23 Cdo 2664/2010
Datum rozhodnutí: 25.10.2011
Dotčené předpisy: § 548 odst. 1 obch. zák.




23 Cdo 2664/2010


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně JUDr. L. H., advokátky, správkyně konkursní podstaty úpadce ELEKTROSTAV GLOZYGA, s.r.o., se sídlem v Kroměříži, Bílanská 1818, PSČ 767 01, identifikační číslo osoby 255 50 497, proti žalované TREVO s.r.o., se sídlem ve Starém Městě, Velehradská 1927, PSČ 686 03, identifikační číslo osoby 469 79 891, o 450 891 Kč a smluvní pokuty vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 55 Cm 43/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. března 2010, č.j. 9 Cmo 124/2009-65, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení ceny díla ve výši 450 891 Kč a smluvní pokuty za nezaplacení ceny díla včas.
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 10. března 2010, č.j. 9 Cmo 124/2009-65, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. dubna 2009, č.j. 55 Cm 43/2008-38, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení 450 891 Kč se smluvní pokutou ve výši 0,5% za každý den prodlení od 11.12.2006 do zaplacení a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Oba soudy vyšly ze skutkového zjištění, že účastnice si ve smlouvě o dílo č. 102/06/Sub. 2 ze dne 12.6.2006, včetně dodatku a příloh v čl. 6 písm. f) sjednaly, že cena díla bude placena měsíčně v závislosti na provedených prací, tj. že fakturace bude prováděna na základě měsíčně předkládaných soupisů provedených prací odsouhlasených oprávněnou osobou zmocněncem ve věcech technických se splatností faktur 35 dní. Faktura odsouhlasená oprávněnou osobou objednatele bude zaslána na adresu sídla firmy objednatele a bude obsahovat všechny předepsané náležitosti. Bez splnění těchto podmínek nebude faktura uhrazena a bude vrácena zpět objednateli. Objednatel nebude pro tuto dobu v prodlení s úhradou takové faktury. V čl. 8 písm. f) smlouvy si účastnice dále sjednaly, že v případě prodlení s úhradou faktur je objednatel povinen zaplatit zhotoviteli smluvní pokutu ve výši 0,5% z fakturované částky neuhrazené faktury za každý den prodlení. Ve faktuře ze dne 10.11.2006 byly vyfakturovány práce za měsíc 10/2006 ve výši 450 891 Kč s odkazem na předmětnou smlouvu o dílo, aniž by žalobkyně, jako zhotovitelka, doložila soupis provedených prací v říjnu 2006 odsouhlasených oprávněnou osobou. Odvolací soud nepřisvědčil žalobkyni, že zjišťovací protokol ze dne 6.11.2006 je svým obsahem soupisem provedených a odsouhlasených prací za říjen 2006. Zjišťovací protokol obsahoval přílohu se soupisem provedených prací, který ale nebyl podepsán objednatelem ani zhotovitelem.
Odvolací soud z uvedených skutkových zjištění ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že nárok na zaplacení ceny díla za měsíc 10/2006 ve výši 450 891 Kč mohl žalobkyni vzniknout až po odsouhlasení předloženého soupisu prací žalovanou jako objednatelkou, když si účastnice ve smlouvě sjednaly vznik nároku na zaplacení ceny díla odlišně od § 548 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ). Uzavřel, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení žalované částky představující cenu díla za říjen 2006 a ani na zaplacení smluvní pokuty za prodlení s úhradou ceny díla, když prodlení žalované s úhradou této ceny díla nebylo prokázáno. Potvrdil proto rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Důvodnost podaného dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a písm. 2 odst. b) o. s. ř.].
Dovolatelka je přesvědčena, že nárok na zaplacení ceny díla za říjen 2006 a na zaplacení smluvní pokuty ji vznikl. Poukazuje na předešlou praxi, kdy účastnice si potvrzovaly soupis provedených prací ve zjišťovacím protokolu. Poukazuje rovněž na protokol a předání a převzetí díla v prosinci 2006, který podepsaly obě strany sporu. Dokončení díla potvrdil i statutární zástupce žalované při jednání soudu. Z toho vyplývá, že práce fakturované za říjen 2006 byly provedeny a žalovaný rozporuje provedení prací za říjen 2006 jen zcela účelově. Žalovaná svým postupem získala bezdůvodné obohacení, k čemuž soudy nepřihlédly a svůj závěr opřely jen o čl. 6 uzavřené smlouvy, bez přihlédnutí k dalším skutečnostem. Dovolatelka proto navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu i soudu prvního stupně v dané věci a vrácení věci k dalšímu řízení soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ), jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.), po té, co zjistil, že dovolání žalobkyně bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a je řádně zastoupena (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V posuzované věci není dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, a není přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť v dané věci soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jediným rozsudkem.
Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.
Předpokladem pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu). Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává.
Je třeba konstatovat, že přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat uplatněnými dovolacími důvody.
Je třeba připomenout, že přípustnost dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním právním významu rozhodnutí po stránce právní. Z toho vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem tak při uvažované přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemůže být důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., prostřednictvím kterého lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Při dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu při možné přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. totiž skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny, skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a případné nesprávné skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.
V dané věci oba soudy vyšly ze zjištění, že strany si vznik nároku na zaplacení ceny díla sjednaly ve smlouvě o dílo v čl. 6 odlišně od § 548 odst. 1 obch. zák. tak, že cena díla bude placena měsíčně v závislosti na provedených pracích, tj. že fakturace bude prováděna na základě měsíčně předkládaných soupisů provedených prací odsouhlasených oprávněnou osobou zmocněncem ve věcech technických se splatností faktur 35 dní. Ze skutkových zjištění vyplynulo, že žalobkyně nepředložila k faktuře ohledně částky, jejíhož zaplacení se žalobou domáhá, soupis provedených prací a o oprávněnou osobou žalované odsouhlaseného soupisu prací za období, za něž požaduje zaplacení ceny díla. Dovolatelka staví své dovolací námitky na vlastním skutkovém tvrzení, že práce byly provedeny, a z toho dovozuje svůj právní názor, že má nárok na zaplacení požadované ceny díla. Pomíjí však skutečnost, že strany si sjednaly odlišně od § 548 odst. 1 obch. zák. nárok na zaplacení ceny díla.
Podle § 548 odst. 1 obch. zák. je objednatel povinen zaplatit zhotoviteli cenu v době sjednané ve smlouvě. Pokud ze smlouvy nebo tohoto zákona nevyplývá něco jiného, vzniká nárok na cenu provedením díla.
Jestliže si tedy strany sjednaly, že nárok na zaplacení ceny díla vzniká zhotoviteli až po předložení soupisu provedených prací odsouhlaseného objednatelem, pak odvolací soud stejně jako soud prvního stupně správně dovodil, že pokud ze skutkových zjištění vyplynulo, že takový soupis prací za říjen 2006 nebyl předložen, nemá zhotovitelka (žalobkyně) právo na zaplacení ceny díla za toto období, neboť dokud uvedený soupis prací není předložen, nemůže nastat splatnost pohledávky. Nárok na zaplacení ceny díla jeho provedením totiž vzniká jen za situace, pokud si strany ve smlouvě nesjednají jinou dobu povinnosti zaplatit cenu díla, jako to bylo v daném případě.
Nelze dovodit, že by odvolací soud rozhodl v rozporu s hmotným právem, ustanovením § 548 odst. 1 obch. zák. a rozhodnutí odvolacího soudu nemá tedy ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má, proto dovolání žalobkyně není přípustné. Nejvyšší soud jej tudíž podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalované žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobkyni právo, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. října 2011

JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu