23 Cdo 2893/2011
Datum rozhodnutí: 27.03.2013
Dotčené předpisy: § 26 předpisu č. 37/2004Sb.




23 Cdo 2893/2011

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně GANT Czech Republic s.r.o. , se sídlem v Praze 1, Pohořelec 114/22, PSČ 118 00, IČO 26212137, zastoupené JUDr. Václavem Vlkem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 22, proti žalované ČSOB Pojišťovně, a.s., členu holdingu ČSOB , se sídlem v Pardubicích Zelené předměstí, Masarykovo náměstí čp. 1458, PSČ 532 18,
IČO 45534306, o zaplacení částky 1 845 295 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 5 C 326/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové pobočce v Pardubicích ze dne 24. února 2011,
č. j. 23 Co 659/2010-160, takto:

I. Dovolání žalobkyně v rozsahu, ve kterém směřovalo proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové pobočce v Pardubicích ze dne 24. února 2011,
č. j. 23 Co 569/2010-160, ve výrocích pod body II a III, se odmítá.
II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud v Pardubicích mezitímním rozsudkem ze dne 30. září 2010,
č. j. 5 C 326/2009-137, rozhodl, že nárok žalobkyně je co do základu opodstatněn (výrok pod bodem I) s tím, že o výši nároku žalobkyně a nákladech řízení bude rozhodnuto v rozsudku konečném (výrok pod bodem II).
Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení pojistného plnění představovaného náhradou za ušlý zisk, kterého nemohla dosáhnout v důsledku nemožnosti užívat po požáru pronajaté nebytové prostory (prodejnu).
Soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně jako nájemce nebytových prostor prodejny označené jako obchodní jednotka uzavřela s žalovanou dne 16. října 2007 pojistnou smlouvu, jejíž součástí bylo sjednání pojištění živelního přerušení provozu,
které se řídilo všeobecnými pojistnými podmínkami (dále jen VPP ), jež tvořily nedílnou součást smlouvy. Pojištění bylo v pojistné smlouvě sjednáno pro případ přerušení nebo omezení provozu z důvodu věcné škody, došlo-li ke škodě z příčiny: požáru, výbuchu, úderu blesku, nárazu nebo zřícení pilotovaného letícího tělesa, jeho části nebo jeho nákladu. V článku II bodu 1 VPP bylo sjednáno, že pojištění se sjednává pro případ přerušení nebo omezení provozu z důvodu věcné škody. Podle bodu 2 tohoto článku se za věcnou škodu se považuje poškození, zničení nebo pohřešování věci sloužící provozu pojištěného, které nastalo nahodilou událostí způsobenou pojistným nebezpečím mimo jiné požárem, výbuchem nebo úderem blesku. Předmětem pojištění byl podle článku II bodu 2 pojistné smlouvy ušlý zisk a stálé náklady, místem pojištění podle článku IV bodu 1 VPP bylo místo uvedené v pojistné smlouvě, v níž byl seznam míst pojištění sjednán v příloze č. 1. Pod bodem 9 této přílohy bylo jako místo pojištění uvedeno také GANT STORE P.. Co se rozumí pojistnou událostí, bylo vymezeno v článku V bodu 1 VPP tak, že pojistnou událostí je vznik finanční ztráty v důsledku přerušení nebo omezení činnosti provozu pojištěného způsobeného věcnou škodou podle článku II těchto VPP, která nastala v místě pojištění. Článek VI VPP stanovil výluky z pojištění tak, že za věcnou škodu se nepovažují škody na elektrických zařízeních, které vznikly působením elektrického proudu s výskytem ohně nebo bez něho (např. přepětím, vadou izolace, vadnými kontakty, selháním měřících, regulačních nebo bezpečnostních zařízení, apod.).
Soud prvního stupně dále zjistil, že stavba Obchodní centrum P. obsahuje 5 podzemních podlaží s mezipatry, první nadzemní podlaží, mezipatro a druhé nadzemní podlaží, v němž se nachází jednotka pronajatá žalobkyni, a dále třetí nadzemní podlaží. Žalobkyně prokázala revizními zprávami bezvadnost silnoproudých rozvodů a elektroinstalace v prostorách, které užívá. Dne 20. února 2008 došlo ve čtvrtém podzemním podlaží Obchodního centra P. k požáru elektrorozvodny, jehož příčiny byly na základě odborného vyjádření Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy stanoveny ve dvou možných verzích: technická závada pojistkového odpínače či technická závada měřícího transformátoru jednotky pro měření příkonu. Příčinou vzniku požáru proto byla technická závada pojistkového odpínače nebo měřícího transformátoru v rozvaděči RH3, přičemž s ohledem na stav požárem poškozeného zařízení nebylo možné identifikovat konkrétní poruchový děj. Žalobkyně vyúčtovala škodu, která jí vznikla uzavřením Obchodního centra P. v období od 20. února 2008 do 20. března 2008 svému pronajímateli nebytových prostor, ten ji však neuhradil s odůvodněním, že škodu nezpůsobil porušením požárních předpisů.
Soud prvního stupně se poté soustředil na předběžnou otázku, zda požár ve čtvrtém nadzemním (správně podzemním ) podlaží je pojistnou událostí ve smyslu článku V bodu 1 VPP, když k požáru nedošlo bezprostředně v prostorách žalobkyně.
Soud prvního stupně nepřijal námitku žalované, že s ohledem na článek V VPP nedošlo k pojistné události v místě pojištění, neboť dospěl k závěru, že požár jako příčina přerušení nebo omezení provozu z důvodu věcné škody nemusí nezbytně vzniknout nebo zasáhnout jen v provozovně žalobkyně. Požár ji fakticky také zasáhl, neboť i ona při svém provozu byla závislá na provozuschopném stavu elektrorozvodny, kterou zasáhl požár. Posuzovanou pojistnou událostí vznikla žalobkyni finanční ztráta přerušením její obchodní činnosti v důsledku požáru v souladu s článkem II bodem 2.1 pojistné smlouvy. Nejsou přitom podle názoru soudu prvního stupně naplněny podmínky výluky z pojištění živelního přerušení provozu podle článku VI bodu 3 písm. a) VPP. Z tohoto ustanovení plyne, že pojištěnci nelze vyplatit pojistné plnění jen za škodu na elektrickém zařízení; žalobkyně se však škody na elektrickém zařízení nedomáhá.
Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně byla u žalované pojištěna, došlo k pojistné události, a proto se podle jeho závěru oprávněně domáhá ušlého zisku.
K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 24. února 2011, č. j. 23 Co 659/2010-160, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba žalobkyně o zaplacení částky 1 845 295 Kč s příslušenstvím se zamítá (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky pod body II a III).
Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu, tak jak byl zjištěn soudem prvního stupně, a ostatními účastníky nebyl ani sporován. Tyto skutkové závěry zopakoval prodejna žalobkyně se nachází v místě pojištění sjednaném v pojistné smlouvě, a byť samotná prodejna nebyla požárem poškozena, došlo k poškození věci sloužící provozu pojištěného ve smyslu článku II bodu 2 VPP, neboť byla poškozena elektrorozvodna, která zajišťovala přívod elektrického proudu do prodejny žalobkyně. Z odborného vyjádření Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy dále vyplývá, že jednotlivé výkonové kabely elektrického rozvodu s proudovým zatížením jsou v rozvaděči instalovány ve vzájemné bezprostřední blízkosti a může při poškození jejich izolace dojít k přímému styku jednotlivých vodičů, provázeného elektrickým zkratem a zapálením elektrického oblouku s lokální teplotou až 5 000 stupňů. Následkem vysoké teploty potom bylo rychlé rozšíření požáru i do ostatních polí elektrického rozvaděče.
Odvolací soud se dále se soustředil na posouzení toho, zda je dána výluka z pojištění podle článku VI bod 3 písm. a) VPP. Pojištění bylo totiž sjednáno pro případ přerušení nebo omezení provozu z důvodu věcné škody (viz článek II bod 1), ovšem právě článek VI bod 3 definuje, které škody se za věcnou škodu nepovažují, tak, že za věcnou škodu se nepovažují škody na elektrických zařízeních, které vznikly působením elektrického proudu s výskytem ohně nebo bez něho . Podle názoru odvolacího soudu není pochyb o určitosti takového vyjádření. Toto ustanovení v závorce definuje, že za takovou škodu lze například považovat škodu vzniklou přepětím, vadou izolace, vadnými kontakty, selháním měřících, regulačních nebo bezpečnostních zařízení apod. Pokud z toho žalobkyně dovozuje neurčitost uvedeného ujednání, neboť jsou zde zastoupeny jak škody vzniklé samotným působením elektrického proudu, tak škody vzniklé technickou závadou, například vadou izolace, vadnými kontakty, selháním zařízení, pak tento názor odvolací soud nesdílí. Uvedené škody jsou totiž definovány jako škody, které vznikly na elektrických zařízeních, ty mohou vznikat jak samotným působením elektrického proudu přepětím, tak i technickou závadou těchto zařízení vadnými kontakty, vadnou izolací apod. Výčet poškození v závorce však odpovídá tomu, že musí jít o škody, které vznikly na elektrických zařízeních, ale při působení elektrického proudu. Tento demonstrativní výčet škod uvedený v závorce zahrnuje obě možné situace, tedy že elektrické zařízení je v pořádku, přesto například přepěťové působení elektrického proudu vede ke vzniku škody, jakož i situaci druhou, kdy elektrické zařízení není v pořádku, například pro vadu izolace, a právě až působením elektrického proudu dochází ke vzniku škody.
Situace, která nastala v Obchodním centru P., pak podle závěru odvolacího soudu naplňuje právě výluku z pojištění podle článku VI bodu 3 písm. a) VPP. Existují dvě možnosti vzniku požáru v elektrické rozvodně ve čtvrtém podzemním podlaží obchodního centra. Obě však vycházejí z toho, že působením elektrického proudu došlo k závadě v rozvaděči RH3, tedy na elektrickém zařízení. Pro tuto škodu však nebylo sjednáno pojištění a nárok žalobkyně proto není důvodný. Odvolací soud nepřisvědčil názoru soudu prvního stupně, že žalovaná pojišťovna měla předcházet při sepisu uvedené pojistné smlouvy vzniku sporů ze smluv podle § 43 občanského zákoníku (dále jen obč. zák. ), a pokud tak neučinila, musí nést důsledky z tohoto svého jednání. V dané věci byla mezi podnikateli sjednána smlouva, která určitým způsobem vyloučila z předmětu pojištění určité události, což je situace právem připuštěná a vycházející ze smluvního ujednání pojistného vztahu mezi účastníky.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním. Jeho přípustnost založila na § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Jako důvod podaného dovolání uvedla, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a)
o. s. ř.], a dále namítla s odkazem na § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., že napadený rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalobkyně zaujala názor, že odvolací soud postupoval v rozporu s § 213b o. s. ř., když za situace, kdy zastával odlišný právní názor, než soud prvého stupně, měl rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc mu vrátit s pokynem, aby žalobkyni poučil podle § 118a odst. 2 o. s. ř. o svém právním názoru, aby žalobkyně měla možnost na tento právní názor vhodným způsobem reagovat. Postupem odvolacího soudu tak byla zjevně porušena zásada předvídatelnosti soudních rozhodnutí.
Další vada řízení spočívá podle názoru dovolatelky v překročení mezí přezkumu odvolacím soudem, které jsou dány § 212 o. s. ř., neboť v odvolacím řízení byl přezkoumáván mezitímní rozsudek, jímž bylo rozhodnuto pouze o základu nároku, a odvolací soud rozhodl o zamítnutí celé žaloby, namísto rozhodnutí o základu nároku. Rámec pravomoci odvolacího soudu přesahují rovněž úvahy o hodnocení skutkového stavu, neboť odvolací soud konstatováním příčin škody, které nebyly z provedených důkazů zřejmé, fakticky učinil odborný závěr, což mu nepřísluší. Odvolací soud měl v případě svých pochybností objasnit otázku vzniku škody a vztahu k působení elektrického proudu odborným vyjádřením, jak dovolatelka navrhovala, případně znaleckým posudkem. Rámec pravomoci odvolacího soudu přesahují podle názoru dovolatelky rovněž úvahy odvolacího soudu o hodnocení skutkového stavu. Odvolací soud sice konstatoval, že akceptuje skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně, ve skutečnosti měl jiný názor že nešlo o působení elektrického proudu. Zjistil tedy skutkový stav naprosto odlišně. Zjištění příčiny havárie je přitom otázkou technickou a nedokázal ji v řízení specifikovat určitě ani specializovaný odborník Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy.
Nesprávnost právního posouzení věci spatřuje dovolatelka ve výkladu článku VI bodu 3 VVP stanovícího výluky z pojištění. I v dovolacím řízení tvrdí, že toto ustanovení je pro neurčitost a nesrozumitelnost neplatné, když obecně uvádí, že se musí jednat o škody vzniklé působením elektrického proudu (čemuž by odpovídalo např. přepětí, tedy působení elektrického proudu, které se vymyká normálnímu stavu), v rozporu s tím jsou však v demonstrativním výčtu uvedeny jako příčiny škody vada izolace, vadné kontakty či selhání měřících zařízení, tedy nikoliv působení elektrického proudu. Odvolací soud proto dospěl podle jejího názoru k nesprávnému právnímu závěru, že uvedená výluka z pojištění zahrnuje obě situace stanovené uvedené Hasičským záchranným sborem hlavního města Prahy v jeho odborném posouzení příčin požáru.
Žalobkyně proto navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se ve vyjádření k dovolání zcela ztotožnila se závěrem odvolacího soudu a námitky dovolatelky hodnotila jako liché nemající oporu v provedeném dokazování. Navrhla, dovolání bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) se zřetelem k bodu 7 článku II části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání s ohledem na skutečnost, že dovolatelka napadla všechny výroky odvolacího soudu, včetně výroků o náhradě nákladů řízení.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, však není přípustné, jelikož tato přípustnost nevyplývá z žádného ustanovení občanského soudního řádu (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002,
sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2003).
Ve zbývající části je dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné, jelikož rozhodnutím odvolacího soudu bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, Nejvyšší soud proto přezkoumal napadené rozhodnutí odvolacího soudu v tomto rozsahu podle ustanovení § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. z hlediska uplatněných dovolacích důvodů,
jimiž je vázán i z hlediska jejich obsahového vymezení, a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Dovolatelka předně namítá vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, kterou spatřuje v nepředvídatelnosti rozhodnutí, a spočívající v tom, že nebyla během soudního řízení poučena odvolacím soudem o jiném právním názoru na věc, než který jí byl znám z rozsudku soudu prvního stupně.
Vadou řízení podle ustanovení § 241a odst. 1 písm. a) o. s. ř. je skutečnost, že odvolací soud nedostatek rozhodujících (pro správné rozhodnutí zásadně významných) skutkových zjištění nahradí vlastním doplněním dokazování podle § 213 odst. 2 o. s. ř. a poté učiní právní závěr odlišný od právního závěru soudu prvního stupně (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.10.2008, sp. zn. 32 Cdo 2679/2008, k dispozici na stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ). V posuzovaném případě ale taková skutečnost nenastala. Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, který umožnil správně zjistit skutkový stav věci. Odvolací soud na základě totožného skutkového zjištění se soudem prvního stupně vycházejícího z odborného vyjádření Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy, a to především jeho závěru, že příčinou vzniku požáru ve čtvrtém podzemním podlaží Obchodního centra P. byla technická závada pojistkového odpínače nebo měřícího transformátoru v rozvaděči RH3, pouze dospěl k jinému právnímu závěru ohledně posouzení naplnění podmínek výluky z pojištění stanovených pojistnou smlouvou účastníků, včetně VPP. Za této situace již nebylo nutné prokazovat zjištěné skutečnosti dalšími důkazy.
Podle § 118a odst. 2 o. s. ř. má-li předseda senátu za to, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak, než podle účastníkova právního názoru, vyzve účastníka, aby v potřebném rozsahu doplnil vylíčení rozhodných skutečností. Soud účastníku nemusí vysvětlovat, o jaké možné hmotněprávní posouzení jde, ale poučuje ho tehdy, jestliže z jiného možného hmotněprávního posouzení vyplývá potřeba doplnit rozhodná tvrzení. Smyslem tohoto ustanovení je, aby účastníku nebyla zamítnuta žaloba proto, že neunesl břemeno tvrzení, aniž by byl poučen, že má břemeno tvrzení, a o čem,
a že účastníku nelze zamítnout žalobu, protože neunesl důkazní břemeno, aniž byl poučen, že takové důkazní břemeno má, a o čem. (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář, 1. vydání, Praha : C. H. Beck, 2009, strana 830). Existence vady řízení spočívající v porušení § 118a o. s. ř. je pak dána i tehdy, splní-li účastníci z pohledu právního názoru zaujatého soudem prvního stupně v jeho rozhodnutí ve věci samé svoji povinnost tvrzení i povinnost důkazní, a odvolací soud dospěje k jinému právnímu názoru, který vyžaduje, má-li být věc podle něj meritorně rozhodnuta, doplnění tvrzení účastníků o další rozhodné skutečnosti, jež nebyly z pohledu právního názoru soudu prvního stupně potřebné, když odvolací soud nemůže sám postupovat podle § 118a o. s. ř. vzhledem k nepřípustnosti uplatnění nových skutečností nebo důkazů. Podle uvedených ustanovení nemohou být účastníci přímo poučováni o hmotném právu; to platí i o poučovací povinnosti podle § 118a odst. 2 o. s. ř., při níž možnost jiného posouzení věci po právní stránce než podle účastníkova právního názoru je jen důvodem (pohnutkou či motivem), pro který je soud povinen účastníka poučit o povinnosti doplnit vylíčení rozhodných skutečností,
který však soud účastníkům nesděluje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3977/2009, dostupný na stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz). V daném případě tedy řízení není postiženo vadou spočívající v porušení zásady dvouinstančnosti, jestliže odvolací soud v souladu s dikcí § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil rozhodnutí soudu prvního stupně, rozhodl-li tento soud nesprávně, ač správně zjistil skutkový stav věci. Nedošlo
ani k porušení poučovací povinnosti soudu, protože aplikace § 118a odst. 2 o. s. ř.
by v posuzované věci nepřicházela v úvahu.
Soudy obou stupňů vycházely z totožného skutkového zjištění učiněného z odborného vyjádření Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy, a to především jeho závěru o příčině vzniku požáru, kterou byla technická závada v rozvaděči RH3. Za této situace již nebylo nutné prokazovat zjištěné skutečnosti dalšími důkazy. Jejich provádění by bylo nadbytečné.
Další vadu řízení, která mohla vést k nesprávnému rozhodnutí ve věci, shledává dovolatelka ve vlastním výroku odvolacího soudu. Dovolatelka je přesvědčena, že odvolací soud nebyl oprávněn rozsudek soudu prvního stupně změnit tak, že byla zamítnuta celá žaloba, když soudem prvního stupně bylo rozhodováno pouze o základu nároku mezitímním rozsudkem.
Předpoklady pro změnu rozhodnutí soudu prvního stupně stanoví § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že odvolací soud změní rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže nejsou splněny podmínky pro jejich potvrzení (§ 219 o. s. ř.) nebo zrušení (§ 219a
o. s. ř.) a jestliže
a) soud prvního stupně rozhodl nesprávně, ačkoliv správně zjistil skutkový stav;
b) po doplnění nebo zopakování dokazování je skutkový stav věci zjištěn tak, že je možné o věci rozhodnout.
Dospěje-li tedy odvolací soud k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně nelze potvrdit, neboť není správné (§ 219 o. s. ř.), zabývá se otázkou, zda není naplněn některý z důvodů taxativně vyjmenovaných v § 219a o. s. ř., pro který musí být rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno. V případě, že nejsou splněny podmínky ani pro potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně, ani pro jeho zrušení, odvolací soud napadené rozhodnutí změní. V uvedeném postupu se projevuje apelační systém, který v odvolacím řízení dává přednost změně chybného rozhodnutí soudu prvního stupně před jeho zrušením. Tam, kde soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci, avšak jeho právní posouzení věci bylo chybné, postupuje odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci nejen v případě, že o tom v odvolacím řízení nevznikly žádné pochybnosti, ale i tehdy, jestliže odvolací soud po zopakování nebo doplnění dokazování dospěl ke shodnému závěru o skutkovém stavu věci jako soud prvního stupně (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář, 1. vydání. Praha : C, H. Beck, 2009, strana 1776 1777).
Při splnění podmínek ustanovení § 220 o. s. ř. nemá tedy odvolací soud jinou možnost, než změnit rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba se zamítá, což v případě mezitímního rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o tom, že nárok žalobce je co do základu po právu, znamená, že odvolací sod žalobu zamítne (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2012, sp. zn. 23 Cdo 4110/2009, k dispozici na stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ).
Podle § 152 odst. 2 o. s. ř. má být rozsudkem rozhodnuto o celé projednávané věci. Jestliže je to však účelné, může soud rozsudkem rozhodnout nejdříve jen o její části
nebo jen o jejím základu. Z uvedeného vyplývá, že pojmově může být vydán pouze kladný mezitímní rozsudek, který určuje, že právní základ nároku je dán , byť jen v nepatrné části. Dospěje-li soud k závěru, že žalobce nemá na požadované plnění právo, rozsudkem žalobu zamítne; mezitímní rozhodnutí je v takovém případě vyloučeno, neboť není splněna podmínka účelnosti vyjádřená v § 151 odst. 2 větě druhé o. s. ř. (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář, 1. vydání. Praha : C, H. Beck, 2009, strana 1029).
Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud postupoval v souladu s občanským soudním řádem, když mezitímní rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žaloba se zamítá. V souladu s ustanovením § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud rozhodl i o nákladech řízení u soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud nemůže přisvědčit dovolatelce ani v její následující námitce směřované proti skutkovým závěrům odvolacího soudu, které se dovolatelce jeví jako nedostatečné, neboť nebyl vypracován znalecký posudek o příčinách vzniku požáru. Toto tvrzení dovolatelky je nepodložené. Z obsahu spisu se podává, že soud prvního stupně i odvolací soud vycházely z odborného vyjádření Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy stanovící příčiny vzniku požáru jako technickou závadu pojistkového odpínače či technickou závadu měřícího transformátoru v rozvaděči RH3. Pokud dovolatelka v dovolání uvádí, že soud prvního stupně měl odlišný názor na příčinu vzniku požáru že nešlo o působení elektrického proudu , pak tento údaj neodpovídá textu rozsudku soudu prvního stupně, který naopak na straně 4 v předposledním odstavci uvádí: ke škodě došlo na elektrických zařízeních, které vznikly působením elektrického proudu s výskytem ohně . Je nutno zdůraznit, že odvolací soud neměl pochybnosti o správnosti skutkových závěrů soudu prvního stupně, nebyl proto důvod pro zajišťování dalšího důkazu ohledně příčin vzniku požáru v měřícím transformátoru v rozvaděči RH3, a to tím spíš, když Hasičský záchranný sbor hlavního města Prahy ve svém odborném posouzení konstatoval, že s ohledem na stav požárem poškozeného zařízení nebylo možné identifikovat konkrétní poruchový děj.
Poslední námitka dovolatelky je kritikou právních závěrů odvolacího soudu. Jedná
se o posouzení, zda byla naplněna výluka z pojištění podle článku VI bodu 3 písm. a) VPP, jestliže došlo přerušení provozu provozovny žalobkyně z důvodu poškození elektrické rozvodny ve čtvrtém podzemním podlaží Obchodního centra P., jež sloužila i provozu shora uvedené provozovny žalobkyně, v situaci, kdy bylo sjednáno pojištění pro případ přerušení nebo omezení provozu z důvodu věcné škody. Citovaný článek definuje,
že za takovou věcnou škodu se nepovažují škody na elektrických zařízeních, které vznikly působením elektrického proudu nebo bez něho (např. přepětím, vadou izolace, vadnými kontakty, selháním měřících, regulačních nebo bezpečnostních zařízení, apod.). Jestliže ze skutkových závěrů obou soudů vyplývá, že příčinou vzniku požáru byla technická závada pojistkového odpínače nebo měřícího transformátoru v rozvaděči RH3, pak odvolací soud správně uzavřel, že obě zjištěné možnosti vzniku požáru v elektrické rozvodně ve čtvrtém podzemním podlaží Obchodního centra P. byly způsobeny působením elektrického proudu. V důsledku této skutečnosti je správný i jeho závěr, že pro škodu spočívající v ušlém zisku žalobkyně nebylo pojištění sjednáno, resp. je dána výluka z pojištění podle článku VI bodu 3 písm. a) VPP.
Ze shora uvedeného vyplývá, že dovolání v rozsahu, ve kterém směřovalo proti výroku rozsudku odvolacího soudu pod bodem I, není důvodné. Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř. dovolání v tomto rozsahu zamítl.
V rozsahu, v němž jsou napadány výroky odvolacího soudu pod body II a III týkající se nákladů řízení je dovolání, jak shora uvedeno, nepřípustné, a proto je Nejvyšší soud
podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. v tomto rozsahu odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když úspěšné žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. března 2013

JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu