23 Cdo 31/2010
Datum rozhodnutí: 12.07.2010
Dotčené předpisy: § 239 odst. 3 o. s. ř., § 79 odst. 1 o. s. ř.




23 Cdo 31/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyně EKOCOMP, společnost s ručením omezeným , se sídlem v Brně, Srbská 53, PSČ 612 00, IČ 606 96 907, zastoupené JUDr. Ludvíkem Dytrychem, advokátem se sídlem v Brně, Srbská 58 1, proti žalované KOBRAS spol. s r.o. , se sídlem v Praze 9, Kyje, Chlumecká 21/1502, PSČ 190 00, IČ 186 26 980, za vedlejšího účastenství na straně žalované ČSOB Leasing, a.s., se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 310/60, PSČ 140 00, IČ 639 98 980, o stanovení povinnosti na bezplatné odstranění vad a nahrazení projevu vůle, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 53 C 223/2008, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. července 2009, č. j. 13 Co 256/2009-39, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. července 2009, č. j. 13 Co 256/2009-39, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. března 2009, č.j. 53 C 223/2008-32, kterým byl odmítnut návrh žalobkyně na zahájení řízení a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že podání žalobkyně ze dne 26.6.2008 je zcela neurčité a není z něj vůbec patrno, čeho se žalobkyně domáhá, nesplňovalo tedy náležitosti stanovené § 79 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). Ani po výzvě soudu žalobkyně v podání ze dne 13.3.2009, v němž ujasnila, že ČSOB Leasing, a.s. je vedlejším účastníkem, neurčila jednoznačně obsah plnění, jehož se po žalované domáhá. Žalobkyně požaduje pouze v obecné poloze odstranění reklamovaných vad vozidla, které bylo předmětem kupní smlouvy č. 1603487 ze dne 26.6.2006. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že z žalobního petitu není vůbec jasný kvantitativní a kvalitativní obsah vad, které mají být odstraněny, a jakým způsobem. Z obsahu žalobních tvrzení pouze vyplývá, že vady činí vozidlo nepoužitelným pro běžný, resp. obvyklý způsob užívání. Ani následným podáním ze dne 16.6.2009 žalobkyně nedoplnila žalobní návrh a primární petit tak, aby byl rozsah žaloby jednoznačně vymezen.
Po žalované se žalobkyně nadále obecně domáhá bezplatného odstranění všech reklamovaných vad na blíže specifikovaném obytném automobilu Renault Adria ve smyslu znaleckého posudku.
Primární petit doplnila žalobkyně o tzv. eventuální petit, jímž požaduje nahrazení projevu vůle vedlejšího účastníka k udělení předchozího souhlasu žalobkyni k odstoupení od kupní smlouvy ze dne 26.6.2006. Odvolací soud uvedl, že pokud by eventuální petit stál sám o sobě, bylo by ho možno v zásadě, byť s formulačními výhradami, považovat za jasný a určitý a rozhodovat o něm, ale s ohledem na to, že byl předložen jako petit eventuální, pak je možno o něm rozhodnout až poté, až je zamítnut petit primární. Odvolací soud dále konstatoval, že pokud nebylo možno v dané věci žalobní primární petit považovat za jasný a určitý a nastal důvod pro jeho odmítnutí, nelze pokračovat v řízení o eventuálním petitu.
Navíc odvolací soud poukázal na procesní pochybení v eventuálním petitu, v němž je požadováno, aby ČSOB Leasing, a.s., označený žalobkyní posléze jako vedlejší účastník, byl zavázán k plnění povinností, což není možné, neboť při rozhodování o věci samé nemůže soud vedlejšímu účastníku přiznat práva nebo uložit povinnosti (srov. Občanský soudní řád, komentář, J. Bureš, L. Drápal, Z. Krčmář a kol, CHBECK, 7. vydání, r. 2006, str. 410).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř. a dovolává se dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesouhlasí s tím, že by neuvedla dostatek skutkových tvrzení, která jsou nutná, aby bylo soudu zřejmé a jasné, o čem a na jakém podkladě má být rozhodováno. Je však přesvědčena, že nebylo objektivně možné vymezit a konkretizovat závady, neboť ty mají podle dovolatelky původ v mnoha směrech v chybné celkové konstrukční a technologické koncepci vozidla. Skutečný charakter a původ zjištěných vad se současným návrhem na způsob jejich odstranění by mohl podle názoru dovolatelky určit jen soudem jmenovaný soudní znalec v průběhu řízení.
Dovolatelka dovolávaje se svého práva účinně hájit své oprávněné zájmy, které ji bylo odňato nesprávným procesně právním postupem obou soudů, navrhla, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání žalobkyně navrhla jeho odmítnutí, neboť podle jejího názoru není podané dovolání přípustné. Je přesvědčena, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam, a to zejména z hlediska rozhodovací činnosti soudů.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ), jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, tj. účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.).
Pokud se dovolatelka dovolává přípustnosti dovolání podle § 239 odst. 3 o. s. ř., je nutno konstatovat, že dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), avšak obdobně platí ustanovení § 237 odst. 1 a 3 o. s. ř.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.
Dovolací soud v posuzované věci dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam.
Při přezkoumání věci dovolací soud vyšel ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř., které pro rozhodnutí o věci použily oba soudy. Toto ustanovení vymezuje obsahové náležitosti žaloby tak, že žaloba musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) mimo jiné obsahovat i vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z ní patrno, čeho se navrhovatel domáhá.
Rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu § 79 odst. 1 o. s. ř. se rozumějí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v návrhu uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci, tj. nemožnost záměny s jiným skutkem. Právní charakteristiku skutku (tzv. právní důvod žaloby) není povinen v návrhu uvádět. Vylíčení rozhodujících skutečností slouží k vymezení předmětu řízení po skutkové stránce a k jeho identifikaci umožňující odlišení od předmětů jiných řízení. V návrhu na zahájení řízení jde o zásadní určení skutku tak, aby žaloba byla projednatelná, tj. že skutkový děj je nezaměnitelně vymezen rozhodujícími skutečnosti. Nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících skutečností, nebo je-li vylíčení těchto skutečností natolik neúplné, neurčité, nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, nebo je-li mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem logický rozpor (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.5.1996, sp. zn. 2 Cdon 245/1996, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 1998, pod č. 4 a rozhodnutí ze dne 28.6.2006, sp. zn. 25 Cdo 1043/2006 - uveřejněné na www.nsoud.cz).
S odvolacím soudem je třeba souhlasit v tom, že žaloba i po jejím doplnění je pro nedostatečné vylíčení rozhodující skutečností neprojednatelná, neboť není patrné, co je skutečným podkladem požadovaného nároku, jestliže žalobkyně neoznačila vady, jejichž odstranění požaduje. Návrh na odstranění všech vad vozidla nemůže obstát pro naplnění požadavku ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř. na vymezení obsahové náležitosti žaloby v tom směru, že žaloba musí obsahovat jednoznačné vylíčení rozhodujících skutečností.
Nutno rovněž uzavřít, že soudy nepostupovaly v rozporu s judikaturou ani při učiněném závěru, že žalobní petit není v posuzované věci přesný, určitý a srozumitelný. Soud musí zcela přesně vědět, o čem má jednat a rozhodnout, neboť soud nemůže zásadně účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti než jsou navrhovány. Pokud je žalobní petit nesprávný, tj. vymezení práv a jim odpovídajících povinností v něm obsažené je nepřesné, neurčité nebo nesrozumitelné, převzetí takovéhoto petitu do výroku soudního rozhodnutí by mělo za následek, že by rozhodnutí nebylo vykonatelné. Požadavek na to, aby žalobní petit byl přesný, určitý a srozumitelný, není pouze formálním požadavkem na splnění určitých procesních podmínek, ale je zcela nezbytný pro výsledek řízení, tedy pro to, aby po převzetí žalobního petitu do výroku rozhodnutí mohl být nařízen a proveden výkon rozhodnutí, aby tedy vůbec mohly nastat účinky žalobcem zamýšlené (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1.9.1998, sp. zn. I. ÚS 233/97, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 12, č. 93 a též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.12.2007, sp. zn. 28 Cdo 5238/2007 - uveřejněný na www.nsoud.cz).
Soud prvního stupně postupoval zcela správně, pokud žalobkyni vyzval k doplnění žaloby, a správné je rovněž napadené usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby, pokud ani po výzvě soudu žaloba a žalobní petit nebyly doplněny tak, aby žaloba splňovala náležitosti podle § 79 o. s. ř. Žaloba se tak stala pro svoji neurčitost neprojednatelná, jak správně oba soudy dovodily. Na podporu správnosti rozhodnutí odvolacího soudu je možno odkázat i na stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 30.12.1982, sp. zn. Cpj 40/82, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, ročník 1983, pod označením 22/1983, v němž byl kritizován závěr okresního soudu v Ostravě, který ve věci sp. zn. 32 C 147/81 usnesením schválil soudní smír mezi účastníky řízení, jímž se žalovaná organizace zavázala v určité lhůtě odstranit celkem 19 reklamovaných vad motorového vozidla, z nichž některé byly označeny zcela neurčitě (např. "odloupává se chrom", "vady laku" apod.). V uvedeném stanovisku Nejvyšší soud poukazoval na nedostatky žalobního návrhu, zejména pokud jde o jeho určitost, např. při požadování určitého způsobu odstranění vady věci prodané v obchodě, kdy nebývá pokaždé dostatečně označena vada, která má být odstraněna, a nebývá také popsán způsob, jakým má být vada odstraněna.
Z uvedených důvodu Nejvyšší soud, aniž ve věci nařídil jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.), dovolání žalobkyně podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, věty 1, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení právo na náhradu nákladů řízení a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. července 2010

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu