23 Cdo 2845/2015
Datum rozhodnutí: 16.12.2015
Dotčené předpisy: § 237 předpisu č. 99/1963Sb.



23 Cdo 2845/2015 U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D. ve věci žalobkyně Česká pojišťovna a.s. , identifikační číslo osoby 45272956, se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, proti žalovanému K. G. , zastoupenému JUDr. Magdou Rothovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Prvního pluku 320/17, o zaplacení 2.995.114 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 10 C 13/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. února 2015, č. j. 51 Co 329/2014-266,

I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
(stručné odůvodnění podle ustanovení § 243f odst. 3 o.s.ř.)
Dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. února 2015, č. j. 51 Co 329/2014-266, není přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř. ), neboť formuluje právní otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí nezávisí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013). Dovolatel totiž shledává přípustnost dovolání k řešení otázky, zda po vyplacení pojistného plnění dochází ohledně skutečnosti, že se nestala pojistná událost jako nahodilá skutečnost, k přenesení důkazního břemene na pojistitele, domáhá-li se tento následně vrácení vyplaceného pojistného plnění . Na posouzení této otázky však rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá, neboť o věci samé nebylo rozhodováno pro neunesení důkazního břemene, nýbrž na základě závěru o skutkovém stavu, že k nahodilé události dne 5. srpna 2006 nedošlo .
Vyčítá-li dovolatel dále vady odvolacího řízení, které podle jeho přesvědčení měly spočívat v nesprávném hodnocení důkazů, aniž by tyto byly odvolacím soudem opakovány, nebo v nevypořádání se se všemi důkazními návrhy, pak k těmto vadám nemohl dovolací soud přihlížet, neboť nebyla naplněna podmínka přípustnosti dovolání (viz § 242 odst. 3 o. s. ř.), a tyto vady nejsou samy o sobě přípustným dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. prosince 2015 JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu