23 Cdo 2550/2010
Datum rozhodnutí: 06.10.2011
Dotčené předpisy: § 560 obch. zák.




23 Cdo 2550/2010


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně Obce Podhorní Újezd a Vojice, Vojice 141, 508 01 Hořice, identifikační číslo osoby 00271942, zastoupené JUDr. Zuzanou Kudynovou, advokátkou se sídlem v Jičíně, Na Příkopech 64, proti žalované JANOUŠEK IS spol. s r.o. (dříve JANZA LIBEREC s.r.o.), se sídlem v Liberci, Tovaryšský vrch 1358/3, PSČ 460 01, identifikační číslo osoby 25400819, zastoupené JUDr. Janou Kopáčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Štefánikova 65, o odstranění vad díla, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 7 C 120/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. ledna 2010, č.j. 25 Co 466/2009-179, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 060 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Zuzany Kudynové, advokátky se sídlem v Jičíně, Na Příkopech 64.
Odůvodnění:

Okresní soud v Jičíně, jako soud prvního stupně, rozsudkem ze dne 1. července 2009, č.j. 7 C 120/2006-148, ve výroku I. uložil žalované odstranit vady retenční nádrže umístěné na pozemcích parcelní číslo 890/2, 890/3, 890/4, 890/5, 890/11, 890/12, 890/13, 890/14, 1288/2, 961/2, 961/3 v katastrálním území Podhorní Újezd, spočívající v provedení dilatačních spár v rozporu s projektem, ve vadně provedených dilatačních spárách, v prasklé a nedostatečně těsněné severní stěně s propustnými vrstvami na rubu, v nevyztužení šikmých stěn na jižní, východní a západní straně nádrže, v nedostatečném těsnění spáry mezi dnem a svislou zdí a mezi dnem a šikmými stěnami a v neprovedení těsnění spáry mezi betonem dna nádrže a betonem překrývajícím navýšenou část po celém obvodu, tj. vady, které způsobují ztrátu vody z nádrže při jejím naplnění; výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Okresní soud odůvodnil své rozhodnutí tím, že žalovaná je odpovědna za vady díla specifikované ve výroku I., a to podle smlouvy o dílo ze dne 29.3.2001, č. 03/01 - Požární nádrž Podhorní Újezd , které byly žalobkyní řádně reklamovány ve sjednané pětileté záruční době, když ze smlouvy o dílo vyplynulo, že ohledně části díla rekonstrukce nádrže (objekt SO 01), přívodu vody (SO 02) a odvodnění plochy (SO 04) si sjednali účastníci pětiletou záruční dobu, a u ostatních částí díla záruku v délce 36 měsíců. V čl. 6.8.1. smlouvy si účastníci stanovili, že záruka začne běžet dnem odstranění posledních vad zjištěných při prohlídce předmětu díla, což bylo podle závěru soudu nejdříve 25.7.2001, tj. v den převzetí díla, a nejpozději 22.11.2001, tj. v den kolaudace díla. Žalobkyně reklamovala u žalované vady díla v položce SO 01 a SO 02 dne 31.1.2006. V čl. 6.8.5. smlouvy si účastníci sjednali, že žalovaná odstraní vadu díla, i když neuzná svoji odpovědnost za vadu, a sama nese náklady spojené s odstraněním vad až do doby, než se prokáže opak.
Závěr o existenci vad díla opřel soud jednak o znalecký posudek prof. Ing. Vaňka, DrSc, vyhotoveného na žádost žalobce, avšak zejména o znalecký posudek Doc. Ing. Draxlera, CSc., znalce ustanoveného soudem, z něhož vyplynulo, že při stavbě nádrže žalovaná nedodržela konstrukční úpravy uvedené v projektové dokumentaci. Dilatační spáry ve dně hlubší části nádrže byly v projektu navrženy vložením gumových pásů s nálitky šířky 200 mm do betonu při dilatačních spárách, avšak znalec zjistil, že byl použit alternativní méně kvalitní těsnící materiál. Severní stěna byla provedena bez rozdělení dilatačními spárami, je porušena trhlinou, která je místem pronikání vody, šikmé stěny na ostatních stranách nádrže nejsou vyztuženy, tyto stěny mají problematické pracovní spáry, jejichž důsledkem je vznik trhlin, které působí jako dilatační spáry. Znalec konstatoval, že právě neodborně provedené dilatační spáry, alternativně provedené oproti projektu ve dně nádrže, kterými do nádrže proniká voda při prázdné nádrži a uniká jimi voda při plné nádrži, oproti projektu neprovedené dilatační spáry u severní stěny, které jsou příčinou vzniku trhlin vlivem objemových změn betonu a rovněž místy úniku a vniku vody, a dále neupravené pracovní spáry v jižní stěně, kde vznikla průběžná trhlina v celé délce šikmých stěn, kterou rovněž uniká a vniká voda, jsou podle znalce hlavními závadami betonových konstrukcí, vadami provedení nádrže a příčinami úniku vody z nádrže.
Pokud žalovaná namítala, že u dilatačních spár byla sjednána záruční doba jen v délce 36 měsíců, považoval soud tuto námitku za bezpředmětnou, neboť žalobkyně vady dilatačních spár nereklamovala. Uvedl, že o vadu dilatačních spár by šlo v případě, že by dilatační spáry, které by byly provedeny v souladu s projektem, měly vady. Na takové vady by se skutečně vztahovala záruka 36 měsíců. V daném případě ale byly spáry vybudovány v rozporu s projektem, a proto se na ně nemůže vztahovat tato záruka. Žalobkyně tím, že reklamovala vadu rekonstrukce nádrže, reklamovala i vadnost dilatačních spár vybudovaných v rozporu s projektem.
Krajský soud v Hradci Králové, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 27. ledna 2010, č.j. 25 Co 466/2009-179, výrokem I. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. jen v části, ve které byla žalované uložena povinnost odstranit vady retenční nádrže umístěné na pozemcích parcelní číslo 890/2, 890/3, 890/4, 890/5, 890/11, 890/12, 890/13, 890/14, 1288/2, 961/2, 961/3 v katastrálním území Podhorní Újezd, spočívající v provedení dilatačních spár v rozporu s projektem a ve vadně provedených dilatačních spárách, tj. vady, které způsobují ztrátu vody z nádrže při jejím naplnění; výrokem I. zrušil i závislý výrok II. rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení a v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení; výrokem II. jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že žalovaná odpovídá za vady díla podle smlouvy o dílo uzavřené podle § 536 a násl. obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ) a je povinna je odstranit, jak rozhodl soud prvního stupně ve výroku I., avšak s výjimkou požadavku na odstranění vad týkajících se provedení dilatačních spár v rozporu s projektem a ve vadně provedených dilatačních spárách, neboť v této části považoval odvolací soud žalobní petit za nedostatečně určitý a nevykonatelný v materiálním smyslu. V této části proto rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s pokynem, aby soud podle § 43 občanského řádu (dále jen o. s. ř. ) vedl v tomto směru žalobkyni k upřesnění žaloby.
Odstranění ostatních vad díla, specifikovaných v potvrzujícím výroku, považoval i odvolací soud za oprávněné, neboť znaleckými posudky popsané vady jsou takového charakteru, že je lze logicky považovat za příčinu úniku vody z požární nádrže a nelze uvěřit tvrzení žalované, že únik vody je způsoben jen odpařováním a nedostatečným přítokem. Konstatoval, že vady, jejichž odstranění soud prvního stupně žalované nařídil a odvolací soud odstranění těchto vad potvrdil, byly uplatněny žalobkyní včas v pětileté záruční době.
Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, při svém rozhodnutí vyšel z ujednání smlouvy v 6.8.1. a čl. 6.8.5, týkající se práv z odpovědnosti za vady díla, v nichž se účastníci v souladu s § 263 obch. zák. odchýlili od ustanovení § 560 až 565 obch. zák., upravující práva z odpovědnosti za vady.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Z obsahu dovolání vyplývá, že brojí proti potvrzující části výroku odvolacího soudu ve věci samé. Přípustnost dovolání zakládá na 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Za otázku zásadního právního významu považuje, zda lze vykonat pravomocný rozsudek, podle něhož má žalovaná vykonat plnění technicky fyzicky nemožné. Poukazuje na to, že při odstraňování vad musí být dodržen technologický postup tak, že je nutné nejprve provést opravu dilatačních spár a teprve poté opravu stěn nádrže. Podle dovolatelky není možno odstranit vady, jak jí bylo uloženo odvolacím soudem, bez toho, než bude po zrušení části rozsudku soudu prvního stupně znovu rozhodnuto. Navíc zdůrazňuje, že podle provedených důkazů dílo realizovala v souladu s projektem a nelze jí přičítat k tíži žalobkyní tvrzené vady. Zásadní význam své otázky po právní stránce spatřuje dovolatelka i v právní jistotě účastníků jiných právních vztahů u obdobných smluv o dílo .
Žalovaná poukazuje na to, že u dilatačních spár byla sjednána záruční doba jen v délce 36 měsíců, proto nesouhlasí se závěrem soudů, že žalobkyně reklamovala vady včas v pětileté záruční době.
Dovolatelka navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání žalované navrhla jeho odmítnutí, neboť dovolání neobsahuje právní otázku zásadního významu, která by ještě nebyla judikaturou vyřešena. Dovolání považuje za nedůvodné. Nesouhlasí se žalovanou, že by rozsudkem uložené plnění bylo nemožné, dokud není rozhodnuto o opravě dilatačních spár. Pokud technologický postup odstranění vad bude vyžadovat zásah do dilatačních spár, jde podle žalobkyně o nezbytnou součást odstranění vad stěn nádrže. Nesouhlasí ani s tvrzením žalované, že dílo provedla v souladu s projektovou dokumentací. V tomto směru poukazuje na znalecký posudek Doc. Ing. Draxlera, CSc., podle něhož dílo trpí vadami provedení v rozporu s projektovou dokumentací.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání žalované bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a byla řádně zastoupena advokátkou (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V dané věci není dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu a není přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť v dané věci soud prvního stupně nerozhodl ve věci samé (v napadeném rozsahu) jinak než v dřívějším rozsudku.
Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.
Předpokladem pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat uplatněnými dovolacími důvody.
Zároveň je nutno připomenout, že při dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu při možné přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. skutkový stav věci nemůže před dovolacím soudem doznat žádné změny, skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a případné nesprávné skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou totiž být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.
Dovolatelka však staví své právní posouzení, odlišné od právního posouzení odvolacího soudu, na vlastním skutkovém zjištění, a to, že provedla dílo v souladu s projektovou dokumentací. Takový skutkový závěr ale odvolací soud neučinil. Odvolací soud konstatoval, že ze znaleckého posudku Doc. Ing. Draxlera, CSc. vyplývá, že při stavbě nádrže žalovaná nedodržela konstrukční úpravy uvedené v projektové dokumentaci. Dilatační spáry ve dně hlubší části nádrže byly v projektu navrženy vložením gumových pásů s nálitky šířky 200 mm do betonu při dilatačních spárách, avšak ze znaleckého posudku bylo zjištěno, že byl použit alternativní méně kvalitní těsnící materiál. Severní stěna byla provedena bez rozdělení dilatačními spárami, je porušena trhlinou, která je místem pronikání vody, šikmé stěny na ostatních stranách nádrže nejsou vyztuženy, tyto stěny mají problematické pracovní spáry, jejichž důsledkem je vznik trhlin, které působí jako dilatační spáry. Neodborně provedené dilatační spáry, alternativně provedené oproti projektu ve dně nádrže, kterými do nádrže proniká voda při prázdné nádrži a uniká jimi voda při plné nádrži, oproti projektu neprovedené dilatační spáry u severní stěny, které jsou příčinou vzniku trhlin vlivem objemových změn betonu a rovněž místy úniku a vniku vody, a dále neupravené pracovní spáry v jižní stěně, kde vznikla průběžná trhlina v celé délce šikmých stěn, kterou rovněž uniká a vniká voda, jsou podle znalce hlavními závadami betonových konstrukcí, vadami provedení nádrže a příčinami úniku vody z nádrže.
Namítá-li dovolatelka, že u dilatačních spár byla sjednána záruční doba jen v délce 36 měsíců, pak s touto námitkou se již vypořádal soud prvního stupně, s jehož závěry se odvolací soud ztotožnil. Soud tehdy učinil zjištění, že ve smlouvě o dílo byla sjednána záruka na rekonstrukci nádrže, jejíž vadu žalobkyně uplatnila, pětiletá záruční doba. Dovolatelka tedy i v tomto případě vytváří své vlastní skutkové zjištění, které však ze skutkových závěrů soudů nevyplývá.
Jestliže z provedeného dokazování a následného učiněného skutkového závěru vyplynulo, že vady provedení díla byly reklamovány v souladu se smlouvou o dílo v záruční době stanovené v čl. 6.8.1. smlouvy, a odvolací soud poté dovodil, že žalovaná odpovídá za vady díla specifikované v jeho potvrzujícím výroku ve věci samé, nelze dospět k závěru, že by odvolací soud rozhodl v rozporu s hmotným právem. Soud prvního stupně, s jehož závěry se odvolací soud ztotožnil, správně poukázal na dispozitivnost ustanovení § 560 565 obch. zák., týkajících se práv z odpovědnosti za vady, od nichž se smluvní strany předmětné smlouvy o dílo v souladu s § 263 obch. zák. měly právo odchýlit.
Namítá-li dovolatelka, že soudem uložené plnění je nemožné, resp. nevymahatelné, je třeba v tomto směru poukázat na sjednané ustanovení smlouvy v čl. 6.8.5., v němž si účastníci dohodli, že žalovaná odstraní vadu díla, i když neuzná svoji odpovědnost za vadu, přičemž sama nese náklady spojené s odstraněním vad až do doby, než se prokáže opak. Na základě tohoto ustanovení je tedy žalovaná jako zhotovitelka povinna odstranit veškeré vady díla a nelze proto oprávněně namítat, že není možné určité vady odstranit bez toho, aby nebyly odstraněny vady předcházející.
Nejvyšší soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam a dovolání žalované není podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Není-li dovolání žalované přípustné, Nejvyšší soud jej podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 2 250 Kč § 8, § 10 odst. 3, § 15 v návaznosti na § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb.), a po přičtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 510 Kč (srov. § 137 odst. 3 o. s. ř., § 37 z. č. 235/2004 Sb.), tedy celkem ve výši 3 060 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.

V Brně dne 6. října 2011

JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu