23 Cdo 2520/2015
Datum rozhodnutí: 16.12.2015
Dotčené předpisy: § 237 předpisu č. 99/1963Sb.



23 Cdo 2520/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D. ve věci žalobce Ing. A. K., zastoupeného Mgr. Danielem Šimánkem, advokátem se sídlem v Čelákovicích, Vašátkova 176, proti žalovanému JUDr. Tomáši Pelikánovi , se sídlem v Praze 1, Dušní 22, insolvenčnímu správci dlužníka Pražské stavební bytové družstvo, identifikační číslo osoby 00033243, se sídlem v Praze 5, Na Hutmance 7/300, zastoupenému Mgr. Karlem Volfem, advokátem se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty 3163/28, o nahrazení projevu vůle, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 74 Cm 48/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. ledna 2015, sp. zn. 11 Cmo 74/2014-234, takto:


I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Na náhradě nákladů dovolacího řízení je žalobce povinen zaplatit žalovanému částku 3.388 Kč k rukám Mgr. Karla Volfa, advokáta se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty 3163/28, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.


O d ů v o d n ě n í :
(stručné odůvodnění podle ustanovení § 243f odst. 3 o.s.ř.)


Dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. ledna 2015, č. j. 11 Cmo 74/2014-234, není v části, v níž napadá výrok vztahující se k bytové jednotce č. 2151/4, přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť formuluje právní otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí nezávisí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013). Dovolatel totiž nesprávné právní posouzení věci shledává v tom, že soudy obou stupňů nepřijaly jeho argumentaci o rozporu vznesené námitky promlčení s dobrými mravy. Přehlíží však, že ve vztahu k tomuto předmětu řízení je rozhodnutí odvolacího soudu založeno na závěru o prekluzi závazku dlužníka uzavřít se žalobcem smlouvu o převodu bytu .
Rovněž ve zbývajícím rozsahu, v němž se dovolání vztahuje k nebytovým jednotkám - garážím č. 2152/259 a č. 2548/99, je formulována právní otázka, na jejímž řešení rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí. Odvolací soud totiž přejal závěry soudu prvního stupně, že příznivější rozhodnutí pro žalobce nemůže přivodit ani jím citovaná judikatura Ústavního soudu. Lze sice s přihlédnutím k ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku odepřít výkon práva, nicméně nelze konstituovat právo nové, jak žalobce v tomto řízení požadoval. Žalobce nijak neargumentuje nesprávností tohoto právního posouzení, nýbrž opakuje tvrzení o skutkových okolnostech (tak jako ve svých předchozích podáních), které mají odůvodňovat aplikaci ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. prosince 2015

JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.
předseda senátu