23 Cdo 3232/2013
Datum rozhodnutí: 29.04.2014
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.



23 Cdo 3232/2013


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobců a) Ing. J. K. , a b) Ing. S. T. , obou zastoupených Mgr. Jiřinou Svojanovskou, advokátkou, se sídlem v Brně, Šiligrovo náměstí 257/3, proti žalovanému DIAMO, státní podnik , se sídlem ve Stráži pod Ralskem, Máchova 201, PSČ 471 27, identifikační číslo osoby 00002739, zastoupenému JUDr. Andreou Považanovou, advokátkou, se sídlem v Praze 5, Elišky Peškové 735/15, o zaplacení částky 4,000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 21 Cm 7/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. května 2013, č. j. 3 Cmo 443/2012-176, takto:

Dovolání se odmítá .

O d ů v o d n ě n í:
Městský soud v Praze mezitímním rozsudkem ze dne 27. září 2012, č. j. 21 Cm 7/2012-139, rozhodl, že žaloba obou žalobců je vůči žalovanému co do základu důvodná (bod I. výroku) s tím, že o výši žalobou uplatněného nároku a o nákladech řízení bude rozhodnuto v rozsudku konečném (bod II. výroku). K odvolání žalovaného odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Pro dovolací řízení v této věci je rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013, což se podává z bodů 1. a 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Podle § 243f odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalovaný.
Považuje-li dovolatel napadené rozhodnutí za v rozporu s ustálenou judikaturou, když měl podle ní odvolací soud porušit svou poučovací povinnost vyplývající z ustanovení § 118a o. s. ř., nepředkládá dovolacímu soudu k řešení žádnou takovou otázku procesního práva, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a to ani dovolatelkou namítaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. ledna 2011, sp. zn. 21 Cdo 3820/2009.
Tvrdí-li dovolatel, že se odvolací soud v napadeném rozsudku nevypořádal s argumentací žalovaného o tom, že žalovaný má k užívání předmětného technického řešení právo na základě smluv o dílo uzavřených se společností SEPARA EKO s. r. o. a nevyjádřil se k argumentaci žalovaného o tom, že na něj přešel minimálně 50% podíl k patentu žalobce č. 1, nemohou tyto otázky založit přípustnost dovolání, neboť jde o uplatnění jiného dovolacího důvodu, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř.
Namítá-li dovolatel, že se odvolací soud vůbec nezabýval otázkou, zda je uplatnění práv žalobců v souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., přehlíží, že odvolací soud tento rozpor neshledal (a dovolací soud nemá tomuto závěru co vytknout), a dospěl naopak k závěru, že v souladu s dobrými mravy není naopak jednání žalovaného spočívající v užívání patentu žalovaným bez jakéhokoli vypořádání se s žalobci.
Přípustnost dovolání pak nemohou založit námitky dovolatele směřující k otázkám, na nichž rozhodnutí odvolacího soudu nebylo založeno (jde o namítanou možnost profitování žalobců z omylu žalovaného vyvolaného žalobcem č. 1 a námitku, zda může docházet ke vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, jestliže žalobci nereagovali na nabídku žalovaného na bezúplatný převod předmětného patentu a dostali se tak do prodlení ).
Dalšími námitkami dovolatel nepředkládá dovolacímu soudu žádnou konkrétně formulovanou otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. dubna 2014


JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.
předseda senátu