23 Cdo 3008/2011
Datum rozhodnutí: 17.07.2013
Dotčené předpisy: § 218 písm. b) o. s. ř.




23 Cdo 3008/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Hany Lojkáskové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobce Mgr. K. K. , zast. Pavlem Pokorným, bytem v Benešově, Křižíkova 1427, proti žalovanému Dial Telecom, a. s. , se sídlem v Praze 8, Křižíkova 36a/237, IČ 28175492, zast. Mgr. Davidem Jonkem, advokátem, Praha 2, Slezská 13, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 13/16 Cm 182/2007, o dovolání úpadce, zast. JUDr. Pavlem Bergerem, advokátem, Praha 10, Bělocerkevská 1037/38, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 2. 2011, č. j. 8 Cmo 282/2010-191, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Úpadce, společnost MAX TELEKOM, v. o. s., se sídlem v Benešově u Prahy, Křižíkova 1427, IČ 46354921, je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 2.178,- Kč vč. DPH do 3 dnů od právní moci rozhodnutí k rukám jeho právního zástupce.
Odůvodnění:

Krajský soud v Brně jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 28. 5. 2010, č. j. 13/16 Cm 182/2007-88 zamítl návrh žalobce (MAX TELEKOM, v. o. s.) na zrušení rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 2. 6. 2007, sp. zn. Rsp 363/05 a dále rozhodl o nákladech řízení.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobce rozhodl rozsudkem ze dne 8. 2. 2011, č. j. 8 Cmo 282/2010-191 tak, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolací soudu zejména popsal průběh rozhodčího řízení a uvedl, že žalobce spatřuje důvody pro zrušení rozhodčího nálezu v ust. § 31 písm. d), e) a g) zák. č. 216/1994 Sb. (dále jen ZRŘ ).
Dále konstatoval, že v průběhu odvolacího řízení byl usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 3. 1. 2011, č. j. KSPH 37 INS 3081/2010-A-25 prohlášen konkurs na majetek žalobce a insolvenčním správcem byl jmenován Mgr. K. K., který navrhl pokračování odvolacího řízení (§ 264 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb).
Odvolací soud dále konstatoval, že soudce Mgr. M. H., projednávající a rozhodující věc v prvním stupni nebyl vyloučeným soudcem a odvolací důvod dle ust. § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. tak nebyl dán.
Dále odvolací soud nedospěl k závěru, že by byl dán odvolací důvod dle ust. § 205a odst. 2 písm. d) o. s. ř. a skutkové zjištění provedené soudem prvního stupně pokládal za správné.
V odvolacím řízení žalobce uplatnil nový důvod pro zrušení rozhodčího nálezu uvedený v § 31 písm. f) ZRŘ, který byl uplatněn v rozporu s ust. § 205a odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud k tomu přesto uvedl, že tento důvod, tj. že nález odsuzuje k plnění, které nebylo požadováno nebo k plnění nemožnému či nedovolenému není v situaci, kdy žaloba byla zamítnuta a nebylo ukládáno žádné plnění, namístě.
Odvolací soud dále uvedl, že řízení nebylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 205a odst. 2 písm. c) o. s. ř.). Žalobce se totiž sám zbavil možnosti uplatňovat a využívat svá procesní práva v průběhu jednání u soudu prvního stupně tím, že toto jednání včetně jeho právního zástupce, spustil.
Odvolací soud se dále ztotožnil se závěry soud prvního stupně ohledně včasnosti podání žaloby, neexistenci uplatněných důvodů pro zrušení rozhodčího nálezu (§ 31 písm. d), c) a g) ZRŘ) a s odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně se tak ztotožnil.
Dovoláním ze dne 14. 6. 2011 napadl rozsudek odvolacího soudu úpadce, tj. MAX TELEKOM, v. o. s., v rozsahu výroku I., v němž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a od něj se odvíjejícího se výroku o nákladech řízení s tím, že uplatnil dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. (vadu řízení a nesprávné právní posouzení věci).
V odůvodnění dovolání úpadce uvedl, že na straně úpadce jako žalobce v odvolacím řízení vystupoval i insolvenční správce Mgr. K. K., a to na základě rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2011, č. j. KSPH 37 INS 3081/2010-A-25, avšak toto rozhodnutí bylo usnesením Vrchního soudu ze dne 21. 9. 2011, č. j. 3 VSPH 176/2011-A-39 rušeno. Dovolatel je toho názoru, že tím bylo řízení zatíženo vadou, která mohla způsobit nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť žalobce a insolvenční správce jsou odlišné subjekty.
Dovolatel dále v dovolání uvedl, že rozhodčí nález vycházel ze skutkového zjištění, že dílo nebylo řádně dokončeno. Důkazy navržené odvolatelem mohou však odůvodňovat jiné rozhodnutí ve věci, popř. mohou být podkladem pro obnovu řízení. Z chování žalovaného (objednatele), který žalobcem provedené dílo dále předal svému objednateli jako dokončené, je prokázáno, že dílo bylo žalobcem žalovanému předáno a žalovaný s ním dále nakládal. Dovolatel k tomu uvedl, že si je vědom, že účelem soudního přezkumu rozhodčího nálezu není jeho věcné přezkoumání, domnívá se však, že to není důvodem pro řádnou aplikaci ust. § 31 písm. g) ZRŘ.
Vzhledem k uvedenému dovolatel navrhuje, aby dovolací soud se věcí zabýval a dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soud k dalšímu řízení.
V podání ze dne 24. 8. 2011 se k dovolání vyjádřil žalovaný. Ve vyjádření zejména uvedl, že odvolací soud se otázkou, že žalobkyně byla v řízení před odvolacím soudem zastupována insolvenčním správcem nezabýval a zabývat ani nemohl. Usnesením Krajského soudu ze dne 3. 1. 2011, č. j. KSPH 37 INS 3081/2010-A-25 byl mj. jmenován insolvenčním správcem Mgr. K. K. (který navrhl pokračování řízení). Odvolací soud poté rozhodl ve věci dne 8. 2. 2011. Rozhodnutí Krajského soudu o ustanovení insolvenčního správce bylo Vrchním soudem v Praze zrušeno dne 13. 4. 2011, sp. zn. 3 VSPH 176/2011. Tento uplatněný dovolací důvod však nebyl předmětem tvrzení žalobkyně před odvolacím soudem . Tím není formálně naplněn požadavek na dovolací důvod uvedený v § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. .
Žalovaný dále uvedl, že podle § 245 odst. 1 insolvenčního zákona (zák. č. 182/2006 Sb.) nastávají účinky prohlášení konkursu okamžikem zveřejnění rozhodnutí o prohlášení konkursu v insolvenčním rejstříku; není třeba, aby rozhodnutí současně či následně nabylo právní moci.
K účinkům prohlášení konkursu došlo 3. 1. 2011 a k tomuto datu byl ustanoven insolvenční správce Mgr. K. K. Tento stav tvral i v době jednání a rozhodování odvolacího soudu. Podle § 40 a § 246 insolvenčního zákona jedná insolvenční správce svým jménem a na účet dlužníka, vykonává-li úkony související s majetkovou podstatou, popř. úkony v soudních řízeních.
Pokud zrušením konkursu zaniknou účinky prohlášení konkursu, zůstává však platnost a účinnost právních úkonů provedených během konkursu nedotčena (§ 312 odst. 1 insolvenčního zákona). Vzhledem k tomu nelze rozporovat úkony učiněné insolvenčním správcem v době trvání účinků konkursu.
Žalovaný dále uvedl, že námitky žalobkyně (rozuměj úpadce) týkající se nepřipuštění či nesprávného hodnocení konkrétního důkazu nemohou založit přípustnost dovolání dle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Vzhledem k uvedenému žalovaný navrhuje, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl, popř. aby dovolání zamítl, shledá-li jeho přípustnost a žalované přiznal náhradu nákladů právního zastoupení vč. DPH.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) nejprve konstatoval, že se v daném případě na dovolací řízení vtahuje procesněprávní úprava občanského soudního řádu (zák. č. 99/1963 Sb.) ve znění účinném do 30. 12. 2012 (srov. čl. II. bod 7 zák. č. 404/2012 Sb., kterým se mění zák. č. 99/1963 Sb.) Dále též jen o. s. ř.
Nejvyšší soud poté konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, obsahuje stanovené náležitosti (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a 4, § 241a odst. 1 o. s. ř.) a dále se zabýval tím, zda dovolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, v daném případě dovolání podal úpadce (MAX TELEKOM, v. o. s.)
Podle § 240 odst. 1 o. s. ř. může podat dovolání účastník řízení. Z toho vyplývá, že aktivní legitimace svědčí tomu, kdo byl účastníkem v původním řízení, popř. jeho právní nástupci, a to ať již z důvodu universální či singulární sukcese.
V posuzovaném případě byl v průběhu odvolacího řízení usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 3. 1. 2011, č. j. KSPH 37 INS 3081/2010-A-25 prohlášen konkurs na majetek žalobce (MAX TELEKOM, v. o. s.) a účinky tohoto rozhodnutí nastaly 3. 1. 2011. Zároveň byl jmenován insolvenčním správcem Mgr. K. K. Prohlášením konkursu došlo k přerušení odvolacího řízení (§ 263 odst. 1 insolvenčního zákona). Insolvenční správce podle ust. § 264 odst. 1 insolvenčního zákona navrhl pokračování odvolacího řízení a odvolací soud poté rozhodl dne 8. 2. 2011, tj. dovoláním napadeným rozhodnutím.
Jak již bylo uvedeno dovolání podal úpadce (MAX TELEKOM, v. o. s.), tj. poté, co v řízení již na straně žalobce vystupoval insolvenční správce.
Podle § 40 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona insolvenční správce mj. jedná svým jménem na účet dlužníka, pokud na něho přešlo oprávnění nakládat s majetkovou podstatou. Jednáním jsou pak mj. zejména úkony, jimiž insolvenční správce zpeněžuje majetkovou podstatu nebo s ní nakládá, právní úkony, jimiž insolvenční správce zpeněžuje majetkovou podstatu, nebo jeho úkony v incidenčních sporech, popř. v dalších sporech, kterých se účastní místo dlužníka.
V ust. § 264 odst. 1 insolvenčního zákona je dále mj. stanoveno, že v přerušených řízeních, v nichž v době prohlášení konkursu vystupoval dlužník jako žalobce, ve kterých uplatňoval své pohledávky týkající se majetkové podstaty, lze pokračovat v řízení na návrh insolvenčního správce a ten se po dojití jeho návrhu soudu stává účastníkem řízení namísto dlužníka.
Z uvedeného je zřejmé, že v daném případě jde o dlužníkovu pohledávku, v řízení byl žalobcem, pohledávka se týká majetkové podstaty a v důsledku prohlášení konkursu v průběhu odvolacího řízení a návrhu insolvenčního správce došlo k tomu, že účastníkem odvolacího řízení se namísto dlužníka (MAX TELEKOM, v. o. s.) stal ustanovený insolvenční správce Mgr. K. K.
Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu může podat (aktivní legitimace) pouze účastník řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), tj. v daném případě insolvenční správce, který, po splněný stanovených podmínek, vstoupil do odvolacího řízení namísto dlužníka (MAX TELEKOM, v. o. s.).
Dovolací soud na základě uvedeného proto dospěl k závěru, že podal-li dovolání původní žalobce (MAX TELEKOM, v. o. s.), učinila tak osoba k tomu neoprávněná (§ 243b odst. 5, § 218 písm. b) o. s. ř.), a proto nezbývá než dovolání odmítnout.
Dovolací soud dále dodává, že účinky prohlášení konkursu trvaly v době vydání rozhodnutí odvolacího soudu (§ 245 odst. 1 insolvenčního zákona), a proto dovolací soud nemůže přihlížet k tomu, že později bylo toto rozhodnutí odvolacím soudem zrušeno (následně však byl opět prohlášen konkurs na majetek MAX TELEKOM, v. o. s., a ustanoven stejný správce majetkové podstaty viz. příslušné rozhodnutí dostupné v insolvenčním rejstříku.
Nejvyšší soud proto podle ust. § 243b odst. 5 o. s. ř. v návaznosti na ust. § 218 písm. b) o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání odmítl proto, že bylo podáno osobou k tomu neoprávněnou.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3, § 151 odst. 2 o. s. ř. a s ohledem na nález pléna Ústavního soud ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 tak, že úpadci, společnosti Max TELEKOM, v. o. s., Benešov, byla uložena povinnost zaplatit žalovanému na jejich náhradu 2.178,- Kč vč. DPH (§ 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 9 odst. 1, § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li společnost MAX TELEKOM, v. o. s., se sídlem v Benešově u Prahy, Křižíkova 1427 povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, může žalovaný podat návrh na výkon rozhodnutí či exekuci.
V Brně dne 17. července 2013
JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu