23 Cdo 2346/2015
Datum rozhodnutí: 25.08.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013



23 Cdo 2346/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Mgr. Ivety Horáčkové, se sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici 166/14, PSČ 741 01, správkyně konkursní podstaty úpadkyně K. D., zastoupené Mgr. Tomášem Pavlíkem, advokátem, se sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici 166/14, PSČ 741 01, proti žalované eD´system Czech, a.s., se sídlem v Ostravě Mariánských Horách, Novoveská 1262/95, PSČ 709 00, IČO 47974516, zastoupené Mgr. Jakubem Vyroubalem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Škroupova 1114/4, PSČ 702 00, o zaplacení částky 1 144 224 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 4 Cm 174/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. prosince 2014, č. j. 7 Cmo 382/2012-152, takto:

Dovolání se odmítá .

Stručné odůvodnění:
(§ 243f odst. 3 o. s. ř.)

Dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. prosince 2014, č. j. 7 Cmo 382/2012-152, není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (jehož rozhodné znění, do 31. prosince 2013, se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony , dále opět jen o. s. ř. ).
Z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatelka považuje napadené usnesení odvolacího soudu za rozporné s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ), zejména s jeho rozhodnutím ze dne 16. března 2005, sp. zn. 26 Cdo 864/2004, a s rozhodnutím ze dne 27. července 2005, sp. zn. 29 Odo 1069/2003.
Napadené rozhodnutí odvolacího soudu však není v rozporu ani s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 16. března 2005, sp. zn. 26 Cdo 864/2004 (na právní závěr o podmínkách doručení projevu vůle jakožto předpokladu účinnosti právního úkonu nemá vliv, že v odkazovaném rozhodnutí byl doručován jiný projev vůle, než v posuzované věci), ani s rozhodnutím ze dne 27. července 2005, sp. zn. 29 Odo 1069/2003 (v tomto případě odvolací soud otázky řešené v tomto rozhodnutí vůbec neposuzoval). Jiné rozhodnutí Nejvyššího soudu, s nímž by mělo být rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu, dovolatelka nespecifikuje.
Jestliže dovolatelka namítá nesprávnost skutkových zjištění či vady řízení, nejedná se o přípustný dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř., podle kterého lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Ani tyto námitky tedy nevyvolávají přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243g odst. 1 o. s. ř.)
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. srpna 2015
JUDr. Zdeněk D e s předseda senátu