23 Cdo 3202/2015
Datum rozhodnutí: 19.01.2016
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.



23 Cdo 3202/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., ve věci žalobce DUP - družstvo , se sídlem v Pelhřimově, Řemenovská 1999, identifikační číslo osoby 00028754, zastoupené JUDr. Jaroslavem Doudou, advokátem se sídlem v Pelhřimově, Tylova 242, proti žalovanému J. F., zastoupenému JUDr. Janem Ševčíkem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Majakovského 1517/10, o zaplacení částky 328.800 Kč s příslušenstvím , vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 12 C 148/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. ledna 2015, č. j. 15 Co 622/2014-100, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
(dle § 243f odst. 3 o. s. ř.)

Okresní soud v Pelhřimově rozsudkem ze dne 18. září 2014, č. j. 12 C 148/2013-73, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 328.800 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (bod II. výroku).
K odvolání žalovaného odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích v celém rozsahu podal žalovaný dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ), neboť napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení otázek hmotného i procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle § 241a odst. 1 o. s. ř.
Žalobce se k dovolání žalovaného nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. § 239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení § 237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Namítá-li dovolatel, že byla sjednána nevyvratitelná právní domněnka o uzavření kupní smlouvy v případě, že kupující nevrátí obaly ve lhůtě 30 dnů od ukončení odběru piva od prodávajícího a odkazuje v této souvislosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. března 2010, sp. zn. 23 Cdo 5508/2007, přehlíží, že určující pro rozhodnutí odvolacího soudu bylo založení smluvního vztahu mezi stranami rámcovou smlouvou, na jejímž základě (čl. 1) byly uzavírány jednotlivé kupní smlouvy okamžikem dodání zboží. Podle závěrů odvolacího soudu na dodání zboží byl vždy vystaven dodací list podepsaný žalovaným, v němž je ve smyslu rámcové smlouvy stranami konstatováno, že se za obaly hradí pouze záloha a v případě jejich nevrácení bude cena obalů doúčtována konkrétní částkou. Lze tak přisvědčit odvolacímu soudu, že namítané rozhodnutí Nejvyššího soudu na projednávanou věc nedopadá, neboť v něm soud dospěl k názoru, že si nelze sjednat nevyvratitelnou domněnku, jež by mohla odepřít jedné ze stran výkon jejího zákonem zaručeného práva bez možnosti prokázání pravosti jejího práva. V nyní projednávané věci se přitom o takový případ nejedná. Rozhodné pro odvolací soud bylo uzavření smlouvy postupem podle § 275 odst. 4 obch. zák., nikoli sjednání nevyvratitelné právní domněnky o uzavření kupní smlouvy .
Lze tedy shrnout, že dovolací soud neshledal, že v projednávané věci by byl dán předpoklad přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. Dovolací soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. ledna 2016
JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu