23 Cdo 2944/2015
Datum rozhodnutí: 30.09.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013



23 Cdo 2944/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně České mincovny a.s. , se sídlem v Jablonci nad Nisou, U Přehrady 3204/61, PSČ 466 23, IČO 28737016, zastoupené JUDr. Michaelou Šerou, advokátkou, se sídlem Praze 1, Revoluční 1003/3, PSČ 110 00, proti žalovaným 1. Pražské mincovně, a.s., se sídlem v Praze 1, nám. Republiky 1090/5, PSČ 111 21, IČO 24143707; 2. Mincovně Bohemia a.s. , se sídlem ve Vsetíně, Mostecká 364, PSČ 755 01, IČO 29382351, 3. L. T. , se sídlem ve Vsetíně, Mostecká 364, PSČ 755 01, IČO 73241229, všem zastoupeným JUDr. Ilonou Barošovou, advokátkou, se sídlem ve Vsetíně, Smetanova 970, PSČ 755 01, o ochranu proti nekalé soutěži, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 15 Cm 119/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. října 2014, č. j. 3 Cmo 476/2013-435, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění:
(§ 243f odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu dále jen o. s. ř. )

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. října 2014, č. j. 3 Cmo 476/2013-435, v rozsahu, ve kterém odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body I, VI a X (dovolání se tedy netýká druhé žalované, jež je nyní zapsána v obchodním rejstříku pod obchodní firmou Bohemia Gold Coins a.s.), není přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva ve smyslu § 237 o. s. ř.
Dovolatelka formulovala dvě otázky hmotného práva.
První otázka zněla, zda je klamavá obchodní firma v situaci, kdy taková firma jednoznačně evokuje spojitost s:
a) konkrétní obcí, aniž by příslušná právnická osoba v takové obci reálně vyvíjela svoji činnost, resp. k ní měla jakoukoli relevantní vazbu kromě zapsaného sídla;
b) všeobecně známou historickou státní (královskou) institucí, aniž by existovala jakákoli reálná spojitost příslušné právnické osoby s onou institucí,
to vše v situaci, kdy právnická osoba vystupující pod danou firmou vede rozsáhlou agresivní marketingovou kampaň na podporu iluze takové spojitosti.
Druhá otázka zněla, zda užívání domén prazska-mincovna.cz a prazskamincovna.cz je klamavou obchodní praktikou, a to v kontextu skutečností uvedených v první otázce.
Dovolatelka však při formulování těchto otázek vycházela z nesprávných předpokladů.
Při formulování první otázky v části pod písm. a) dovolatelka vycházela z nesprávného předpokladu. Ze skutkových zjištění vyplývá, že první žalovaná má v Praze nejen zapsané sídlo, ale má zde umístěnu i prodejnu. Součástí obchodní firmy je tedy označení místa, které má skutečnou spojitost s činností právnické osoby označené dotčenou obchodní firmou.
Při formulování první otázky v části pod písm. b) pak dovolatelka předpokládala všeobecnou známost historické pražské mincovny. Odvolací soud však tuto otázku v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) posuzoval pohledem průměrného spotřebitele (ohledně posouzení pohledem průměrného spotřebitele např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2013, sp. zn. 23 Cdo 3845/2012) a dospěl k závěru, že takový spotřebitel nemá vědomost o subjektech razících mince v Praze do roku 1856. Z toho vyplývá, že samotným zvolením slov pražská mincovna jako kmene své obchodní firmy žalovaná nezískává neoprávněnou výhodu v soutěži a závěr odvolacího soudu o souladu jednání žalované (v tomto směru) s dobrými mravy soutěže odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu, podle které je v rozporu s dobrými mravy soutěže jednání, které se nachází za hranicí přípustné agresivity při soutěžení na trhu a které je ve vztahu k ostatním soutěžitelům zákeřné, podvodné či parazitující, nebo ve vztahu k zákazníkům klamavé (srov. např. rozsudek ze dne 10. ledna 2011, sp. zn. 23 Cdo 5184/2009, a ze dne 30. října 2014, sp. zn. 23 Cdo 3338/2012).
Druhá otázka vychází ze stejných (mylných) předpokladů, proto ani ta nezakládá přípustnost dovolání.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s § 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. září 2015
JUDr. Zdeněk Des předseda senátu