23 Cdo 2230/2015
Datum rozhodnutí: 29.09.2015
Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 o. s. ř.



23 Cdo 2230/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně SCHWING Stetter Ostrava s.r.o. , se sídlem v Ostravě, Moravská 1215/6, PSČ 700 30, IČO 49611267, proti žalované JMJ-BAU, s.r.o. , se sídlem v Humennom, Staničná 11, Slovenská republika, IČO 46334181, zastoupené JUDr. Peterem Gdovinem, hostujícím evropským advokátem se sídlem v Humennom, Starinská 2272, Slovenská republika, s adresou pro doručování v České republice Mgr. Pavol Riško, advokát se sídlem v Brně, Jakubská 2, PSČ 602 00, o vydání věci, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 11 Cm 21/2013-42, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. září 2014, č. j. 5 Cmo 252/2014-81, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.)

Krajský soud v Ostravě rozsudkem pro zmeškání ze dne 18. února 2014, č. j. 11 Cm 21/2013-42, uložil žalované povinnost vydat žalobkyni autočerpadlo betonových směsí SCHWING, typ S 42 SX na podvozku MB Actros 3541 8x4 včetně nástavby: 1011838, VIN: WDB9333051L280469 (výrok pod bodem I) a stanovil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 26 926 Kč (výrok pod bodem II).
K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 25. září 2014, č. j. 5 Cmo 252/2014-81, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil co do I. odstavce výroku (výrok pod bodem I), změnil v odstavci II. výroku o nákladech řízení tak, že je snížil na 6 356 Kč (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem III).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním ve smyslu § 237 o. s. ř. a namítá, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání, neboť v den konání jednání soudu prvního stupně požádala o odročení jednání z důvodu účasti jednatele žalované na turnaji v zahraničí. Za nesprávný považuje i postup soudu odvolacího, který neakceptoval omluvu právního zástupce žalované a jednal bez jeho přítomnosti. Žalovaná nepopírá, že uzavřela se žalobkyní kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo autočerpadlo výše specifikované, ani to, že v důsledku hospodářské krize nebyla schopna dodržet dohodnutý harmonogram splátek a na kupní cenu tak zaplatila pouze 35 000 EUR.
Z důvodů výše uvedených žalovaná navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně se dle obsahu spisu k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. bod 2 článku II., zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) k tomu oprávněným subjektem (účastníkem řízení), který je řádně zastoupen advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání neobsahuje stanovené náležitosti.
Dle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolatelka výslovně neuvádí a ani z obsahu dovolání nevyplývá, v jakém rozsahu rozhodnutí odvolacího soudu napadá a nevymezuje, v čem spatřuje přípustnost dovolání.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014).
Tomuto požadavku však dovolatelka nedostála, neboť k vymezení předpokladů přípustnosti dovolání pouze uvádí, že dovolání podává ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř.
Podle první věty § 241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Podle § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání, které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedenou vadu pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. září 2015
JUDr. Kateřina Hornochová předsedkyně senátu