23 Cdo 253/2013
Datum rozhodnutí: 11.07.2014
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012



23 Cdo 253/2013


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Euler Hermes Services Česká republika, s.r.o. , se sídlem v Praze 8, Molákova 576/11, PSČ 186 00, IČO 25784668, zastoupené JUDr. Pavlem Novickým, advokátem, se sídlem v Praze 1, Malá Štupartská 6, PSČ 110 00, proti žalované D.O.S. Modřany a.s., se sídlem v Mochovcích 32, PSČ 935 39, IČO 36526061, Slovenská republika, organizační složka D.O.S. Modřany a.s. odštěpný závod, se sídlem v Praze 5 - Smíchově, Na Plzeňce 6/100, PSČ 150 00, IČO 67980309, zastoupené JUDr. Zbyňkem Pražákem, advokátem, se sídlem v Krásné Lípě, Jugoslávská 112/23, PSČ 407 46, o zaplacení částky 18 430,15 EUR s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 Cm 71/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. října 2012, č. j. 6 Cmo 185/2012-126, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. února 2012, č. j. 14 Cm 71/2010-106, uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni částku 18 430,15 EUR s 8,5% úrokem z prodlení p.a. od 10. listopadu 2009 do 31. prosince 2009 a dále ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, zvýšené o sedm procentních bodů, až do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně jako pojišťovna a žalovaná jako pojištěná uzavřely dne 16. února 2009 pojistnou smlouvu č. 7010686 o pojištění úvěrů žalované. V článku 9 písm. a) 1 této smlouvy se žalovaná zavázala k uzavření smlouvy o poskytování souvisejících služeb za podmínek stanovených ve Všeobecných podmínkách pro poskytování služeb poskytovatele (dále jen VPPPS ). Dne 17. února 2009 uzavřely účastnice smlouvu o poskytování souvisejících služeb, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytovat služby, které nebyly obsahem pojistné smlouvy, a jsou specifikovány ve VPPPS a závazek žalované zaplatit za poskytnuté služby odměnu podle sazebníku služeb. VPPPS a sazebník služeb byly nedílnou součástí smlouvy. Jedna ze sjednaných služeb mezi účastnicemi bylo i vymáhání pohledávek klienta (žalované) za jeho odběrateli po lhůtě jejich splatnosti. Žalovaná se smlouvou zavázala k předání pohledávek žalobkyni do 15 dnů po vzniku stavu prodlení k jejich vymáhání. V sazebníku služeb pak byla sjednána odměna (provize) z vymožených pohledávek u pohledávek nad 30 000 EUR byla sjednána ve výši 8 %.
Žalovaná v souladu s uzavřenou smlouvou zaslala žalobkyni dopisem ze dne 20. srpna 2009 tzv. ohlášení pohledávek v prodlení, kde uvedla seznam pohledávek označených čísly faktur po jejich splatnosti za odběratelem žalované společností BTG Slovensko s.r.o., mezi nimiž byla mj. oznámena i pohledávka z faktury č. 50912 z 12. května 2009 na částku 193 594 EUR. Z emailové korespondence vedené mezi žalobkyní a dlužníkem a mezi účastnicemi vzal soud prvního stupně za prokázané, že žalobkyně oslovila dlužníka ve věci neuhrazených pohledávek, a dlužník reagoval tím, že částku 193 594 EUR žalované zaplatil.
Po právní stránce hodnotil soud prvního stupně smlouvu účastníků podle § 269 odst. 2 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ), jejíž předmět byl dostatečně určitě vymezen stejně jako obsah závazků účastníků smlouvy. Nárok žalobkyně na zaplacení provize za vymožení pohledávky podle podmínek sjednaných ve smlouvě o poskytování souvisejících služeb ze dne 17. února 2009 shledal důvodným, neboť žalovaná dopisem ze dne 20. srpna 2009 formulářem oznámením pohledávky předala žalobkyni řádně označenou a identifikovanou pohledávku vůči třetí osobě k vymáhání. Soud prvního stupně neshledal, že by pro vznik nároku na zaplacení sjednané provize byla významná skutečnost, že k zaplacení pohledávky dlužníkem žalované došlo dobrovolně bez soudního vymáhání, když uvedená smlouva neurčovala jinou skutečnost podstatnou pro vznik práva na provizi než tu, že bude pohledávka dlužníkem zaplacena. Nárok uplatněný žalobkyní v tomto řízení odpovídá podle závěru soudu prvního stupně uzavřené smlouvě a není v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku. Smlouva o poskytování služeb také neobsahovala rozhodčí doložku, a proto soud prvního stupně nepřijal námitku žalované k nedostatku pravomoci soudu k rozhodování v dané věci.
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 9. října 2012, č. j. 6 Cmo 185/2012-126, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II).
Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně ve svých skutkových i právních závěrech nepochybil, a proto na ně odkázal.
Nadto uvedl, že žalovaná v souladu s pojistnou smlouvou č. 7010686 ze dne 16. února 2009, jakož i v souladu se smlouvou o poskytování souvisejících služeb ze dne 17. února 2009, jejíž součástí byly VPPPS obsahující ujednání ohledně vymáhání pohledávek pojištěného za jeho odběrateli, požádala žalobkyni přípisem ze dne 20. srpna 2009 společně s formulářem Ohlášení pohledávky v prodlení z téhož data o vymáhání pohledávky za společností BTG Slovensko, s.r.o. Stalo se tak tzv. Předáním pohledávky k vymáhání . Podle údajů v tomto formuláři i podle formuláře Ohlášení pohledávky v prodlení se žalovaná marně pokoušela sama vymoci mimo jiné i svoji pohledávku ve výši 193 594 EUR za uvedeným dlužníkem. Na Ohlášení pohledávky v prodlení tak vyznačila žalovaná svoji volbu, aby předmětnou pohledávku vymáhala žalobkyně.
Žalobkyně věc převzala a po prostudování žalovanou předaných listin svědčících o existenci vymáhané pohledávky co o důvodu i výše učinila vymáhací úkon spočívající v kvalifikované předžalobní upomínce ze dne 26. srpna 2009 vůči dlužníkovi BTG Slovensko s.r.o. (viz č. l. 96). Odvolací soud tak nepřijal argumentaci žalované, že nebyl proveden úkon v podobě předání předmětné pohledávky k vymáhání ze strany žalované.
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně konstatoval, že žalobkyně provedla činnost předpokládanou smlouvou o poskytování souvisejících služeb, jejímž výsledkem bylo faktické vymožení pohledávky ve výši 193 594 EUR za společností BTG Slovensko s.r.o. a žalobkyni proto náleží odměna sjednaná v článku IV smlouvy o poskytování souvisejících služeb ve výši osmi procentních bodů vypočtená z objemu vymožené částky.
Před odvolacím soudem nebyla shledána důvodnou ani argumentace žalované, že nebyl uskutečněn právní úkon předání pohledávky k vymáhání ze strany žalované. Důvodem neúspěšnosti této argumentace žalované je skutečnost, že k předání pohledávky se žalovaná zavázala vůči společnosti Euler Hermes Čescob Service, úvěrová pojišťovna, a.s., za podmínek stanovených v pojistné smlouvě č. 7010686 z 16. února 2009, resp. za podmínek stanovených v příloze k pojistné smlouvě, a to ve Všeobecných podmínkách pro poskytování služeb, když tyto podmínky obsahují ujednání ohledně vymáhání pohledávek pojištěného za jeho odběrateli, včetně ujednání o předávání pohledávek k vymáhání . Povinnost ohlásit prodlení s plněním závazků ze strany svých dlužníků měla podle závěru odvolacího soudu žalovaná vůči uvedené akciové společnosti a tato postupovala správně, když potřebné údaje a listiny bezodkladně následným postupem předala k vymáhání společnosti Euler Hermes Services Česká republika, s.r.o. Uvedený postup byl v souladu se smluvním ujednáním.
Před odvolacím soudem neobstála argumentace žalované, že zasláním potvrzení ze dne 9. září 2009 o zaplacení dlužné částky, kterou zaslala žalobkyni, došlo ke zpětvzetí jejího požadavku na vymáhání předmětné pohledávky. Důvodem je podle odvolacího soudu skutečnost, že povinnost oznámit, že došlo k úhradě závazku dlužníkem, vyplývala z článku 4 písm. i) VPPPS, takže oznámení této skutečnosti nemohlo mít za následek závěr, že by snad došlo ke zpětvzetí požadavku žalované na vymáhání pohledávky.
Přiznání nároku na sjednanou provizi se podle závěru odvolacího soudu nepříčí zásadám poctivého obchodního styku, jakkoliv žalovaná namítala, že činnost, kterou žalobkyně provedla, nebyla pro vymožení dluhu významná. Z obsahu Ohlášení pohledávky v prodlení ze dne 20. srpna 2009 vyplývá, že žalovaná sama nebyla schopna tuto pohledávku vymoci, a obrátila se proto na žalobkyni, která se specializuje na vymáhání pohledávek. Převzetím, prostudováním věci a učiněním kvalifikovaného úkonu k vymožení pohledávky je podle závěru odvolacího soudu zcela zřejmé, že žalobkyně naplnila veškeré předpoklady vzniku práva na odměnu, a není tak namístě úvaha o nemravnosti žalobkyní vymáhané smluvní odměny.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ), neboť napadené rozhodnutí má podle jejího názoru po právní stránce zásadní právní význam. Ten spatřuje v tom, že právní závěry napadeného rozhodnutí jsou v nesouladu se skutkovými zjištěními, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, přiznání uplatněného nároku považuje za krajně nespravedlivé a v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku.
Své dovolání žalovaná odůvodnila odkazem na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., podle něhož lze namítat, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka především nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že se jednalo o označenou pohledávku ve smyslu článku 3 VPPPS, takže ve smyslu článku 3 písm. b) VPPPS nevznikl žalované závazek takovou pohledávku předat k vymáhání. Předmětná pohledávka ve výši 193 594 EUR nebyla žalobkyni nikdy předána k vymáhání ve smyslu článku 3 písm. c) VPPPS. Dopisem ze dne 20. srpna 2009 bylo zasláno ohlášení pohledávky v prodlení, kde byla mj. uvedena i předmětná pohledávka ve výši 193 594 EUR, společnosti Euler Hermes Čescob, úvěrová pojišťovna, a.s., tedy nikoliv žalobkyni, tento úkon byl učiněn v souladu s pojistnou smlouvou. Předání k vymáhání provedla až Euler Hermes Čescob, úvěrová pojišťovna, a.s., která ovšem k takovému jednání nebyla ani smluvními dokumenty, ani jinak zmocněna. V napadeném rozhodnutí odvolacího soudu se sice uvádí, že se k předání pohledávky žalovaná zavázala vůči společnosti Euler Hermes Čecob, úvěrová pojišťovna, a.s., za podmínek stanovených ve VPPPS, ale o tom právě tyto podmínky nehovoří. Závěr soudu je tak podle dovolatelky opřen o nesprávně interpretované důkazy.
Dovolatelka také nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že požadavek žalobkyně na zaplacení provize není v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, neboť dovolatelka sama nebyla schopna tuto pohledávku vymoci. Takový závěr podle žalobkyně nevyplývá z důkazů ve spise. Ve skutečnosti dojednala úhradu dlužné částky se společností BTG Slovensko s.r.o. dovolatelka; předmětnou pohledávku si tak vymohla sama. Žalobkyně žádné úkony směřující k vymáhání neučinila, pouze se optala, zda je pravdou, že společnost BTG Slovensko s.r.o. tvrzenou částku dluží.
Žalovaná navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) úvodem poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7 článku II části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas oprávněnou osobou a obsahuje stanovené náležitosti, nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně, přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží. Předpokladem pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu.
Z výše uvedeného vyplývá, že dovolací soud nemůže v případě v úvahu přicházející přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přezkoumávat skutková zjištění odvolacího soudu, resp. soudu prvního stupně, z těchto skutkových zjištění musí vycházet a nemůže je doplňovat. Ani v nyní posuzované věci nebyl proto dovolací soud oprávněn zabývat se námitkami dovolatelky vznesenými vůči skutkovým závěrům odvolacího soudu, resp. jejími vlastními skutkovými závěry uvedenými v dovolání např. jejím tvrzením, že pohledávka ve výši 193 594 EUR (fa žalované 50912) nebyla žalobkyni nikdy předána k vymáhání ve smyslu bodu 3 písm. c) VPPPS , že takový právní úkon žalovaná vůči žalobkyni neučinila. Totéž platí i pro její tvrzení v dovolání, že si se společností BTG Slovensko s.r.o. úhradu a zaplacení vymohla sama, nebo že žalobkyně neprovedla žádné úkony směřující k vymáhání. Skutkové závěry odvolacího soudu nemohou v dovolacím řízení doznat změny, a proto dovolací soud vycházel ze skutkových zjištění, která odvolací soud učinil.
Nejvyšší soud je povinen respektovat i skutkový závěr odvolacího soudu, že k předání pohledávky k vymáhání se žalovaná zavázala vůči společnosti Euler Hermes Čescob Service, úvěrová pojišťovna, a.s., za podmínek stanovených v pojistné smlouvě č. 7010686 z 16. února 2009.
Uvedené námitky dovolatelky proto nemohou založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) a § 237 odst. 3 o. s. ř.
Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu nezakládá ani námitka dovolatelky vznesená vůči právnímu závěru odvolacího soudu, že přiznání práva na zaplacení odměny žalobkyni se nepříčí zásadám poctivého obchodního styku. K takovému závěru odvolací soud dospěl na základě skutkových zjištění, které dovolatelka napadá, a to že žalobkyně, která se specializuje na vymáhání pohledávek, případ přijala, po prostudování převzatých listin učinila kvalifikovaný úkon směřující k vymožení závazku osoby dlužící žalované, která poté dluh zaplatila.
Ze shora uvedeného vyplývá, že odvolací soud neřešil právní otázky, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, nebo které jsou soudy rozhodovány rozdílně, či měla-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Rozsudek odvolacího soudu tudíž nemá po právní stránce zásadní význam. Dovolání tedy není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. července 2014

JUDr. Zdeněk Des předseda senátu