23 Cdo 3296/2009
Datum rozhodnutí: 11.11.2009
Dotčené předpisy:





23 Cdo 3296/2009


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně B. V. S. s. s r.o., zastoupené JUDr. P. H., advokátem, proti žalované G. S. s.r.o., zastoupené JUDr. K. T., advokátkou, o zaplacení 444 320,18 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 43 Cm 38/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. února 2009, č.j. 1 Cmo 213/2008-188, takto:


I. Dovolání se zamítá.


II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 23 395 do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. P. H., advokáta.


O d ů v o d n ě n í:


Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 3. února 2009, č.j. 1 Cmo 213/2008-188, změnil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 1. dubna 2005, č.j. 43 Cm 38/2002-112 tak, že žalobu na zaplacení 444 320,18 Kč s příslušenstvím zamítl; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.


Odvolací soud vyšel z nesporných tvrzení účastníků, že žalovaná v důsledku provedení exekuce uhradila žalobkyni žalobou uplatněný nárok, přiznaný rozsudkem soudu prvního stupně, který byl potvrzen dřívějším rozsudkem odvolacího soudu ještě před jeho zrušením rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky.


Odvolací soud konstatoval, že nemůže zavázat žalovanou k plnění, které již žalobkyni poskytla a dovodil, že došlo k zániku závazku (solucí). Z tohoto důvodu změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl.


Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání s tím, že nesouhlasí s právním závěrem odvolacího soudu o zamítnutí žaloby a uplatnila dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ). Namítá, že odvolací soud se nezabýval jejím protinávrhem na zaplacení smluvní pokuty do výše nároku uplatněného v žalobě a o tomto protinávrhu nerozhodl.


Dovolatelka navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.


Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla jeho zamítnutí, neboť má za to, že odvolací soud ve věci rozhodl správně. Zdůrazňuje, že žalovaná v řízení vzájemný návrh nepodala, přičemž samotnou procesní obranu žalované, kterou se bránila proti zaplacení 444 320,18 Kč námitkou započtení proti této částce svým nárokem vůči žalobkyni na zaplacení smluvní pokuty, nelze bez dalšího vykládat jako vzájemný návrh.


Podle článku II. bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1.7.2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo vydáno rozhodnutí odvolacího soudu (3.2.2009), bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen o. s. ř. ).


Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátkou (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a opírá se o způsobilý dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle § 242 o. s. ř.


Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Uvedené vady řízení se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka ani takové vady v dovolání výslovně nenamítá.


Dovolací soud se proto dále zabýval uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).


Dovolací soud dospěl k závěru, že právní posouzení věci odvolacím soudem je správné, jestliže na základě nesporného tvrzení účastníků vyšlo najevo splnění žalobou uplatněného nároku žalovanou. Odvolací soud za této situace správně dovodil, že je důvod pro zamítnutí žaloby z důvodu zániku závazku.


Je třeba konstatovat, že pokud je pravomocný rozsudek, na jehož základě žalovaná plnila, resp. plnění bylo exekučně vymoženo, zrušen v řízení o mimořádném opravném prostředku, pak plnění žalované, resp. plnění vymožené, má povahu plnění na základě právního důvodu, který odpadl, je tedy bezdůvodným obohacením žalobkyně. To však neznamená, že by se odvolací soud měl v daném řízení zabývat bezdůvodným obohacením žalobkyně, neboť se jedná o pohledávku, která má základ v jiném skutku, než byl uplatněn v žalobě (žalobou bylo požadováno zaplacení částky 444 320,18 Kč z titulu nesplnění smluvní povinnosti na základě smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky dne 1.11.2000).


Pokud dovolatelka namítá, že odvolací soud se nezabýval jejím protinávrhem na zaplacení smluvní pokuty do výše žalované částky, je namístě poukázat na § 98 o. s. ř., podle něhož je vzájemným návrhem i projev žalovaného, jimž proti žalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení, avšak jen pokud navrhuje, aby bylo přisouzeno více, než co uplatnil žalobce. Jinak soud posuzuje takový projev jen jako obranu proti návrhu.


Odvolací soud se pak správně nezabýval obranou žalované proti návrhu žalobkyně, jestliže došlo k zániku nároku uplatněného žalobou jeho splněním.


Námitka dovolatelky tedy nebyla shledána oprávněnou, dovolací důvod ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nebyl uplatněn důvodně, a proto Nejvyšší soud, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.), dovolání žalované podle § 243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.


O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny advokáta za sepis vyjádření k dovolání, ve výši 23 095 Kč (§ 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 16, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, v platném znění) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., v platném znění), tedy celkem ve výši 23 395 Kč.


Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.


Nesplní-li povinná co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.


V Brně 11. listopadu 2009


JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á


předsedkyně senátu