23 Cdo 3155/2010
Datum rozhodnutí: 27.02.2012
Dotčené předpisy: § 12 obch. zák.




23 Cdo 3155/2010



U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyně Mladá fronta, a. s., se sídlem Mezi Vodami 1952/9, 143 00 Praha 4, IČ 49240315, zastoupené JUDr. Karlem Čermákem jr., Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem Národní 32, 110 00 Praha 1, proti žalované MAFRA, a. s., s e sídlem Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ 45313351, zastoupené prof. JUDr. Miroslavem Bělinou, advokátem se sídlem Dlouhá 13, 110 00 Praha 1, o ochranu proti jednání nekalé soutěže, proti porušování ochranných známek a před zásahem do práva k obchodní firmě, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 101/2005, k dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. března 2010, č. j. 3 Cmo 132/2009-469, takto:


I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.060,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Miroslava Běliny, advokáta se sídlem v Praze 1, Dlouhá 13, PSČ 110 00.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou se žalobkyně domáhala ochrany práv vlastníka ochranných známek, ochrany před zásahem do práva k obchodní firmě a ochrany proti jednání v nekalé soutěži žalobou, v níž požadovala, aby žalované byla uložena povinnost zdržet se užívání označení Mladá fronta k označování jí vydávaného deníku.
Podle žalobního tvrzení žalovaná jako vlastník kombinovaných ochranných známek č. 174995 a č. 174996 MLADÁ FRONTA DNES (s prioritou pozdější než žalobkynina ochranná známka č. 170613, tj. od 11.10.1991) touto ochrannou známkou zasahuje do práv žalobkyně, která je vlastníkem ochranné známky č. 170613 MLADÁ FRONTA (s prioritou od 20.3.1991), žalovaná užívá bez žalobkynina souhlasu označení MLADÁ FRONTA k označování vydávaného deníku a tím porušuje práva žalobkyně k obchodní firmě, a také tímto svým jednáním žalovaná naplňuje podmínky generální klauzule nekalé soutěže i speciálních skutkových podstat nekalé soutěže, a to vyvolání nebezpečí záměny a parazitování na pověsti, upravených v § 47 a § 48 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.).
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. února 2009, č. j. 32 Cm 101/2005-375, žalobu, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zdržet se užívání označení Mladá fronta k označování jí vydávaného deníku, zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze (dále jen odvolací soud) rozsudkem ze dne 16. března 2010, č. j. 3 Cmo 132/2009-469, rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu p o t v r d i l a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud dovodil, že soud prvního stupně měl pro své rozhodnutí na základě provedeného dokazování a nesporných zjištěných skutečností k dispozici dostatek skutkových zjištění, z nichž vyvodil odpovídající skutkové závěry. Odvolací soud považuje také závěr soudu prvního stupně o nedůvodnosti žaloby za správný, byť se neztotožňuje se všemi úvahami, kterými byl soud prvního stupně veden.
Odvolací soud zjistil, že předmětem odvolacího řízení je rozhodnutí soudu o žalobkyní uplatněném zdržovacím nároku ze tří právních titulů, a to ochrany proti neoprávněným zásahům do práv k ochranným známkám, do práv k obchodní firmě a proti jednání nekalé soutěže žalované. Žalobkyně tvrdila svůj nárok jako nárok z porušení svých práv z ochranných zámek podle zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, dále jako nárok podle § 12 obch. zák. a jako nárok z nekalé soutěže podle § 53 obch. zák., k níž došlo naplněním skutkových podstat § 44 odst. 1, § 46 a § 47 obch. zák.
Žalobkyně považuje za zásah do těchto svých práv označení deníku Mladá fronta DNES , vydávaného žalovanou, pokud ve znění názvu deníku je obsaženo slovní spojení mladá fronta . Za stavu, kdy žalobkyni svědčí časová priorita užívání slovního spojení mladá fronta a toto spojení je chráněno i ochrannou známkou MLADÁ FRONTA , ve prospěch žalobkyně zapsanou s právem přednosti od 20.3.1991, pak dle žalobkyně dochází užíváním tohoto slovního spojení ve vydávaném deníku žalované k zaměnitelnosti deníku žalobkyně a žalované, k navození dojmu, že deník žalované pochází od žalobkyně, k vyvolání pravděpodobnosti záměny a asociaci mezi označením žalované a ochrannými známkami žalobkyně, k vyvolání nebezpečí záměny účastníků i jejich služeb v hospodářské soutěži.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v zákonné lhůtě dovoláním, z jehož obsahu vyplývá, že je považuje za přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a 237 odst. 3 o. s. ř., neboť se podle ní jedná o rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Důvodnost svého dovolání opírá žalobkyně o ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dále má žalobkyně za to, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkových zjištění, která podle obsahu spisu nemají v podstatné části oporu v provedeném dokazování, byť tato samotná skutečnost v dané věci nemůže být dovolacím důvodem (§ 241a odst. 3 o. s. ř.).
Dovolatelka ve svém dovolání vytýká odvolacímu soudu, že potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, podle nějž neexistuje u deníků nebezpečí záměny a je vyloučeno i možné porušení práv žalovanou k ochranným známkám žalobkyně, a dále že odmítl žalobkyniny argumenty týkající se možného nekalosoutěžního jednání žalované.
Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu konkrétně následující skutečnosti:
- Nesprávný výklad § 12 zák. o ochranných známkách (žalobkyně se mj. domáhala ochrany svých práv k ochranným známkám Mladá fronta , konkrétně ochranné známky č. 170613 s prioritou od 20.3.1991) a dále absenci vlastního posouzení důvodů, proč v daném případě nedochází k porušování žalobkyniných práv z ochranných známek.
- Nezabýval se vůbec skutečností, že žalobkyně navrhla svým podáním ze dne 15.9.2006 přerušení řízení podle § 109 odst. 1 písm. d) o. s. ř. a předložení předběžných otázek Evropskému soudnímu dvoru podle čl. 234 Smlouvy o založení ES.
- Nesprávné posouzení otázky, zda převzetí názvu Mladá fronta do titulu deníku, který začal 1.9.1990 vydávat právní předchůdce žalované, představovalo nekalé soutěžní jednání.
- Nezabýval se zvlášť otázkou, zda ochranné známky žalované č. 174995 a 174996 byly podány v dobré víře.
- Nesprávné posouzení otázky, zda v současné době, tj. v době rozhodování soudu, dochází jednáním žalované k vyvolání nebezpečí záměny na trhu.
- Nesprávný závěr, že je třeba nějak časově omezit soutěžní výhody vyplývající z nových myšlenek, postupů či nápadů .
- Nesprávné posouzení skutečnosti, že žalobkyně je právním nástupcem podniku Mladá fronta, nakladatelství a vydavatelství, který existoval již od r. 1964, a že tedy její práva k obchodní firmě, resp. k názvu Mladá fronta vznikla dříve, než začal vycházet deník žalované Mladá fronta DNES.
- Nesprávné posouzení otázky, zda žalovaná může do práv žalobkyně k obchodní firmě zasáhnout užíváním zapsané ochranné známky.
- Nezabýval se zvlášť otázkou vlivu dobrého jména ochranné známky žalobkyně na porušování práv k této ochranné známce.
S ohledem na výše uvedené dovolatelka navrhuje Nejvyššímu soudu České republiky, aby napadený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání žalobkyně nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (dále jen dovolací soud) posuzoval dovolání, které podala žalobkyně, a zjistil že bylo podáno oprávněnou osobou proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. Poté zkoumal, zda je tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle ustanovení § 236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení § 236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§ 241a odst. 3 o. s. ř.).
Jelikož ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud - s výjimkou určitých vad řízení - vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.
Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Přípustnost dovolání pak není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až kladným závěrem dovolacího soudu, že tomu tak vskutku je.
Dovolací soud se nejprve zabýval správností právního posouzení věci odvolacím soudem i soudem prvního stupně, které dovolatelka zpochybňuje. Své dovolací námitky založila dovolatelka na přesvědčení, že její úspěch ve věci závisí na správném hodnocení odvolacím soudem, tj. na přiznání práva na ochranu práv z ochranných známek, ochranu práv k obchodní firmě a ochranu proti nekalé soutěži žalované. V projednávané věci dovolatelka vytýkala odvolacímu soudu, že nesprávně právně posoudil věc, když tvrdil, že v daném případě nedochází k porušování žalobkyniných práv, a proto nelze žalobkyni přiznat uplatňovaný zdržovací nárok. tj. konkrétně že nelze žalované uložit povinnost zdržet se užívání označení Mladá fronta k označování jí vydávaného deníku.
Dovolací soud, jsa vázán uplatněnými dovolacími důvody, dovodil, že soud prvního stupně ani odvolací soud nepochybily ve svých rozhodnutích, že v daném případě nejsou dány důvody k poskytnutí ochrany žalobkyniných práv ze tří titulů - proti tvrzenému nekalosoutěžnímu jednání žalované, proti tvrzenému zásahu žalované do práva žalobkyně k obchodní firmě či do žalobkyniných práv z ochranných známek, a nelze proto žalobkyni přiznat uplatněný nárok, tj. konkrétně nelze uložit povinnost žalované zdržet se užívání označení Mladá fronta k označování jí vydávaného deníku. Dovolací soud nemá výhrady k rozhodnutí odvolacího soudu, který konstatoval, že rozhodnutí soudu prvního stupně je správné a proto podle ustanovení § 219 o. s. ř. toto jeho rozhodnutí jako věcně správné potvrdil.
Dovolací soud ve svém rozhodnutí vyšel z prokázaných skutečností, že žalobkyně Mladá fronta a.s. (která byla založena na základě rozhodnutí ministerstva hospodářství ČR ze dne 2.12.1992 formou zakladatelské listiny sepsané notářským zápisem dne 17.12.1992 a jeho dodatku z 13.5.1993, a to jako právní nástupce podniku Mladá fronta, nakladatelství a vydavatelství, zrušeného bez likvidace; zapsána do obchodního rejstříku dne 17.5.1993), podala žalobu ze tří titulů na ochranu svých práv proti tvrzeným zásahům žalované až v roce 2005, přičemž do té doby (tj. od doby svého vzniku v r. 1993 do r. 2005) neučinila žádná nápravná opatření k ochraně své firmy a svého soutěžního postavení na trhu. Předmětem podnikání žalobkyně je nakladatelská a vydavatelská činnost, žalobkyně provozuje nakladatelství Mladá fronta, vydávající neperiodické i periodické publikace (nevydává však deník s označením Mladá fronta ). Dovolací soud dále vyšel z prokázané skutečnosti, že žalovaná MAFRA a. s. (na kterou podle dohody z června 1992 přešla vydavatelská práva deníku Mladá fronta DNES od akciové společnosti MaF a. s., založené bývalými redaktory zaměstnanými v podniku Mladá fronta, nakladatelství a vydavatelství - právním předchůdci žalobkyně, po té, co ukončili pracovní poměr s tímto podnikem k 31.8.1990) pokračovala až do konce roku 1992 ve smluvních vztazích podle hospodářských smluv, uzavřených mezi její právní předchůdkyní a právním předchůdcem žalobkyně. Žalovaná (která byla založena zakladatelskou smlouvou ze dne 31.12.1991 a vznikla dne 31.1.1992 zápisem do obchodního rejstříku) se zabývá zejména vydáváním celostátního deníku s označením Mladá fronta DNES, a to od již od doby, kdy vstoupila na český trh periodického tisku (č.1, roč.I deníku Mladá fronta DNES ze dne 1.9.1990 vydala MaF a. s., právní předchůdkyně žalované; žalovaná od ní převzala vydávání deníku Mladá fronta DNES dne 1.6.1992). Odvolací soud navíc v dané souvislosti uvedl, že žalobkyně vznikla zápisem do obchodního rejstříku v květnu r. 1993, tedy v době, kdy inkriminovaný deník Mladá fronta DNES vydávala žalovaná, která vznikla jako subjekt na počátku r. 1992, a deník Mladá fronta DNES tedy vycházel již více než dva roky. Zejména v době od září 1990 do konce r. 1992 se tak dělo s technickou a jinou podporou, kterou nejprve právnímu předchůdci žalované a posléze i žalované poskytoval právní předchůdce žalobkyně. Odvolací soud považuje za nepřesvědčivý argument žalobkyně, která se domáhá ochrany své firmy, že k jejímu porušení mělo dojít označením deníku žalované Mladá fronta DNES s odůvodněním, že očekávala, že žalovaná od užívání označení mladá fronta pro svůj deník sama upustí.
Ze všech prokázaných skutečností, zejména z toho, že deník Mladá fronta , vydávaný v minulosti po dobu více než 40 let (od 9. května 1945 do srpna 1990) podnikem Mladá fronta, nakladatelství a vydavatelství, právním předchůdcem žalobkyně, žalobkyně již nikdy nevydávala ani v současné době nevydává, dovolací soud dospěl ke shodnému závěru jako oba nižší soudy, že žalovaná svým jednáním nezasáhla do práv žalobkyně, a to ani z titulu ochrany práv vlastníka ochranných známek, ani z titulu ochrany proti zásahům do práv k obchodní firmě, ani z titulu ochrany proti nekalé soutěži.
Pokud jde o nárok z titulu ochrany proti tvrzeným neoprávněným zásahům do práv k ochranným známkám žalobkyně, již v řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že žalobkyně je vlastníkem ochranné známky MLADÁ FRONTA (č. zápisu 170613) s prioritou od 20.3.1991 a dále že žalovaná je vlastníkem ochranných známek s prvky Mladá fronta , přičemž nejstarší jsou její ochranné známky MLADÁ FRONTA DNES (č. zápisu 174995 a 174996) s prioritou od 11.10.1991. Soud prvního stupně v uvedené věci vycházel z pravomocných rozsudků Městského soudu v Praze, kterými byla zamítnuta žaloba na zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví. Soud prvního stupně neshledal nárok žalobkyně z titulu práv vlastníka ochranné známky MLADÁ FRONTA (č. zápisu 170613) důvodným, jsou-li ochranné známky žalobkyně a žalované nezaměnitelné. Totéž je nutno konstatovat, podle soudu prvního stupně, i o nezaměnitelnosti firmy žalobkyně (Mladá fronta a.s.) ve vztahu k označení deníku žalované (Mladá Fronta DNES). Odvolací soud potvrdil v této věci rozhodnutí soudu prvního stupně s tím rozdílem, že nepovažuje za správný závěr soudu prvního stupně, že žalovaná (resp. její právní předchůdce) na počátku vydávání deníku Mladá fronta DNES parazitovala na výkonech jiného soutěžitele. Odvolací soud odůvodnil své rozhodnutí tím, že mezi oběma právními předchůdci účastníků byly k zajištění vydávání deníku Mladá fronta DNES uzavřeny hospodářské smlouvy, že tedy nelze mezi nimi dovodit ani soutěžní vztah, ani rozpor s dobrými mravy soutěže na straně právního předchůdce žalované.
Dovolací soud k otázce žalobkyní tvrzeného neoprávněného zásahu do práv z ochranných známek uzavřel, že soud prvního stupně vycházel zcela správně z pravomocných rozsudků Městského soudu v Praze sp. zn. 11Ca 172/2007 a 11Ca 171/2007, kterými byla zamítnuta žaloba na zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví, jímž bylo rozhodováno o prohlášení kombinovaných ochranných známek č. 174995 a 174996 za neplatné. Ve správním řízení Městský soud v Praze dospěl k závěru, že ochranné známky jsou odlišné, nevyvolávají v průměrném spotřebiteli nebezpečí záměny, a dále, že nelze dojít k závěru, že by při podání přihlášky k označení Mladá Fronta DNES osoba zúčastněná na podání této přihlášky (MaF a. s., právní předchůdkyně žalované) jednala v rozporu se zásadou dobré víry a se spekulativními úmysly na úkor druhého účastníka. Soud prvního stupně, shodně s právním závěrem přijatým v citovaných rozhodnutích, uvedl v odůvodnění svého rozsudku, že neshledává nárok žalobkyně z titulu práv vlastníka ochranné známky důvodným. Pokud žalovaná převzala od své právní předchůdkyně zcela oprávněně ode dne 1.6.1992 vydávání deníku s označením Mladá fronta DNES, přičemž žalobkyně od poloviny r. 1990 deník s označením Mladá fronta už nevydávala a nevydává, a žalovaná je vlastníkem ochranné známky MLADÁ FRONTA DNES (č. zápisu 174995 a 174996) s prioritou ode dne 11.10.1991, jednala v souladu s právem a nezasáhla svým jednáním do práv k ochranným známkám žalobkyně, tedy ani do práv ke kombinované ochranné známce č. 170613 MLADÁ FRONTA .
Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu nesprávný výklad § 12 zák. o ochranných známkách (žalobkyně se domáhala ochrany svých práv k ochranné známce Mladá fronta č. 170613 s prioritou od 20.3.1991) a absenci vlastního posouzení důvodů, proč v daném případě nedochází k porušování žalobkyniných práv z ochranných známek, je třeba ji proto odkázat na jednoznačné a výstižné sdělení soudu prvního stupně (viz na str. 14 rozsudku) a také na odůvodnění odvolacího soudu k posouzení ochrany práv vlastníka ochranných známek, v němž uvedl, že pokud výsledek správního řízení u Městského soudu v Praze prokázal, že ochranné známky žalované byly zapsány řádně a v souladu se zákonem o ochranných známkách, že žalovaná je stále vlastníkem zapsaných ochranných známek, které je výlučně oprávněna užívat na svých produktech (zde na vydávaném deníku), pak soud prvního stupně správně dovozuje, že žalovaná užíváním označení Mladá fronta na svém deníku nezasahuje do práv žalobkyně k ochranným známkám (blíže na str. 6 a 7 rozsudku odvolacího soudu). Tímto svým rozhodnutím soud prvního stupně nezaměňuje účel a význam správního a soudního řízení, jak tvrdila dovolatelka. Pokud odvolací soud v daném případě považoval rozhodnutí soudu prvního stupně za správné a s jeho výkladem se ztotožnil (až na některé uvedené výjimky, které však neovlivnily správnost závěrů soudu prvního stupně), neshledal důvod k rozhodnutí o přerušení řízení ani k předložení předběžné otázky k Soudnímu dvoru Evropských společenství. Výtka dovolatelky, směřující k tomu, že odvolací soud se vůbec nezabýval skutečností, že žalobkyně navrhla svým podáním ze dne 15. 9. 2006 přerušení řízení podle § 109 odst. 1 písm. d) o. s. ř. a předložení předběžných otázek Evropskému soudnímu dvoru podle čl. 234 Smlouvy o založení ES, je ve výše uvedeném kontextu irelevantní.
Dovolací soud se v této otázce ztotožňuje se závěry nižších soudů. Odvolací soud nepochybil v tom, že se nezabýval přerušením řízení podle § 109 odst. 1 písm. d) o. s. ř., neboť z jeho závěrů nevyplynulo, že by zamýšlel rozhodnout tak, že požádá Soudní dvůr Evropských společenství o rozhodnutí o předběžné otázce. Dovolací soud navíc dodává, že v daném případě je nutno vyložit § 12 zákona o ochranných známkách jedině tak, že žalobkyně (vlastník starší ochranné známky) není oprávněna požadovat prohlášení pozdější shodné nebo podobné ochranné známky za neplatnou, popřípadě bránit jejímu dalšímu užívání, pokud strpěla užívání ochranné známky MLADÁ FRONTA DNES (č. zápisu 174995 a 174996) žalovanou po dobu pěti let ode dne, kdy se o tomto užívání dozvěděla, neboť přihláška této pozdější ochranné známky žalované byla podána v dobré víře (nedostatek dobré víry žalované, resp. právní předchůdkyně žalované nebyl v řízení před soudy prokázán).
Pokud jde o nárok z titulu ochrany proti tvrzeným zásahům do práv žalobkyně k obchodní firmě, dovolací soud se ztotožňuje se závěry nižších soudů, že žalovaná tím, že užívala a užívá pro označení svého deníku (žalovanou vydávaného od 1.6.1992) Mladá fronta DNES v souladu se svojí kombinovanou ochrannou známkou, nejednala a nejedná v rozporu s ustanovením § 12 obch. zák., o ochraně obchodní firmy. Žalobkyně namítá ve svém dovolání nesprávné posouzení otázky, zda žalovaná mohla do práv žalobkyně k obchodní firmě zasáhnout užíváním zapsané ochranné známky. Dovolací soud, shodně s názorem odvolacího soudu, vykládá žalobkynino domáhání se ochrany práv k obchodní firmě Mladá fronta za spekulativní, zvláště za situace, kdy žalobkyně, odvolávající se na tradici předlistopadového deníku Mladá fronta , nijak sama na uváděnou tradici nenavázala, ač takovou možnost tehdy měla nebo mohla mít, a nikdy žádný deník nevydávala (s výjimkou bezplatně distribuovaného deníku E15, vydávaného od r. 2007, který vůbec neobsahuje na titulní straně označení mladá fronta ) a ani netvrdila, že by něco takového měla v úmyslu učinit. Podle názoru dovolacího soudu by zcela jinak byl posuzován případ, kdyby žalobkyně, resp. její právní předchůdce a po něm i žalobkyně, vydávali nepřetržitě deník s označením Mladá fronta a žalovaná by teprve po žalobkyni vstoupila na český trh periodického tisku deníkem se shodným nebo podobným označením. K takovému jednání však v posuzovaném případě nedošlo. Pokud žalovaná vydávala od 1.6.1992 deník Mladá fronta DNES, přičemž k užívání tohoto označení získala výslovný souhlas právního předchůdce žalobkyně a v dalším vydávání deníku pokračovala za jeho aktivní podpory, jednala zcela oprávněně. Dovolací soud má za to, že se nejedná o žalobkyní tvrzený konflikt mezi právy žalované k ochranné známce MLADÁ FRONTA DNES (s prioritou od 11.10.1991) a právy žalobkyně k obchodní firmě (odvolávající se, že je právní nástupkyní po subjektu, který pod názvem Mladá fronta existoval od r. 1964) podle tvrzené zásady priority, pokud žalovaná a žalobkyně nevydávaly a ani nevydávají ve shodnou dobu deníky s označením mladá fronta nebo s označením podobným. Žalovaná užívá, jak uvedl odvolací soud, označení Mladá fronta DNES pro svůj deník v podobě zapsaných ochranných známek (zejména kombinovaných ochranných známek č. zápisu 174995 a 174996) s drobnou grafickou úpravou, která nečiní z názvu deníku nezapsané označení (viz str. 7 rozsudku odvolacího soudu). Dovolací soud k tomu dodává, že název deníku Mladá fronta DNES je užíván tak, že je nápadným a výrazně velkým tiskacím písmem vytištěno slovo DNES (červeně) pod tenkou černou linkou, nad níž je drobným tiskacím písmem uvedeno Mladá fronta (černě), čímž pravdivě a neklamavě žalovaná upozorňuje na aktuálnost deníku Mladá fronta DNES , vydávaného po r. 1990, a nikoliv na naznačování návaznosti podniku jednoho soutěžitele po podniku jiného soutěžitele , jak uvádí dovolatelka. Konkrétní přílohy deníku Mladá fronta DNES nesou v záhlaví již jen označení DNES , jako např. Magazín ONA DNES (pondělí), Magazín CITY DNES (úterý), Magazín DOMA DNES (středa), MAGAZÍN DNES + TV (čtvrtek), Magazín VÍKEND DNES (sobota) blíže viz např. na webových stránkách www.mafra.cz , http://epaper.mfdnes.cz/ apod.
Pokud jde o nárok z titulu ochrany proti nekalé soutěži, ze závěrů obou nižších soudů vyplývá, že žalovaná rozhodně nejednala nekalosoutěžně. Podle závěrů odvolacího soudu označení mladá fronta v názvu deníku žalované, které je součástí ochranných známek žalované a jejich užívání není v rozporu s dobrými mravy soutěže, nemůže být parazitováním na výkonech žalobkyně, jak nesprávně uvedl soud prvního stupně. Odvolací soud z prokázaných skutečností zjistil, že žalované, resp. právní předchůdkyni žalované bylo umožněno vydávání deníku Mladá fronta DNES jednáním právního předchůdce žalobkyně (na základě hospodářských smluv). Mezi oběma právními předchůdci účastníků nelze tedy podle závěrů odvolacího soudu dovodit ani soutěžní vztah, ani rozpor s dobrými mravy soutěže na straně právní předchůdkyně žalované. Dovolací soud se plně ztotožňuje se závěry odvolacího soudu a má za to, že žalovaná, resp. její právní předchůdkyně nenaplňuje svým jednáním, tj. vydáváním deníku s označením Mladá fronta DNES, generální klauzuli nekalé soutěže (§ 44 odst. 1 obch. zák.), a to pro absenci více podmínek. Jednala-li žalovaná na základě hospodářských smluv uzavřených se žalobkyní, resp. jejím právním předchůdcem, podnikem Mladá fronta, nakladatelství a vydavatelství, podle názoru dovolacího soudu nelze toto její jednání označit za jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže, ani za jednání, které by bylo v rozporu s dobrými mravy, jak uvedl ve svém rozhodnutí soud prvního stupně (dole na str. 14 rozsudku). Dovolací soud se domnívá, že ani třetí podmínka generální klauzule nekalé soutěže není v daném případě naplněna. Pokud se žalovaná (vydavatel deníku Mladá fronta DNES od června r. 1992) a žalobkyně (nevydávající od svého vzniku žádný deník shodného či podobného názvu) ocitají v hospodářské soutěži jako soutěžitelé mnohem později, a pokud žalobkyně uplatňuje svůj zdržovací nárok z titulu nekalé soutěže žalované až po 12 letech své existence (přičemž do té doby neučinila nic pro ochranu svých práv, ač tak učinit mohla), lze uzavřít, shodně s názorem odvolacího soudu, že by výkon práva, tak jak bylo uplatněno žalobkyní, nemohl požívat soudní ochrany pro nesoulad se zásadami poctivého obchodního styku (žalobkyně by si tím vytvořila pro sebe výhodnější soutěžní pozici převzetím dlouholetých výsledků soutěžních výkonů žalované).
Dovolací soud, stejně jako soud odvolací i soud prvního stupně, dospěl k závěru, že v předmětné záležitosti se nejedná o porušení práv žalobkyně z žádného ze tří žalobkyní uplatněných titulů.
Dovolatelka přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit a že přezkumná činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení právní kvalifikace věci včetně procesních aspektů bez toho, že by byl oprávněn zasahovat do skutkového stavu, zjištěného v nalézacím řízení soudy nižších stupňů. Případná neúplnost nebo nesprávnost skutkových zjištění a závěrů, k nimž odvolací soud dospěl a na nichž své rozhodnutí založil, není totiž žádným z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., nýbrž může být (při splnění dalších předpokladů) dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. Tento dovolací důvod však není relevantním dovolacím důvodem v případě, že přípustnost dovolání má být založena podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jak tomu je v souzené věci.
Obecně vzato se může soud dopustit nesprávným postupem při provádění dokazování i tzv. jiné vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Výjimečně může být v dané souvislosti relevantní i tento dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., avšak jen v případě, že otázka, zda je či není takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesněprávního) předpisu. Tak tomu však není v případě tvrzených vad dovolatelkou. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srov. právní názory vyjádření např. v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006).
Lze tak uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR je proto, aniž nařizoval jednání (ustanovení § 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) pro nepřípustnost usnesením o d m í t l (ustanovení § 243b odst. 5, věta první, a § 218 písm. c) o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 2.250,- Kč /§ 8, 14, 15, 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif), ve znění před novelou provedenou vyhláškou č. 64/2012 Sb. s ohledem na přechodná ustanovení této vyhlášky a zahájení dovolacího řízení/ a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, a po přičtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 510,- Kč (srov. § 137 odst. 3 o. s. ř., § 37 z. č. 235/2004 Sb.), tedy celkem ve výši 3.060,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.

V Brně 27. února 2012


JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu