23 Cdo 2264/2011
Datum rozhodnutí: 30.09.2013
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.



23 Cdo 2264/2011


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Hany Lojkáskové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobce MiTTaG, spol. s r. o., pozemní a průmyslové stavitelství, se sídlem v Praze 5, Na bělidle 198/21, IČ 00547514, zast. JUDr. Janem Hostinským, LLM, advokátem, se sídlem v Brně, Drobného 45a, proti žalovanému Dragon Capital, s. r. o., se sídlem v Praze 1, Michalská 3 čp. 430, IČ 26694123, zast. Mgr. Janem Rottou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Americká 35, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 28 C 235/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2010, č. j. 17 Co 164/2010-110, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 2.178,- Kč vč. DPH do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení jeho právnímu zástupci.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 3. 6. 2009, č. j. 28 C 235/2008-61 zrušil rozhodčí nález Rozhodčího soudu při Hospodářské Komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 14. 3. 2007, sp. zn. Rsp 191/04 a rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že neshledal zásadní procesní pochybení dosavadního řízení, provedené důkazy byly hodnoceny v souladu s ust. § 132 o. s. ř. a v rozhodnutí byly vyloženy prokázané skutečnosti a důkazy, z nichž vycházela skutková zjištění a věc byla posouzena správně i po právní stránce.
Odvolací soud dále uvedl, že předpokladem zrušení rozhodčího nálezu je naplnění některého z důvodů taxativně vypočtených v § 31 zák. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů ve znění účinném do 31. 3. 2012 (dále jen ZRŘ). Jde-li o důvod pro zrušení rozhodčího nálezu uvedený v § 31 písm. g) ZRŘ (jsou dány důvody, pro které lze v občanském soudním řízení žádat o obnovu řízení), musí být návrh podán do 3 měsíců od doručení rozhodčího nálezu té straně, která návrh na zrušení rozhodčího nálezu podává (§ 32 ZRŘ). Běh této lhůty, jak dovodil odvolací soud, není vázán na okamžik znalosti důvodu obnovy a návrh je třeba podat ve lhůtě 3 měsíců bez ohledu na to, zda se strana podávající návrh již o tomto důvodu dozvěděla, v daném případě o rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 7. 2007, sp. zn. 39T 2/2007.
Je-li podán návrh na zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 písm. g) ZRŘ, tj. tehdy, jsou-li dány důvody, pro něž lze v občanském soudním řízení žádat obnovu řízení, musí být podle odvolacího soudu podán tento návrh do 3 měsíců od doručení rozhodčího nálezu té straně, která se zrušení rozhodčího nálezu domáhá (§ 32 odst. 1 ZRŘ). Nelze tedy běh této lhůty vázat na okamžik znalosti důvodu obnovy dle ust. § 233 v odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud se proto ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně že žaloba byla v souzeném případě podána včas .
V odůvodnění rozsudku odvolací soud dále uvedl, že žalobcem tvrzené vady řízení nemohou být důvodem pro zrušení napadeného rozhodčího nálezu, neboť nespadají pod žádný důvod uvedený v § 31 ZRŘ, zejména uvedený v § 31 písm. e) ZRŘ.
Odvolací soud dále uzavřel, že soud prvního stupně nepochybil, pokud konstatoval, že byl naplněn důvod pro zrušení rozhodčího nálezu uvedený v § 31 písm. g) ZRŘ. Důvodem, pro nějž lze žádat zrušení rozhodčího nálezu, je rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. 7. 2007, sp. zn. 39T 2/2007, kterým byl M. S. uznán vinným ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 a 3 písm. b), trestního zákona, kterého se dopustil tím, že v úmyslu vylákat finanční prostředky pod nepravdivou legendou postoupení pohledávky za žalobcem MiTTaG, spol. s r. o., dne 26. 5. 2004 jako postupitel uzavřel s žalovaným Dragon Capital, s. r. o., jako postupníkem smlouvu č. 01SPP 26 69423-01-04 o postoupení pohledávky, a to přesto, že částku 11,000.000,- Kč převzal od JUDr. H. M. v hotovosti dne 2. 5. 2003, kdy podepsal výdajový pokladní doklad č. 0009/00473 na částku 11,3 milionů Kč . Rozhodčí soud v rozhodčím nálezu neřešil spor o pravost pokladního dokladu , ale spor o zaplacení pohledávky žalující strany a byl si vědom, že není vyloučeno, že žalovaná strana za pohledávku zaplatila , přičemž není vyloučen ani opak. Uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně řeší otázku, jejíž posouzení bylo při vydání rozhodčího nálezu rozhodující a vypovídá o skutečnostech a důkazech, které byly předmětem rozhodčího řízení .
Odvolací soud dále uvedl, že okolnost, že jde o pozdější rozhodnutí soudu, než kdy byl vydán rozhodčí nález a kdy byla žaloba o zrušení rozhodčího nálezu podána, na uvedeném závěru nic nemění.
Dovoláním ze dne 7. 3. 2011 napadl žalovaný rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu s tím, že dovolání pokládá za přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Otázka zásadního právního významu podle dovolatele spočívá v tom, zda lze zrušit rozhodčí nález z důvodu dle ust. § 31 písm. g) ZRŘ přestože důvod, o který se žádost o obnovu řízení opírá (rozhodnutí v trestní věci) neexistoval v době vydání rozhodčího nálezu, ani v okamžiku podání návrhu na zrušení rozhodčího nálezu soudem, popř. ani v poslední den lhůty stanovené ZRŘ pro podání návrhu a zda může být překročena tato lhůta. Uplatněným dovolacím důvodem je tak nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.).
V odůvodnění dovolání, které je velmi obsáhlé, dovolatel především shrnul dosavadní průběh řízení, vč. postojů účastníků a soudů obou instancí.
Dovolatel dále uvedl, že k jeho odvolání odvolací soud zejména konstatoval, že návrh na zrušení rozhodčího nálezu z důvodu uvedeného v ust. § 31 písm. g) ZRŘ je třeba podat do 3 měsíců od doručení rozhodčího nálezu té straně, která návrh podává bez ohledu na to, zda se tato strana o tomto důvodu pro zrušení rozhodčího nálezu již dozvěděla. Taktéž vyslovil názor, že rozsudek v trestní věci je důvodem, pro nějž lze žádat o obnovu řízení, řeší-li se v něm jinak otázka, jejíž posouzení jako předběžné bylo rozhodující pro vydání rozhodčího nálezu, a není rozhodné, že se jednalo o pozdější rozhodnutí soudu oproti vydání rozhodčího nálezu.
V další části odůvodnění dovolání žalovaný podrobně rozváděl, z jakých důvodů nesouhlasí se shora uvedeným právním posouzením provedeným odvolacím soudem, zejména s jeho aplikací ust. § 31 písm. g) ZRŘ, vč. ust. § 32 ZRŘ.
Dovolatel dále znovu zdůraznil, že žalobu na zrušení rozhodčího nálezu lze podat ve lhůtě 3 měsíců (§ 32 odst. 1 ZRŘ), ke dni podání žaloby neexistoval žalobcem tvrzený důvod pro zrušení rozhodčího nálezu (rozsudek v trestní věci), popř. neexistoval ani v době uplynutí uvedené lhůty. Dovolatel nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že návrh na zrušení rozhodčího nálezu lze podat ve stanovené lhůtě bez ohledu na to, zda se strana podávající návrh o důvodu obnovy již dozvěděla.
Žalovaný dále nesouhlasí s názorem, že jiné posouzení skutku v trestním řízení, než jak skutek posoudil rozhodčí soud, není novou skutečností odůvodňující zrušení rozhodčího nálezu. Domnívá se, že jeho nesouhlas nemůže ovlivnit ani aplikace ust. § 135 odst. 1 o. s. ř, podle něhož je rozhodčí soud vázán rozhodnutím soudu o tom, zda byl spáchán trestný čin a kdo ho spáchal. Skutek je možno posoudit v jakémkoli jiném řízení samostatně, pokud o skutku dosud trestní soud nerozhodl. V rozhodčím řízení nesl žalobce důkazní břemeno a své tvrzení, že pohledávka, jejíhož zaplacení se žalovaný v rozhodčím řízení domáhal, byla zaplacena, neunesl; naopak žalovaný v rozhodčím řízení prokázal vznik a existenci předmětné pohledávky.
Dovolatel dále namítá, že nebyla splněna podmínka novosti, neboť důkaz příslušným trestním spisem byl žalobcem v rozhodčím řízení označen a navržen. Rozhodčí soud nepovažoval za nutné přerušit řízení (do doby vydání rozhodnutí). Trestní rozsudek nebyl dále v návrhu na zrušení rozhodčího nálezu označen, neboť v daném okamžiku neexistoval, a to ani do uplynutí 3 měsíční lhůty.
V závěru dovolání žalovaný shrnul své názory a navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, včetně doplňujícího usnesení a aby zároveň zrušil i rozsudek soudu prvního stupně a dále požádal o přiznání nákladů dovolacího řízení.
V podání ze dne 25. 8. 2011 žalovaný doplnil dovolání. Zejména poukazoval na, podle jeho názoru, podivný průběh trestního řízení a nestandardní rozsudek a jeho odůvodnění, přičemž odkazoval i na spojitost s členy tzv. T. gangu. Opět navrhl zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů.
Z předkládací zprávy a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by se žalobce k dovolání vyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) nejprve s ohledem na čl. II. bod 7 zák. č. 404/2012 Sb., kterým se mění zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2013. Dovolací soud poté konstatoval, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, včas, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a 4, § 241a odst. 1 o. s. ř.).
Dovolací soud se dále zabýval tím, zda je dovolání přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř, na něž dovolatel též odkázal.
Pokud odvolací soud potvrdil v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, přichází v úvahu přípustnost dovolání podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a to za předpokladu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.), tehdy řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§ 241 a odst. 3 o. s. ř.).
Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Přípustnost dovolání pak není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až kladným závěrem dovolacího soudu, že tomu tak vskutku je.
Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu § 241a odst. 2 písmo b) o. s. ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně vyložil.
V posuzovaném případě vymezil dovolatel zásadní právní otázku tak, zda je přípustné, aby soud zrušil rozhodčí nález podle ust. § 31 písm. g) ZRŘ v rozhodném znění přesto, že důvod pro obnovu řízení neexistoval v době podání návrhu na zrušení rozhodčího nálezu a ani v poslední den lhůty pro podání návrhu na jeho zrušení (§ 32 ZRŘ).
Ze skutkových zjištění, popř. obsahu spisu vyplývá, že žalobce se žalobou ze dne 30. 4. 2007 domáhal zrušení rozhodčího nálezu ze dne 14. 3. 2007, sp. zn. Rsp 191/04, mj. i z důvodu podle ust. § 31 písm. g) ZRŘ, tj. že se zjistí, že jsou dány důvody pro obnovu řízení (§ 228 odst. 1 písm. a) a b).
Důvodem pro obnovu řízení pak byl trestní rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. 7. 2007, č. j. 39T 2/2007, který nabyl právní moci 30. 8. 2007 a to dle § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř, neboť rozhodčí soud si předmětný skutek posoudil odchylně od rozhodčího soudu, což přivodilo neúspěch žalované strany v rozhodčím řízení (v nynějším řízení žalobce).
Dovolateli lze přisvědčit, že v době podání návrhu na zrušení rozhodčího nálezu (30. 4. 2007) neměl žalobce k dispozici uvedený rozsudek v trestní věci obžalovaného M. S., i když žalobce v návrhu uvedl tento důvod (§ 31 písm. g) ZRŘ) pro zrušení rozhodčího nálezu.
Ze skutkových zjištění pak nevyplývá, zda byl či nikoliv tento důvod pro zrušení rozhodčího nálezu doložen příslušným rozhodnutím před uplynutím 3 měsíční lhůty stanovené v § 32 ZRŘ.
Uvedené skutečnosti však nejsou pro právní posouzení dovolatelem vymezené otázky rozhodující.
Nejvyšší soud totiž v rozsudku ze dne 9. 5. 2012, sp. zn. 23 Cdo 3728/2011, vyslovil závěr, že ust. § 32 ZRŘ je významné jen z hlediska posouzení včasnosti podání samotného návrhu na zrušení rozhodčího nálezu. Nemůže představovat omezení procesních práv žalobce doplňovat rozhodující skutečnosti obsahující další důvody pro zrušení rozhodčího nálezu podle ust. § 31 ZRŘ v průběhu řízení. Omezení práva je doplňovat mohou představovat pouze zákonné procesní limity podle občanského soudního řádu (např. koncentrace řízení) . Od těchto závěrů se dovolací soud nemá důvod odchýlit ani v posuzované věci.
Z uvedeného tak vyplývá, že byl-li žalobcem podán návrh na zrušení předmětného rozhodčího nálezu ve lhůtě stanovené v § 32 ZRŘ, tj. ve lhůtě 3 měsíců od doručení rozhodčího nálezu, což dovolatel nezpochybňuje, bylo možné v průběhu řízení doplňovat další rozhodující skutečnosti svědčící dalším důvodům pro zrušení rozhodčího nálezu, a to bez ohledu na to, zda již uplynula či nikoliv lhůta 3 měsíců stanovená pro podání návrhu na zrušení rozhodčího nálezu.
V posuzovaném případě tak byl žalobce oprávněn doplnit rozhodující skutečnosti osvědčující naplnění důvodu pro zrušení rozhodčího soudu upraveném v § 31 písm. g) ZRŘ, popř. tento důvod i po uplynutí lhůty 3 měsíců nově uplatnit, vč. doložení příslušného rozhodnutí soudu osvědčující důvod pro obnovu řízení.
Dovolací soud s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že dovolatelem vymezená právní otázka nemá zásadní právní význam, neboť byla dovolacím soudem řešena, a proto neshledal, že by dovolání bylo přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 5 o. s. ř. v návaznosti na ust. § 218 písm. c) o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b) odst. 5 o. s. ř. v návaznosti na ust. § 224 odst. 1, § 146 odst. 3, § 151 odst. 2, § 137 odst. 3 s přihlédnutím v nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl ÚS 25/12 tak, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci 2.178,- Kč vč. DPH (§ 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 9 odst. 1, § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., vč. 21% DPH).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může žalobce podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně 30. září 2013

JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu