23 Cdo 2438/2012
Datum rozhodnutí: 25.09.2013
Dotčené předpisy: § 788 obč. zák. ve znění od 01.01.1992 do 31.12.2000, § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012




23 Cdo 2438/2012


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Hany Lojkáskové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobce A. J. , zastoupeného JUDr. Zdeňkem Grusem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem 1, Resslova 1754/3, proti žalované Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group , se sídlem v Praze 1, Templová 747, identifikační číslo osoby: 47116617 , o zaplacení částky 325.928,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 16 C 360/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. února 2012, č. j. 62 Co 346/2011-58, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 18. dubna 2011, č. j. 16 C 360/2009-39 žalobu o zaplacení částky 325.928,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z částky 337.428,- Kč od 21.3.2009 do zaplacení zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne 24.4.1996 uzavřel žalobce s právní předchůdkyní žalované pojistnou smlouvu č. 221931, jejímž předmětem bylo pojištění domácnosti žalobce (bytu na adrese), která byla s účinností od 2.1.2004 převedena na žalovanou. Dne 10.10.2008 došlo u žalobce k pojistné události, když se neznámý pachatel vloupal do jeho bytu a odcizil zde finanční hotovost ve výši 200.000,- Kč a ve výši 5.000,- EUR (125.000,- Kč), dále trezor a sportovní tašku a poškodil vchodové dveře a obal na šaty. Ohledně těchto skutečností nebylo mezi účastníky sporu. Spornou byla výše pojistného plnění za odcizenou finanční hotovost a poškození vchodových dveří, u nichž žalovaná pojistné plnění krátila, a otázka oprávněnosti nároku na pojistné plnění za poškození koberce a manželské postele, které žalovaná odmítla poskytnout zcela.
Z provedených důkazů soud prvního stupně učinil skutková zjištění, podle nichž byla předmětnou pojistnou smlouvou, uzavřenou prostřednictvím prodejce, I. K., sjednána pojistná částka ve výši 400.000,- Kč se spoluúčastí žalobce ve výši 500,- Kč. Žalobce se zavázal platit pojistné ve výši.960,- Kč ročně. Dále bylo sjednáno doplňkové pojištění - typ 06 - s pojistnou částkou ve výši 10.000,- Kč a žalobce se zavázal platit za to pojistné ve výši 100,- Kč ročně. Součástí pojistné smlouvy byly všeobecné pojistné podmínky a smluvní ujednání, které žalobce převzal při jejím podpisu. Podle čl. 1 bodu 1 Všeobecných pojistných podmínek pojištění domácnosti DOM1 se práva a povinnosti vyplývající z těchto pojistných podmínek řídí příslušnými ustanoveními občanského zákoníku a jsou podrobně upraveny ve smluvním ujednání pojistné smlouvy pro pojištění domácnosti. Podle jejich čl. 2 odst. 1 písm. e), odst. 2 a odst. 3 vznikne pojištěnému právo na pojistné plnění, jestliže škoda na pojištěné věci byla způsobena odcizením; horní hranice plnění je stanovena ve smluvním ujednání pojistné smlouvy; pojistitel poskytne rovněž pojistné plnění, jestliže při odcizení nebo při pokusu o ně došlo k poškození nebo zničení schránky, v níž byla pojištěná věc umístěna, nebo stavební součásti budovy náležící k místu pojištění. Podle čl. I bod 1 písm. c) listiny označené Smluvní ujednání - komplexní pojištění domácnosti KPD1 poskytne pojistitel pojistné plnění z částky stanovené v pojistné smlouvě u základního pojištění maximálně do výše 5 % pojistné částky, pokud byla pojistnou událostí způsobena škoda na stavebních součástech budovy pořízených pojištěným. Podle čl. I bod 4 za škodu způsobenou na penězích v hotovosti nebo na cenných papírech pojistitel poskytne pojistné plnění maximálně do výše 2 % z pojistné částky, pokud byla pojistná částka vyšší než 250.001,- Kč. Pokud došlo ke škodě na penězích nebo na cenných papírech uložených v trezoru, poskytne pojistitel plnění maximálně do výše 5 % pojistné částky. Usnesením ze dne 19.12.2008, č.j.: ORUL-5547-16/TČ-2008-18 odložila Policie ČR věc podezření ze spáchání trestných činů porušování domovní svobody, krádeže a poškozování cizí věci, kterých se měl dopustit neznámý pachatel dne 10.10.2008 vniknutím do bytu žalobce a odcizením trezoru v hodnotě 5.000,- Kč, finanční hotovosti ve výši 200.000,- Kč a ve výši 5.000,- EUR (125.000,- Kč), velké černé tašky v hodnotě 1.200,- Kč a poškozením obalu na plesové šaty, neboť se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájení trestního stíhání. Žalovaná poskytla žalobci pojistné plnění ve výši 34.500,- Kč, když podle pojistné smlouvy KPD1 a společných ujednání DOM1 krátila pojistné plnění u odcizené finanční hotovosti na 2 % pojistné částky, tj. 8.000,- Kč, a u poškozené stavební součásti na 5 % pojistné částky, tj. 20.000,- Kč. Plné pojistné plnění poskytla za odcizení schránky na peníze, sportovní tašky a obalu na oblečení a odečetla spoluúčast ve výši 500,- Kč. Podle výpovědi svědkyně I. K., která se žalobcem sjednávala pojištění domácnosti, byly součástí každé pojistné smlouvy všeobecné pojistné podmínky. Listinu označenou jako Smluvní ujednání - komplexní pojištění domácnosti KPD1 svědkyně nikdy neviděla a žalobci ji nepředala. Materiály k uzavření pojistné smlouvy obdržela připravené v deskách v kanceláři makléřské firmy. Z fotodokumentace založené ve spisu Policie ČR, OŘ Ústí nad Labem, č. j. ORUL-5547-26ITČ-2008-18, byl zjištěn stav bytu žalobce po vloupání provedeném dne 10.10.2008.
Soud prvního stupně uzavřel, že skutečnost, že žalobce vzal při podpisu pojistné smlouvy na vědomí, že její součástí jsou jednak Všeobecné pojistné podmínky a jednak Smluvní ujednání, byla prokázána samotným obsahem předmětné pojistné smlouvy a zněním Všeobecných pojistných podmínek. Jestliže totiž žalobce tvrdil, že byl se Všeobecnými pojistnými podmínkami před podpisem smlouvy seznámen, muselo mu být zřejmé, že práva a povinnosti účastníků pojistné smlouvy jsou upravena ještě v jiné listině, na kterou odkazují jak pojistná smlouva, tak Všeobecné pojistné podmínky.
Soud prvního stupně odmítl tvrzení žalobce, že v řízení předložená Smluvní ujednání nepochází z období uzavření pojistné smlouvy, jelikož byla vyhotovena jinou technikou (typ a velikost použitého písma), neboť pro tento závěr nesvědčí žádný důkaz a vizuální rozlišnost dokumentů žalovaná vysvětlila tím, že dokumenty přebírala od své předchůdkyně a mohlo dojít ke změně zdroje, z něhož jí byly předány. Důvod pro přiznání nekráceného pojistného plnění žalobci neshledal soud prvního stupně ani ve výpovědi svědkyně I. K., která uvedla, že Smluvní ujednání nikdy neviděla a žalobci je při podpisu pojistné smlouvy nepředala, neboť svědčí pouze o tom, že proškolená pracovnice zprostředkovávající uzavření pojistných produktů nevěnovala dostatečnou pozornost obsahu listin, které předávala svým klientům při sjednávání pojistných produktů. V opačném případě by totiž zjistila, že jak pojistná smlouva, tak Všeobecné pojistné podmínky, které žalobci při podpisu smlouvy předávala, obsahují odkaz ještě na další listinu - Smluvní ujednání. Skutečnost, že se spolehla pouze na přípravu materiálů provedenou jejím zaměstnavatelem a nezkontrolovala si je, tedy nevěnovala se své činnosti s náležitou a odbornou péčí, kterou od ní žalobce měl a mohl očekávat, nemůže být kladena k tíži žalované. Navíc v předmětné pojistné smlouvě bylo sjednáno i doplňkové pojištění - typ 06, které je řešeno výhradně ve sporném Smluvním ujednání (čl. 2) a na které odkazují i Všeobecné pojistné podmínky (čl. 12). Pokud by žalobci ani svědkyni nebyly Smluvní ujednání v době podpisu pojistné smlouvy známy, nemohlo by dojít ke sjednání tohoto doplňkového pojištění, neboť tato možnost z jiných soudu předložených listin nevyplývá.
Za shora popsané situace žalovaná podle soudu prvního stupně nepochybila, když pojistné plnění krátila v souladu s čl. I, bod 1 písm. c) Smluvních ujednání u poškozených vchodových dveří na částku 20.000,- Kč (5 % sjednané pojistné částky ve výši 400.000,- Kč) a v souladu s čl. 1. bod 4 Smluvních ujednání u odcizené finanční hotovosti na částku 8.000,- Kč (2 % sjednané pojistné částky ve výši 400.000,- Kč).
Ohledně nároku na pojistné plnění za poškození koberce v částce 2.000,- Kč a za poškození manželské postele v částce 1.500,- Kč žalobce podle soudu prvního stupně neunesl důkazní břemeno k prokázání svých tvrzení, ačkoliv se mu dostalo řádného poučení podle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. Poškození koberce v místě připevnění trezoru je sice z fotodokumentace pořízené Policií ČR v době po vloupání do bytu patrné, ale nebylo prokázáno, zda k tomuto poškození došlo výhradně v důsledku odcizení trezoru na koberci umístěném. Pokud jde o poškození manželské postele, žalobce k prokázání vzniku škody nepředložil žádný důkaz. Stejně tak nebyla prokázána ani výše uplatněné škody.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1.2.2012, č. j. 62 Co 346/2011-58 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Odvolací soud nepřisvědčil námitce žalobce, kterou soudu prvního stupně vytkl nesprávná skutková zjištění, neboť soud prvního stupně podle odvolacího soudu provedl dokazování v dostatečném rozsahu, když provedl důkazy ke všem pro rozhodnutí právně významným skutečnostem, provedl je řádně podle ust. § 122 a násl. o.s.ř., poté je náležitě vyhodnotil podle zásady volného hodnocení důkazů ve smyslu ust. § 132 o.s.ř. a popsal skutková zjištění, která z nich učinil. Skutková zjištění jsou s nimi zcela v souladu.
Důvodnou neshledal odvolací soud ani námitku žalobce vytýkající soudu prvního stupně nesprávné právní posouzení věci. S poukazem na ust. § 788 občanského zákoníku ve znění do 31.12.2004 (dále jen obč. zák. ) uzavírá, že se soud prvního stupně správně zabýval otázkou, jaký byl sjednán rozsah pojistného plnění, neboť tato sporná okolnost měla zcela zásadní vliv na posouzení oprávněnosti žalovaného nároku. Soud prvního stupně podle odvolacího soudu při řešení této skutečnosti zcela správně vycházel z obsahu pojistné smlouvy, Všeobecných pojistných podmínek - Pojištění domácnosti DOM1 a také Smluvního ujednání - pojištění domácnosti KPD1, které bylo rovněž nedílnou součástí pojistné smlouvy a s nimiž byl žalobce před uzavřením pojistné smlouvy seznámen. Z ust. § 788 odst. 2 obč. zák. totiž vyplývá, že součástí pojistné smlouvy jsou všeobecné pojistné podmínky pojistitele včetně smluvního ujednání, které byly před uzavřením smlouvy tomu, kdo s pojistitelem smlouvu uzavřel, sděleny. Uvedené ustanovení nevyžaduje, aby všeobecné pojistné podmínky a smluvní ujednání byly přesně označeny, například datem, číslem či doslovným označením, aby se tak staly součástí smlouvy, ale je postačující, jestliže jejich obsah byl budoucímu pojištěnému sdělen před uzavřením pojistné smlouvy. Jestliže tedy v posuzovaném případě žalobce v písemné pojistné smlouvě ze dne 24.4.1996 potvrdil svým podpisem, že součástí této pojistné smlouvy jsou všeobecné pojistné podmínky a smluvní ujednání a že tyto dokumenty převzal při podpisu smlouvy , staly se jak tyto všeobecné pojistné podmínky, tak smluvní ujednání její součástí podle § 788 odst. 2 obč. zák., ve znění platném do 31.12.2004. Za situace, kdy všeobecné pojistné podmínky a smluvní ujednání neodporují zákonům, jsou pro účastníky pojistné smlouvy závazné a soud v občanském soudním řízení k nim musí přihlížet při posuzování práv a povinností smluvních stran (srov. rozsudek NS ČR z 21.7.2010, sp.zn. 25 Cdo 5334/2008). K tvrzení žalobce, že nebyl seznámen se Smluvním ujednáním a že toto také nebylo součástí pojistné smlouvy, poukázal prvostupňový soud správně také na skutečnost, že v pojistné smlouvě bylo mj. sjednáno i doplňkové pojištění - typ 06, jehož podmínky pojistného plnění jsou uvedeny pouze v čl. 1 bod II. Smluvního ujednání. Ostatně sám žalobce v odvolání argumentoval tím, že doplňkové pojištění 06 bylo uzavřeno, a to na pojistnou částku 10.000,- Kč. Ani námitku žalobce, že soud prvního stupně neobjektivně hodnotil výpověď svědkyně K., neshledal odvolací soud důvodnou, neboť prvostupňový soud se vypořádal se skutečnostmi, které tato svědkyně uvedla ve své výpovědi, a zjištění, která z této výpovědi učinil, zhodnotil ve vzájemné souvislosti spolu s ostatními zjištěními, jež učinil z výše uvedených listinných důkazů. Soud prvního stupně tak při hodnocení všech provedených důkazů postupoval v souladu s ust. § 132 o.s.ř. Hodnověrnost výpovědi svědkyně K. je podle odvolacího soudu třeba posoudit také s ohledem na přátelský vztah k žalobci a časový odstup od uzavření pojistné smlouvy (15 let).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalobce. Jeho přípustnost shledává v ust. § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o.s.ř. s argumentací, že má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka jinak , a podává jej z důvodu podle ust. § 241a odst. 2 písm. a) i b) o.s.ř. s tím, že rozsudek odvolacího soudu, stejně jako rozsudek soudu prvního stupně, spočívá na nesprávném právním posouzení věci, je stižen vadou extrémního rozporu právního posouzení s předloženým a posuzovaným skutkovým dějem , dokazování bylo zaměřeno nesprávným směrem, skutková zjištění soudů obou stupňů z provedených důkazů nevyplývají a napadené rozhodnutí je nepředvídatelné, neboť se žalobce domníval, že svá tvrzení prokázal, ale bez řádného poučení bylo rozhodnuto v jeho neprospěch.
V odůvodnění žalobce uvádí, že se neztotožňuje s právním posouzením věci, který učinil soud ve věci sporného smluvního ujednání - komplexní pojištění domácnosti KPD1 . Odkaz na smluvní ujednání v pojistné smlouvě je podle dovolatele neurčitý, není z něj zřejmé, zda se jedná o smluvní ujednání písemné či ústní, neobsahuje název, odporuje tedy ust. § 37 odst. 1 občanského zákoníku. Pokud by byl žalobce se smluvním ujednáním KPD1 seznámen, bylo by toto smluvní ujednání podle jeho názoru součástí pojistné smlouvy. Ze skutečnosti, že žalovaná předložila soudu smluvní ujednání KPD1 v jiné grafické úpravě a bez označení, že by bylo součástí předmětné pojistné smlouvy, vyplývá, že součástí předmětné pojistné smlouvy být nemohlo a tudíž s ním žalobce seznámen nebyl. Tato zjištění však soudy obou stupňů nebraly v úvahu. Žalobce navíc jednal z pozice spotřebitele, a proto měla být na jeho jednání aplikována právní úprava na ochranu spotřebitele, a to nikoliv jen právní předpisy práva vnitrostátního, ale i mezinárodního, což soudy opomněly.
Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání opakuje závěry odvolacího soudu, které shledává správnými. Podle jejího názoru nejsou dány dovolací důvody podle ust. § 241a odst. 2 písm. a), b) a § 241a odst. 3 o.s.ř., proto žádá dovolací soud, aby dovolání žalobce zamítl.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) se zřetelem k bodu 7 článku II části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen o.s.ř. ), dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012.
Nejvyšší soud se po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou řádně zastoupenou advokátem, jímž bylo dovolání též sepsáno (§ 241 odst. 1, 4 o.s.ř.), zabýval nejdříve otázkou, zda je dovolání v této věci přípustné.
Podle ust. § 236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ust. § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle ust. § 273 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.
Předpokladem pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Přípustnost dovolání podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Žalobce napadá dovoláním rozsudek dovolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně o věci samé potvrzen, přitom jako dovolací důvod uvádí jednak vady řízení, které spatřuje v nesprávném postupu při provádění a hodnocení důkazů a v absenci řádného, blíže nespecifikovaného, poučení, a jednak v nesprávném právním posouzení listiny označené jako Smluvní ujednání komplexní pojištění domácnosti KPD1 s tím, že obsahem této námitky je polemika se závěrem odvolacího soudu (a rovněž soudu prvního stupně) o tom, že žalobce byl při podpisu předmětné pojistné smlouvy s tímto dokumentem seznámen.
Protože dovolání směřuje proti potvrzujícímu rozsudku dovolacího soudu, přičemž potvrzené rozhodnutí soudu prvního stupně bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci, může být přípustnost dovolání v této věci založena jen při splnění předpokladů uvedených v ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., tedy jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ust. § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Způsobilým dovolacím důvodem je v tomto případě jen důvod uvedený v ust. § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci); k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ust. § 241a odst. 2 písm. a) (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) a ust. § 241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování) se podle ust. § 237 odst. 3 věty za středníkem o.s.ř. nepřihlíží. A právě takové nepřípustné dovolací důvody uplatnila dovolatelka dovolací námitkou založenou na tvrzení o vadách v postupu odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) při provádění a hodnocení důkazů a o absenci řádného (blíže nespecifikovaného) poučení (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.) a dovolacími námitkami zpochybňující skutkový závěr vyslovený v napadeném rozsudku o tom, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce byl při podpisu předmětné pojistné smlouvy seznámen s dokumentem nazvaným Smluvní ujednání komplexní pojištění domácnosti KPD1 (§ 241a odst. 3 o.s.ř.).
Lze uzavřít, že dovolání žalobce podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není přípustné, neboť žalobce žádnou otázku, jež by měla po právní stránce zásadní právní význam ve smyslu ust. § 237 odst. 3 o.s.ř. dovolacímu soudu nepředkládá, a to ani obecnou argumentací vytýkající odvolacímu soudu, že neaplikoval právní úpravu na ochranu spotřebitele, neboť neuvádí, v čem je právní posouzení zjištěného skutkového stavu provedené odvolacím soudem s touto úpravou v rozporu.
Nejvyšší soud proto z výše uvedených důvodů rozhodl, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), tak, že dovolání podle ust. § 243b odst. 5 věty prvé a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Podle výsledku dovolacího řízení by měla žalovaná právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, náklady řízení jí však nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. září 2013


JUDr. Zdeněk Des předseda senátu