23 Cdo 233/2014
Datum rozhodnutí: 28.03.2014
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.



23 Cdo 233/2014


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Hany Lojkáskové ve věci žalobce J. L., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Lacinou, advokátem se sídlem ve Strakonicích, Bezděkovská 53, proti žalované České pojišťovně a.s. , se sídlem Praha 1, Spálená 75/16, PSČ 113 04, identifikační číslo osoby 45272956, o místní příslušnosti soudu ve věci ohledně zaplacení 19 533 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 8 C 106/2013, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. října 2013, č. j. 5 Co 2118/2013-68, takto:
Dovolání žalované se odmítá.
Stručné odůvodnění:
(§ 243f odst. 3 občanského soudního řádu dále jen o. s. ř. )

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. října 2013, č. j. 5 Co 2118/2013-68, podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť dovolatelka nevymezila v čem spatřuje naplnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v § 237 o. s. ř. považuje za splněné (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), když pouze uvedla, že přípustnost dovolání je dána podle § 237 o. s. ř., podle něhož je dovolání přípustné, jestliže mimo jiné napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva a při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř., aniž by bylo z dovolání zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, a na jaké otázce záviselo vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva v napadeném rozhodnutí, která konkrétní otázka (dosud neřešená) hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena.
Tomuto požadavku dovolatelka nedostála. Neuvedla ani, od jaké judikatury se měl odvolací soud v napadeném rozhodnutí odchýlit.
Nevylíčila-li tedy dovolatelka, proč považuje dovolání za přípustné z hledisek uvedených v ustanoveních § 237 až 238a o. s. ř., nelze pro tento nedostatek v dovolacím řízení pokračovat.
K podání dovolatelky ze dne 2. ledna 2014 nebylo přihlíženo, neboť bylo podáno po lhůtě stanovené v ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř.
O nákladech řízení nebylo rozhodováno, neboť ve smyslu § 151 odst. 1 o. s. ř. nebylo přezkoumáváno konečné rozhodnutí ve věci, ale procesní rozhodnutí během řízení, kterým je i rozhodnutí v dané věci o místí příslušnosti.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. března 2014
JUDr. Kateřina Hornochová předsedkyně senátu