23 Cdo 2828/2015
Datum rozhodnutí: 03.12.2015
Dotčené předpisy: § 50g odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 237 o. s. ř.



23 Cdo 2828/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., ve věci žalobce A. B. , zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Sokolská 1788/60, PSČ 120 00, proti žalované PETRA spol. s r.o. , se sídlem v Hodoníně, Brandlova 129, PSČ 695 01, IČO 46979697, zastoupené Mgr. Radkem Pokorným, advokátem, se sídlem v Praze 1, Karoliny Světlé 301/8, PSČ 110 00, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 17 /7 Cm 53/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. března 2015, č. j. 8 Cmo 427/2014-258, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 2 178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Radka Pokorného, advokáta, se sídlem v Praze 1, Karoliny Světlé 301/8, PSČ 110 00. Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. září 2014, č. j. 17/7 Cm 53/2012-226, zamítl žalobu na zrušení rozhodčího nálezu sp. zn. 2009/23/061, ze dne 10. července 2009, rozhodce Mgr. Jaroslava Jedličky, P., H. (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
Soud prvního stupně zjistil, že rozhodčí nález sp. zn. 2009/23/061 byl vydán dne 10. července 2009. K rozhodčímu nálezu byly připojeny dvě doručenky, které prokazují, že rozhodčí nález byl doručen společnosti PETRA dne 18. srpna 2009 a žalobci A. B. dne 17. srpna 2009. Žalobce ani nepopíral, že by předmětnou doručenku nepodepsal. Tvrdil, že zásilka neobsahovala rozhodčí nález, ale splátkový kalendář. Soud zjistil, že doručenka nesla odkaz na spisovou značku 2009/23/061 a časově odpovídala převzetí písemně vyhotoveného rozhodčího nálezu ze dne 17. srpna 2009. Z emailu A. B. ze dne 18. srpna 2009 vzal soud za prokázané, že jím A. B. reaguje na doručený rozhodčí nález, nikoli na doručený splátkový kalendář, neboť v emailu formuloval A. B., že o zaslání splátkového kalendáře žádal již 18. června 2009, ale tento nedostal, a nyní je mu vyhrožováno exekucí (viz poučení v rozhodčím nálezu, že nebude-li z něho plnit dobrovolně, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí).
Soud prvního stupně uzavřel, že žalobce neunesl svoje důkazní břemeno k prokázání rozhodné skutečnosti, že rozhodčí nález neobdržel dne 17. srpna 2009, ale že, jak tvrdil, mu nebyl nikdy doručen.
S ohledem na výše uvedené dospěl soud prvního stupně k závěru, že žaloba na zrušení rozhodčího nálezu byla podána opožděně. Žalobu proto zamítl.
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 11. března 2015, č. j. 8 Cmo 427/2014-258, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Odvolací soud odkázal na skutková zjištění soudu prvního stupně, která vyhodnotil jako správná. Odvolací soud zopakoval důkaz podstatným obsahem předmětného rozhodčího spisu. Dospěl ke skutkovému závěru, že zásilka doručená žalobci obsahovala rozhodčí nález. Žaloba na zrušení rozhodčího nálezu tudíž byla podána opožděně.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním. Přípustnost dovolání zakládá dovolatel na tom, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla doposud řešena.
Žalobce má za to, že závěr soudů o opožděně podané žalobě na zrušení rozhodčího nálezu je nesprávný a neodpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu. Podle § 30 zákona o rozhodčím řízení se na rozhodčí řízení přiměřeně použijí ustanovení občanského soudního řádu. V § 50g o. s. ř. je uvedeno, že doručenka musí obsahovat označení doručované písemnosti. Doručenka, kterou byla předmětná zásilka opatřena, takové označení neobsahuje. Je na ní uvedena pouze sp. zn. rozhodčího spisu. Na základě takové doručenky nelze učinit závěr o tom, že tato listina prokazuje doručení zásilky s nějakým konkrétním obsahem, resp. jinými slovy, že obsahem této zásilky byl rozhodčí nález. Pokud doručenka nemá zákonné náležitosti, pak ji nelze kvalifikovat jako veřejnou listinu, která bez dalšího prokazuje, že zásilka byla adresátu doručena.
Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že pokud nemá doručenka zákonem stanovené náležitosti, musí soud vyřešit otázku doručení na základě jiných důkazů připadajících v úvahu. Při tomto postupu soudy řádně nedostály zásadě zakotvené v § 132 o. s. ř., když de facto provedly pouze důkazy navrhované žalovanou a většinu žalobcem navržených důkazů neprovedly. Hodnocení důkazů tedy nebylo soudem prvního ani druhého stupně provedeno zákonem a ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu požadovaným způsobem.
Dále vznáší dovolatel námitky k věci samé, tj. k důvodům ke zrušení rozhodčího nálezu z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky.
Ve vyjádření k dovolání žalovaná navrhla dovolání odmítnout, jelikož dovolání není ani přípustné (jelikož nesplňuje podmínky § 237 o. s. ř.) ani důvodné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání. Dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, jelikož rozhodnutí odvolacího soudu není v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu a není založeno na otázce právního nebo procesního charakteru, která by v rozhodování Nejvyššího soudu dosud nebyla vyřešena.
Žaloba byla zamítnuta z toho důvodu, že žaloba na zrušení rozhodčího nálezu byla podána opožděně. Dovolatel svými námitkami napadá skutkové závěry odvolacího soudu, které nemohou být v dovolacím řízení zpochybněny (tj. že rozhodčí nález byl obsažen v zásilce, která byla žalobci doručena) nikoli nesprávné právní posouzení věci (že na základě převzetí této zásilky byl žalobci řádně doručen).
Jelikož doručenka neobsahovala konkrétní označení doručované písemnosti, jak stanoví § 50g o. s. ř., postupoval odvolací soud v řízení správně, když prováděl a hodnotil jiné důkazy, na základě kterých by bylo možné dospět k závěru, že zásilka obsahovala předmětný rozhodčí nález. Na jejich základě dovodil, že předmětná zásilka, ač nebyla označena dle § 50g o. s. ř., rozhodčí nález obsahovala. Postupu odvolacího soudu v tomto směru nelze nic vytknout. Jeho závěr, že rozhodčí nález byl žalobci doručen a že následná žaloba na zrušení rozhodčího nálezu nebyla podána včas, je tudíž správný.
S ohledem na výše uvedený závěr se Nejvyšší soud nezabýval námitkami, které dovolatel vznášel ohledně nicotnosti rozhodčího nálezu a neplatnosti rozhodčí doložky.
Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání není přípustné. Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. prosince 2015
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu