23 Cdo 2851/2009
Datum rozhodnutí: 18.09.2009
Dotčené předpisy:





23 Cdo 2851/2009


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně T., s.r.o., zastoupené J. K., advokátem, proti žalované K. L., spol. s r.o., zastoupené Mgr. V. U., advokátkou, o zaplacení 2 087 863,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 48 Cm 39/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. března 2009, č.j. 2 Cmo 322/2007-103, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 257 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám J. K., advokáta.


O d ů v o d n ě n í:


Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 5. března 2009, č.j. 2 Cmo 322/2007-103, potvrdil rozsudek pro uznání Krajského soudu v Praze ze dne 28. června 2007, č.j. 48 Cm 39/2007-32, kterým bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni


- pohledávku ve výši 186.349,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9% p.a. z částky 186.349,20 Kč od 16.10.2006 do 31.12.2006, 9,5% p.a. z částky 186.349,20 Kč od 1.1.2007 do 28.6.2007 a dále pak z uvedené částky od 29.6.2007 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou v každém kalendářním pololetí a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí zvýšené o 7 procentních bodů.


- pohledávky ve výši 186.349,20 Kč s úrokem z prodlen ve výši 9% p.a. z částky 186.349,20 Kč od 16.11.2006 do 31.12.2006, 9,5% p.a. z částky 186.349,20 Kč od 1.1.2007 do 28.6.2007 a dále pak z uvedené částky od 29.6.2007 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou v každém kalendářním pololetí a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí zvýšené o 7 procentních bodů.


- pohledávku ve výši 186.349,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9% p.a. z částky 186.349,20 Kč od 16.12.2006 do 31.12.2006, 9,5% p.a. z částky 186.349,20 Kč od 1.1.2007 do 28.6.2007 a dále pak z uvedené částky od 29.6.2007 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou v každém kalendářním pololetí a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí zvýšené o 7 procentních bodů.


- pohledávku ve výši 186.349,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,5% p.a. z částky 186.349,20 Kč od 16.1.2007 do 28.6.2007 a dále pak z uvedené částky od 29.6.2007 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou v každém kalendářním pololetí a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí zvýšené o 7 procentních bodů.


- pohledávku ve výši 186.349,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,5% p.a. z částky 186.349,20 Kč od 16.2.2007 do 28.6.2007 a dále pak z uvedené částky od 29.6.2007 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou v každém kalendářním pololetí a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí zvýšené o 7 procentních bodů.


- pohledávku ve výši 222.443,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,5% p.a. z částky 222.443,20 Kč od 27.1.2007 do 28.6.2007 a dále pak z uvedené částky od 29.6.2007 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou v každém kalendářním pololetí a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí zvýšené o 7 procentních bodů.


- pohledávku ve výši 250.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,5% p.a. z částky 250.000 Kč od 1.1.2007 do 28.6.2007 a dále pak z uvedené částky od 29.6.2007 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou v každém kalendářním pololetí a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí zvýšené o 7 procentních bodů.


- pohledávku ve výši 250.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,5% p.a. z částky 250.000 Kč od 1.2.2007 do 28.6.2007 a dále pak z uvedené částky od 29.6.2007 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou v každém kalendářním pololetí a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí zvýšené o 7 procentních bodů.


- pohledávku ve výši 250.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,5% p.a. z částky 250.000 Kč od 1.3.2007 do 28.6.2007 a dále pak z uvedené částky od 29.6.2007 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou v každém kalendářním pololetí a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí zvýšené o 7 procentních bodů.


- pohledávku ve výši 71.400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9% p.a. z částky 71.400 Kč od 16.11.2006 do 31.12.2006, 9,5% p. a. z částky 71.400 Kč od 1.1.2007 do 28.6.2007 a dále pak z uvedené částky od 29.6.2007 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou v každém kalendářním pololetí a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí zvýšené o 7 procentních bodů.


- pohledávku ve výši 49.147 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9% p.a. z částky 49.147 Kč od 16.11.2006 do 31.12.2006, 9,5% p. a. z částky 49.147 Kč od 1.1.2007 do 28.6.2007 a dále pak z uvedené částky od 29.6.2007 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou v každém kalendářním pololetí a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí zvýšené o 7 procentních bodů.


- pohledávky ve výši 63.127,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9% p.a. z částky 63.127,20 Kč od 16.11.2006 do 31.12.2006, 9,5% p.a. z částky 63.127,20 Kč od 1.1.2007 do 28.6.2007 a dále pak z uvedené částky od 29.6.2007 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou v každém kalendářním pololetí a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí zvýšené o 7 procentních bodů;


zároveň Vrchní soud v Praze rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.


Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že žalobkyně má nárok na zaplacení soudem přiznaných částek společně s úroky z prodlení za nezaplacení dlužných částek včas, neboť uplatněné nároky v celkové výši 2 087 863,40 Kč, jednak z titulu mandátní smlouvy, uzavřené mezi účastnicemi 31.12.2004 ve znění dodatku č. 1 z 3.1.2005, a dále z titulu zaplacení nákladů spojených s provozováním kotelny podle faktury z 31.12.2006 a rovněž z titulu nároků na zaplacení prací vyúčtovaných fakturami ze dne 1.11.2006 a nároků na zaplacení dlužných splátek podle dohody o splácení dluhu ze dne 19.6.2006 byly prokázány předložením listin prokazujících uplatňované nároky.


Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně nepochybil, rozhodl-li v daném případě rozsudkem pro uznání podle § 153a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), jestliže žalovaná včas nereagovala na výzvu soudu učiněnou podle § 114b o. s. ř., nevyjádřila-li se ve stanovené lhůtě 30 dnů od podání odporu proti platebnímu rozkazu k návrhům žalobkyně a neuvedla ani žádný závažný důvod pro který není schopna sdělit rozhodující skutečnosti a důkazy v dané lhůtě.


Odvolací soud neuznal za oprávněnou žádnou z procesních odvolacích námitek žalované, týkající se jednak označení žalobkyně v žalobě a jednak skutečnosti, že výzva k vyjádření byla podána včas, byť byla adresována a doručena jinému soudu. Neuznal rovněž odůvodněnost námitky, že platební rozkaz a výzva k podání vyjádření byly nesprávně obsaženy v jednom podání. Odvolací soud v odůvodnění rozsudku zrekapituloval skutkový stav, podle něhož žalovaná nereagovala včas na výzvu soudu k podání vyjádření k uplatněnému nároku a vylíčení rozhodujících skutečností, na nichž staví svoji obranu, včetně označení relevantních důkazů k prokázání svých tvrzení. Pokud tak žalovaná neučinila a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělila, jaký vážný důvod ji v tom brání, má se podle § 114b odst. 5 o. s. ř. za to, že nárok, který je proti žalované žalobou uplatňován, uznává. V takovém případě podle závěru odvolacího soudu soud prvního stupně správně rozhodl rozsudkem pro uznání.


Namítala-li žalovaná v doplnění odvolání, že originál platebního rozkazu spolu s výzvou a rovněž originál rozsudku nejsou podepsány příslušným soudcem, odvolací soud konstatoval, že originál rozsudku na čl. 32 až 35 spisu je vlastnoručním podpisem soudce opatřen, ale originál platebního rozkazu spolu s výzvou podle § 114b odst. 1 o. s. ř. na čl. 16 a násl. spisu skutečně soudcem podepsán není. Podle odvolacího soudu nicméně z obsahu spisu vyplývá, a to jednak z konceptu platebního rozkazu a výzvy a rovněž z referátu soudce pro kancelář ze dne 18.4.2007, parafovaného soudcem, že rozhodnutí bylo vypracováno soudcem JUDr. M. K. Z uvedeného odvolací soud dovodil, že není nicotným procesním úkonem vydané rozhodnutí, které v originále není ve spisu podepsáno soudcem v souladu s § 158 odst. 1 o. s . ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř., podle nichž písemné vyhotovení usnesení podepisuje předseda senátu a nemůže-li jej podepsat, podepíše je jiný člen senátu, a rozhodl-li samosoudce, jiný předsedou soudu pověřený soudce.


Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, neboť se domnívá, že dovolání je proti tomuto rozhodnutí přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a dovolává se podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. důvodu nesprávného právního posouzení věci a s odkazem na § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolacího důvodu, kterým lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Uplatnila rovněž dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolatelka se domnívá, že pokud na originálu platebního rozkazu spolu s výzvou soudu prvního stupně podle § 114b odst. 1 o. s. ř. chybí podpis soudce, nemůže mít takový úkon soudu právní následky a odvolací soud tuto skutečnost posoudil nesprávně. Žalovaná dále namítá, že soudy se při svém rozhodování nezabývaly její námitkou, že rozsudkem soudu prvního stupně bylo rozhodnuto o příslušenství žalovaných pohledávek v rozporu s žalobou a odvolací soud se ani v odůvodnění rozhodnutí s touto námitkou nijak nevypořádal.


Dovolatelka navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně byl zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení; zároveň podala návrh na odložení vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu.


Žalovaná se vyjádřila k podanému návrhu dovolatelky na odložení vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu. Má za to, že nejsou dány důvody pro povolení odkladu vykonatelnosti a navrhla, aby tomuto návrhu dovolatelky nebylo vyhověno.


Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání žalované bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a byla řádně zastoupena advokátkou (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.


Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,


a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,


b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,


c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.


V dané věci není dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu a není přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť v dané věci soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jediným rozsudkem.


Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.


Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.


Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu jiné otázky, zejména posouzení správnosti skutkových zjištění (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.), přípustnost dovolání neumožňují.


Při dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu při možné přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny, skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a případné nesprávné skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou být totiž jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.


Dovolává-li se tedy žalovaná dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 3 o. s. ř., tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, je třeba konstatovat, že při uvažované přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není tento důvod způsobilým dovolacím důvodem. Dovolací soud proto k tomuto dovolacímu důvodu uplatněnému podle § 241a odst. 3 o. s. ř. nemohl přihlédnout.


Dovolací soud se dále zabýval žalovanou uplatněným dovolacím důvodem uvedeným v ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř, kterým lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalovaná namítá, že odvolací soud se nevypořádal s jejími odvolacími námitkami ke stanovení výše příslušenství pohledávky, když ani v odůvodnění rozhodnutí odvolací soud nezdůvodnil správnost jím potvrzeného rozhodnutí soudu prvního stupně o přiznaném příslušenství; namítá tím, že rozsudek odvolacího soudu je v tomto směru nepřezkoumatelný. Dále poukazuje na to, že platební rozkaz a výzva učiněná soudem podle § 114b odst. 1 o. s. ř. trpí procesní vadou v podobě chybějícího podpisu soudce.


Nejvyšší soud je nucen konstatovat, že správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího důvodu nemohl dovolací soud přezkoumat, neboť skutečnost, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nezakládá přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Jen výjimečně může být v dané souvislosti relevantní i dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., a to v případě, že otázka, zda je či není takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesněprávního) předpisu. V dané věci se však o takový případ nejedná.


Navíc je nutno zdůraznit, že jiná vada řízení představovaná chybějícím podpisem soudce na originálu rozhodnutí nemůže být vadou řízení, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.


K dovolací námitce, že odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o příslušenství žalovaných pohledávek v rozporu s žalobou, je namístě přijmout závěr, že soudy rozhodovaly o zákonném úroku z prodlení, jehož zaplacení se žalobkyně domáhala.


Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání žalované není podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, neřešil-li odvolací soud žádnou otázku v rozporu s hmotným právem. Dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.


Není-li dovolání žalované přípustné, Nejvyšší soud jej podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.


O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k návrhu na odklad vykonatelnosti), které sestávají z odměny advokáta ve výši 10 000 Kč § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 15 v návaznosti na § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb.), a po přičtení 19% daně z přidané hodnoty ve výši 1 957 Kč (srov. § 137 odst. 3 o. s. ř., § 37 z. č. 235/2004 Sb.), tedy celkem ve výši 12 257 Kč.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


Nesplní-li povinná co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.


V Brně 18. září 2009


JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á


předsedkyně senátu