23 Cdo 3318/2015
Datum rozhodnutí: 26.01.2016
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.



23 Cdo 3318/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D. ve věci žalobce V. D., zastoupeného Mgr. Závišem Löffelmannem, advokátem se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí 24, PSČ 110 00, proti žalované Kooperativa pojišťovna a. s. Vienna Insurance Group, se sídlem Praze 8, Pobřežní 665/21, PSČ 180 00, IČ 47116617, o zaplacení částky 3 920 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 7 C 2/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze, ze dne 29. ledna 2015, č. j. 72 Co 561/2014-27, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í
(§ 243f odst. 3 občanského soudního řádu dále jen o. s. ř.)
Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl usnesením ze dne 4. listopadu 2014, č. j. 7 C 2/2014-20, o zastavení řízení z důvodu, že již v této věci bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. června 2013, sp. zn. 25 C 151/2011, který nabyl právní moci dne 20. července 2013.
Žalobce podal proti výše uvedenému usnesení odvolání. Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. ledna 2015, č. j. 72 Co 561/2014 27, usnesení soudu I. stupně potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobce následně podal proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání, kterým napadl všechny jeho výroky. Dovolatel především poukazuje na to, že je aktivně legitimován k podání předmětné žaloby a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí Městského soudu v Praze, č. j. 72 Co 561/2014-27, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce podal dovolání dne 5. května 2015, tedy v poslední den zákonné lhůty pro podání dovolání podle § 240 odst. 1 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu mu bylo doručeno 5. března 2015. Po podání dovolání byl žalobce vyzván Obvodním soudem pro Prahu 8 k doplnění dovolání ve lhůtě 10 dnů. K doplnění dovolání žalobce ze dne 2. června 2015 nelze přihlížet, neboť ve smyslu § 241b odst. 3 dovolání může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání, což v tomto případě z uvedených důvodů splněno nebylo. Nejvyšší soud se tak zabýval pouze dovoláním, které bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10 o. s. ř.) se, po zjištění, že dovolání bylo podáno včas podle § 240 odst. 1 o. s. ř., osobou k tomu oprávněnou, zabýval otázkou jeho přípustnosti.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Způsob, jakým je nutné vymezit v dovolání jeho přípustnost, byl již v minulosti v judikatuře dovolacího soudu vyložen. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014, vyplývá, že k vymezení přípustnosti dovolání nestačí jen pouhý odkaz na ustanovení § 237 o. s. ř., nýbrž je nezbytné, aby dovolatel uvedl otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je odvolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Těmto předpokladům však obsah podaného dovolání v žádném případě nevyhovuje.
Podle první věty § 241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Podle § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání, které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedenou vadu pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů se podle § 243f odst. 3 o. s. ř. nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. ledna 2016

JUDr. Kateřina Hornochová předsedkyně senátu