23 Cdo 22/2014
Datum rozhodnutí: 25.02.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.



MSPH 59 INS 4691/2010
59 ICm 2607/2011
23 ICdo 22/2014

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně RO development s.r.o. , se sídlem v Praze 1, Týn 1049/3, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27876314, zastoupené Mgr. Martinem Láníkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí 671/24, proti žalovanému Mgr. Tomáši Linhovi , se sídlem v Praze 2, Trojanova 342/18, jako insolvenčnímu správci dlužníka Immo Industry Czech s.r.o., o vyloučení nemovitosti ze soupisu majetkové podstaty, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 59 ICm 2607/2011, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Immo Industry Czech s.r.o., se sídlem v Praze 4, Machuldova 571/5, PSČ 142 00, identifikační číslo osoby 27670830, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 59 INS 4691/2010, o dovolání žalobkyně i žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. října 2013, č. j. 59 ICm 2607/2011, 103 VSPH 270/2013-185 (MSPH 59 INS 4691/2010), takto:


I. Dovolání se odmítají .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze (dále jen "insolvenční soud") rozsudkem ze dne 14. května 2013, č. j. 59 ICm 2607/2011-137, zamítl žalobu, že se budova č. p., postavená v části obce V. M. na pozemcích parc. č. 2191/17 a 2191/15 v katastrálním území V., obec V., vylučuje ze soupisu majetku majetkové podstaty dlužníka Immo Industry Czech s.r.o., IČO 27670830, se sídlem Praha 2, Nové Město, Karlovo náměstí 2097/10 (bod I. výroku) a rozhodl, že je žalobkyně povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 28.798,- Kč (bod II. výroku).
K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek insolvenčního soudu změnil tak, že se z majetkové podstaty dlužníka Immo Industry Czech s.r.o., IČO 27670830, se sídlem Karlovo náměstí 2097/10, Praha 2, v insolvenčním řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 59 INS 4691/2010 vylučuje budova č. p., postavená v části obce V. M. na pozemcích parc. č. 2191/17 a parc. č. 2191/15, v Katastrálním území V., obec V. (první výrok). Dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 145.599,30 Kč (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalobkyně i žalovaný. Žalobkyně napadá toliko nákladový výrok II. rozsudku odvolacího soudu. Dovolání má za přípustné dle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř. ). Žalovaný napadá rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ( o. s. ř. ), ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, které je podle čl. II bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dle čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) se jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání byla podána řádně a včas, osobami k tomu oprávněnými a řádně zastoupenými podle § 241 odst. 2 o. s. ř., zabýval jejich přípustností.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání žalobkyně do nákladového výroku není přípustné.
Co se týče argumentace týkající se potřebnosti a účelnosti úkonů právní služby, doložení úkonů právní služby či výše náhrady hotových výdajů, pak dovolatelka nepředkládá žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která by v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo by byla dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo by měla být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání žalovaného rovněž není přípustné. Žalovaný za dosud v judikatuře neřešenou otázku považuje, zda lze developerskou smlouvu obecně podřadit pod smlouvu o dílo dle obchodního zákoníku, když právní úprava smlouvy o dílo klade požadavek hmotného zachycení díla. Smluvní strany v projednávané věci dodržely podstatné rysy pojmenované smlouvy určené základním ustanovením. Uzavřely potom příslušnou pojmenovanou smlouvu a jejich právní vztah se mimo smlouvu řídí zákonnými ustanoveními, která náležejí tomuto smluvnímu typu. V daném konkrétním případě smlouva obsahuje podstatné náležitosti smlouvy o dílo vymezení předmětu díla, závazek zhotovitele k provedení díla (zhotovení stavby) a závazek objednatele zaplatit za zhotovení díla cenu. Závěr odvolacího soudu, že jde v projednávané věci o smlouvu o dílo, je tak v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 23. srpna 2011, sp. zn. 23 Cdo 1733/2010).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání nejsou podle § 237 o. s. ř. přípustná, a proto Nejvyšší soud dovolání žalobkyně i žalovaného podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. února 2015

JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu