23 Cdo 2972/2012
Datum rozhodnutí: 19.12.2012
Dotčené předpisy: § 536 obch. zák.




NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY

23 Cdo 2972/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyně BELPO - PRODUKT s.r.o. , se sídlem Praha, U Habrovky 247/11, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 26235480, zastoupené JUDr. Oktaviánem Kociánem, advokátem se sídlem Brno, Příkop 6, proti žalované POZIMOS, a.s. , se sídlem Zlín, K Pasekám 3663, PSČ 760 01, identifikační číslo osoby 00147389, zastoupené JUDr. Jiřím Horákem, advokátem se sídlem Zlín, Lešetín IV/708, o zaplacení částky 1 687 378 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 4 Cm 149/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. září 2011, č.j. 8 Cmo 80/2011-176, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 360 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jiřího Horáka, advokáta se sídlem Zlín, Lešetín IV/708.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 6. září 2011, č.j. 8 Cmo 80/2011-176, výrokem I. potvrdil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. listopadu 2010, č.j. 4 Cm 149/2008-126, ve výroku I., kterým byl zamítnut návrh žalobkyně na zaplacení 1 687 378 Kč; výrokem II. zrušil uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně ve výroku II., III., IV. a V. a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V novém řízení potom rozhodl soud prvního stupně o nákladech řízení před soudem prvního stupně a i o nákladech odvolacího řízení usnesením ze dne 6. února 2012, č.j. 4 Cm 149/2008-205, ve výroku I. až IV. Proti výroku I. a II. usnesení soudu prvního stupně podala žalobkyně dovolání, o němž rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 5. června 2012, č.j. 4 Cmo 172/2012-220, kterým výrokem I. změnil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení 156 697 Kč a výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované 800 Kč. Rozhodnutí o nákladech řízení nabylo právní moci dne 4. července 2012.
Odvolací soud v dané věci vyšel z dokazování provedeného soudem prvního stupně a učinil shodné skutkové zjištění, že mezi žalobkyní, jako zhotovitelkou, a žalovanou, jako objednatelkou, byla dne 11.6.2007 uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem bylo provedení stavebních prací v rozsahu daném zadávacími podklady, tj. projektovou dokumentací (Příloha č.1 smlouvy) a oceněným výkazem výměr (Příloha č. 2 smlouvy položkový rozpočet). Zhotovitelka potvrdila, že zadávací podklady zkontrolovala, odsouhlasila, že jim porozuměla a že jsou úplným podkladem pro kompletní zhotovení díla. Pro případ, že by zhotovitelka v průběhu provádění díla zjistila eventuální rozdíly mezi jednotlivými částmi zadávacích podkladů, bylo dohodnuto, že tyto rozdíly nebudou důvodem pro změnu ceny díla. Strany si též sjednaly, že součástmi díla jsou veškeré nutné pomocné a přidružené činnosti a práce, včetně vysekání rýh, otvorů, jejich zpětné zazdění a zapravení a pomocné lešení, vodorovná a svislá doprava materiálu, zkoušky a revize, dílenská výrobní montážní dokumentace, předání 2 paré projektů skutečného provedení díla, zaškolení, předání všech návodů, záručních listů a testů a předání prohlášení o shodě. Dílo mělo být provedeno v období od 13.6.2007 do 15.8.2007. V čl. VIII.1 si strany sjednaly smluvní pokutu za nesplnění termínu dokončení díla ve výši 0,5% z ceny díla za každý den prodlení. Podle čl. IV.9 si strany dohodly, že cena může být zvýšena pouze pokud objednatelka písemně požádá o zvětšení rozsahu prací nad rámec této smlouvy zápisem v montážním deníku a dojde k dohodě o jejich ceně. Strany si rovněž dohodly, jakým způsobem budou vícepráce oceněny. V čl. XII.1 si strany potvrdily, že objednatelka předala zhotovitelce projektovou dokumentaci podle Přílohy č. 1 v jednom vyhotovení před podpisem této smlouvy. Ze svědeckých výpovědí a e-mailové korespondence bylo prokázáno, že žalobkyně obdržela úplnou projektovou dokumentaci. Nepotvrdilo se tvrzení žalobkyně, že ve smlouvě uvedená projektová dokumentace byla méně podrobnou, která neřešila detaily provedení stavby, odůvodněné tím, že projektová dokumentace byla pouze dokumentací pro stavební povolení. Z provedeného dokazování soudu prvního stupně, s jehož vyvozenými skutkovými závěry se odvolací soud ztotožnil, dále vyplynulo, že vícepráce byly svým rozsahem pouze drobné odchylky od sjednaného rozsahu díla a že všechny provedené práce na stavbě byly od počátku naplánovány a byly součástí projektové dokumentace. V čl. VII.4 smlouvy si strany sjednaly, že dílo se považuje za dokončené a objednatelkou převzaté dnem podpisu protokolu o předání a převzetí díla oprávněnými pracovníky obou smluvních stran. Ze zápisu o odstranění vad vyplynulo, že k jejich úplnému odstranění nedošlo ani ke dni 26.3.2008. V čl. XII.6 smlouvy bylo pro případ prodlení zhotovitele s prováděním nebo dokončením díla oproti sjednaným termínům a pro případ provádění díla v rozporu s projektovou dokumentací, pokyny objednatelka či v rozporu s technickými normami dohodnuto, že objednatelka má právo sjednat na dokončení díla nebo jeho části jiného zhotovitele na náklady zhotovitelky, jestliže na písemnou výzvu objednatelky nezjedná zhotovitelka nápravu.
Odvolací soud nepřisvědčil námitce žalobkyně, že uzavřená smlouva o dílo je neplatná pro neurčitost předmětu díla, neboť v čl. II. byl sjednán předmět díla zcela určitě a srozumitelně, a to v rozsahu zadávacích podkladů, které jsou přílohou smlouvy a žalobkyně potvrdila a odsouhlasila, že jim plně porozuměla a že jsou úplným podkladem pro kompletní zhotovení díla. Námitka, že výsledkem činnosti podle smlouvy o dílo bylo v důsledku provedení tzv. víceprací jiné dílo , neměla na platnost smlouvy žádný vliv, neboť nebyl uzavřen žádný písemný dodatek smlouvy, jak smlouva vyžadovala, kterým by se změnil předmět smlouvy. Podle závěru odvolacího soudu tak žalobkyni jako zhotovitelce nevzniklo právo na zaplacení jiné, než v písemné smlouvě sjednané ceny díla; žalobkyni nevznikl nárok na zvýšenou cenu díla odpovídající výsledku provedených prací a nevznikl jí ani nárok na zaplacení požadované částky z titulu bezdůvodného obohacení, pokud nebyly splněny sjednané podmínky pro úhradu víceprací. Provedení řádně nesjednaných víceprácí není plněním bez právního důvodu a není ani plněním z neplatného právního důvodu. Plnění, které žalobkyně provedla nad rámec díla sjednaný ve smlouvě je plněním na základě smlouvy o dílo v situaci, kdy nebyly splněny v této smlouvě sjednané podmínky pro takové plnění (dodržení písemné formy dohody o změně), a žalobkyni proto nemohl podle závěru odvolacího soudu vzniknout nárok na zaplacení vyúčtovaných víceprací. Žalovaná ale provedení víceprací uznala, i když žalobkyni na jejich úhradu nárok nevznikl. Soud prvního stupně však dále správně dovodil, že ani při tomto uznání ze strany žalované nemůže být žalobkyně s žalobou úspěšná, jestliže žalovaná vůči pohledávce žalobkyně účinně započetla svoji pohledávku z titulu smluvní pokuty za nedokončení díla ve sjednaném termínu.
Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že žalované vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty vůči žalobkyni a že výpočet smluvní pokuty odpovídal sjednanému výpočtu sankce za prodlení s dokončením díla v závislosti na době prodlení. Za nedůvodné považoval odvolací soud námitky žalobkyně k postupu soudu prvního stupně v posouzení moderace smluvní pokuty. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně žádné důvody pro moderaci smluvní pokuty podle § 301 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ) neshledal. Mimoto, v době, kdy žalobkyně požadavek na moderaci smluvní pokuty uplatnila, již pohledávka z titulu smluvní pokuty zanikla započtením. Odvolací soud s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) proto uzavřel, že moderovat lze jen nárok existující.
S ohledem na zánik pohledávky žalobkyně započtením pohledávky žalované vůči pohledávce žalobkyně, odvolací soud potvrdil zamítavé rozhodnutí soudu ve věci samé jako věcně správné.
Výrok II. až V. rozsudku soudu prvního stupně zrušil odvolací soud z tohoto důvodu, že tyto závislé výroky nebyly odůvodněny srozumitelně či vůbec, odvolací soud je tedy nemohl přezkoumat a nemohl tedy rozhodnout o náhradě nákladů řízení. Vrátil proto v tomto rozsahu věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení a rozhodnutí s tím, že v novém rozhodnutí soud prvního stupně rozhodně i o náhradě nákladů odvolacího řízení. O nákladech řízení pak bylo již pravomocně rozhodnuto, jak výše uvedeno.
Proti výroku I. rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. září 2011, č.j. 8 Cmo 80/2011-176, podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Důvodnost podaného dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení ve smyslu § 241a písm. 2 odst. b) o. s. ř. Nesouhlasí se závěrem soudů, že smlouva o dílo byla uzavřena platně. Je přesvědčena o neplatnosti posuzované smlouvy pro neurčitost sjednaného předmětu díla. Namítá, že pokud měla jako zhotovitelka k dispozici jen projektovou dokumentaci pro stavební povolení a ne prováděcí projektovou dokumentaci, vedla tato situace k tomu, že v průběhu postupu prací byly práce upřesňovány a doobjednávány a ve výsledku neodpovídaly předmětné projektové dokumentaci. Poukazuje rovněž na to, že v době podpisu smlouvy nebyla žádná dokumentace ke smlouvě připojena.
Dovolatelka dále uvádí, že pokud by se i připustilo, že předmět díla byl specifikován určitě, bylo ve výsledku provedeno dílo zcela jiné. Poukazuje na to, že řádná projektová dokumentace ji byla předána až dne 13.6.2007 a dne 24.7.2007 a že rozsah díla byl proveden vyšší než bylo původně sjednáno, a to o 759 354 Kč. Nejednalo se podle dovolatelky o provedení tzv. víceprací podle § 549 odst. 1 obch. zák., ale o provedení zcela jiného díla, než bylo původně specifikováno v projektové dokumentaci. Pokud by tedy smlouva o dílo byla uzavřena platně, zanikly závazky z této smlouvy pro nemožnost plnění a podle pokynů žalované a nové projektové dokumentace předané dne 13.6.2007 a dne 24.7.2007 bylo zhotoveno dílo zcela nové. Vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.] spatřuje podle obsahu dovolání v tom, že soudy odmítly provedení navrženého důkazu znaleckým posudkem, který by mohl porovnat projektovou dokumentaci pro stavební povolení a projektovou dokumentaci detailní, předanou 13.6.2007 a dne 24.7.2007, a který by mohl prokázat, že obě projektové dokumentace se liší natolik, že se jedná o zcela jiná díla. Soudům dále vytýká, že se nevypořádaly s její argumentací ohledně změny díla ve vazbě na termín dokončení díla. Má za to, že žalované nemohl vzniknout nárok na zaplacení smluvní pokuty a ani na úhradu prací provedených třetími osobami, a tudíž tvrzená pohledávka nemohla být započítána oproti uplatněné pohledávce žalobkyně na úhradu ceny provedených prací.
Dovolatelka s ohledem na výše uvedené navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání žalobkyně navrhla odmítnutí dovolání, neboť má za to, že dovolání postrádá otázku zásadního právního významu a není přípustné. Dovolatelka pouze opakuje argumentaci, s níž se soudy již vypořádaly a dovolacímu soudu předkládá svá skutková zjištění, k nimž však soudy nedospěly a z nich si vytváří své vlastní právní závěry, pro ni příznivější, založené však na odlišných skutkových závěrech než k jakým soudy dospěly.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání žalobkyně bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a je řádně zastoupena advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V posuzované věci není dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, a není přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť v dané věci soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jediným rozsudkem.
Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má v napadeném rozsahu ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.
Předpokladem pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Je třeba konstatovat, že přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat uplatněnými dovolacími důvody.
Je třeba připomenout, že přípustnost dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním právním významu rozhodnutí po stránce právní. Z toho vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Při dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu při možné přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny, skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a případné nesprávné skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.
Napadá-li žalobkyně skutkový závěr, že projektová dokumentace nebyla předána při podpisu smlouvy, je třeba konstatovat, že skutkový závěr soudu, jak výše uvedeno, nemůže při uvažované přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm.c) o. s. ř. podléhat dovolacímu přezkumu. Nutno tedy vycházet ze skutkového závěru obou soudů, že předmětem smlouvy o dílo bylo provedení stavebních prací v rozsahu daném zadávacími podklady, tj. projektovou dokumentací a oceněným výkazem výměr, přičemž žalobkyně jako zhotovitelka potvrdila, že zadávací podklady zkontrolovala, odsouhlasila, že jim porozuměla a že jsou úplným podkladem pro kompletní zhotovení díla. Není tedy možno vycházet v dovolacím řízení ze skutkového závěru, k němuž dospěla dovolatelka, a který je odlišný od skutkového závěru odvolacího soudu.
Jestliže tedy odvolací soud vyšel ze závěru, že předmět smlouvy byl v čl. II. specifikován odkazem na zadávací podklady, jimiž byly projektová dokumentace a oceněný výkaz výměr a zároveň byl z provedeného dokazování učiněn skutkový závěr, že žalobkyně jako zhotovitelka zadávací podklady zkontrolovala, odsouhlasila, a že jim porozuměla, s tím že jsou úplným podkladem pro kompletní zhotovení díla, nelze dovodit, že by odvolací soud dospěl k nesprávnému právnímu závěru, jestliže dovodil, že předmět smlouvy o dílo byl sjednán určitě a srozumitelně, bylo-li též zjištěno, že podle ujednání stran byly součástmi díla veškeré nutné pomocné a přidružené činnosti a práce, včetně vysekání rýh, otvorů, jejich zpětné zazdění a zapravení a pomocné lešení, vodorovná a svislá doprava materiálu, zkoušky a revize, dílenská výrobní montážní dokumentace, předání 2 paré projektů skutečného provedení díla, zaškolení, předání všech návodů, záručních listů a testů a předání prohlášení o shodě.
Pokud dovolatelka poukazuje na nemožnost plnění podle předmětné smlouvy o dílo a že v důsledku nemožnosti plnění smlouva zanikla, pak je třeba konstatovat, že ze skutkových zjištění odvolacího soudu nevyplývá žádné zjištění o nemožnosti plnění. Jestliže tedy odvolací soud vyšel ze správného závěru o platnosti sjednané smlouvy o dílo, v níž byla dohodnuta sankce za nesplnění předmětu smlouvy ve sjednaném termínu v podobě smluvní pokuty, je v souladu s hmotným právem závěr odvolacího soudu, že žalované vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty, nebylo-li dílo dokončeno ve sjednaném termínu. Odvolacímu soudu nelze proto vytknout nesprávné právní posouzení věci, jestliže dovodil, že uplatněná pohledávka žalobkyně na zaplacení provedeného díla ve výši 1 687 378 Kč zanikla započtením pohledávky žalované vůči pohledávce žalobkyně, představující vyfakturovanou smluvní pokutu, na níž žalované podle smlouvy vznikl nárok s ohledem na prodlení s dokončením díla.
Správný je i závěr soudu prvního stupně, s nímž se odvolací soud ztotožnil, že nebylo namístě s ohledem na skutková zjištění soudu přisvědčit žalobkyni, že předáním nové projektové dokumentace dne 13.6.2007 a dne 24.7.2007 bylo zhotoveno dílo zcela nové. Z provedeného dokazování soudu prvního stupně a z jím vyvozených skutkových závěrů, z nichž vyšel i odvolací soud, totiž vyplynulo, že vícepráce byly svým rozsahem pouze drobné odchylky od sjednaného rozsahu díla (sádrokartonové konstrukce), které neměly vliv na dokončení díla, a že provedené práce na stavbě byly od počátku naplánovány a byly součástí projektové dokumentace. Nemohlo se tudíž na základě těchto skutkových zjištění, které nemohou podléhat dovolacímu přezkumu (jak výše uvedeno), jednat v daném případě o provedení nového díla, jak dovolatelka namítá. Ze skutkových zjištění odvolacího soudu rovněž nevyplývá, že by rozsah díla, který žalobkyně pro žalovanou provedla, byl o 759 354 Kč vyšší, než bylo původně sjednáno, jak žalobkyně tvrdí ve svém dovolání.
Závěry odvolacího soudu jsou v souladu s hmotným právem, právní úpravou smlouvy o dílo v § 536 a násl. obch. zák. a v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, který např. ve svých rozhodnutích ze dne 29. července 2009, sp. zn. 23 Cdo 1146/2007 a ze dne 27. června 2007, sp. zn. 32 Odo 1043/2005, jež jsou k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz , vyložil, že ke vzniku nároku zhotovitele na zvýšenou cenu díla v případě jeho rozšíření nebo změny (zvýšení jeho kvality) je nezbytná předchozí dohoda objednatele a zhotovitele na vlastním rozšířením díla nebo jeho kvalitativní změně, čili dohoda o změně smlouvy o dílo. V daném případě však nebylo prokázáno, že by účastníci uzavřeli písemný dodatek ke smlouvě o dílo ze dne 11.6.2007, jak smlouva vyžadovala, kterým by se změnil předmět dané smlouvy.
Odvolacímu soudu, který ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že výše vyúčtované smluvní pokuty v částce 1 832 061 Kč odpovídá sjednanému výpočtu smluvní pokuty ve smlouvě o dílo, nelze rovněž vytýkat nesprávné právní posouzení, bylo-li prokázáno sjednání smluvní pokuty za prodlení s dokončením díla, dílo nebylo dokončeno včas a výpočet smluvní pokuty odpovídal způsobu výpočtu smluvní pokuty sjednanému ve smlouvě.
Nerozhodná je rovněž námitka dovolatelky, že soudy odmítly provedení navrženého důkazu znaleckým posudkem a nevypořádaly s její argumentací ohledně změny díla ve vazbě na termín dokončení díla, čímž se v podstatě dovolává dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jímž lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť z důvodu uvedeného v tomto ustanovení může dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu při uvažované přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ se ale v dané věci nejedná, jestliže dovolatelka brojí pouze proti konkrétnímu procesnímu postupu soudu, aniž by položila otázku zásadního právního významu procesněprávní povahy.
Rozhodnutí odvolacího soudu nemá tedy ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud proto uzavřel, že dovolání žalobkyně není přípustné a podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. jej odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 10 000 Kč § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 15 v návaznosti na § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění, kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif), ve znění před novelou vyhláškou č. 64/2012 Sb. s ohledem na přechodná ustanovení vyhlášky č. 64/2012 Sb. a zahájení dovolacího řízení a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., v platném znění), a po přičtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 2 060 Kč (srov. § 137 odst. 3 o. s. ř., § 37 z. č. 235/2004 Sb., v platném znění), tedy celkem ve výši 12 360 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.

V Brně dne 19. prosince 2012

JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu