23 Cdo 2483/2011
Datum rozhodnutí: 30.08.2011
Dotčené předpisy: § 240 odst. 1 o. s. ř., § 241b odst. 3 o. s. ř.



23 Cdo 2483/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph. D. a JUDr. Zdeňka Dese v právní věci žalobkyně J. B. , zast. Mgr. Radkem Vondráčkem, advokátem se sídlem v Kroměříži, Jánská 25, proti žalované Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group , se sídlem v Praze 1, Templová 747, IČ: 471 16 617, o 290.367,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 300/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. února 2011, č. j. 53 Co 476/2010-76, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :
Obvodní soud pro Prahu 1 (dále též soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 8. 7. 2010, č. j. 27 C 300/2009-46, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 18. 8. 2010, č. j. 27 C 300/2009-52, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 275.849,- Kč s úrokem z prodlení ročně ve výši 10,5 % od 29. 5. 2008 do 30. 6. 2008, ve výši 10,75 % od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008, ve výši 9,25 % od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009, ve výši 8,5 % od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, ve výši 8 % od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, ve výši 7,75 % od 1. 7. 2010 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), dále zamítl žalobu co do částky 14.518,50 Kč s příslušenstvím (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na jejich náhradu částku 69.050,80 Kč do tří dnů do právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího advokáta (výrok III).
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 24. 2. 2011, č. j. 53 Co 476/2010-76, změnil rozsudek soudu prvého stupně ve výroku I. tak, že zamítl žalobu na zaplacení částky 275.849,- Kč s příslušenstvím, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na jejich náhradu 11.040,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Dovoláním ze dne 10. 6. 2011 napadla žalobkyně, zastoupená advokátem, rozsudek odvolacího soudu s tím, že dovolání je dle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné, dovolací důvod je uveden v ust. § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci) a že dovolání bude odůvodněno ve lhůtě 14 dnů.
Nejvyšší soud České republiky (dále též jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou, posuzoval, zda toto podání obsahuje všechny zákonem předepsané náležitosti.
Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodu se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle § 242 odst. 3, věty první, o. s. ř. může dovolací soud přezkoumat rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů uplatněných v dovolání. Tato vázanost se projevuje nejen v tom, který z důvodů uvedených v § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. byl uplatněn, ale především v tom, jak byl dovolací důvod vylíčen, tj. v jakých okolnostech dovolatel spatřuje jeho naplnění.
Jak Nejvyšší soud opakovaně ve svých rozhodnutích uvedl (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 32 Odo 884/2006, proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud usnesením ze dne 25.04.2007, sp. zn. IV. ÚS 620/06, odmítl), uvedení dovolacího důvodu jako povinné náležitosti dovolání není splněno v případě, kdy dovolatel například pouze obecně tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, aniž dovolací důvod obsahově vymezí, tj. kdy neoznačí právní otázky nebo jejich právní řešení, jejichž posouzení odvolacím soudem považuje za nesprávné.
K uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. nepostačuje, jestliže dovolatel v dovolání pouze označí některý z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. (například tím, že odkáže na ustanovení zákona nebo že odcituje jeho zákonnou skutkovou podstatu). V dovolání je uvedeno z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen tehdy, jestliže dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že určitý dovolací důvod je dán, tedy řečeno jinak jestliže vylíčí okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a které naplňují alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř. Chybí-li v dovolání vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, je dovolání stiženo vadou, pro kterou dovolací soud nemůže pokračovat v dovolacím řízení, neboť v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) není vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak z hlediska jeho správnosti nelze přezkoumat (srov. § 242 odst. 3, větu první, o. s. ř.).
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným (neúplným) podáním. Dovolatel tuto vadu dovolání může odstranit a své dovolání doplnit o uvedení dovolacích důvodů jak vyplývá z ustanovení § 241b odst. 3 věty první, o. s. ř. jen do uplynutí dovolací lhůty, tj. do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu. Podle věty druhé téhož ustanovení platí, že nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241 o s. ř., běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30 o. s. ř.), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Z výše uvedeného vyplývá, že marným uplynutím této lhůty se vady dovolání uvedené v § 241a odst. 1 o. s. ř. stávají neodstranitelnými a k opožděnému doplnění dovolání dovolací soud nemůže přihlédnout. Pro postup soudu prvního stupně při odstraňování vad dovolání to mimo jiné znamená, že může dovolatele vyzvat, aby doplnil dovolání o určení obsahu, v jakém rozhodnutí odvolacího soudu napadá, nebo dovolacího důvodu, jen dokud neuplynula lhůta uvedená v § 241b odst. 3, věty první, o. s. ř., a že lhůtu k odstranění těchto vad musí stanovit tak, aby neskončila později, než lhůta uvedená v citovaném zákonném ustanovení. Podle ustanovení § 240 odst. 1, věty první, o. s. ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce (§ 57 odst. 2, věta první, o. s. ř.). Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den (§ 57 odst. 2, věta druhá, o. s. ř.). Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 3 o. s. ř.).
Z obsahu spisu se podává, že v dovolání žalobkyně ze dne 10. 6. 2011 (č. l. 80), které bylo sepsáno advokátem, a které bylo dne 10. 6. 2011 předáno k poštovní přepravě a dne 13. 6. 2011 doručeno soudu prvního stupně, dovolatelka co do důvodu dovolání toliko odkázala na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. a odcitovala jeho zákonnou skutkovou podstatu, aniž by vylíčení okolnosti, v nichž spatřovala naplnění uvedeného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci.
Z obsahu spisu (srov. doručenku přiloženou k rozsudku odvolacího soudu č. l. 76) dále vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu byl dovolatelce, resp. jejímu právnímu zástupci, doručen dne 11. 4. 2011. Ve smyslu § 57 odst. 2 o. s. ř. tedy připadl konec dvouměsíční lhůty k podání dovolání na pondělí 13. 6. 2011 (konec lhůty připadl na sobotu 11. 6. 2011, a proto je posledním dne lhůty dle § 57 odst. 2 věty druhé o. s. ř. nejblíže následující pracovní den, tj. pondělí 13. 6. 2011).
Za stavu, kdy v době podání dovolání byla na straně dovolatelky splněna podmínka povinného zastoupení a žalobkyně byla ve smyslu ust. § 241 o. s. ř. v dovolacím řízení zastoupena advokátem, běžela jí podle § 241b odst. 3, věty první, o. s. ř. lhůta k doplnění dovolání až do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř., tj. do 13. 6. 2011. Marným uplynutím této zákonné lhůty se stala vada dovolání spočívající v neuvedení dovolacího důvodu (právní zástupce žalobkyně jej ve stanovené dovolací lhůtě neuvedl) neodstranitelnou, a dovolání žalobkyně tak trpí vadou, která brání dalšímu pokračování dovolacího řízení. Za této situace dovolacímu soudu, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), nezbylo než konstatovat, že dovolání žalobkyně proti napadenému rozsudku odvolacího soudu je třeba pro vady podaného dovolání podle § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítnout, a proto se nemohl zabývat správností dovoláním napadeného rozhodnutí.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 30. srpna 2011

JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu