23 Cdo 2765/2007
Datum rozhodnutí: 23.09.2009
Dotčené předpisy:





23 Cdo 2765/2007


ČESKÁ REPUBLIKA


ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY





Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Č. r. M. f. Č. r., proti žalované S. G., s. r. o., zast. JUDr. P. B., advokátem, o vydání věci, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 49 C 21/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. ledna 2007, č. j. 15 Co 430/2005-111, takto:


I. Dovolání se zamítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Městský soud v Brně (dále též soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 9. června 2005, č. j. 49 C 21/2004-81, zamítl návrh, že žalovaná je povinna vrátit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku tato zařízení: 1) mobilní soupravu pro odsávání nebo doplňování oleje R., 2) pojízdné zařízení pro odsávání oleje se zásobníkem, 3) automatickou kompresní stanici F., typ D., 4) vyvažovačku kol s mikroprocesorem a monitorem F., V., r. v. 2001, 5) přezouvačku kol zařízení pro montáž a demontáž kol NA pro disky s rozsahem 14,5``- 24,5``, max. pr. kola 1.500mm, max. šířka kola 780 mm, hmotnost 510 kg, motor pumpy 1,1 kW, motor zadní skříňky 1,5 kW, modrá RAL 5015 a černá FAIP CRUISER 24, v. č., r. v. 2002, 6) pneumatický utahovák 1`` U., v. č. 01 A 7566, tj. zařízení, jež žalovaná převzala od žalobkyně 5. 2. 2003, a dále rozhodl o náhradě nákladů tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na jejich náhradu částku 5.100,- Kč a 19 % DP z této částky k rukám právního zástupce žalované JUDr. P. B., advokáta, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.


Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 16. ledna 2007, č. j. 15 Co 430/2005-111, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaná je povinna vydat žalobkyni 1) mobilní soupravu pro odsávání nebo doplňování oleje R., 2) pojízdné zařízení pro odsávání oleje se zásobníkem 90 1-RAASM 43090, 3) automatickou kompresní stanici F., typ D., v. č. 276, 4) vyvažovačku kol s mikroprocesorem a monitorem F., V., v. č., r. v. 2001, 5) přezouvačku kol zařízení pro montáž a demontáž kol NA pro disky s rozsahem 14,5``- 24,5``, max. pr. kola 1.500mm, max. šířka kola 780 mm, hmotnost 510 kg, motor pumpy 1,1 kW, motor zadní skříňky 1,5 kW, modrá RAL 5015 a černá F. C. 24, v. č., r. v. 2002, 6) pneumatický utahovák 1`` USAG 91006, v. č., a to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na jejich náhradu částku 10.264,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.


V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že se ve smlouvě o dílo ze dne 10. 3. 2000, uzavřené mezi Ministerstvem Financí ČR G. ř. c. jako objednatelem a S., spol. s r. o. jako zhotovitelem, zhotovitel zavázal provést pro objednatele stavbu (objekty pro odbavení osobních vozidel a autobusů, fytokontroly, veterinární kontroly, podrobné kontroly, komunikaci, zpevněné plochy a nutné inženýrské sítě) na hraničním přechodu na dálnici D3 L. s tím, že součástí předmětu díla byl i provozní soubor P. technologie důkladné kontroly, zahrnující mj. dodávku vyvažovačky kol, přezouvačky kol, mobilní soupravy pro odsávání a doplňování oleje, automatickou kompresorovou stanici a pneumatický utahovák. Zhotovitel uzavřel dne 13. 4. 2001 subdodavatelskou smlouvu o dílo s žalovanou, jejímž předmětem byla dodávka a montáž technologických prvků na stavbě L. výstavba dálničního H. dle zpracované dokumentace. Odvolací soud dovodil, že tvrzení žalované, že při přebírání stavby ke dni 30. 4. 2002 nebyly předmětné stroje ještě na stavbě a že ke dni 13. 5. 2003 byla dodána pouze část předmětných strojů, není pro posouzení věci právně významné. Odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, dospěl k závěru, že převzetí technologického zařízení automobilní soupravy pro odsávání nebo doplňování oleje, pojízdného zařízení pro odsávání oleje se zásobníkem, automatické kompresní stanice, vyvažovačky kol, přezouvačky kol, pneumatického utahováku bylo v řízení prokázáno, přičemž dle bodu 5.3 smlouvy o dílo ze dne 10. 3. 2000 nebylo v daném případě spojeno nabytí vlastnického práva ke zhotovené věci s okamžikem jejího předání, nýbrž s okamžikem zaplacení ceny díla nebo její části. Dle odvolacího soudu je z tvrzení účastníků i provedených důkazů (mj. z předávacího protokolu ze dne 5. 2. 2003, předávacího protokolu strojní technologie ze dne 13. 5. 2002, dodacího listu č. ze dne 13. 5. 2002 a dodacího listu ze dne 23. 5. 2002) zcela zřejmé , že věci, jejichž vydání se žalobkyně v žalobě domáhala, se k žalobci dostaly z titulu smlouvy o dílo uzavřené se společností S., s. r. o., ale také z titulu smlouvy o dílo uzavřené mezi S., s. r. o. jako objednatelem a S. G., s. r. o. jako zhotovitelem . Žalobkyně v řízení fakturou ze dne 29. 4. 2002 prokázala, že zaplatila cenu díla, vyjma částky 2.514.540,- Kč, a z dodatku č. 8 smlouvy o dílo č. bylo prokázáno, že objednatel uplatnil pozastávku ve výši 2.000.000,- Kč až do doby odstranění vad a nedodělků. V odvolacím řízení žalovaná uvedla, že nezpochybňuje tvrzení žalobkyně ohledně uhrazení i zbývajících plateb na účty uvedené v dodatku č. 8 ze dne 26. 11. 2002. Odvolací soud proto vzal za prokázané, že žalobkyní byla zaplacena celková cena za dílo a k tomuto okamžiku se stala vlastníkem celého předmětu díla specifikovaného v bodě 3 smlouvy ze dne 10. 3. 2000. Byla-li dodána žalobkyni ke dni zaplacení ceny díla technologie důkladné kontroly obsahující věci, jejichž vydání se žalobkyně v žalobě domáhala, stala se dle bodu 5.3 smlouvy o dílo též jejich vlastníkem. Odvolací soud dále uvedl, že s ohledem na ust. § 446 a § 538 obchodního zákoníku nemohly na žalobkyni dopadat účinky odstoupení od smlouvy žalovanou vůči S., spol. s r. o., a pro žalobkyni nebylo proto právně významné, zda se S., spol. s r. o. stal skutečně vlastníkem věcí, jež mu byly dodány, a zda později žalovaná odstoupila od smlouvy o dílo z důvodu nezaplacení sjednané ceny žalobkyní.


Odvolací soud proto rozhodl tak, jak uvedeno shora.


Dovoláním ze dne 28. 11. 2003 napadla žalovaná výrok I. rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Přípustnost dovolání dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a své dovolací námitky podřadila důvodu uvedenému v ust. § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.


V odůvodnění svého dovolání žalovaná zejména uvedla, že považuje závěr odvolacího soudu za nesprávný, jelikož dle jejího názoru v řízení prokázala, že žalobkyni nemohlo být zboží společností S., spol. s r. o. předáno a žalovaná nebyla se žalobkyní v žádném smluvním vztahu. Ohledně aplikace ust. § 446 obchod. zák. žalovaná uvedla, že žalobkyně nebyla v dobré víře, o čemž svědčí i obsah předávacího protokolu ze dne 5. 2. 2003, v němž je uvedeno, že věci budou nainstalovány zpět na základě objednávky a nikoli automaticky po provedení revize.


S ohledem na shora uvedené žalovaná závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.


Podáním ze dne 23. 5. 2007 se k dovolání vyjádřila žalobkyně a zejména uvedla, že se ztotožňuje s právním posouzením věci odvolacího soudu a zdůraznila, že z předložených důkazů bylo zjištěno, že cena za provedení díla byla žalobkyní uhrazena, a proto vlastnické právo ke zhotovenému dílu, včetně předmětných zařízení, dle bodu 5.3 smlouvy o dílo na ní přešlo nejpozději 13. 12. 2004. Skutečnost, že žalovaná odstoupila dne 5. 2. 2003 od smlouvy o dílo, kterou uzavřela se společností S., spol. s r. o. a že žalobkyně žalované předmětná zařízení dne 5. 2. 2003 vydala v dobré víře k provedení revizí, nemůže mít dle žalobkyně na přechod vlastnického práva žádný vliv. Žalobkyně v dalším odkázala na její podání ze dne 10. 8. 2005 a písemné vyhotovení závěrečné řeči před soudy obou stupňů a závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.


Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou (žalovanou), včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelka je zastoupena advokátem ve smyslu ust. § 241 odst. 1 o. s. ř. a jím bylo dovolání též sepsáno (§ 241 odst. 4 o. s. ř.).


Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.


V souzené věci je dovolání proti odst. I výroku rozsudku odvolacího soudu dle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné, neboť jím byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.


Podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.


Podle § 241a odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 a 238a o. s. ř.), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.


Dovolatelka spatřuje naplnění dovolacích důvodů v tom, že v řízení prokázala, že žalobkyni nemohlo být zboží společností S., spol. s r. o. předáno. Jelikož žalovaná nebyla se žalobkyní v žádném smluvním vztahu, neměla tak povinnost jí předmětná zařízení vydat. Ohledně aplikace ust. § 446 obchod. zák. žalovaná uvedla, že žalobkyně nebyla v dobré víře, o čemž svědčí i obsah předávacího protokolu ze dne 5. 2. 2003, v němž je uvedeno, že věci budou nainstalovány zpět na základě objednávky a nikoli automaticky po provedení revize.


Rozsudek odvolacího soudu je postaven na závěru, že žalobkyně zaplatila zhotoviteli, S. spol. s r. o., dle smlouvy o dílo ze dne 10. 3. 2000 cenu díla, nabyla vlastnické právo mj. k věcem, jež jsou předmětem řízení, a proto měla žalobkyně právo na jejich vydání, přičemž není rozhodné, proč žalovaná uvedené věci ze stavby odvezla (důvodem bylo odstoupení od smlouvy o dílo uzavřené mezi žalovanou a S., spol. s r. o.).


Z uvedeného je zřejmé, že předmětem sporu je vyřešení otázky, zda v souzené věci přešlo na žalobkyni vlastnické právo k technologickým zařízením provozního souboru P.- technologie důkladné kontroly, jež v žalobě ze dne 20. 1. 2004 specifikovala a jejichž vydání se domáhala, a zda je žalovaná povinna předmětná technologická zařízení žalobkyni vydat.


Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, popřípadě ji nesprávně aplikoval.


Ze skutkových zjištění dovoláním nezpochybněných vyplynulo, že žalobkyně jako objednatel uzavřela se společností S., spol. s r. o. jako zhotovitelem dne 10. 3. 2000 smlouvu o dílo ve znění dodatků, v níž se zhotovitel zavázal provést pro objednatele stavbu (objekty pro odbavení osobních vozidel a autobusů, fytokontroly, veterinární kontroly, podrobné kontroly, komunikaci, zpevněné plochy a nutné inženýrské sítě) na hraničním přechodu na dálnici D3 L. s tím, že součástí díla měl být i provozní soubor P. - technologie důkladné kontroly , zahrnující mj. dodávku vyvažovačky kol, přezouvačky kol, mobilní soupravy pro odsávání a doplňování oleje, automatickou kompresorovou stanici a pneumatický utahovák. Dle čl. 5 odst. 5.3 této smlouvy o dílo měl zhotovitel (S., spol. s r. o.) ke zhotovované věci vlastnické právo až do okamžiku zaplacení díla nebo jeho části žalobkyní.


S., spol. s r. o. následně jako objednatel uzavřel dne 13. 4. 2001 s žalovanou jako zhotovitelem smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla dodávka a montáž technologických prvků na stavbě L. výstavba dálničního H.dle zpracované dokumentace. Dle čl. VIII. odst. 10 této smlouvy o dílo přešlo vlastnictví k dílu a nebezpečí za škody na díle ze zhotovitele (žalované) na objednatele (S., spol. s r. o.) předáním díla.


Dílo bylo společností S., spol. s r. o. žalobkyni předáno, jak plyne ze zápisu z přejímacího řízení na zbývající doposud nepřevzaté objekty stavby, L. výstavba dálničního H., 3. Etapa´, konaného na místě stavby dne 30. 4. 2002 dne 30. 4. 2002 s tím, že vady a nedodělky, jež nebrání zprovoznění zbytku stavby a jež jsou uvedeny v příloze č. 1 tohoto zápisu, budou odstraněny do 27. 5. 2002. Z uvedeného zápisu dále plyne, že spolu s dílem byl žalobkyni společností S., spol. s r. o. předán provozní soubor P. Technologie důkladné kontroly , jehož části jsou předmětem tohoto sporu.


Podle ustanovení § 554 odst. 5 obchod. zák. předáním zhotovené věci nabývá k ní objednatel vlastnické právo, jestliže je do této doby měl zhotovitel, a na objednatele přechází nebezpečí škody na zhotovené věci, jestliže je do této doby nesl zhotovitel. Ustanovení § 444 až 446, § 455 až 459 a § 461 obchod. zák. platí obdobně. Strany si však mohou písemně smluvit, že objednatel nabude vlastnické právo ke zhotovené věci později, než je stanoveno v § 554 odst. 5 obchod. zák., přičemž nevyplývá-li z obsahu této dohody (výhrady vlastnického práva) nic jiného, má se za to, že objednatel má nabýt vlastnické právo teprve úplným zaplacením ceny díla (srov. obdobně § 445 obchod. zák.).


Žalovaná společnosti S., spol. s r. o. dle smlouvy o dílo ze dne 13. 4. 2001 předala dne 13. 5. 2002 1) mobilní soupravu pro odsávání nebo doplňování oleje R., 2) automatickou kompresní stanici F., typ D., v. č., 3) vyvažovačku kol s mikroprocesorem a monitorem F., V., v. č., r. v. 2001, a 4) přezouvačku kol zařízení pro montáž a demontáž kol NA pro disky s rozsahem 14,5``- 24,5``, max. pr. kola 1.500mm, max. šířka kola 780 mm, hmotnost 510 kg, motor pumpy 1,1 kW, motor zadní skříňky 1,5 kW, modrá RAL 5015 a černá F. C. 24, v. č., r. v. 2002 a jejich vlastníkem se tak podle čl. VIII odst. 10 smlouvy o dílo stala společnost S., spol. s. r. o.


Poté žalovaná na stavbu dodala pojízdné zařízení pro odsávání oleje se zásobníkem a pneumatický utahovák 1`` USAG 91006, v. č., jejichž předání nebylo provedenými důkazy prokázáno, ale nebylo zpochybněno jejich dodání na stavbu.


Přechod vlastnického práva ke zhotovované věci ze S., spol. s r. o. na žalobkyni byl dle čl. 5 odst. 5.3 smlouvy o dílo ze dne 10. 3. 2000, uzavřené mezi žalobkyní a S., spol. s r. o., vázán na okamžik zaplacení díla nebo jeho části . V řízení bylo prokázáno zaplacení celkové ceny za dílo a k tomuto dni byl na stavbě dodán provozní soubor P. Technologie důkladné kontroly, který mj. sestával z předmětných strojů a zařízení.


Vzhledem k uvedenému se vlastníkem předmětných strojů a zařízení stala žalobkyně, a to včetně pojízdného zařízení na odsávání oleje se zásobníkem 9.-R. a utahovákem U. Pokud u těchto zařízení nebylo prokázáno jejich předání žalovanou společnosti S., spol. s r. o. (tj. nabytí jejich vlastnictví společností S., spol. s r. o.), tak s ohledem na ust. § 446 obchod. zák. v době, kdy měla žalobkyně vlastnické právo nabýt, nevěděla a ani vědět nemohla a ani nelze dospět k závěru, že věděl měla, že společnost S., spol. s r. o. není vlastníkem těchto zařízení (nebyly jí žalovanou předány), neboť tato společnost žalobkyni celý provozní soubor předala, v době zaplacení (tj. přechodu vlastnictví) se uvedená zařízení na stavbě nacházela a byla zabudována. Vzhledem k tomu žalobkyni nelze vytýkat, že by nebyla v dobré víře, že společnost S., spol. s r. o. byla vlastníkem uvedených zařízení.


Nejvyšší soud České republiky proto podle ust. § 243b odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání se pro nedůvodnost zamítl.


O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5 o. s. ř. v návaznosti na ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a s ohledem na to, že žalobkyni žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly, tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.


Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 23. září 2009


JUDr. Ing. Jan Hušek


předseda senátu