23 Cdo 3177/2015
Datum rozhodnutí: 30.09.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.



23 Cdo 3177/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D. ve věci žalobkyně FRUTKO-trans s.r.o., se sídlem v Praze 4, Antala Staška 1859/34, identifikační číslo osoby 29130654, zastoupené Mgr. Martinem Elgerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 30, proti žalované CZECH FINANCE, a. s. se sídlem v Novém Strašecí, Mšecká 967, identifikační číslo osoby 27423425, o zaplacení 39.590 EUR, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 7 C 17/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. března 2015, č. j. 31 Co 100/2015-55, takto:

Dovolání se odmítá .


O d ů v o d n ě n í :
(podle § 243f odst. 3 o. s. ř.)
Okresní soud v Rakovníku usnesením ze dne 23. 2. 2015, č. j. 7 C 17/2015-47 nepřiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků.
K odvolání žalobkyně potvrdil Krajský soud v Praze usnesením ze dne 31. 3. 2015, č. j. 31 Co 100/2015-55 usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že v rozhodovací činnosti dovolacího soudu dosud nebyly řešeny otázky, které odvolací soud nesprávně právně posoudil. Konkrétně navrhuje k řešení posouzení, zda soud může při rozhodování o osvobození od soudního poplatku zkoumat solventnost právnické osoby z pohledu jejího ročního obratu, aniž by přihlédl ke skutečně dosaženému zisku, resp. ztrátě. Dále zda je možné posuzovat solventnost žalobkyně podle toho, že je zastoupena advokátem, a zda zápis v obchodním rejstříku je dostatečným důvodem pro závěr, že žalobce aktivně nadále vyvíjí podnikatelskou činnost, kterou dosahuje zisku.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění občanského soudního řádu účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. s. ř. ).
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. § 239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení § 237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
K otázce osvobození právnických osob (podnikatelů) od soudních poplatků se Nejvyšší soud vyjádřil již v usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013 (uveřejněném pod č. 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Vymezil zde skutečnosti, k nimž je třeba v těchto případech přihlížet. Daná právní otázka je tedy v rozhodovací činnosti dovolacího soudu řešena, a odvolací soud z vymezených kritérií nevybočil, zabýval-li se při posuzování odvolání též dosaženým obratem žalobkyně. Ten je ostatně jednou z okolností, které spoluurčují celkový obraz poměrů účastníka řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3076/2014, uveřejněné pod č. 31/2015 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolatelka se dále mýlí, poukazuje-li na to, že odvolací soud provedl pouze posouzení z pohledu ročního obratu, aniž by přihlédl ke skutečně dosaženému zisku, resp. ztrátě . Z odůvodnění napadeného usnesení naopak jednoznačně vyplývá, že se soud otázkou zisku a ztrát zabýval a zároveň posuzoval souvislosti s vykazovaným obratem. Odvolacímu soudu je tak vytýkáno nesprávné právní posouzení, na kterém však rozhodnutí odvolacího soudu založeno není (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013). Stejně tak pro rozhodnutí odvolacího soudu nebylo určující řešení právní otázky, zda je možné posuzovat solventnost žalobkyně podle toho, že je zastoupena advokátem.
Klade-li konečně žalobkyně otázku, zda zápis v obchodním rejstříku je dostatečným důvodem pro závěr, že žalobce aktivně nadále vyvíjí podnikatelskou činnost, kterou dosahuje zisku, pak jde o závěr o skutkovém stavu, který nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, zveřejněné pod č. 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Na základě uvedeného neshledává dovolací soud, že by byl naplněn některý z předpokladů přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. Proto bylo dovolání žalobkyně odmítnuto podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 30. září 2015

JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.
předseda senátu