23 Cdo 3000/2013
Datum rozhodnutí: 28.05.2014
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.



23 Cdo 3000/2013
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně Karlovarské minerální vody, a. s., se sídlem v Karlových Varech, Horova 3, identifikační číslo osoby 14706725, zastoupené JUDr. Hanou Heroldovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Jungmannova 24, proti žalované 1) Karlovarská Korunní s.r.o., se sídlem ve Stráži nad Ohří 77, PSČ 363 01, identifikační číslo osoby 18226990, a žalované 2) Alphaduct, a.s., se sídlem v Praze 5, Plaská 622/3, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 26212412, obě zastoupené JUDr. Jolanou Bartošovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Opletalova 57, o ochranu proti nekalé soutěži, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 49 Cm 73/2004, o dovolání žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. dubna 2013, č. j. 3 Cmo 289/2009-705, takto:

Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 27. března 2009, č. j. 49 Cm 73/2004-541, ve znění opravného usnesení ze dne 26. srpna 2010, č. j. 49 Cm 73/2004-633, zamítl žalobu (výrok pod bodem I), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II) a uložil žalobkyni zaplatit náklady řízení státu (výrok pod bodem III).
K odvolání žalobkyně, proti zamítavému výroku I. a souvisejícímu výroku II. o nákladech řízení, s výjimkou zamítnutí nároku na zaplacení částky 5,000.000,- Kč z titulu přiměřeného zadostiučinění, odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné, a proto rozsudkem ze dne 26. května 2010, č. j. 3 Cmo 289/2009-596, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I. v odvoláním napadeném rozsahu. Odvolací soud dále zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.
K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 28. srpna 2012, č. j. 23 Cdo 4669/2010-681, napadený rozsudek odvolacího soudu ze dne 26. května 2010, č. j. 3 Cmo 289/2009-596, v části výroku, kterou byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Plzni, zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odvolací soud poté, vázán právním názorem dovolacího soudu, znovu uplatněný nárok posoudil a rozsudkem v záhlaví uvedeným (tedy v pořadí druhým) rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. v napadeném rozsahu změnil tak, že uložil žalovaným 1) a 2) povinnost zdržet se propagace minerálních vod za použití sdělení, že některé minerální vody mají mnoho magnesia, případně hořčíku, a takové minerální vody je třeba střídat; sdělení, že některé minerální vody mají mnoho magnesia v kombinaci s informací, že vysoký obsah magnesia, případně hořčíku, v lidském těle může způsobit necitlivost, sdělení, že některé minerální vody mají mnoho magnesia v kombinaci s informací, že žalovanou propagovaná minerální voda obsahuje vyvážený poměr minerálů, a sdělení, že některé minerální vody mají mnoho magnesia v kombinaci s informací, že vysoký obsah magnesia, případně hořčíku, v lidském těle může způsobit apatii, a na vlastní náklady uveřejnit na televizní stanici Nova 1x v reklamním bloku vysílaném mezi 19.00 22.00 hodinou omluvu následujícího znění: Společnosti Karlovarská Korunní s.r.o. a Alphaduct, a. s. se omlouvají společnosti Karlovarské minerální vody, a.s. za šíření neúplných informací o účincích minerálních vod s vysokým obsahem hořčíku (magnesia) na lidský organismus , jinak ve zbývajícím odvoláním napadeném rozsahu tento zamítavý výrok potvrdil. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu.
Proti rozsudku odvolacího soudu, v plném rozsahu, podaly žalované dovolání, jehož přípustnost dovozují z ustanovení § 237 zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o. s. ř. ) s tím, že dle jejich názoru má být právní otázka dovolacím soudem posouzena jinak .
Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části).
K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dále jen R 4/2014 (které je - stejně jako dále zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu).
V usnesení ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 (v R 4/2014 citovaném), Nejvyšší soud vysvětlil, že dovolací námitka, že vyřešená právní otázka v této věci má být dovolacím soudem posouzena jinak , není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ani v režimu § 238a o. s. ř., ani v režimu § 237 o. s. ř.
Spatřují-li dovolatelky přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak , musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelek) dovolací soud odchýlit . Uvedené nároky na vymezení přípustnosti dovolání však dovolatelky nenaplnily. Srov. k tomu i usnesení ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelky spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů řízení se v souladu s § 243f odst. 3 o. s. ř. neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. května 2014 JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu