídá soudním nákladům a nákladům na právní pomoc a žalobce nemá pocit, že mu byla poskytnuta dostatečná satisfakce a fungování žalobce není možné dosud uvést do původního stavu.
Žalobce proto navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalované v celém rozsahu zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) se zřetelem k čl. II. bod 7 zák. č. 404/2012 Sb., kterým se mění zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012. Nejvyšší soud poté konstatoval, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a 4, § 241a odst. 1 o. s. ř.).
V posuzovaném případě je dovolání přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobci přiznal zadostiučinění ve výši 250.000,- Kč, a v tomto rozsahu žalovaný též rozsudek odvolacího soudu napadl.
V posuzovaném případě se dovolatel domnívá, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, když žalobci přiznal zadostiučinění ve výši 250.000,- Kč, neboť zjištěný skutkový stav věci nemohl být podkladem pro tento závěr.
Podle § 19b odst. 3 obč. zák. platí ust. § 19b odst. 2 obč. zák. přiměřeně i pro neoprávněný zásah do dobré pověsti právnické osoby. Při neoprávněném zásahu do dobré pověsti právnické osoby se lze mj. domáhat přiměřeného zadostiučinění v penězích.
Neoprávněný zásah do dobré pověsti právnické osoby je v zásadě každé nepravdivé tvrzení nebo obvinění, které zasahuje její dobrou pověst (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 28 Cdo 1375/2002).
Odvolací soud v daném případě vycházel z toho, že skutečnost odvysílání předmětné reportáže a informací tam uvedených nebyly účastníky zpochybňovány. Soudy obou stupňů dospěly ke zjištění, že odvysílaná reportáž v pořadu Černé ovce zpochybňovala kvalitu obchodní činnosti žalobce, resp. smluv o zprostředkování jím uzavíraných a tím mělo toto zpochybnění negativní vliv na jeho obchodní činnost a dobrou pověst jeho realitní kanceláře. V reportáži byly uvedeny (zveřejněny) i nepravdivé informace poškozující pověst žalobce.
Je zřejmé, že byla-li reportáž odvysílána v atraktivním čase, jednalo se o zásah do dobré pověsti značné intenzity, jak také konstatoval odvolací soud.
Pokud dovolatel v dovolání mj. namítal, že zjištěný skutkový stav nemohl být podkladem pro právní posouzení věci, nelze tomuto jeho závěr přisvědčit, neboť jak bylo uvedeno shora, soudy vycházely z toho, že mj. informace uvedené v reportáži nebyly účastníky zpochybňovány a poté bylo věcí soudu tyto skutečnosti posoudit z hlediska ust. § 19b odst. 3 obč. zák.
Dovolací soud k tomu dodává, že dovolací soud je vázán skutkovými zjištěními soudů v předchozím řízení, neboť v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé. V daném případě nelze taktéž odvolacímu soudu vytknout, že by předmětná skutková zjištění neměla oporu v provedeném dokazování, což dovolatel ani nenamítá.
Z uvedeného vyplývá, že předmětnou reportáží bylo zasaženo do dobré pověsti žalobce, a za této situace bylo věcí úvahy soudu, jaké konkrétní prostředky ochrany použije, a to po zhodnocení okolností tohoto neoprávněného zásahu.
Odvolací soud žalovanému uložil zaplatit žalobci zadostiučinění v penězích ve výši 250.000,- Kč.
V případě přiznání zadostiučinění v penězích nestanoví zákon pro určení její výše žádné podmínky a rozhodnutí tak závisí na úvaze soudu, který však musí přihlédnout k okolnostem posuzované věci.
Odvolací soud při rozhodování o peněžitém zadostiučinění a její výši vycházel ze skutkových zjištění potvrzujících tvrzení žalobce o negativním vlivu odvysílané reportáže na jeho obchodní činnost (viz počet uzavřených zprostředkovatelských smluv, snížení počtu jejich realizace po odvysílání reportáže, průměrnou provizi, atd.) a s ohledem na tyto okolnosti pokládal za přiměřené zadostiučinění částku 250.000,- Kč.
Dovolací soud s ohledem na okolnosti případu uvedené v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, zde stručně zmíněné, pokládá závěry odvolacího soudu za správné, v souladu s ust. § 19b odst. 3 obč. zák. a neshledává, že by byl naplněn dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci.
Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 3 o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání pro jeho nedůvodnost zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalobci v tomto řízení žádné náklady nevznikly (vyjádření k dovolání bylo podáno jednatelem společnosti žalobce).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 27. listopadu 2013

JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu