23 Cdo 2496/2011
Datum rozhodnutí: 27.09.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




23 Cdo 2496/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph. D. a JUDr. Zdeňka Dese v právní věci žalobkyně Velkoobchodu Vysočina s. r. o., se sídlem v Ledči nad Sázavou, Husovo nám. 14, PSČ 584 01, IČ: 498 10 162, zast. JUDr. Janou Flégrovou, advokátkou se sídlem Ledeč nad Sázavou, Husovo nám. 14, proti žalované Elektrospoj, s. r. o., se sídlem v Jičíně, Sv. Čechova 489, IČ: 498 12 602, zast. JUDr. Janem Machem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 28, o zaplacení 582.980,- Kč s přísl., vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 33 Cm 65/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. března 2008, č. j. 2 Cmo 44/2007-393, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč do tří dnů od doručení tohoto rozhodnutí k rukám její advokátky JUDr. Jany Flégrové.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové jako soud prvého stupně rozhodl rozsudkem ze dne 20. listopadu 2006, č. j. 33 Cm 65/2003-344, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 583.149,55 Kč s 3,5 % úrokem z prodlení ze specifikovaných dílčích částek a za uvedené doby prodlení (výrok I.) a uložil žalované nahradit žalobkyni náklady řízení (výrok II.).
Soud prvního stupně vyhověl žalobě na zaplacení ceny dodaného zboží včetně příslušenství s tím, že tato pohledávka žalobkyně nezanikla započtením protipohledávky žalované na náhradu škody, způsobené tvrzeným vadným plněním z kupní smlouvy na dodávku zemnícího pásku, když předpoklad porušení smluvní povinnosti ve smyslu § 373 an. obchodního zákoníku (dále též obchod. zák . ) nebyl dán a kupní smlouva nebyla uzavřena.
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 6. března 2008, č. j. 2 Cmo 44/2007-393, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a uložil žalované nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení.
Odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí konstatoval, že žalovaná vymáhanou pohledávku žalobkyně v řízení nezpochybňovala, ale bránil se tím, že proti pohledávce žalobkyně započetla svou pohledávku v částce 582.980,- Kč, představující škodu, která měla žalované vzniknout tím, že tuto částku uhradila společnosti Lumen, a. s., jako svému odběrateli. Příčinou vzniklé škody byla podle tvrzení žalované vadná dodávka zemnícího pásku s pozinkovanou vrstvou, kterou žalovaná po obdržení dodávky od žalobkyně dále plnila společnosti Lumen, a. s., která jej použila na stavbě obchodního centra Kaufland v Modleticích. Vně stavby byl použit v rozporu s projektem pásek o rozměru 30 x 3,5 mm, ze kterého se navíc olupovala pozinkovaná vrstva. Pásek musel být vykopán a nahrazen bezvadným páskem o rozměru 30 x 4 mm a škodu představují náklady spojené s výměnou pásku a jeho znovuuložení do země. Žalovaná uplatnila náhradu škody jako pohledávku k započtení do výše 582.980,- Kč, zbytek ve výši 13.503,90 Kč žalovaná žalobkyni uhradila.
Odvolací soud považoval za správný závěr soudu prvního stupně, že nebylo prokázáno uzavření kupní smlouvy na základě objednávky žalovaného ze dne 15. 1. 2002, poněvadž v tomto návrhu smlouvy je uveden jako předmět dodávky pásek o rozměru 30 x 4 mm, avšak žalobkyní navržená změna předmětu plnění na rozměr pásku 30 x 3,5 mm byla novým návrhem smlouvy, jehož akceptace žalovanou nebyla v řízení prokázána. Ostatně objednávka žalované ze dne 15. 1. 2002 by podle názoru odvolacího soudu zřejmě neobstála ani jako řádný návrh smlouvy, protože neobsahuje návrh ceny ani způsob jejího dodatečného určení. Přitom ani z dalších důkazů svědeckých výpovědí nebyla prokázána vůle účastníků uzavřít smlouvu i bez určení kupní ceny.
Odvolací soud dovodil, že názor žalované, že dodávka pásku jiného rozměru namísto objednaného je vadným plněním, je nesprávný, jelikož existence smlouvy nebyla prokázána a správný je i závěr soudu prvního stupně, že nešlo ani o plnění tzv. aliud, neboť i dodání jiného než smluveného plnění předpokládá uzavření smlouvy.
Po poučení odvolacím soudem podle § 213b odst. 1 a § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. žalovaná doplnila, že tvrzená škoda mu vznikla v důsledku porušení obecné prevenční povinnosti podle § 415 občan. zák. žalobkyní, avšak ani takové porušení nebylo podle odvolacího soudu prokázáno, když dokazování nevedlo ani ke zjištění o původu pásku, zda skutečně byl dodán žalované žalobkyní. Proto odvolací soud považoval za nadbytečný i navrhovaný důkaz znaleckým posudkem z oboru elektrotechniky.
K procesní námitce žalované odvolací soud uvedl, že byly splněny předpoklady pro použití § 213b odst. 1 o. s. ř. a odvolací soud měl povinnost poučit žalovanou, jestliže tak neučinil soud prvního stupně. O případ ustanovení § 213b odst. 2 o. s. ř. podle názoru odvolacího soudu nešlo.
Odvolací soud uzavřel, že závěr soudu prvního stupně, že žalovaná neprokázala existenci započtení způsobilé pohledávky (§ 580 občan. zák.) proti žalobkyní vymáhané pohledávce, je správný, když žalovaná existenci způsobilé protipohledávky ani v odvolacím řízení přes poučení odvolacím soudem podle § 118a o. s. ř. neprokázala. Odvolací soud tudíž napadený rozsudek jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, a to proti oběma výrokům s odkazem na § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a to z důvodů podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a písm. a) cit. ustanovení, tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné právní posouzení věci.
Vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spatřovala dovolatelka v tom, že soud prvního stupně odmítl vyslechnout svědka skladníka, který by potvrdil, že předmětný zemnící pásek, který způsobil škodu, dodala žalobkyně. S neprovedením tohoto důkazu se nevypořádal ani odvolací soud a dovolatelka má za to, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a k tomu poukazuje na konkrétní nálezy Ústavního soudu. Dále se domnívá, že rozhodnutí soudu prvního stupně bylo překvapivé v otázce neplatnosti kupní smlouvy a odvolací soud měl věc vrátit soudu prvního stupně a nenapravovat absenci poučení podle § 118a odst. 2 o. s. ř. sám, neboť tím odvolací soud porušil princip dvojinstančnosti řízení, a tudíž právo na spravedlivý proces. I zde dovolatelka poukazovala na judikaturu Ústavního soudu.
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřovala dovolatelka v otázce, zda nepatrný rozdíl v rozměru zemnícího pásku, který je ještě v rámci ČSN, skutečně zakládá neexistenci smlouvy . V této souvislosti dovolatelka odkazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2670/2005, a dále na komentář k § 422 obchod. zák. (C. H. Beck, 8. vydání, str. 1098). Podle názoru dovolatelky plnění dodavatele páskou o rozměrech jen nepatrně se lišících od objednávky není návrhem nové smlouvy, protože tento rozdíl šíře zemnícího pásku není podstatný z hlediska funkčnosti dodaného výrobku. V tomto případě jde proto o vadu dodaného výrobku, nikoli o nový návrh smlouvy. Na dodacím listě, navíc označeném kupní smlouva dodací list , obsahujícím správný rozměr 30 x 3,5, se pověřený zaměstnanec žalované jako odběratele podepsal a tím došlo k uzavření perfektní kupní smlouvy.
Dovolatelka na základě uvedeného dovozovala, že k platnému uzavření smlouvy došlo, což i oba účastníci řízení před soudy obou stupňů prezentovali. K tomu poukazuje dovolatelka na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 557/05, v němž se uvádí, že autonomie vůle a svobodného individuálního jednání je na ústavní úrovni garantována článkem 2 odstavcem 3 Listiny základních práv a svobod.
Dovolatelka uplatnila argument ad absurdum k výkladu, který v daném případě zaujaly oba soudy, že v případě, kdy je dodán výrobek jen nepatrně odlišný od výrobku objednaného, nedošlo k uzavření žádné smlouvy, a tudíž ani k právní odpovědnosti dodavatele za vadný výrobek. Ostatně v takovém případě by žalobkyně měla odpovídat i za vzniklou škodu ve smyslu § 415 občan. zák. za situace, kdy si byla vědoma, že zemnící pásek bude zakopán do země a bude plnit bezpečnostní funkci na ochranu před bleskem apod. Dodáním vadného výrobku s oloupanou pozinkovanou vrstvou žalobkyně použila svou prevenční povinnost bez ohledu na (ne)existenci smlouvy. Tuto okolnost odvolací soud opomenul.
Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání považovala napadené rozhodnutí za správné. Zrekapitulovala průběh a výsledky dokazování v předchozím řízení a zejména zdůraznila, že původ vadného zboží nebyl spolehlivě zjištěn a prokázán. Navrhla zamítnutí dovolání a přiznání náhrady nákladů dovolacího řízení.
Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2010, č. j. 23 Cdo 2897/2008-427, bylo dovolání žalované odmítnuto a rozhodnuto o náhradě nákladů dovolacího řízení tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na jejich náhradu částku 12.360,- Kč do tří dnů od doručení tohoto rozhodnutí k rukám její advokátky.
V odůvodnění usnesení Nejvyšší soud zejména uvedl, že se neztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že mezi účastníky nebyla uzavřena kupní smlouva. Nejvyšší soud uvedl, že z dodacího listu kupní smlouvy ze dne 15. 1. 2002 se podává, že se strany dohodly na předmětu plnění, ceně za zboží, řádně jsou označeni účastníci, tato listina je řádně stranami smlouvy podepsána, a proto uvedený závěr o absenci řádné kupní smlouvy neshledal přiléhavým.
Vzhledem k tomu, že předmětem kupní smlouvy byl zemnící pásek o rozměrech 30 x 3,5 mm, jevil se pak nesprávným názor žalované, že dodávka zemnícího pásku o rozměrech 30 x 3,5 mm je vadným plněním, neboť právě takový předmět plnění žalovaná požadovala, jak bylo zřejmé z uvedené smlouvy, dodat. Nebylo možné proto dovodit, že žalované mohl vzniknout nárok na náhradu škody dle § 373 a násl. obchod. zák. z důvodu porušení povinnosti žalobce dodat zemnící pásek o rozměru 30 x 4 mm, nebyl-li tento předmětem uvedené kupní smlouvy.
Pokud žalovaná v řízení namítala, že žalobkyně měla za škodu odpovídat i podle ust. § 415 občan. zák., neboť dodal vadný zemnící pásek, na němž se odlupovala pozinkovaná vrstva, pak k tomu Nejvyšší soud uvedl, že v řízení nebylo zjištěno, že zemnící pásek, který byl na stavbě vyměněn, byl páskem dodaným žalobkyní. Taktéž nebylo zjištěno, že by žalobkyně porušila prevenční povinnost ve smyslu § 415 občan. zák., jež by byla v příčinné souvislosti s požadovaným nárokem na náhradu škody. Rovněž zbývající námitky procesněprávní povahy týkající se zejména dokazování a aplikace ust. § 213b o. s. ř. neshledal dovolací soud relevantními, neboť dle jeho názoru nepředstavovaly zásadní výhrady koncepční povahy, a proto jimi nebylo možné založit přípustnost dovolání.
Nálezem Ústavního soudu bylo shora specifikované rozhodnutí Nejvyššího soudu zrušeno (odst. II. výroku), neboť bylo shledáno, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu bylo porušeno právo stěžovatele Elektrospoj, s. r. o. na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (odst. I. výroku) a ve zbývající části byla ústavní stížnost odmítnuta (odst. III. výroku).
V odůvodnění nálezu Ústavní soud Nejvyššímu soudu zejména vytkl závěr, že námitky procesní povahy týkající se dokazování nepředstavují zásadní výhrady koncepční povahy a vylučují možnost připuštění dovolání dle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ústavní soud konstatoval, že uplatněním dovolacího důvodu uvedeného v ust. § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné právní posouzení věci, lze v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu založit přípustnost dovolání dle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a opačný přístup by vedl k nepřípustnému zúžení práva na přístup k dovolacímu soudu. Závěrem Ústavní soud upozornil, že v rozhodnutí dovolacího soudu absentuje uvedení skutečností, na jejichž základě dospěl k závěru o nepřípustnosti dovolání dle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
S ohledem na uvedený závěr Ústavního soudu se Nejvyšší soud opakovaně zabýval přezkumem rozhodnutí odvolacího soudu z důvodů uplatněných v dovolání.
Nejvyšší soud především shledal, že dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, které bylo vyhlášeno (vydáno) přede dnem nabytí účinnosti č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, je nutné dle čl. II. bod 12 Přechodných ustanovení tohoto zákona, projednat a rozhodnout o něm podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dále shledal, že dovolání žalované obsahuje předepsané náležitosti a splňuje podmínky stanovené zákonem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1, § 241a odst. 1 o. s. ř.).
Poté se dovolací soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
V daném případě může být dovolání přípustné pouze podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť rozsudkem odvolacího soudu bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. [a tak k tomu v tomto případě je] a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
V posuzovaném případě dovolatelka nezpochybňovala svoji povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku ve výši 596.483,90 Kč za dodávku zboží. Spornou otázkou však je, zda dovolatelce vznikl vůči žalobkyni nárok na náhradu škody ve výši 582.980,- Kč, který žalovaná započetla vůči uvedené pohledávce žalobkyně (rozdíl v částce 13.503,90 Kč žalovaná žalobkyni uhradila). Škoda měla žalované vzniknout tím, že jí žalobkyně dodala na základě objednávky ze dne 15. 1. 2002 vadnou zemnící pásku, tj. namísto pásky o tloušťce 4 mm byla dodána páska tloušťky 3,5 mm. Zemnící pásku pak žalovaná dodala společnosti Lumen, a. s., která jej zabudovala na stavbě Kauflandu v Modleticích. Zemnící páska musela být poté demontována a nahrazena správným rozměrem. Náklad na výměnu pásky činil 582.980,- Kč, který žalovaná započetla jako nárok na náhradu škody vůči pohledávce žalobkyně.
Ze skutkových zjištění v dovolání nezpochybněných (přičemž je nutno akcentovat, že v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé /§ 241a odst. 4 o. s. ř./) vyplývá, že žalovaná si objednávkou ze dne 15. 1. 2002 objednala u žalobkyně dodání mj. zemnící pásky o rozměrech 30 x 4 mm. Z dodacího listu ze dne 15. 1. 2002, který je označen též jako kupní smlouva vyplývá, že žalovaná dne 15. 1. 2002 převzala od žalobkyně mj. zemnící pásku o rozměrech 30 x 3,5 mm.
V dodacím listě kupní smlouvě ze dne 15. 1. 2002 je uveden předmět plnění, cena zboží, je označen dodavatel a odběratel a tato listina je podepsána za odběratele a dodavatele.
Dovolací soud vzhledem k uvedenému konstatoval, že tato listina (dodací list kupní smlouva) obsahuje podstatné náležitosti, které musí mít kupní smlouva dle ust. § 409 obchod. zák.
Předmětem plnění dle této smlouvy tak byl mj. zemnící pásek o rozměrech 30 x 3,5 mm. Vzhledem k tomu nemůže obstát názor dovolatelky, že dodávka zemnícího pásku o rozměrech 30 x 3,5 mm je vadným plněním, neboť s takovýmto předmětem plnění byla mezi účastníky kupní smlouva uzavřena. Z toho dále vyplývá, že žalované nemohl vzniknout nárok na náhradu škody dle § 373 a násl. obchod. zák. z důvodu porušení povinnosti žalobkyně dodat zemnící pásek o rozměru 30 x 4 mm, když takový, jak shora uvedeno, nebyl předmětem smlouvy.
Dovolatelka dále namítla, že žalobkyně měla za škodu odpovídat i podle ust. § 415 občan. zák., neboť dodala vadný zemnící pásek, z něhož se odlupovala pozinkovaná vrstva. K tomu je nutné především uvést, že v řízení nebylo prokázáno, že zemnící pásek, který byl na stavbě vyměněn a předložen v řízení pro posouzení, byl páskem dodaným žalobkyní. Ze skutkových zjištění soudů obou stupňů po zajištění vyjádření výrobce pásku, společnosti Válcovny plechů, a. s. Frýdek-Místek, jež žalobkyně výlučně prodává, resp. výsledků laboratorních atestů chemického složení tavby č. 80185 a dokladů o chemickém složení taveb, které by jako zdroj pásku připadaly v úvahu, vyplynulo, že nebylo možné usoudit na totožnost pásku odebraného na stavbě obchod. centra Kaufland v Modleticích, z něhož se pozinkovaná vrstva odlupovala, a tavbami, tzn. že nebylo možné dovodit, že zemnící pásek použitý na výše uvedené stavbě byl vyroben Válcovnami plechů, a. s. Frýdek-Místek, tj. zbožím dodaným žalobkyní, jak tvrdila. Nebylo-li v řízení prokázáno porušení prevenční povinnosti ze strany žalobkyně ve smyslu ust. § 415 občan. zák., jež by byla v příčinné souvislosti s požadovaným nárokem na náhradu škody, přičemž je nutné konstatovat, že základním důvodem výměny pásky byl její nesprávný rozměr, nezbylo dovolacímu soudu než konstatovat, že názor odvolacího soudu o nenaplnění podmínek stanovených v ust. § 415 občan. zák. pro uplatnění nároku na škodu byl za uvedeného skutkového stavu, jenž v dovolacím řízení, jak výše uvedeno, nemohl doznat změny, správný.
Vzhledem k tomu, že v řízení bylo zjištěno, že Válcovny plechů, a. s. Frýdek Místek, prodaly toliko společnosti Koreček, s. r. o., tj. tvrzenému dodavateli žalobkyně a nikdy přímo žalobkyni, žalované či společnosti Lumen, a. s., nelze za uvedené situace, kdy nebylo v řízení prokázáno, že vadný zemnící pásek byl dodán žalobkyní, postupu soudů ohledně neprovedení důkazu výslechem skladníka žalované o tom, jaké množství zemnícího pásku měla žalovaná ke dni 10. 1. 2002 na skladě, vytknout ničeho. Lichá je též námitka žalované, že došlo k nedůvodnému opomenutí navrženého důkazu a neprovedením jí navrženého důkazu došlo k porušení práva žalovaného na spravedlivý proces , jak tvrdila v dovolání. Předně je nutno konstatovat, že dle § 120 odst. 1 věty druhé o. s. ř. soud rozhoduje o tom, které z navrhovaných důkazů provede.
Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích (viz např. usnesení ze dne 15. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 1544/2010) vychází z toho, že právo na spravedlivý proces, zakotvené v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené usnesením předsednictva České národní rady pod č. 2/93 Sb. jako součást ústavního pořádku (dále též jen Listina ), dává každému právo domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu stanoveným postupem. V oblasti občanského soudního řízení uvedený postup stanoví zejména o. s. ř. a je nepochybné, že jeho ustanovení nelze vykládat formalisticky (tj. bez přihlédnutí k jejich smyslu a účelu). Jak vyplývá z ustanovení § 120 odst. 1 věty druhé o. s. ř., které platí přiměřeně i pro odvolací řízení (srov. § 211 o. s. ř.), v občanském soudním řízení platí zásada, že o tom, které důkazy budou provedeny rozhoduje soud. Soud není vázán důkazními návrhy účastníků potud, že by byl povinen provést všechny nabízené důkazy; je oprávněn posoudit všechny důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které z těchto důkazů provede. O tom, zda soud provede navržený důkaz, nemusí vydat zvláštní rozhodnutí; rozhodne-li se navržený důkaz neprovést, vypořádá se s touto otázkou v odůvodnění svého rozsudku. Nelze proto spatřovat porušení zásad spravedlivého procesu jak to činí dovolatelka v souzené věci v tom, že soud nevyhoví všem důkazním návrhům účastníka, má-li za to, že byl dostatečně zjištěn skutkový stav věci. Za shora popsané situace, kdy soud prvého stupně ve svém rozhodnutí vysvětlil, proč neprovedl důkaz výslechem skladníka žalované ohledně množství naskladněného zemnícího pásku ke dni 10. 1. 2002, není tato námitka dovolatelky namístě, neboť tímto důkazem nebylo možné prokázat, že vadný zemní pásek použitý na předmětné stavbě byl dodán žalobkyní) a rovněž není namístě výtka dovolatelky, že neprovedení tohoto důkazu nebylo soudem prvého stupně nijak náležitě odůvodněno . K tomu je nutno dodat, že předmětem řízení není odpovědnost za dodávku vadného pásku, ale požadavek na náhradu škody spočívající ve výměně pásku s odlišným rozměrem.
Přiléhavou dále není ani námitka žalované, že soud prvého stupně vydal tzv. překvapivé rozhodnutí , neboť žádná ze stran nebyla seznámena s jeho úvahou o neplatnosti kupní smlouvy.
Odvolací soud v odvolacím řízení napravil situaci, kdy žalovaná nebyla před soudem prvého stupně poučena dle ust. § 118a odst. 2 o. s. ř., tak, že po uvedené procesní výtce žalované, předestřené v odvolání, jednání odročil a ponechal jí lhůtu k tomu, aby se k uvedenému závěru o neplatnosti kupní smlouvy vyjádřila a označila důkazy k prokázání svých tvrzení, a tím měl dle dovolatelky porušit zásadu dvojinstančnosti řízení a tím práva na spravedlivý proces garantovaný článkem § 36 odst. 1 Listiny.
V odvolacím řízení založeném na principu neúplné apelace (srov. § 205a odst. 1 a § 211a ve spojení s § 213 odst. 5 o. s. ř.) je poskytování poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. omezeno, neboť nemůže vést k uplatnění nových skutečností nebo důkazů v rozporu s ustanovením § 205a nebo 211a nebo k uplatnění procesních práv, která jsou za odvolacího řízení nepřípustná (srov. § 213b odst. 1, část věty za středníkem, o. s. ř.). Je však třeba vzít na zřetel důsledky plynoucí z toho, že poučovací povinnost podle ustanovení § 118a o. s. ř. je vybudována na objektivním principu a potřeba poskytnout poučení tak není podmíněna tím, že soud prvního stupně o potřebě poučení věděl. Dospěl-li proto odvolací soud - na rozdíl od soudu prvního stupně - k závěru, že výsledky dokazování provedeného důkazy, které příslušný účastník (jenž nese podle hmotného práva důkazní břemeno) až dosud v řízení navrhl, neumožňují učinit poznatek o právně významné skutečnosti, jedná se (z pohledu výsledků hodnocení důkazů odvolacím soudem) o stav, že účastníku nebylo v řízení před soudem prvního stupně poskytnuto poučení podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř, ač se tak mělo z objektivního hlediska stát. Rovněž v takovém případě došlo v řízení před soudem prvního stupně k porušení ustanovení § 118 a o. s. ř. a řízení před tímto soudem je z tohoto pohledu vždy postiženo vadou, což platí i tehdy, jestliže poznatky o tom vyšly najevo až v odvolacím řízení (srov. shodně v právní doktríně Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl, 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006, s. 1140, a v rozhodovací praxi soudů např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2005, sp. zn. 29 Odo 1069/2003, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod poř. č. C 3827). Za těchto okolností může dotčený účastník podle ustanovení § 205a odst. 1 písm. d) o. s. ř., vloženého do občanského soudního řádu s účinností od 1. 4. 2005 novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (jde-li o odvolatele, jak je tomu v souzené věci), či za současného použití ustanovení § 211a o. s. ř. (jde-li o jiného účastníka), uplatnit v odvolacím řízení bez omezení nové skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně. Vada řízení spočívající v porušení ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. je za této situace reparovatelná v odvolacím řízení, neboť vzhledem k ustanovení § 213b odst. 2 o. s. ř. potřebné poučení může místo soudu prvního stupně vždy poskytnout účastníku řízení odvolací soud (srov. shodně posledně citované dílo, s. 1141). Žalobci tedy nebyli v odvolacím řízení omezeni toliko na zopakování důkazních návrhů učiněných v řízení před soudem prvního stupně, nýbrž měli prostor též k novým důkazným návrhům.
Pokud při jednání odvolacího soudu konaném dne 24. 1. 2008 odvolací soud za použití ust. § 213b odst. 1 o. s. ř. poučil žalovanou o tom, že dle názoru odvolacího soudu nebyl dosud prokázán předpoklad ke vzniku práva na náhradu škody, tj. porušení závazkové či jiné zákonem uložené povinnosti a k tomu jí byla stanovena lhůta do 15. 2. 2008 , žalovaná následně uvedla tvrzení dle jejího názoru rozhodná pro věc samu a označila důkazy (mj. znalecký posudek v oboru elektrotechnika se zvláštní specializací revize elektrických zařízení), z čehož plyne, že o možnost příslušné argumentace, jak již bylo vyloženo, dovolatelka zkrácena nebyla, nezatížil odvolací soud řízení vadou, která by ve smyslu ust. § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Dovolací soud s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je ve svém výsledku správné, a to i přesto, že byla nesprávně posouzena otázka uzavření kupní smlouvy. Současně shledal, že žalovanou namítané vady řízení nemohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a proto byl dovolací osud nucen konstatovat, že tento dovolací důvod dle ust. § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. nebyl v řízení shledán, a tím tedy nemohla být ani z tohoto důvodu založena přípustnost dovolání ve smyslu ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Uvedené v sobě nese finální závěr, že dovolání žalované není podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, a proto Nejvyšší soud rozhodl tak, že dovolání odmítl (§ 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věta první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobce má proto právo na náhradu nákladů právního zastoupení, a to odměny advokáta podle § 3 odst. 1 bod 5., § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 16 odst. 2 a § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb. v částce 10.000,- Kč, dále jednoho paušálu hotových výloh (vyjádření k dovolání) podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb. v částce 300,- Kč a konečně 20 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. z částky 10.300,- Kč, tj. ve výši 2.060,- Kč, celkem tedy ve výši 12.360,- Kč, kteroužto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho advokátky.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má žalobce právo domáhat se výkonu rozhodnutí.

V Brně 27. září 2011

JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu