23 Cdo 2244/2012
Datum rozhodnutí: 24.06.2013
Dotčené předpisy: § 80 písm. c) o. s. ř.




23 Cdo 2244/2012


ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobce S. K. , zastoupeného JUDr. Milošem Slabým, advokátem se sídlem Mohelnice, Nádražní 9, proti žalované ČSOB Leasing, a.s. , se sídlem Praha 4, Na Pankráci 310/60, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 63998980, o určení neplatnosti kupních a leasingových smluv, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 25 Cm 127/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. března 2012, č. j. 2 Cmo 194/2011-122, takto:

I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 1. března 2012, č. j. 2 Cmo 194/2011-122, potvrdil výrokem I. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. března 2011, č. j. 25 Cm 127/2007-90, ve výrocích I., II., III. a IV., kterými soud prvního stupně zamítl žalobu s návrhem na vyslovení neplatnosti kupní smlouvy č. ... z 8. 4. 2003 uzavřené mezi ČSOB Lesing, a. s. a M+B spol. s r.o. (výrok I.), leasingové smlouvy č. ... z 8. 4. 2003 včetně přílohy č. 1 a dodatku č. 1 uzavřené mezi ČSOB Lesing, a. s. a S. K. (výrok II.), kupní smlouvy ... uzavřené 8. 4. 2003 mezi ČSOB Lesing, a. s. a S. K. (výrok III.) a leasingové smlouvy č. ... z 8. 4. 2003 uzavřené mezi ČSOB Lesing, a. s. a S. K. (výrok IV.); výrokem II. zastavil odvolací řízení o odvolání žalobce proti výroku V. rozsudku soudu prvního stupně a výrokem III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Soud prvního stupně shledal naléhavý právní zájem žalobce na určení neplatnosti kupní smlouvy č. .... z 8. 4. 2003 uzavřené mezi ČSOB Lesing, a. s. a M+B spol. s r.o. Svůj právní závěr odůvodnil tím, že vzhledem k tomu, že prodávající společnost M+B spol. s r.o. byla vymazána z obchodního rejstříku a nemohla tak být účastníkem řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není ve smyslu § 80 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ), není použitelný judikát Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) v podobě jeho rozhodnutí ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. 33 Odo 217/2005, podle něhož neúčastní-li se řízení o určení neplatnosti smlouvy všichni účastníci smlouvy, není dán naléhavý právní zájem. Soud prvního stupně v této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdo 1690/97, na základě něhož dovodil naléhavý právní zájem žalobce, jako třetí osoby, neúčastnící se smluvního vztahu mezi žalovanou a prodejcem společností M+B spol. s r.o. na určení neplatnosti kupní smlouvy č. ... z 8. 4. 2003 uzavřené mezi ČSOB Lesing, a. s. a M+B spol. s r.o. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí ze dne 24. 9. 2003, sp. zn. 29 Cdo 2568/2000) dospěl dále k závěru, že tato smlouva není neplatná pro rozpor s dobrými mravy z důvodu navýšení ceny, jestliže si žalobce, pro něhož bylo kupované vozidlo určeno, mohl vozidlo vyzkoušet a znal i počet najetých kilometrů. Nedovodil ani neplatnost uvedené kupní smlouvy z důvodu omylu ve smyslu § 49a občanského zákoníku, jestliže si cenu prodávaného tahače stanovil prodávající s kupujícím na základě dohody.
Při posuzování platnosti leasingové smlouvy č. ... z 8. 4. 2003 včetně přílohy č. 1 a dodatku č. 1 uzavřené mezi ČSOB Lesing, a. s. a S. K. vyšel soud prvního stupně ze závěru, že v dané věci není důvodná námitka věci pravomocně rozsouzené, když v jiném sporu, ve kterém byl vydán směnečný platební rozkaz, nebyla posouzena platnost této leasingové smlouvy. Neshledal namítanou neplatnost uvedené smlouvy z důvodu omylu podle § 49a obč. zák., tvrdil-li žalobce, že prodejce s žalovanou omyl navýšení ceny tahače o 500 000 Kč učinili úmyslně. S odkazem na judikaturu dovodil, že navýšení ceny o jednu pětinu za situace, kdy se jedná o vztah mezi podnikateli, nemůže způsobit neplatnost této leasingové smlouvy a ani následující kupní smlouvy na koupi návěsu a leasingové smlouvy na zpětný leasing tohoto návěsu, jako závislých smluv ve smyslu § 275 odst. 2 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ), když všechny smlouvy byly uzavřeny v jeden den a měly umožnit financování leasingu tahače.
Soud prvního stupně proto žalobu na určení neplatnosti dvou kupních a dvou leasingových smluv zamítl.
Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem žalobce na určení neplatnosti kupní smlouvy č. ... z 8. 4. 2003 uzavřené mezi ČSOB Lesing, a. s. a M+B spol. s r.o. není dán. Podle odvolacího soudu učinil soud prvního stupně nesprávný závěr z poukazovaného judikátu představovaného rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. 33 Odo 217/2005, podle něhož je sice aktivně legitimována k žalobě o určení neplatnosti smlouvy i osoba, která není účastníkem smlouvy, jestliže by kladné rozhodnutí o takové žalobě mohlo mít příznivý dopad na její postavení, ale podmínkou je, že se řízení o určení neplatnosti smlouvy, ať na straně žalující, či na straně žalované, zúčastní všichni účastníci smlouvy. Byla-li prodávající společnost M+B spol. s r.o. před zahájením řízení dne 3. 7. 2007 již dne 29. 3. 2006 vymazána z obchodního rejstříku, nemohli se všichni účastníci řízení o určení neplatnosti kupní smlouvy zúčastnit, když ani strana této smlouvy - žalovaná by nemohla úspěšně podat žalobu proti neexistujícímu subjektu. Odvolací soud uzavřel, že za takové situace není dán naléhavý právní zájem žalobce na určení neplatnosti uvedené kupní smlouvy a bylo proto nadbytečné se zabývat otázkou platnosti či neplatnosti této smlouvy, jak učinil soud prvního stupně.
Odvolací soud rovněž nedovodil naléhavý právní zájem žalobce na určení neplatnosti leasingové smlouvy č. ... z 8. 4. 2003 včetně přílohy č. 1 a dodatku č. 1 uzavřené mezi žalobcem, jako leasingovým nájemcem, a žalovanou, jako leasingovou pronajímatelkou, neboť bylo možno žalovat na určení neexistence právního vztahu založeného leasingovou smlouvu a platnost této smlouvy by byla řešena jako předběžná otázka. Odkázal přitom na judikaturu Nejvyššího soudu - rozhodnutí ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 32 Cdo 2578/2009 a též na rozsudek uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 68/2001, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pokud lze žalovat o určení práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, jež se tohoto práva nebo právního vztahu týká [§ 80 písm. c) o. s. ř.]. Odvolací soud proto konstatoval, že soud prvního stupně pochybil, jestliže posuzoval platnost uvedené leasingové smlouvy, aniž by se zabýval otázkou naléhavého právního zájmu žalobce na určení neplatnosti této leasingové smlouvy. Naléhavý právní zájem žalobce na určení neplatnosti uvedené leasingové smlouvy by nebyl dán ani z toho důvodu, že v době podání žaloby na určení již bylo právo žalobce z této smlouvy porušeno, byla-li leasingová smlouva, jak vyplynulo ze spisu, již předčasně ukončena pro neplacení leasingových splátek žalobcem. Odvolací soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2534/99 s tím, že žaloba na určení ztratila svůj preventivní charakter, a proto naléhavý právní zájem na určení není dán.
Stejné závěry o nedostatku naléhavého právního zájmu žalobce na určení neplatnosti výše uvedených smluv dopadají podle odvolacího soudu i na další dvě smlouvy, a to kupní smlouvu ... uzavřenou 8. 4. 2003 mezi ČSOB Lesing, a. s. a S. K. a leasingovou smlouvu č. ... z 8. 4. 2003 uzavřenou mezi ČSOB Lesing, a. s. a S. K., obou ohledně návěsu. Odvolací soud nesdílí právní názor soudu prvního stupně, že tyto smlouvy jsou smlouvami závislými ve smyslu § 275 odst. 2 obch. zák., což odůvodnil tím, že zánik leasingové smlouvy č. ... z 8. 4. 2003 z důvodu neplacení leasingových splátek nezpůsobuje zánik kupní smlouvy č. ... ze dne 8. 4. 2003 a navazující leasingové smlouvy č. ... z 8. 4. 2003 (tzv. zpětný leasing), neboť tyto smlouvy představují samostatné závazkové vztahy, jejichž cílem bylo umožnění leasingového pronájmu návěsu, původně ve vlastnictví žalobce. Na tomto závěru podle odvolacího soudu nemění nic ani skutečnost, že důvodem zpětného leasingu návěsu bylo profinancování tahače, který byl předmětem kupní smlouvy č. ... z 8. 4. 2003 a leasingové smlouvy č. ... z 8. 4. 2003.
Z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. až IV. jako věcně správný. Odvolací řízení o odvolání žalobce proti výroku V. rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud zastavil na základě částečného zpětvzetí odvolání.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a důvodnost podaného dovolání spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu § 241a písm. 2 odst. b) o. s. ř.
Dovolatel má za to, že pokud je prokázán právní zájem na tom, aby bylo určeno určité právo nebo právní poměr, přestože by mohl žalovat přímo na splnění povinnosti, nelze mu určovací žalobu odepřít. Podle dovolatele lze za nedovolenou při možnosti žaloby na plnění považovat určovací žalobu jen tam, kde by nesloužila potřebám praktického života, nýbrž jen ke zbytečnému rozmnožování sporů, ale o takový případ se podle něj v dané věci nejedná. Je přesvědčen, že žaloba na určení neplatnosti předmětných smluv dostojí i požadavku týkajícímu se její dovolenosti ve vztahu k potřebám praktického života. Naopak určením, že tu právní vztah nebo právo je či není, by se vytvořil pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu, a proto je podle jeho názoru určovací žaloba v posuzované věci přípustná. Na tomto faktu nemůže podle dovolatele změnit nic argumentace odvolacího soudu, že žalobce mohl žalovat na určení neexistence právního vztahu založeného leasingovou smlouvou, kdy platnost takové smlouvy by byla řešena jako otázka předběžná. I v tomto případě by soud musel primárně řešit otázku naléhavého právního zájmu žalobce na určení neexistence právního vztahu. Důsledky obou postupů jsou podle žalobce identické, neboť určení neplatnosti smlouvy nemůže vést k jinému závěru, než je neexistence právního vztahu touto smlouvou založeného. Dovolatel se domnívá, že se jedná pouze o právní formalismus.
Dovolatel nesouhlasí ani s argumentací odvolacího soudu, týkající se nedostatku naléhavého právního zájmu žalobce na určení neplatnosti kupní smlouvy č. ... z 8. 4. 2003 uzavřené mezi ČSOB Lesing, a. s. a M+B spol. s r.o., odůvodněné tím, že účastníkem tohoto řízení nebyli všichni účastníci smlouvy, kteří ji uzavřeli, zanikl-li jeden účastník smlouvy výmazem z obchodního rejstříku. Dovolatel má však za to, že bylo namístě preferovat tu část poukazovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, podle níž je k žalobě na určení aktivně legitimována i osoba, která není účastníkem smlouvy, jestliže by kladné rozhodnutí o takové žalobě mohlo mít příznivý dopad na jeho právní postavení.
Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání žalobce navrhla jeho odmítnutí, neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam, jestliže řešená problematika je v dané věci v rozhodovací soudní praxi ustálená. V případě, že by přesto Nejvyšší soud rozhodl, že dovolání je přípustné, pak navrhuje jeho zamítnutí. Je přesvědčena, že odvolací soud správně dospěl k závěru, že žalobce nemá na určení neplatnosti předmětných smluv naléhavý právní zájem. Pokud by bylo žalobci vyhověno, takové rozhodnutí by neřešilo celý dosah, resp. obsah právního vztahu mezi účastníky, neřešilo by tedy komplexně právní vztahy účastníků. Podle žalované žaloba na určení v daném případě nemá ani preventivní charakter a obsah právních vztahů účastníků je možné řešit žalobou na plnění.
Nejvyšší soud se zřetelem k bodu 7. článku II. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2013, tj. před novelou občanského soudního řádu učiněnou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále opět jen o. s. ř. ).
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), se nejprve zabýval přípustností dovolání v projednávané věci.
Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. 29 Odo 224/2001 (veřejnosti dostupném na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz), od kterého nemá důvod se odchýlit ani v projednávané věci, dospěl k závěru, že rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na určení neplatnosti smlouvy, proto, že na rozdíl od soudu prvního stupně, který se věcí zabýval meritorně, dospěl k závěru, že žalobce nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem [§ 80 písm. c) o. s. ř. ], je po obsahové stránce měnícím rozsudkem odvolacího soudu.
Dovolání je proto přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a opírá o způsobilý dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým lze namítat nesprávné právní posouzení věci.
Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Uvedené vady řízení se z obsahu spisu nepodávají a dovolatel ani takové vady v dovolání nenamítá.
Nejvyšší soud se proto zabýval dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., kterým je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval.
Nejvyšší soud přezkoumal závěr odvolacího soudu o tom, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení neplatnosti smluv a dospěl k závěru, že odvolací soud správně v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2147/1999, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí pod označením 68/2001 dovodil, že žaloba na určení neplatnosti smlouvy v daném případě postrádá naléhavý právní zájem. Dovolací soud nemá důvod měnit nic na svém právním závěru, přijatém v uvedeném rozhodnutí, že pokud lze žalovat o určení práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř. na určení neplatnosti smlouvy, jež se tohoto práva nebo právního vztahu týká.
Odvolací soud rovněž správně dovodil nedostatek právního zájmu žalobce na určení neplatnosti kupní smlouvy č. ... z 8. 4. 2003 uzavřené mezi ČSOB Lesing, a. s. a M+B spol. s r.o. Jeho závěr je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. 33 Odo 217/2005, podle něhož je sice aktivně legitimována k žalobě o určení neplatnosti smlouvy i osoba, která není účastníkem smlouvy, jestliže by kladné rozhodnutí o takové žalobě mohlo mít příznivý dopad na její postavení, jak připomíná dovolatel, ale podmínkou zároveň je, že řízení o určení neplatnosti smlouvy, ať na straně žalující, či na straně žalované, se zúčastní všichni účastníci smlouvy. Byla-li prodávající společnost M+B spol. s r.o. před zahájením řízení dne 3. 7. 2007 již dne 29. 3. 2006 vymazána z obchodního rejstříku, nemohli se všichni účastníci řízení zúčastnit řízení o určení neplatnosti kupní smlouvy a ani strana této smlouvy (žalovaná) by nemohla úspěšně podat žalobu proti neexistujícímu subjektu, jak odvolací soud správně dovodil.
Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud rozhodl v souladu se zákonem a ustálenou judikaturou, tudíž nebyl naplněn dovolací důvod, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu § 241a písm. 2 odst. b) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 2 o. s. ř. dovolání žalobce zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. června 2013

JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu