23 Cdo 2325/2010
Datum rozhodnutí: 23.09.2011
Dotčené předpisy: § 44 odst. 1 obch. zák.




23 Cdo 2325/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyně DETECHA, chemické výrobní družstvo , se sídlem Husovo nám. 1208, 549 01 Nové Město nad Metují, IČO 00029785, zastoupené JUDr. Romanem Kudrličkou, advokátem se sídlem Husova 5, 370 01 České Budějovice, proti žalované ASTRID COSMETICS, a. s., se sídlem U Průhonu 10, 170 04 Praha 7, IČO 25058045, zastoupené JUDr. Vlastimilem Vodičkou, obecným zmocněncem, bytem Zdiměřická 1455, 140 00 Praha 4, o ochranu proti jednání nekalé soutěže a zásahům do práv majitele ochranné známky, vedené u Městského soudu v Praze pod č. j. 32 Cm 29/2008-224, k dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. února 2010 č. j. 3 Cmo 238/2009-251, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Podle obsahu spisu se žalobkyně domáhala ochrany proti zásahu do svých známkových práv a proti jednání v nekalé soutěži žalobou, v níž požadovala, aby žalované byla uložena povinnost
- zdržet se nabízení prodeje a prodeje kosmetických přípravků s označením Jelení lůj v jakémkoliv slovním tvaru,
- stáhnout z trhu v České republice kosmetické výrobky včetně jejich obalů obsahující označení Jelení lůj v jakémkoliv slovním tvaru,
- zaplatit žalobkyni částku 200.000,- Kč na přiměřené zadostiučinění.

Dle žalobního tvrzení žalovaná tím, že na webových stránkách www.astrid.cz nabízí k prodeji a skutečně uvádí na trh v České republice výrobek označený jako a) ASTRID ochranná regenerační tyčinka na rty s jelením lojem na rostlinné bázi s vitamínem E a kakaovým máslem, a b) ASTRID ochranná regenerační tyčinka na rty každodenní péče a ochrana rtů s jelením lojem na rostlinné bázi s vitamínem E a kakaovým máslem, dopustila se vůči žalobkyni zásahu do jejích práv k ochranné známce Jelení lůj a také jednání nekalé soutěže. Podle žalobkyně užíváním slova jelení lůj v sedmém pádě ( s jelením lojem ) vede žalovaná spotřebitele ke zdruhovění chráněného označení žalobkyně, což je v rozporu s § 44 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.). Podle žalobního tvrzení žalovaná svým jednáním naplnila nejen podmínky generální klauzule nekalé soutěže, ale i podmínky speciálních skutkových podstat nekalé soutěže: § 47 vyvolání nebezpečí záměny, § 46 klamavého označení výrobků a služeb.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. dubna 2009 č. j. 32 Cm 29/2008-224 žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I., II. a III.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.).
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze (dále jen odvolací soud) rozsudkem ze dne 3. února 2010 č. j. 3 Cmo 238/2009-251 rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu p o t v r d i l a rozhodl o nákladech řízení.
Předmětem odvolacího řízení je rozhodnutí soudu o žalobkyní uplatněném nároku z titulu ochrany práv vlastníka ochranných známek a z jednání nekalé soutěže, přičemž žalobkyně má za zásah do těchto svých práv označení předmětných výrobků žalované a jejich užívání k prodeji spotřebitelům, pokud ve znění těchto názvů je obsaženo slovní spojení Jelení lůj. Za stavu, kdy žalobkyni svědčí časová priorita užívání tohoto slovního spojení pro přípravky na rty a je toto spojení chráněno i slovní ochrannou známkou, ve prospěch žalobkyně zapsanou s právem přednosti od 10. 6. 1998 pro uvedené výrobky, pak podle žalobkyně dochází užíváním tohoto slovního spojení v názvech výrobků žalované k zaměnitelnosti výrobků, navození dojmu, že tyto výrobky pocházejí od žalobkyně, k vyvolání pravděpodobnosti záměny a asociaci mezi označením žalované a ochrannými známkami žalobkyně, k vyvolání nebezpečí záměny účastníků i jejich služeb v hospodářské soutěži. Žalobkyně tvrdila své nároky jako nároky z porušení svých práv z ochranných zámek podle zákona č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví, a jako nároky z nekalé soutěže podle § 53 obch. zák., k níž došlo podle § 44 odst. 1, § 46 a § 47 obch. zák.
Odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně měl pro své rozhodnutí učiněna skutková zjištění v potřebném rozsahu, uvedená zjištění proto i odvolací soud pro své rozhodnutí převzal a plně z nich vycházel. Odvolací soud se zcela ztotožnil i s výsledným právním hodnocením a konečným závěrem, který soud prvního stupně přijal, proto pro stručnost odkazuje ve svém rozhodnutí na hodnocení skutkové i právní, jak je obsaženo v odůvodnění napadeného rozsudku.
Odvolací soud uzavřel, shodně se závěry soudu prvního stupně, že jednáním žalované nedošlo k porušení práv žalobkyně z ochranných známek (práva žalobkyně i žalované užívat znění a podobu zapsaných ochranných známek pro dané výrobky jsou navzájem rovnocenná), nebylo ani jednáním nekalé soutěže podle § 44 odst. 1 obch. zák. (není zde naplněna podmínka generální klauzule - rozpor s dobrými mravy soutěže) a žalobkyně se tedy neprávem domáhala podle zákona č. 221/2006 Sb. a podle § 53 obch. zák. uložení povinnosti žalované takového jednání do budoucna se zdržet, odstranit závadný stav a zaplatit žalobkyni přiměřené zadostiučinění.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v zákonné lhůtě dovoláním, z jehož obsahu vyplývá, že je považuje za přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť se podle ní jedná o rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Důvodnost svého dovolání opírá žalobkyně o ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Zásadní právní význam spatřuje dovolatelka v posouzení právní otázky, zda tvrzené jednání žalované zasahuje do práv žalobkyně k ochranným známkám a zda má nekalosoutěžní charakter.
Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávných právních závěrech, že v daném případě, kdy žalovaná užívá slovního spojení jelení lůj v názvech svých produktů, nedochází k zaměnitelnosti výrobků a navození dojmu, že tyto výrobky pocházejí od žalobkyně, ani že nedochází k vyvolání pravděpodobnosti záměny a asociací mezi označením žalované a ochrannými známkami žalobkyně a k vyvolání nebezpečí záměny účastníků i jejich služeb v hospodářské soutěži. Podle názoru dovolatelky na rozdíl od závěru odvolacího soudu žalovaná použila pro označení svého výrobku takový název, který se již vymyká obsahu § 13 odst. 2 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách (žalovaná posunula podobu užívané ochranné známky způsobem přesahujícím zákonem povolenou hranici; označení jelení lůj je na výrobku žalované nebo na obalu výrobku provedeno tak, že v žádném případě nezaniká v celkovém názvu výrobku žalované). Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že při svém právním posouzení věci pochybil, když označení výrobku používané žalovanou podřadil pod § 13 odst. 2 písm. a) zákona o ochranných známkách. Podle dovolatelky je nutno posoudit užívání označení jelení lůj žalovanou v této věci za užívání označení zaměnitelného s označením výrobků žalobkyně, zejména jde-li o užívání zvláštního označení pro specifický okruh výrobků v úzkém segmentu zboží na trhu. Rovněž dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že slovo lůj je slovem zcela obecným, druhovým (v případě chápání slov lůj nebo jelení lůj ve vztahu ke kosmetickým výrobkům je nutno dovodit, že jde o označení smyšlená, fantazijní).
Podle dovolatelky k podobnému nesprávnému právnímu závěru dospěl odvolací soud i v případě posuzování jednání žalované z titulu ochrany proti nekalé soutěži podle § 44 a násl. obch. zák., když dovodil, že označení užívaná žalovanou pro její výrobky jsou natolik odlišná, že vylučují přímou i nepřímou zaměnitelnost s žalobkyní a jejími výrobky. Dovolatelka se nemůže ztotožnit se závěry odvolacího soudu, že vyloučení podobnosti i možnosti záměny výrobků či výrobců dovozuje soud z názvu výrobků a používaných obalů na straně žalované; odvolací soud uzavřel, že žalovaná nemůže parazitovat na označení příznačném pro žalobkyni, když slovní spojení jelení lůj je buď potlačeno v případě jednoho z výrobků ve prospěch dominantních prvků jiného znění, v případě druhého výrobku chybí slovo jelení zcela. Dovolatelka ještě poukazuje na to, že žalovaná do svých výrobků zřejmě ani jelení lůj nepřidává, navíc označení na výrobku s jelením lojem na rostlinné bázi je sporné a podle dovolatelky se jedná o protimluv matoucí spotřebitele. Dovolatelka tvrdí, že žalovaná za situace, kdy její výrobek neobsahuje jelení lůj (ani v živočišné ani v rostlinné bázi) není nezbytné, aby označení výrobku žalované toto slovní spojení obsahovalo. Dovolatelka shledává v tomto jednání žalované rozpor s dobrými mravy soutěže a domnívá se, že z hlediska tvrzené nekalé soutěže její nároky (žalobkyně) obstojí.
Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen dovolací soud) napadený rozsudek odvolacího soudu podle § 243b odst. 3 o. s. ř. zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení, případně aby zrušil i rozsudek soudu prvního stupně ze stejných důvodů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení § 236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§ 241a odst. 3 o. s. ř.).
Jelikož ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud - s výjimkou určitých vad řízení - vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.
Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Přípustnost dovolání pak není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až kladným závěrem dovolacího soudu, že tomu tak vskutku je.
V projednávané věci - jak je patrno z obsahu dovolání - dovolatelka vytýkala odvolacímu soudu, že nesprávně právně posoudil věc, když tvrdil, že jednáním žalované nedošlo k porušení práv žalobkyně z ochranných známek a že jednání žalované není ani jednáním nekalé soutěže podle § 44 odst. 1 obch. zák., pokud chybí podmínka rozporu s dobrými mravy soutěže, a proto že nelze přiznat žalobkyni žádný z uplatňovaných nároků (nárok zdržovací, nárok odstraňovací a na přiměřené zadostiučinění v peněžité formě).
Dovolací soud, jsa vázán uplatněnými dovolacími důvody, dovodil, že soud prvního stupně ani odvolací soud nepochybily ve svých rozhodnutích, že v daném případě nelze přiznat žalobkyni ani jeden z uplatněných nároků, tj. konkrétně že nelze žalované uložit, aby se tvrzeného závadného jednání (nabízení prodeje a prodeje kosmetických přípravků s označením jelení lůj v jakémkoliv slovním tvaru) zdržela, aby odstranila závadný stav (stáhla z trhu v ČR kosmetické výrobky včetně jejich obalů obsahující označení jelení lůj v jakémkoliv slovním tvaru) a aby uhradila žalobkyni částku 200.000,- Kč jako přiměřené zadostiučinění za tvrzenou újmu. Dovolací soud se ztotožňuje se závěry soudů obou stupňů, že nejsou v daném případě žádné důvody k poskytnutí ochrany práv žalobkyně k ochranné známce a proti tvrzenému nekalosoutěžnímu jednání žalované.
Dovolací soud, stejně jako soud odvolací i soud prvního stupně, dospěl k závěru, že v předmětné záležitosti se nejedná o porušení práv k slovní ochranné známce Jelení lůj žalobkyně, zapsané Úřadem průmyslového vlastnictví (dále ÚPV) pod č. 222244, ani ke kombinované ochranné známce Jelení lůj s placentou žalobkyně, zapsané ÚPV pod č. 278798, když žalovaná nabízí k prodeji a uvádí na trh výrobky označené jako ASTRID ochranná regenerační tyčinka na rty s jelením lojem na rostlinné bázi s vitamínem E a kakaovým máslem a dále ASTRID ochranná regenerační tyčinka na rty každodenní péče a ochrana rtů s jelením lojem na rostlinné bázi s vitamínem E a kakaovým máslem . Označení výrobků žalované obsahuje slovo ASTRID jako dominantní prvek (provedeno na obale větším písmem), zatímco ostatní slova z označení jsou pouze další informací o konkrétním výrobku určenou pro spotřebitele (např. ochranná regenerační tyčinka, s jelením lojem, s vitamínem E). Dovolací soud má za to, že použití slovního spojení jelení lůj (drobným písmem na obalech výrobků žalované) není natolik výrazný a zřetelný, že by mohl být spotřebitelem vnímán jako dominantní prvek. Proto jej žalobkyně nemůže považovat za záměrné označování výrobků žalované ochrannou známkou žalobkyně, neboť zejména spotřebitelé slovní spojení jelení lůj nevnímají jako identický pro dané výrobky konkrétního výrobce.
Soudy dospěly v souladu s hmotným právem ke správnému závěru, že jednání žalované nelze kvalifikovat ani jako nekalosoutěžní, neboť nejde o jednání, které by bylo v rozporu s dobrými mravy soutěže a které by bylo způsobilé přivodit žalobkyni újmu.
Dovolatelka ve svém dovolání zaměňuje otázky skutkové a otázky právní, o nichž rozhoduje výhradně soud. Zejména při posuzování jednání nekalé soutěže podle generální klauzule náleží výhradně soudu rozhodnout, zda jde o jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže a zda je toto jednání způsobilé přivodit újmu jinému soutěžiteli nebo spotřebiteli. Při posuzování, zda by jednání žalované mohlo být v rozporu s dobrými mravy soutěži nebo přivodit újmu jinému soutěžiteli - zde žalobkyni - či spotřebitelům, vycházely soudy správně z hlediska průměrného spotřebitele (spotřebitele nakupujícího kosmetické výrobky, konkrétně ochranné tyčinky na rty), který se orientuje podle značky, kvality a dalších vlastností zboží (jako např. cena), aniž by musely vzít v úvahu jako důkaz žalobkyní předložený spotřebitelský průzkum (Průzkum provedený firmou IBRS ohledně tyčinek na rty v lednu a v únoru 2008). Hledisko průměrného spotřebitele, který má dostatek informací a je v rozumné míře pozorný a opatrný, s ohledem na sociální, kulturní a jazykové faktory (jak je vykládáno Evropským soudním dvorem), správně vzal v daném případě v úvahu soud prvního stupně i soud odvolací.
Dovolatelka přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit a že přezkumná činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení právní kvalifikace věci včetně procesních aspektů bez toho, že by byl oprávněn zasahovat do skutkového stavu, zjištěného v nalézacím řízení soudy nižších stupňů. Případná neúplnost nebo nesprávnost skutkových zjištění a závěrů, k nimž odvolací soud dospěl a na nichž své rozhodnutí založil, není totiž žádným z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., nýbrž může být (při splnění dalších předpokladů) dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. Tento dovolací důvod však není relevantním dovolacím důvodem v případě, že přípustnost dovolání má být založena podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jak tomu je v souzené věci.
Obecně vzato se může soud dopustit nesprávným postupem při provádění dokazování i tzv. jiné vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Výjimečně může být v dané souvislosti relevantní i tento dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., avšak jen v případě, že otázka, zda je či není takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesněprávního) předpisu. Tak tomu však není v případě tvrzených vad dovolatelkou. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srov. právní názory vyjádření např. v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006).
Lze tak uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR je proto, aniž nařizoval jednání (ustanovení § 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) pro nepřípustnost usnesením o d m í t l (ustanovení § 243b odst. 5, věta první, a § 218 písm. c) o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 2 o. s. ř., když žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 23. září 2011


JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu