23 Cdo 2991/2008
Datum rozhodnutí: 27.10.2010
Dotčené předpisy: § 354 obch. zák.




23 Cdo 2991/2008

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně FANA, s. r. o., se sídlem v Zašové 168, okres Vsetín, PSČ 756 51, IČ 25306901, zastoupené Mgr. Liborem Špundou, advokátem, se sídlem v Olomouci, Fibichova 1141/2, proti žalovaným 1) Ing. J. R. a 2) A. R. , oběma zastoupeným JUDr. Ottou Wallachem, advokátem, se sídlem v Třinci, 1. máje 493, o zaplacení částky 126 914,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 20 C 70/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. února 2008, č. j. 15 Co 624/2007-316, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. února 2008, č. j. 15 Co 624/2007-316, a rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 30. srpna 2007, č. j. 20 C 70/2005-268, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 30. srpna 2007, č. j. 20 C 70/2005-268, zamítl návrh žalobkyně, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 126 914,20 Kč s úrokem z prodlení 3 % ročně z částky 70 000 Kč od 15. 10. 2004 do zaplacení a s úrokem z prodlení 3 % ročně z částky 56 914,20 Kč od 28. 12. 2004 do zaplacení (výrok pod bodem I), uložil žalobkyni nahradit žalovaným náklady řízení (výrok pod bodem II) a uložil žalobkyni nahradit České republice náklady státu (výrok pod bodem III).
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že na základě smlouvy o dílo, kterou mezi sebou uzavřeli žalovaní a žalobkyně dne 28. 7. 2004, prováděla žalobkyně jako zhotovitelka objednané dílo spočívající ve stavebních úpravách rodinného domu žalovaných systémem SEPAS. Práce obsahovaly prohlídku stávající stavby, demolici a odstranění části podle dokumentace, rekonstrukci a dostavbu podle předané dokumentace a zateplení systémem SEPAS. Termín provádění díla byl dohodnut na srpen-listopad 2004 a cena díla byla dohodnuta na částku 761 102 Kč bez DPH s tím, že pokud dojde k doplňkům nebo rozšíření předmětu díla, bude toto řešeno na základě odsouhlasených víceprací a navýšení ceny, příp. snížení ceny při konečném vyúčtování. Součástí smlouvy bylo též pevné ujednání o placení záloh, když 200 000 Kč včetně DPH měli žalovaní zaplatit do tří dnů od podpisu smlouvy, 250 000 Kč měli zaplatit v termínu provedení zastřešení. Obě tyto zálohy žalovaní uhradili. Žalovaní však nezaplatili třetí zálohu ve výši 200 000 Kč v termínu dokončení zateplení, protože zateplení nebylo řádně provedeno. Tuto skutečnost zjistil soud prvního stupně ze znaleckého posudku Ing. Bohdana Suchanka a z výpovědi svědka R. V., zaměstnance žalobkyně. Další placení díla bylo upraveno ve smlouvě tak, že po dokončení díla a jeho protokolárním předání a převzetí díla měl zhotovitel vystavit konečnou fakturu včetně DPH s náležitostmi daňového dokladu.
Ze znaleckého posudku Ing. Bohdana Suchanka soud prvního stupně dále zjistil, že součástí postupu provádění zateplovacího systému SEPAS je i penetrační nátěr a nátěr fasádní barvou. Na stavbě navíc nebyl proveden ani sokl, stěna nad verandou nebyla zateplená vůbec a zateplení bylo provedeno do fáze jádrové omítky s tím, že schází finální ochranný nátěr. Dále bylo zjištěno, že žalobkyně fakticky opustila staveniště dne 3. 11. 2004, kdy byl dán žalobkyní pokyn k demontáži lešení, přičemž jako důvod demontáže bylo uvedeno nezaplacení zálohové faktury podle smlouvy o dílo. Žalovaní poté svépomocí provedli dokončení některých částí sjednaných ve smlouvě o dílo jako např. svody, nátěr apod.
Soud prvního stupně posoudil věc podle obchodního zákoníku a dospěl k závěru, že žalovaní se neocitli v prodlení se zaplacením třetí zálohy, protože zateplení systému SEPAS na jejich stavbě nebylo dokončeno. Žalobkyně opustila stavbu v době, kdy zhotovované dílo vykazovalo dílo řadu vad a nedodělků, a tudíž nebylo dokončeno. Žalobkyni tedy nevznikl nárok na vystavení konečné faktury včetně DPH, neboť k ukončení díla nedošlo a nedošlo k jeho protokolárnímu předání. Žalobkyně proto nebyla oprávněna odstoupit od smlouvy, jelikož žalovaní se neocitli v prodlení s zaplacením zálohy na cenu díla. Z toho důvodu soud prvního stupně žalobu v plném rozsahu zamítl.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 25. února 2008, č. j. 15 Co 624/2007-316, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok pod bodem I) a uložil žalobkyni nahradit žalované náklady odvolacího řízení (výrok pod bodem II).
Odvolací soud přejal správná skutková zjištění soudu prvního stupně, tedy že účastníci uzavřeli smlouvu o dílo, podle které žalobkyně prováděla stavební práce na rodinném domku žalovaných, dílo však nedokončila a písemným úkonem ze dne 19. 11. 2004 odstoupila od smlouvy a dále již s prováděním díle nepokračovala. Žalobkyně následně vyúčtovala žalovaným částku 126 914,20 Kč představující cenu díla po odpočtu nákladů, které ušetřila v souvislosti s neprovedením díla.
Odvolací soud posoudil uvedený závazkový vztah v režimu obchodního zákoníku (dohoda podle § 262 odst. 1 obch. zák.). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení ceny díla podle ustanovení § 548 odst. 1 obch. zák. proto, že žalobkyně dílo nedokončila a nepředala žalovaným. Dále dospěl odvolací soud k závěru, že pokud si účastníci ve smlouvě nesjednali možnost odstoupení od smlouvy pro případ prodlení s placením záloh dohodnutých ve smlouvě, byla žalobkyně oprávněna od smlouvy odstoupit pouze v případě, že by žalovaní smlouvu podstatným způsobem porušili (§ 345 odst. 2 obch. zák.). Závazek zaplatit v pořadí třetí zálohu byl smluvně vázán na termín dokončení zateplení . Odvolací soud se ztotožnil s výkladem soudu prvního stupně, že pod pojmem dokončení zateplení je nutné rozumět provedení všech prací včetně omítek a svrchního nátěru. Z toho plyne závěr, že zateplení nebylo provedeno včetně dokončovacích prací, proto žalobkyni nevznikl ani nárok na zaplacení třetí zálohy, ani na odstoupení od smlouvy.
Odvolací soud nepřisvědčil námitce žalobkyně, která dále dovozovala svůj nárok z ustanovení § 348 odst. 1 obch. zák., jelikož jí žalovaní neposkytli na její žádost jistotu ve výši 73 066,20 Kč. Dospěl k závěru, že nárok na poskytnutí jistoty v daném případě nebyl dán, jelikož z provedeného dokazování nevyplynulo, že by se žalovaní vyhýbali plnění smlouvy. Žalobkyni nevzniklo přiměřené právo na složení jistoty a v důsledku toho ani právo odstoupit od smlouvy z důvodu neposkytnutí takové jistoty.
Odvolací soud považoval za nedůvodnou námitku žalobkyně, že se soud prvního stupně nezabýval případným bezdůvodným obohacením žalovaných na úrok žalobkyně, neboť žalobkyně žádný nárok na vydání bezdůvodného obohacení v řízení neuplatnila, proto se takovým návrhem soud ani zabývat nemohl. Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v plném rozsahu potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Přípustnost dovolání zakládá na § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přičemž zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v rozporném posouzení následujících otázek:
a) výklad smlouvy s ohledem na termíny pro provedení díla a termíny splatnosti pro placení záloh na cenu díla a s ohledem na závaznost objednatele platit zálohy jako podmínku pro provádění díla;
b) výklad ustanovení § 365 a § 348 odst. 1 obch. zák., pokud jde o prodlení objednatele s placením záloh na cenu díla a v návaznosti na to právo zhotovitele odstoupit od smlouvy o dílo nebo vyzvat k placení v dodatečné lhůtě a poté při nesplnění výzvy odstoupit od smlouvy;
c) výklad ustanovení § 325 a § 326 obch. zák. v kontextu daného případu, pokud jde o právo žalobkyně jako zhotovitelky díla přerušit provádění díla z důvodu neplacení záloh na cenu díla v termínech splatnosti a možnosti vyzvat žalované k poskytnutí zajištění splnění vzájemného závazku;
d) otázky výkladu ustanovení § 365, § 348 odst. 1 a § 326 obch. zák. a práva zhotovitele odstoupit od smlouvy;
e) otázky výkladu podstatného porušení smlouvy ve smyslu § 345, § 345 odst. 2 obch. zák. s ohledem na počínání žalovaných při přípravě plnění jejich závazku a odmítnutí placení a práva zhotovitele za těchto podmínek odstoupit;
f) výklad smlouvy o dílo s přihlédnutím k povinnosti žalobkyně dokončit sjednané dílo bez ohledu na sjednané a nezaplacené zálohy,
g) výklad obsahů a účinků odstoupení od smlouvy o dílo s přihlédnutím k předchozímu a následnému chování účastníků;
h) otázky výkladu ustanovení § 548 odst. 1 a 2 obch. zák. ve spojení s výše uvedenými právními otázkami a otázky nároku žalobkyně na zaplacení ceny díla podle jeho stavu ke dni odstoupení od smlouvy.
Jako dovolací důvody uplatňuje dovolatelka důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jelikož odvolací soud se nezabýval všemi odvolacími důvody a námitkami žalobkyně (zejména námitkami žalobkyně podle § 325 a § 326 obch. zák. a námitkami z titulu vzniku bezdůvodného obohacení žalovaných na úkor žalobkyně). Dále uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., jelikož rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a to v souvislosti s absencí důkazních prostředků a závěrů soudu obou stupňů o skutečném stavu rozestavěnosti díla v době výzvy žalobkyně k zaplacení dlužné částky 70 000 Kč na úhradu třetí zálohy a výzvy k poskytnutí přiměřené jistoty a odstoupení od smlouvy.
Dovolatelka rovněž uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávním právním posouzení věci.
Dovolatelka předně namítá, že jí vzniklo právo na zaplacení třetí zálohy, jelikož v rámci objektivních možností smlouvu plnila. Smlouva neobsahovala žádný závazný termín pro provádění zateplení nebo zastřešení nebo pro dokončení jen zateplovacího systému a ani žádná dohoda smluvních stran o konkrétních termínech těchto etap nebyla uzavřena. Žalobkyně se tak nemohla dostat do prodlení s dokončením některé části díla. Dovolatelka dále namítá, že pojem provedení nelze v jednotlivé etapě navazujících prací vykládat izolovaně ve smyslu § 554 obch. zák. jako ukončení díla nebo jeho části. Přitom zastřešení vůbec není totéž co střešní systém (se všemi klempířskými prvky okapy, svody, apod.; ty se instalují až po dokončení celého zateplovacího systému) a zateplení není totéž co zateplovací systém (konečné provedení po zhotovení okapového chodníku a soklu včetně finálních povrchů a například nátěrů).
Dovolatelka dále namítá, že ani soud prvního stupně, ani odvolací soud nezjišťovaly, v jakém konkrétním rozsahu a podobě bylo zastřešení nebo zateplení k tomu kterému dni provedeno, přesto dovozovaly závěr, že žalobkyně byla v prodlení s provedením některých etap díla, a proto se žalobkyně nemohla dožadovat zaplacení zálohy ani poskytnutí přiměřené jistoty za splnění platebních závazků žalovanými, ani nemohla odstoupit od smlouvy.
Současně dovolatelka nesouhlasí se závěrem krajského soudu o závažnosti porušení smlouvy žalovanými nezaplacením dlužné částky v tom smyslu, že se nejednalo o podstatné porušení smlouvy, jelikož ve smlouvě o dílo nebylo nezaplacení zálohy výslovně dohodnuto jako forma podstatného porušení smlouvy. Nezaplacení zálohy ve sjednané výši je podle dovolatelky podstatným porušením smlouvy, neboť na zálohách se výslovně žalobkyně a žalovaní dohodli a žalovaní je odmítli zaplatit, aniž by k tomu měli relevantní důvod spočívající na straně zhotovitele.
Dovolatelka je toho názoru, že odstoupením od smlouvy došlo ke zrušení smlouvy o dílo před dokončením díla, a dovolatelka má tak podle § 548 odst. 2 obch. zák. nárok na zaplacení ceny díla podle smlouvy po odečtení toho, co zhotovitel ušetřil neprovedením díla. Těmito skutečnostmi se ovšem nezabýval ani soud prvního stupně, ani odvolací soud.
Dále dovolatelka namítá, že odvolací soud nesprávně právně posoudil její námitku týkající se bezdůvodného obohacení. Žalovaní u odvolacího jednání výslovně uvedli, že omítky, nátěr a sokl si dokončili sami. Tímto jednáním na jedné straně znemožnili žalobkyni případné dílo provést (dokončit), takže dle smlouvy zanikla povinnost žalobkyně plnit dodatečně faktickou nemožností plnění ve smyslu § 575 odst. 1 a § 575 odst. 3 obč. zák. a žalovaní jsou povinni vydat žalobkyni to, čím se na její úkor ze zaniklé smlouvy obohatili, tedy žalovanou částku.
Ze všech těchto důvodů žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k novému řízení.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Napadený rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen před 1. červencem 2009, kdy nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) provedená zákonem č. 7/2009 Sb. Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) proto vzhledem k bodu 12 přechodných ustanovení v článku II uvedeného zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou, nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Přípustnost podaného dovolání je třeba posuzovat podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jelikož dovolání směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, aniž by byly naplněny podmínky § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné, má-li rozhodnutí po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Řada dovolacích námitek žalobkyně se zakládá na závěru, že žalobkyni vzniklo právo na zaplacení třetí zálohy na cenu díla, jelikož došlo k dokončení zateplení. Žalobkyně tak v dovolání konstruuje vlastní skutkový stav, který nemá oporu v provedeném dokazování a který dále právně posuzuje, tedy že zateplení bylo dokončeno, a žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení ceny díla, resp. odstoupení od smlouvy. Dovolatelka tímto postupem uplatňuje mj. i dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. Dovolací soud je v případě dovolání, jehož přípustnost se posuzuje dle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., vázán ve smyslu ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. skutkovým zjištěním odvolacího soudu, resp. soudu prvního stupně, z nichž vycházel odvolací soud. Tato skutková zjištění přezkoumávat nemůže a musí z nich vycházet. Dovolací přezkum se v případě dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. otevírá zásadně jen k posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu, nikoliv jiným otázkám. Skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny, skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a případné nesprávné skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou totiž být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí. Z toho důvodu nemohl dovolací soud k námitkám dovolatelky směřujícím proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, které jsou založené na jiném než v řízení zjištěném skutkovém stavu, přihlédnout.
Dovolatelka v této souvislosti mj. vytýká soudu prvního stupně, že se nesprávně vypořádal s obsahem pojmů zateplovací systém a zateplení . Nesprávný právní výklad právního úkonu, smlouvy, je otázkou právní, která by mohla zakládat přípustnost dovolání. Pokud ale odvolací soud vyšel shodně se soudem prvního stupně ze skutkového zjištění učiněného ze znaleckého posudku a vyložil smlouvu o dílo tak, že dokončením zateplení se rozumí provedení všech prací včetně omítek a svrchního nátěru, pak jeho závěr, že dílo nebylo dokončeno, žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení třetí zálohy, a proto jí nevzniklo ani právo na odstoupení od smlouvy pro prodlení žalovaných, není v rozporu s hmotným právem. Ke stejnému závěru je nutné dospět i interpretací obsahu smlouvy o dílo ve smyslu § 266 obch. zák., podle něhož je třeba projev vůle, který obsahuje výraz připouštějící různý výklad, v pochybnostech vykládat k tíži strany, která jako první v jednání tohoto výrazu použila. Ze skutkového zjištění učiněného v řízení vyplynulo, že návrh smlouvy o dílo vyhotovil jednatel žalobkyně, proto výklad termínu dokončení díla nemůže jít k tíži žalovaných.
Dovolatelka dále namítá nesprávný výklad § 325 a § 326 obch. zák. odvolacím soudem. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení třetí zálohy ani na složení přiměřené jistoty druhou stranou podle § 326 obch. zák., jelikož z provedeného dokazování nelze vyvodit závěr, že by se žalovaní vyhýbali plnění závazků ze smluv, případně jiným podstatným způsobem porušovali své závazky ze smlouvy o dílo. Odvolací soud naopak dospěl k závěru, že žalovaní povinnost uhradit třetí zálohu neporušili, jelikož žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení třetí zálohy v situaci, kdy zateplení nebylo dokončeno. Pokud tedy odvolací soud věc neposuzoval z pohledu § 325 a § 326 obch. zák., jelikož v řízení nebyl prokázán důvod k poskytnutí zajištění plnění žalovanými, je nutné dospět k závěru, že jeho právní závěr není v rozporu s hmotným právem. Proto žalobkyni nevzniklo právo odstoupit od smlouvy.
Dovolatelka je toho názoru, že ve smlouvě nebyl sjednán termín pro provedení jednotlivých etap díla, a proto se žalobkyně nemohla dostat do prodlení s dokončením některé části díla a žalovaní nemohli z důvodu tvrzeného prodlení žalobkyně odmítnout platit zálohy. Ze skutkového zjištění učiněného v řízení vyplývá, že žalovaní měli třetí zálohu ve výši 200 000 Kč zaplatit v termínu dokončení zateplení . Odvolací soud dovodil, že dílo nebylo dle smlouvy řádně dokončeno a předáno, žalovaní se nedostali s placením záloh do prodlení a zhotovitelce nevzniklo právo na odstoupení od smlouvy o dílo. Ani tento jeho právní závěr není s ohledem na v řízení učiněná skutková zjištění v rozporu s hmotným právem, jelikož právo na zaplacení třetí zálohy podle smlouvy o dílo pro nedokončení zateplení žalobkyni nevzniklo.
Dovolatelka brojí i proti závěru odvolacího soudu, že nezaplacení třetí dlužné zálohy není podstatným porušením smlouvy, pro které by byla žalobkyně oprávněna od smlouvy o dílo odstoupit. K této námitce je nutné opětovně odkázat na závěr odvolacího soudu, který není v rozporu s hmotným právem, že žalovaným pro nedokončení zateplení žalobkyní nevznikla povinnost zaplatit třetí zálohu na cenu díla, tudíž se žalovaní nemohli jejím nezaplacením dopustit podstatného porušení smlouvy o dílo. I tato námitka dovolatelky je proto nepřípadná. V souvislosti s tím je nutné odmítnout i námitku dovolatelky, že k odstoupení od smlouvy došlo mlčky, jelikož toto ze skutkových zjištění učiněných v průběhu řízení nevyplývá.
Po přezkoumání napadeného rozhodnutí ovšem dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné z jiného důvodu, a to proto, že odvolací soud neposuzoval nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky podle ustanovení § 354 a § 351 obch. zák. Rozhodnutí odvolacího soudu je tak v rozporu s hmotným právem.
Protože soudy dospěly v řízení k závěru, že nedošlo k dokončení díla a jeho předání a převzetí žalovanými, trval závazek žalobkyně provést dílo řádně i poté, co dílo opustila. Soud prvního stupně ovšem učinil skutkové zjištění, že žalovaní svépomocí provedli dokončení některých částí sjednaných ve smlouvě o dílo, jako např. svody, nátěr apod. Z tohoto skutkového zjištění jednoznačně nevyplývá, zda jednáním žalovaných bylo dokončeno dílo v celém rozsahu či alespoň částečně. Pokud ovšem žalovaní dokončili část díla či celé sjednané dílo, došlo k zániku povinnosti žalobkyně plnit, jelikož se plnění stalo nemožným (§ 352 a násl. obch. zák. ve spojení s § 575 a násl. občanského zákoníku). Podle § 354 obch. zák. při zániku závazku pro nemožnost plnění nebo jeho části nastávají obdobně účinky uvedené v § 351 obch. zák. Podle ustanovení § 351 odst. 1 obch. zák. odstoupením od smlouvy zanikají všechna práva a povinnosti stran ze smlouvy. Odstoupení od smlouvy se však nedotýká mj. nároku na náhradu škody vzniklé porušením smlouvy. Podle ustanovení § 351 odst. 2 obch. zák. strana, které bylo před odstoupením od smlouvy poskytnuto plnění druhou stranou, toto plnění vrátí, u peněžního závazku spolu s úroky ve výši sjednané ve smlouvě pro tento případ, jinak stanovené podle § 502 obch. zák.
Ačkoli tedy odvolací soud v takovém případě nemohl přiznat žalobkyni právo na zaplacení ceny díla, měl postupovat podle ustanovení § 351 odst. 2 obch. zák., tj. měl zjistit a zúčtovat peněžní plnění, které poskytli žalovaní žalobkyni na plnění ze smlouvy o dílo, a peněžitou náhradu odpovídající hodnotě plnění, které žalovaní obdrželi od žalobkyně a jež nemohou žalobkyni vrátit. Jelikož ke zhotovované věci nemá vlastnické právo žalobkyně a jelikož závazek ke zhotovení díla by v takovém případě zanikl z důvodů, za něž odpovídají žalovaní, přičemž žalobkyní poskytnuté plnění nelze vzhledem k jeho povaze jí vrátit nebo předat zpět, je třeba peněžitou náhradu odpovídající hodnotě plnění žalobkyně stanovit podle ustanovení § 544 odst. 2 obch. zák.
Jak vyplývá ze shora uvedeného, rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na neúplném a tudíž nesprávném právním posouzení věci, a proto je Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a věta první o. s. ř.), zrušil (§ 243b odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.). Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, Nejvyšší soud podle § 243b odst. 3 o. s. ř. zrušil i rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. října 2010

JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu