23 Cdo 2711/2008
Datum rozhodnutí: 23.09.2010
Dotčené předpisy: § 14 odst. 2 předpisu č. 328/1991Sb. ve znění od 01.05.2000, § 15 odst. 1 předpisu č. 328/1991Sb.







23 Cdo 2711/2008


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce
Mgr. P.M.
, správce konkurzní podstaty úpadkyně BOHEMIA T.T.W. a.s., se sídlem letiště Ostrava-Mošnov, IČ 61974617, zastoupeného Mgr. Romanem Krakovkou, advokátem, se sídlem ve Slezské Ostravě,
Jaklovecká 18
, proti žalované
AMBIENTE s.r.o.
, se sídlem v Heřmanově Městci, Jiráskova 580, okres Chrudim, PSČ 538 03, IČ 25259342, zastoupené JUDr. Tomášem Plavcem, advokátem, se sídlem v Chrudimi IV, Rooseveltova 335, o zaplacení částky 2 465 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, pod sp. zn. 48 Cm 9/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. prosince 2007, č. j. 12 Cmo 301/2007-175, takto:


I. Dovolání
se odmítá.

II. Žalobce
je povinen
zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12 360 Kč k rukám JUDr. Tomáše Plavce, advokáta, se sídlem v Chrudimi IV, Rooseveltova 335, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.


Odůvodnění:


Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozsudkem ze dne 20. dubna 2007, č. j. 48 Cm 9/2003-152, zamítl žalobu na zaplacení částky 2 465 000 Kč s 8,5% úrokem od 1. 8. 2001 do zaplacení oproti vydání v rozsudku specifikovaných strojů a přístrojů (výrok pod bodem I), rozhodl o povinnosti žalobce doplatit státu na úhradu znaleckého posudku částku 7 608 Kč (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem III).

Podanou žalobou se žalobce domáhal vrácení částky 2 465 000 Kč s příslušenstvím oproti vydání strojů a přístrojů tvořících linku na výrobu střeliva, kterou úpadce těsně před prohlášením konkurzu na jeho majetek koupil od žalované.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne 9. 2. 2001 byla mezi žalovaným a společností BOHEMIA T.T.W. a.s. uzavřena kupní smlouva na prodej a koupi linky na výrobu střeliva dle specifikace v příloze. Cena byla stanovena částkou 2 900 000 Kč bez DPH, s DPH pak na 3 538 000 Kč. Kupní cena měla být zaplacena podle zálohové faktury ve výši 2 465 000 Kč do 16. 2. 2001 a doplatek pak měl být zaplacen do konce května roku 2001. Tato kupní smlouva nabyla účinnosti a vlastnická práva přešla na kupujícího dnem úhrady zálohové faktury.

Dne 27. 2. 2001 byl na majetek společnosti BOHEMIA T.T.W. a.s. prohlášen konkurz. Správce konkurzní podstaty odstoupil od předmětné kupní smlouvy dopisem ze dne 12. 3. 2001 s tím, že kupní smlouva dosud nebyla zcela splněna a že podle ustanovení § 14 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, v platném znění, je žalovaná povinna žalobci vrátit již zaplacenou částku kupní ceny.

Ze znaleckého posudku soud zjistil, že linka byla v době prodeje kompletní a funkční. Totéž zjištění učinil soud prvního stupně z výslechu svědků. Z výslechu svědka H. soud zjistil, že linka byla demontována z prostor společnosti Ambiente s.r.o., převezena do Velkých Albrechtic u Bílovce, smontována v prostorách úpadce a připravena k výrobě. Znalec stanovil obvyklou cenu linky k datu 9. 2. 2001 na částku 2 068 000 Kč a k datu vypracování posudku na částku 426 100 Kč bez DPH.

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná svůj závazek ze smlouvy neporušila, protože v řízení bylo prokázáno, že žalovaná svou smluvní povinnost předat linku žalobci včas splnila. Úpadce splnil svou povinnost zaplatit tu část kupní ceny, která byla splatná před prohlášením konkurzu na úpadce. Soud prvního stupně proto dovodil, že odstoupení od smlouvy, které provedl žalobce, nebylo důvodné a platné a žalobu zamítl.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 3. prosince 2007, č. j. 12 Cmo 301/2007-175, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).

Odvolací soud se zabýval námitkou žalobce, s níž se nevypořádal soud prvního stupně, že linka na výrobu střeliva nebyla ve smlouvě specifikovaná, proto je kupní smlouva absolutně neplatná pro neurčitost předmětu koupě. Odvolací soud dospěl k závěru, že v dané věci není podstatné, zda byla k písemné smlouvě (části smlouvy) přiložena příloha specifikující linku na výrobu střeliva či nikoli. Kupní smlouva mezi účastníky nemusela být uzavřena písemně, jelikož ani obchodní zákoník, ani smlouva samotná nevyžadují ke své platnosti písemnou formu. Mezi účastníky nad to nebyl spor o předmět kupní smlouvy. Žalobce si předmět koupě odvezl a nikdy nekompletnost předmětu koupě nereklamoval. Z toho důvodu, i kdyby skutečně nebyla ke smlouvě přiložena příloha, by se jednalo o kupní smlouvu částečně uzavřenou písemně a částečně uzavřenou ústně, případně i konkludentně. Kupní smlouva byla tedy uzavřena platně.

Odvolací soud dovodil ze závěrů znalce, že linka byla provozuschopná, a to i bez chybějící dokumentace. Tato dokumentace nebyla součástí předmětu koupě a její absence neznemožňovala zprovoznění linky, neboť žalobce měl zajištěnou účast jednoho z pracovníků předchozího vlastníka linky na jejím zprovoznění.

Odvolací soud uzavřel, že žalovaná splnila v celém rozsahu své závazky z kupní smlouvy, proto žalobce nemohl odstoupit od smlouvy podle § 14 odst. 2 zákona o konkurzu a vyrovnání. Odvolací soud neakceptoval ani námitku žalobce, že kupní cena byla zjevně nevýhodná pro úpadce. Rozdíl mezi cenou, kterou stanovil znalec, a kupní cenou nebyl tak podstatný, aby odůvodňoval závěr, že ve smyslu § 15 odst. 1 zákona o konkurzu a vyrovnání byla na úpadce převedena linka za nápadně nevýhodných podmínek.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Přípustnost dovolání zakládá na § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Důvodnost dovolání zakládá na § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.

Dovolatel namítá, že soudy nesprávně řešily otázku uzavření kupní smlouvy, vymezení jejího předmětu a to i v návaznosti na odstoupení správce konkurzní podstaty od smlouvy ve smyslu § 14 odst. 2 a 15 zákona o konkurzu a vyrovnání ve znění platném k 12. 3. 2001. Ani jeden za soudů nedal jasnou odpověď na otázku, kdy a mezi kým došlo k platném uzavření kupní smlouvy a co bylo jejím předmětem. Z toho důvodu je kupní smlouva nejasná a neurčitá. Dovolatel namítá, že v řízení bylo prokázáno, že žádná příloha ke kupní smlouvě neexistovala a úpadci nebyla předána. Pokud mělo dojít k uzavření kupní smlouvy v ústní formě, měl žalovaný v řízení prokázat, kdy se tak stalo, kdo za úpadce jednal a jak byl předmět koupě vymezen.

Dovolatel dále namítá, že soudy dospěly k nesprávném právnímu závěru, že žalovaný (prodávající) zcela splnil svoji povinnost dodat úpadci (kupujícímu) předmět kupní smlouvy a správce konkurzní podstaty tedy nebyl oprávněn od smlouvy odstoupit. Tyto závěry soudu jsou založeny na předpokladu, že předmět kupní smlouvy byl sjednán jasně a určitě a že takto sjednaný předmět koupě prodávající dodal kupujícímu. Žalobce je ale toho názoru, že se tak nestalo, a proto je uvedené právní hodnocení soudu nesprávné.

Podle žalobce bylo v řízení znaleckým posudkem prokázáno, že obvyklou součástí linky na výrobu střeliva je technická dokumentace, měřidla a nástroje. V řízení bylo podle dovolatele zjištěno, že k lince nebyly úpadci doručeny další součásti, které tvoří obvyklou součást linky na výrobu střeliva. Pokud soudy dospěly k závěru, že linka byla předána kompletní, učinily tak tento závěr v rozporu s odborným posudkem znalce.

Dovolatel dále napadá závěr ohledně přiměřenosti kupní ceny podle § 15 odst. 1 písm. c) zákona o konkurzu a vyrovnání. Znalec podle dovolatele neocenil cenu tržně, ale provedl ocenění podle časové ceny z údajů, které mu poskytl pan K. a které ani nebylo možné ověřit. Pokud nebyla zjištěna tržní cena, nebylo možné posoudit, zda je či není kupní cena sjednaná ve smlouvě nápadně nevýhodnou. Dovolatel proto navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Ve vyjádření k dovolání žalovaná namítá, že dovolání není přípustné, jelikož dovolání nemá po právní stránce zásadní právní význam a dovolatel ani takový v dovolání nevymezuje a nedokládá. Dovolatel pouze polemizuje se skutkovými závěry odvolacího soudu. Žalovaná poukazuje na to, že kupní cena za linku nebyla zjevně nepřiměřenou, což vychází z posudku znalce, a že kupní smlouva není neurčitá. Pokud k prodeji výrobku či zařízení dochází tak, že si je kupující na místě prohlédne a odveze, není nutné, aby v písemně uzavřené kupní smlouvě bylo toto zařízení přesně popsáno. Žalovaná proto navrhla, aby bylo dovolání odmítnuto jako nepřípustné, nebo zamítnuto pro jeho nedůvodnost.

Napadený rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen před 1. červencem 2009, kdy nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) provedená zákonem č. 7/2009 Sb. Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) proto vzhledem k bodu 12 přechodných ustanovení v článku II uvedeného zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou a obsahuje stanovené náležitosti, nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, a podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. proti rozsudku, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku nebo usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O žádný z uvedených případů se v posuzované věci nejedná.

Proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. za podmínky, že dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu není v rozporu s hmotným právem a nejsou splněny ani další předpoklady uvedené v ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř.

Dovolatel předně namítá, že kupní smlouva byla nejasná a neurčitá, protože ani jeden za soudů nedal jasnou odpověď na otázku, kdy a mezi kým došlo k platnému uzavření kupní smlouvy a co bylo jejím předmětem. Dovolatel tak namítá nesprávnost právního posouzení věci, které se zakládá na špatně zjištěném skutkovém stavu věci. Při úvaze o správnosti právního posouzení věci dovolací soud prověřuje, zda zjištěný skutkový stav odvolacímu soudu dovoloval učinit příslušný právní závěr. Zjištěným skutkovým stavem je přitom dovolací soud vázán. Právní posouzení odvolacího soudu vycházelo ze skutkových zjištění, ze dne 9. 2. 2001 byla mezi žalovaným a společností BOHEMIA T.T.W. a.s. uzavřena písemná kupní smlouva na prodej a koupi linky na výrobu střeliva dle specifikace v příloze, že linka byla v době prodeje kompletní a funkční, byla převezena a smontována v prostorách úpadce a připravena k výrobě. Žalobce nikdy nekompletnost dodaného zboží nereklamoval.Tato skutková zjištění odvolacího soudu je možno doplnit skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, podle něhož pracovníci úpadce (za účasti P. H., technického ředitele úpadce) si před uzavřením kupní smlouvy linku na výrobu střeliva u žalované prohlédli, přičemž zjistili, že je funkční a kompletní. Z těchto skutkových zjištění bylo možné učinit právní závěr, že předmět smlouvy byl mezi jejími účastníky vymezen určitě, i když nebyla prokázána existence přílohy, v níž by byla linka specifikována. Předmětem smlouvy byly totiž jednotlivé stroje a zařízení tvořící předmětnou linku na výrobu střeliva. Podle skutkového zjištění odvolacího soudu předmětem smlouvy nebyla technická dokumentace této linky. Odvolací soud dovodil, že kupní smlouva byla uzavřena zčásti písemně a zčásti ústně Závěr, že smlouva může být uzavřena zčásti písemně a zčásti ústně, Nejvyšší soud vyjádřil již v rozsudku ze dne 28. 8. 2001, sp. zn. 29 Odo 14/2001, publikovaném v časopise Soudní judikatura, ročník 2001, č. sešitu 11, pod č. 139, a v usnesení ze dne 18. 3. 2009, sp. zn. 29 Cdo 328/2007, jež bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, č. sešitu 1 2/2010, pod č. 16/2010.

Dovolatel dále namítá, že soudy učinily nesprávný právní závěr, že správce konkurzní podstaty nebyl oprávněn od smlouvy odstoupit, jelikož žalovaný zcela splnil svoji povinnost dodat úpadci předmět kupní smlouvy. Tato námitka je rovněž nedůvodná. Jestliže odvolací soud dospěl k závěru, že kupní smlouva byla uzavřena platně a že žalovaný splnil svou povinnost ze smlouvy dodat kompletně zboží úpadci a na těchto závěrech založil právní posouzení, že žalobce nebyl oprávněn od smlouvy odstoupit, není rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu s hmotným právem, a proto tyto námitky nemohou založit přípustnost dovolání. Pokud v této souvislosti dovolatel zpochybňuje závěry znaleckého posudku, směřuje tato námitka proti skutkovému zjištění odvolacího soudu, jímž je dovolací soud vázán. Dovolatel dále nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že kupní cena za linku na výrobu střeliva nebyla zjevně nevýhodná podle § 15 zákona o konkurzu a vyrovnání. Odvolací soud učinil skutkové zjištění ze znaleckého posudku, že obvyklá cena předmětu kupní smlouvy činila ke dni uzavření kupní smlovy 2 068 000 Kč bez DPH. Tuto cenu považoval odvolací soud s ohledem na unikátnost zařízení za spíše orientační cenu, která může značně kolísat s ohledem na omezený okruh podnikatelů, pro něž má toto zboží komerční význam. Kupní cena byla v předmětné kupní smlouvě sjednána na částku 2 900 000 Kč bez daně z přidané hodnoty. Dovodil-li odvolací soud, že rozdíl v těchto cenách ve výši 832 000 Kč nezakládá s ohledem na jedinečnost zařízení zjevnou nevýhodnost koupě pro žalobce, není tento závěr v rozporu s hmotným právem. Dovolatel v této souvislosti dále namítá, že znalec použil nesprávnou metodu oceňování a namísto tržní ceny určil cenu obvyklou na základě ceny časové. Tato námitka nemůže založit přípustnost dovolání, jelikož dovolatel jí brojí proti metodice použité znalcem pro oceňování předmětu kupní smlouvy, tedy proti obsahu důkazu, a nikoli proti nesprávnému právnímu posouzení věci.

Jelikož dovolání směřovalo proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud, aniž se věcí mohl dále zabývat, podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. dovolání odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když náklady žalované sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 10 000 Kč [§ 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)], z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a z částky 2 060 Kč představující 20% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobce dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na výkon rozhodnutí.



V Brně dne 23. září 2010


JUDr. Zdeněk D e s

předseda senátu