23 Cdo 2363/2014
Datum rozhodnutí: 27.08.2014
Dotčené předpisy: § 391 odst. 2 obch. zák.



23 Cdo 2363/2014


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně Městská část Praha - Lipence , Praha 5, K Obci 47, PSČ 155 31, identifikační číslo osoby 00241431, zastoupené JUDr. Alešem Zemanem, advokátem se sídlem Praha 2, Svobodova 7, proti žalované EKOSPOL a. s., se sídlem Praha 7, Dukelských hrdinů 747/19, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 63999854, o zaplacení 924 000 Kč s přísl., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 10 C 288/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. června 2013, č. j. 11 Co 58/2013 276, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Stručné odůvodnění:
(§ 243f odst. 3 občanského soudního řádu dále jen o. s. ř. )

Dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. června 2013, č. j. 11 Co 58/2013 276, není přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného práva ve smyslu § 237 o. s. ř., která v rozhodování Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ), jako dovolacího soudu, dosud nebyla vyřešena. Dovolatelka považuje za neřešenou otázku, zda prodlení žalobce, jako objednatele, s úhradou ceny za dílo, které v průběhu tohoto žalobcova prodlení bylo žalovaným, jako zhotovitelem, protokolárně předáno, způsobilo posun počátku běhu promlčecí doby u práva žalobce odstoupit od smlouvy o dílo pro (údajné) porušení povinnosti žalovaného provést dílo v dohodnutém rozsahu.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolatelkou položená otázka není otázkou hmotného práva, na níž by odvolací soud své rozhodnutí založil. Nutno konstatovat, že pokud může být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Spatřuje-li dovolatelka přípustnost dovolání v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí jít o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu byl z hlediska právního posouzení založen.
Odvolací soud však nezaložil své rozhodnutí o věci samé na závěru o posunu počátku běhu promlčecí doby u práva žalobkyně odstoupit od smlouvy o dílo. Odvolací soud své právní posouzení o tom, že uplatněný nárok není promlčen, založil na skutkovém zjištění, které nelze v dovolacím řízení přezkoumávat, a to, že žalobkyně doplatila cenu díla až dne 23. 11. 2000 a teprve poté vznikla žalované povinnost dílo dokončit ve smyslu bodu X. smlouvy o dílo ze dne 23. 11. 1993. Jestliže žalobkyně od smlouvy o dílo odstoupila dopisem ze dne 29. 6. 2001 a žaloba byla v této věci podána dne 15. 10. 2003, není nárok zjevně promlčen. Odvolací soud neřešil žádnou otázku o posunu počátku běhu promlčecí doby u práva žalobkyně odstoupit od smlouvy. Na žádném takovém právním závěru není rozhodnutí odvolacího soudu o uplatněném nároku založeno. Odvolací soud vyšel při právním posouzení věci s ohledem na § 391 odst. 2 a § 397 obchodního zákoníku ze závěru, že nárok na odstoupení od smlouvy žalobkyní nebyl promlčen.
S ohledem na výše uvedený právní závěr je pak irelevantní námitka dovolatelky do výroku II. rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení, týkajících se náhrady nákladů znalečného, jakožto závislého výroku na rozhodnutí o věci samé, kterou žalovaná spojuje s námitkou nesprávného právního posouzení ve věci samé.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. srpna 2014

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu