23 Cdo 2191/2010
Datum rozhodnutí: 12.08.2011
Dotčené předpisy: § 447 obch. zák.



23 Cdo 2191/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně Witzenmann Opava, spol. s r.o., se sídlem v Opavě, Nákladní 2855/7, PSČ 746 01, identifikační číslo 496 11 119, zastoupené JUDr. Evou Olšovou, advokátkou se sídlem v Krnově, Kolofíkova16, proti žalované CENTROGLOB MOST, společnost s ručením omezeným, se sídlem v Mostě, Česká 842, PSČ 434 01, identifikační číslo 467 10 345, zastoupené JUDr. Petrem Crhou, advokátem se sídlem v Mostě, Stavbařů 32, o zaplacení 104 377 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. 61 Cm 404/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2009, č.j. 4 Cmo 196/2009-68, takto:


I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7878 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Evy Olšové, advokátky se sídlem v Krnově, Kolofíkova16.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 25. listopadu 2009, č.j. 4 Cmo 196/2009-68, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. května 2009, č. j. 61 Cm 404/2004-51, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 104 377 Kč s úrokem z prodlení ve výši 18,25% p.a. od 14.6.2003 do zaplacení a náhradu nákladů řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Oba soudy vyšly ze zjištění, že žalovaná si u žalobkyně objednala sice 2 ks axiálních kompenzátorů typ ARZ 200.0100.038 0U, ale kupní smlouva mezi účastníky byla dne 22.4.2003 uzavřena na prodej 2 ks axiálních kompenzátorů typ ARZ 93.0100.038.1 U, tedy na jiný typ kompenzátorů. Zboží podle kupní smlouvy bylo žalobkyní žalované dodáno dne 29.5.2003 a žalovaná zboží převzala, aniž by reklamovala vady zboží. Při namontování jednoho kusu kompenzátoru a uvedení do provozu došlo k jeho deformaci, a proto žalovaná dne 11.12.2003 projevila vůli vrátit žalobkyni další kus nepoužitého a nepoškozeného kompenzátoru a požadovala snížení fakturované částky o cenu jednoho kusu kompenzátoru. Závadu poškozeného kompenzátoru žalovaná nereklamovala.
Na základě uvedeného skutkového stavu soudy shodně dovodily, že žalobkyně řádně splnila svůj závazek podle kupní smlouvy dodáním zboží uvedeného v kupní smlouvě, a proto je žalovaná podle § 447 a násl. obchodního zákoníku (dále jen obch. zák. ) povinna zaplatit kupní cenu podle kupní smlouvy. Skutečnost, že koupený typ kompenzátoru je pro žalovanou nevhodný, není důvodem pro závěr o vadnosti dodaného zboží. Navíc žalovaná ani vady zboží řádně a včas nereklamovala.
Odvolací soud neuznal za oprávněné námitky žalované k procesnímu postupu soudu prvního stupně a uzavřel, že se soud prvního stupně nedopustil žádného procesního pochybení, jež by mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí, když ve věci dne 25.5.2009 jednal bez přítomnosti žalované a rozhodl, bylo-li předvolání žalované doručeno náhradním způsobem dne 30.3.2009, neboť žalovaná si uloženou zásilku nevyzvedla. Za neoprávněnou považoval i námitku žalované ohledně nedoručení výzvy k vyjádření se k žalobě, když tato byla žalované doručena též náhradním způsobem z důvodu nevyzvednutí zásilky žalovanou v úložní době.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání s tím, že dovolání považuje za přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ). Dovolání odůvodnila procesními vadami před soudem prvního stupně, které namítala již před odvolacím soudem a nesprávným právním posouzením přechodu vlastnického práva k oběma kompenzátorům na žalovanou. Namítá, že podle obchodních podmínek mělo dojít k přechodu vlastnického práva ke kompenzátorům až po zaplacení kupní ceny. Jeden z kompenzátorů nebyl zpět žalobkyní vrácen, nebyl zaplacen a dovolatelka by tak měla platit věc, která ještě není v jejím vlastnictví. Žalovaná kromě toho, že vrátila jeden kus kompenzátoru, vrátila žalobkyni i fakturu k zaplacení obou kompenzátorů, tedy jediný účetní doklad, na jehož základě by mohla provést úhradu kupní ceny. Žalobkyně ale fakturu žalované nevrátila, proto žalovaná nemůže uhradit kupní cenu včetně DPH a pak si následně uplatnit odpočet DPH. Touto situací je žalovaná podle jejího názoru poškozována.
Dovolatelka navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla jeho odmítnutí, neboť se domnívá, že v dané věci nemá rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam. Podle žalobkyně odvolací soud rozhodl v dané věci správně. Nesouhlasí s tvrzením žalované, že jeden kus kompenzátoru žalobkyni vrátila, neboť toto tvrzení žalovaná ničím nedoložila. Rovněž nedoložila tvrzení o údajném vrácení daňového dokladu, jímž byla vyúčtována cena dodaného zboží. Za rozhodující pro povinnost žalované zaplatit kupní cenu považuje prokázanou skutečnost, že žalovaná převzala dva kompenzátory uvedené v uzavřené kupní smlouvě, žádný z nich nereklamovala ani nevrátila, a proto považuje závěr odvolacího soudu o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni požadovanou kupní cenu za správný.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ), jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání žalované bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a byla řádně zastoupena advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
V dané věci není dovolání v posuzované části přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je-li napadán potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu ve věci samé a není přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť v dané věci soud prvního stupně nerozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku.
Zbývá tedy posoudit, zda rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Předpokladem pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat uplatněnými dovolacími důvody.
Namítá-li dovolatelka, že řízení je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. postiženo vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je nutno konstatovat, že z důvodu uvedeného v tomto ustanovení může dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu při uvažované přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ se ale v dané věci nejedná, jestliže dovolatelka brojí pouze proti konkrétnímu procesnímu postupu soudu prvního stupně při projednávání věci.
Odvolací soud posoudil věc podle § 447 obch. zák., který stanoví, že kupující je povinen zaplatit za zboží kupní cenu a převzít dodané zboží v souladu se smlouvou.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že odvolací soud rozhodl v souladu s uvedeným ustanovením, jestliže ze skutkových zjištění soudů vyplynulo, že účastníci uzavřeli dne 22.4.2003 kupní smlouvu na prodej 2 ks axiálních kompenzátorů typ
ARZ 93.0100.038.1 U, tyto byly žalobkyní žalované dne 29.5.2003 dodány, žalovaná toto zboží převzala, vady dodaného zboží řádně a včas nereklamovala, a proto je povinna zaplatit cenu převzatého zboží. Námitky uváděné v dovolání ohledně fakturování a placení daně z přidané hodnoty, přechodu vlastnictví a nevhodnosti převzatého zboží s požadavkem jeho vrácení, u něhož nebyly uplatněny nároky z odpovědnosti za vady, jsou z hlediska právního posouzení práva na zaplacení kupní ceny s ohledem na skutková zjištění učiněná soudem irelevantní.
Rozhodnutí odvolacího soudu nemá tedy ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam a dovolací soud ani z jiných okolností nedospěl k závěru o tom, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam má.
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalované není podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, a podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. jej odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 6 265 Kč § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 15 v návaznosti na § 14 odst. 1, § 16 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb.), a po přičtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 1313 Kč (srov. § 137 odst. 3 o. s. ř., § 37 z. č. 235/2004 Sb., v platném znění), tedy celkem ve výši 7878 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.

V Brně dne 12. srpna 2011

JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu