23 Cdo 3179/2016
Datum rozhodnutí: 15.12.2016
Dotčené předpisy: § 107a o. s. ř.




23 Cdo 3179/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Moniky Vackové, ve věci žalobce V. H. zastoupeného JUDr. Michalem Filipinským, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 18, proti žalovanému J. S. , zastoupenému JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 5, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 Cm 200/2010, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. ledna 2016, č. j. 6 Cmo 24/2012-206, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. ledna 2016, č. j. 6 Cmo 24/2012-206, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. října 2011, č. j. 4 Cm 200/2010-59, zrušil rozhodčí nález Dražební a vymáhací kanceláře s. r. o. se sídlem Václavské náměstí 802/56, 110 00 Praha 1 rozhodce Ing. Jana Joklová, č. j. 10182010 ze dne 25. října 2010, ve věci žalobce PROFI-CZ spol. s r. o., se sídlem Plovární 1, 301 00 Plzeň, identifikační číslo osoby 26347881, proti žalovanému V. H., o zaplacení 220.000 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).
Po vydání uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze, proti němuž podala původní žalovaná odvolání, navrhl žalobce, aby do řízení namísto původní žalované vstoupil J. S., Svůj návrh odůvodnil tím, že J. S. postoupil před zahájením řízení předmětnou pohledávku původní žalované (společnosti PROFI-CZ spol. s r.o.). V průběhu řízení však dne 1. dubna 2011 smlouvu o postoupení pohledávky vypověděl. Pohledávka tedy přešla na J. S. a původní žalované žádné právo nepřísluší.
Vrchní soud v Praze usnesením v záhlaví uvedeným připustil, aby na místo původní žalované vstoupil do řízení J. S.
Odvolací soud vyšel z toho, že výpověď smlouvy ze dne 1. dubna 2011 byla podána v souladu se smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 6. února 2009. Uvedl, že tedy nastala skutečnost, s níž právní předpisy spojují přechod práv nebo povinností účastníka řízení, o něž v řízení jde. Stalo se tak v průběhu odvolacího řízení. Rozhodl tedy podle ustanovení § 107a odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ) tak, že v řízení bude soud pokračovat s J. S., jako žalovaným namísto PROFI-CZ spol. s r.o., Plzeň, Plovární 1, identifikační číslo osoby 26347881.
Proti usnesení odvolacího soudu podal dovolání žalovaný.
K dovolání žalovaného se vyjádřila původní žalovaná s tím, že navrhuje dovolání zamítnout.
Žalobce se dle obsahu spisu k dovolání žalovaného nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Podle ustanovení § 238a o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).
Podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že o vstupu do řízení podle § 107a o. s. ř. bylo rozhodnuto v průběhu odvolacího řízení, je dovolání přípustné podle ustanovení § 238a o. s. ř. a je i důvodné.
Podle ustanovení § 107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).
V citovaném ustanovení § 107a o. s. ř. je tak upraveno procesní nástupnictví, k němuž dochází v souvislosti se singulární sukcesí práva nebo povinnosti, tedy na základě úkonu podle hmotného práva, jímž se mění subjekt, kterému náleží právo nebo jehož stíhá povinnost.
Z výše uvedeného vyplývá, že pro vyhovění návrhu na vstup účastníka do řízení musí být splněny formální podmínky, tedy musí nastat právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva na jiného, že se tato právní skutečnost týká práva nebo povinností dosavadního účastníka řízení a že nastala (došlo k ní) po zahájení řízení. Přitom návrh na vstup účastníka musí být podán za řízení, tedy dříve, než soud o věci samé rozhodl, a musí být doložen souhlas nabyvatele práva se vstupem do řízení, má-li nabyvatel práva nastoupit na místo dosavadního žalobce (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2006, sp. zn. 32 Odo 1242/2004, dostupné, jako i další poukazovaná rozhodnutí, na www.nsoud.cz ).
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi, zabývaje se výkladem ustanovení § 107a o. s. ř., vyložil, že navrhne-li žalobce, aby nabyvatel práva nebo ten, na něhož přešla povinnost, vstoupil do řízení, soud ve vztahu k jím označené právní skutečnosti zkoumá, zda vůbec jde o právní skutečnost, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují převod nebo přechod práva či povinnosti (zda tedy naopak nejde o takovou právní skutečnost, která podle právních předpisů přechod nebo převod práva či povinnosti za následek mít nemůže), zda tato skutečnost opravdu nastala (tedy např. že smlouva byla skutečně uzavřena) a zda je v konkrétním případě způsobilá mít za následek přechod nebo převod práva či povinnosti, o něž v řízení jde (tedy, že se týká práva či povinnosti, o něž v řízení jde). Naopak otázkou, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, tu vskutku je, nebo zda podle žalobcem uvedené právní skutečnosti opravdu na jiného přešlo nebo bylo převedeno, se soud nezabývá, neboť tato otázka se týká již posouzení věci samé, které nelze vyjádřit při zkoumání procesního nástupnictví, nýbrž teprve a jen v rozhodnutí o věci samé (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 708/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 37/2004, usnesení ze dne 24. června 2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 31/2004, a usnesení ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné rovněž ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 46/2012).
V usnesení ze dne 30. dubna 2008, sp. zn. 32 Cdo 1322/2008, pak Nejvyšší soud vyslovil, že odstoupení od smlouvy o postoupení pohledávky je nepochybně nutno považovat za skutečnost, se kterou právní předpisy spojují přechod práva účastníka řízení, neboť v důsledku této skutečnosti pohledávka přechází zpět z postupníka na postupitele.
Z uvedeného vyplývá, že závěr odvolacího soudu, podle něhož v dané věci nastala skutečnost, se kterou právní předpisy spojují přechod práva účastníka řízení, o něž v řízení jde, je správný.
Nesprávný, resp. předčasný je však závěr o splnění předpokladů vyplývajících z ustanovení § 107a o. s. ř., za nichž lze návrhu na změnu účastníka řízení podanému za odvolacího řízení vyhovět.
V projednávané věci se z obsahu spisu podává, že řízení bylo zahájeno dne 24. listopadu 2010 a při jediném jednání před soudem prvního stupně konaném 7. října 2011, u něhož bylo soudem prvního stupně vyhlášeno rozhodnutí o zrušení předmětného rozhodčího nálezu, byli účastníci poučeni podle ustanovení § 119a odst. 1 o. s. ř. o koncentraci řízení (o tom, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést dříve, než ve věci bude vyhlášeno rozhodnutí, neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek stanovených v ustanovení § 205a o. s. ř.), přičemž žádné návrhy na doplnění dokazování žádný z nich neučinil (srov. protokol o jednání č.l. 53-57). Návrh ve smyslu ustanovení § 107a o. s. ř., aby do řízení na místo původní žalované vstoupil jako žalovaný J. S., učinil žalobce až při jednání u odvolacího soudu dne 26. ledna 2015, který na výzvu odvolacího soudu doplnil podáním datovaným 12. července 2015, doručeným Vrchnímu soudu v Praze dne 15. července 2015, s tím, že dne 1. dubna 2011 J. S. vypověděl Smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 6. února 2009, uzavřenou mezi J. S. a společností PROFI-CZ spol. s r. o. K vypovězení smlouvy o postoupení pohledávky, o které bylo rozhodnuto rozhodčím nálezem, o jehož zrušení v předmětném řízení jde, tak došlo nikoli za odvolacího řízení, ale již v řízení před soudem prvního stupně.
Procesní nástupnictví podle ustanovení § 107a o. s. ř. se uplatní také v odvolacím řízení (srov. ustanovení § 211 o. s. ř., přičemž nic jiného stanoveno v daném případě není). Otázkou předpokladů, za nichž lze vyhovět návrhu podanému podle ustanovení § 107a o. s. ř. v odvolacím řízení, se Nejvyšší soud zabýval již v usnesení ze dne 28. dubna 2005, sp. zn. 29 Odo 301/2005, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 2005, pod číslem 123. V něm dovodil, že přezkoumává-li odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v systému tzv. neúplné apelace, uplatní se toto procesní nástupnictví, jen jestliže právní skutečnost, z níž je dovozován přechod práva nebo povinnosti, nastala po rozhodnutí soudu prvního stupně, nebo nastala sice za řízení před soudem prvního stupně, avšak jen za předpokladu, že k uplatnění procesního nástupnictví není potřebné v odvolacím řízení uvádět nové skutečnosti, popřípadě důkazy nebo jsou-li tyto nové skutečnosti a důkazy způsobilým odvolacím důvodem podle ustanovení § 205a odst. 1 písm. d) [nyní jde o písm. e)] o. s. ř.
Odvolací soud se v odůvodnění napadeného usnesení posouzením, zda návrh na vstup do řízení na místo dosavadní účastnice řízení na straně žalované byl podán důvodně až poté, kdy soud prvního stupně ve věci rozhodl rozsudkem, za situace, kdy řízení před soudem prvního stupně bylo v souladu s ustanovením § 119a odst. 1 o. s. ř. koncentrováno, ve smyslu závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2005, sp. zn. 29 Odo 301/2005, nezabýval. Jeho právní posouzení je neúplné, a proto i nesprávné, resp. předčasné a dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. byl dovolatelem uplatněn důvodně.
Poněvadž nejsou podmínky pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu [srov. § 243d písm. b) o. s. ř.], Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), toto rozhodnutí zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a věc podle ustanovení § 243e odst. 2 věty první o. s. ř. vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1 část věty za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení soud rozhodne v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 243g odst. 1 věta druhá, § 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. prosince 2016

JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.
předseda senátu