23 Cdo 2939/2007
Datum rozhodnutí: 23.06.2009
Dotčené předpisy:





23 Cdo 2939/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobce L. K., , zast. JUDr. A.V., advokátem proti žalované Ch., a. s., zast. JUDr. T. J., advokátem vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 16 Cm 14/2003, o zaplacení částky 479.331,90 Kč s přísl., o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2006, č. j. 1 Cmo 82/2006-106, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 21. listopadu 2006, č. j. 1 Cmo 82/2006-106, potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze (dále též soud prvního stupně ) ze dne 22. září 2005, č. j. 16 Cm 14/2003-58, jímž tento soud zamítl žalobu na zaplacení částky 479.331,90 Kč s 0,05 % úrokem z prodlení z této částky za každý den prodlení od 13. 1. 199 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žalobce je povinen na jejich náhradu zaplatit žalované 54.635,50 Kč k rukám jejího právního zástupce JUDr. T. J.; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů odvolacího řízení 46.487,30 Kč.


V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že se žalobce žalobou ze dne 3. ledna 2003 domáhal zaplacení částky 479.331,90 Kč s přísl. s odůvodněním, že žalovaná částka tvoří nedoplatek ceny díla zhotoveného jeho právním předchůdcem (P.O., a. s.) pro žalovanou jako objednatele. Tato pohledávka byla z právního předchůdce žalobce jako postupitele postoupena na žalobce jako postupníka smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 19. 4. 1999. Odvolací soud zopakoval důkaz smlouvou o dílo ze dne 24. 6. 1997 správně 25. 6. 1997 ve znění dodatků (dále jen smlouva o dílo ) a ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že se tato část ceny díla nestala splatnou, poněvadž zhotovitel nesplnil podmínky pro její zaplacení. Dále uvedl, že dle čl. 7.2.3 smlouvy o dílo uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla splatnost poslední části ceny díla vázána na předložení příslušné faktury a oboustranně potvrzeného dokladu o splnění všech závazků zhotovitele dle této smlouvy a vystavení záruky za provedení díla ve výši 10 % z ceny díla dle v příloze smlouvy o dílo přiloženého vzoru s tím, že konečná faktura měla obsahovat vyrovnání všech záloh plus DPH. Vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal odstranění všech vad díla, netvrdil a ani neprokázal vystavení shora uvedených dokladů, potvrzených žalovanou, a složení bankovní záruky v dohodnuté výši, odvolací soud uzavřel, že žalovaný nesplnil podmínky pro splatnost poslední části ceny díla, a proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný dle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil. Pro úplnost odvolací soud k námitce odvolatele (žalobce) uvedl, že odstranění vad díla provedeného zhotovitelem před prohlášením konkurzu se konkurzní podstaty nemusí týkat, a tak prohlášení konkurzu na majetek zhotovitele neznamená automaticky nemožnost plnění, jak v odvolání dovozoval.


Odvolací soud proto rozhodl tak, jak uvedeno shora.


Dovoláním ze dne 23. 4. 2007 napadl žalobce rozsudek odvolacího soudu s tím, že jeho přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a důvodnost z ust. § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.


V odůvodnění dovolání žalobce zejména uvedl, že právní předchůdce žalobce (P. O., a. s.) nemohl odstranit případné vady díla odstranit a ani dostát závazku složit bankovní záruku. Jelikož bylo dílo provedeno a kolaudováno a objednatelem užíváno, nejsou tyto úkony dle názoru dovolatele pro splatnost poslední části ceny díla rozhodné. Je přesvědčen, že splatnost ceny díla nastala okamžikem předání díla zhotovitelem a jeho převzetí žalovanou jako objednatelem. Dovolatel dále uvedl, že více než 90 % prohlašovaných konkursů končí tak, že se neprovozuje dále žádný podnik, a není tedy možné odstraňovat vady díla , a proto právní předchůdce žalobce, jenž následně skončil v konkurzu , nemohl dostát uvedeným závazkům. Žalobce upozornil, že žalovaná dne 14. 5. 1999 uznala svůj závazek .


Závěrem žalobce navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.


Žalovaná se k podanému dovolání, jak plyne z předkládací zprávy soudu prvního stupně a obsahu spisu, nevyjádřila.


Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou, včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem ve smyslu ust. § 241 odst. 1 o. s. ř. a jím bylo dovolání též sepsáno (§ 241 odst. 4 o. s. ř.).


Poté se Nejvyšší soud České republiky zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.


Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ve věci samé se řídí ustanoveními § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř.


V posuzované věci není dovolání podle ust. § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. přípustné, neboť rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně.


Podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.


Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením věci. Jelikož ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud s výjimkou určitých vad řízení vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.


Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, popřípadě ji nesprávně aplikoval.


Ze skutkových zjištění v dovolání nezpochybněných vyplývá, že právní předchůdce žalobce se žalovanou uzavřel dne 25. 6. 1997 smlouvou o dílo a č. S. dle P. na dodávku stavebních prací pro akci obnova chemických provozů, O., jejímž předmětem bylo provedení stavebních prací (trafostanice a částečná úprava uhelné věže) v rozsahu a kvalitě specifikovaných v technické příloze č. 1. Protokolem ze dne 3. 11. 1998 dílo právní předchůdce žalobce předal a žalovaná jej převzala s tím, že dílo má vady a nedodělky, jejichž soupis byl součástí tohoto protokolu a jež budou do 20. 11. 1998 odstraněny. Současně se právní předchůdce žalobce zavázal, že veškeré doklady dle smlouvy o dílo žalované předá do 6. 11. 1998.


K odstranění vad a nedodělků v uvedené lhůtě (do 20. 11. 1998) a ani později (k prohlášení konkurzu na majetek právního předchůdce žalobce - obchodní


společnosti P. O., a.s. a ustanovení konkursního správce došlo až usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. října 2000, č. j. 8 K 31/99, jehož účinky nastaly dne 4. října 2000) nedošlo. Další podmínky sjednané účastníky v čl. 7.2.3 smlouvy o dílo (tj. zřízení bankovní záruky ve výši 10 % z ceny díla a předložení žalované potvrzení o jejím zřízení /vzor tohoto dokumentu byl součástí smlouvy o dílo a tvořil přílohu č. 3/ a oboustranné potvrzení o splnění všech závazků zhotovitele dle této smlouvy o dílo), na něž byl účastníky vázán okamžik vzniku práva na zaplacení poslední části ceny díla v žalované výši, nebyly taktéž splněny.


Právní předchůdce žalobce (P. O., a. s.) postoupil žalobci část své pohledávky ve výši 479.331,90 Kč a postoupení této části pohledávky žalované oznámil dopisem ze dne 13. 7. 1999.


Podle § 529 odst. 1 občan. zák. námitky proti pohledávce, které mohl dlužník uplatnit v době postoupení, mu zůstávají zachovány i po postoupení pohledávky.


Dovolací soud s ohledem na uvedené proto dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Námitka žalované (dlužníka), že žalobce (jeho právní předchůdce jako zhotovitel díla) nesplnil podmínky sjednané v čl. 7.2.3 smlouvy o dílo byla důvodná. V důsledku nesplnění ve smlouvě o dílo sjednaných podmínek proto nevzniklo žalobci právo na zaplacení poslední části díla (§ 548 odst. 1 obchod. zák.).


Vzhledem k tomu je nedůvodná další dovolací námitka žalobce, že předáním a převzetím díla nastala splatnost, tj. že tím vzniklo právo na zaplacení předmětné části ceny díla, neboť jak již bylo uvedeno výše, byl vznik práva na zaplacení předmětné části ceny díla vázán na splnění podmínek sjednaných ve smlouvě o dílo (odstranění vad, potvrzení splnění všech závazků, zřízení bankovní záruky).


Nejvyšší soud České republiky proto dospěl k závěru, že dovolání žalobce není podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ani podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, a dovolání proto podle ust. § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.


Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn tím, že procesně neúspěšnému dovolateli (žalobci) právo na jejich náhradu nevzniklo a u žalované žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly.


Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.





V Brně dne 23. června 2009


JUDr. Ing. Jan H u š e k


předseda senátu