23 Cdo 2398/2014
Datum rozhodnutí: 16.12.2014
Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 o. s. ř.



23 Cdo 2398/2014


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně České kanceláře pojistitelů , se sídlem Praha 4, Na Pankráci 1724/129, PSČ 14000, identifikační číslo osoby 70099618, zastoupené JUDr. Janem Bébrem, advokátem, se sídlem v Praze 5 Smíchov, Ostrovského 3, proti žalovaným 1) Š. Č. a 2) L. Č. , zastoupeného Mgr., Bc. Arnoštem Špačkem, advokátem, se sídlem v Děčíně I, tř. Čsl. armády 1050/22, o zaplacení 23 946 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 18 EC 247/2010, o dovolání druhého žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. října 2013, č. j. 11 Co 686/2013-39, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění:
(§ 243f odst. 3 občanského soudního řádu dále jen o. s. ř.):

Okresní soud v Děčíně usnesením ze dne 15. března 2013, č. j. 18 EC 247/2010-31, výrokem I. přiznal žalovanému 2) osvobození od soudních poplatků a výrokem II. neustanovil žalovanému 2) zástupce z řad advokátů.
K odvolání žalovaného 2) do výroku II. citovaného usnesení okresního soudu Krajský soud v Ústí nad Labem, jako soud odvolací, usnesením ze dne 29. října 2013, č. j. 11 Co 686/2013-39, usnesení okresního soudu ve výroku II. potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný 2) dovolání s odkazem na § 237 o. s. ř. s tím, že má za to, že rozhodnutí krajského soudu spočívá podle § 241a odst. 1 o. s. ř. na nesprávném právním posouzení věci, jestliže odvolací soud potvrdil usnesení okresního soudu v tom, že se žalovanému 2) neustanovuje advokát. Dovolatel je přesvědčen, že soudy svým nesprávným posouzením mu upřely možnost dát se zastoupit zástupcem z řad advokátů, neboť nemá dostatek finančních prostředků, aby si zajistil advokáta, což vyplývá i z toho, že mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků. Poukazuje i na to, že soudy nepřihlédly k tomu, že má jen základní vzdělání, zatímco protistrana je zastoupena advokátem. Tím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Navrhl proto, aby obě usnesení soudů v dané věci byla zrušena a věc vrácena Okresnímu soudu v Děčíně.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen o. s. ř. ) ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sbírky, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sbírky, občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů).
V daném případě by dovolání mohlo být přípustné podle § 237 o. s. ř. za předpokladu, že by žalovaný 2) označil otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která by v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo by dovolacím soudem byla rozhodována rozdílně, případně by měla být vyřešena jinak.
Dovolatel však žádnou takovou otázku neoznačil. Pouze nesouhlasí s tím, že mu nebyl ustanoven pro řízení před nalézacími soudy zástupce z řad advokátů.
Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014).
Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ale dovolatel v dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) v projednávané věci nedostál. Skutečnost, že dovolatel má jiný názor na právní závěr odvolacího soudu, nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. Pouhý argument, že odvolací soud nesprávně věc posoudil, pokud žalovanému 2) neustanovil zástupce z řad advokátů, nemůže být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání.
Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než dovolání jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítnout.
Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. prosince 2014
JUDr. Kateřina Hornochová předsedkyně senátu