23 Cdo 2185/2015
Datum rozhodnutí: 10.11.2015
Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 o. s. ř.



23 Cdo 2185/2015


U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně DOLS-výroba Dveří, Oken, Listovních Schránek, a. s. , se sídlem v Šumperku, Nemocniční 734/13, PSČ 787 01, IČO 25391941, zastoupené Mgr. Michalem Klusákem, advokátem se sídlem v Šumperku, Na hradbách 3213/1a, PSČ 787 01, proti žalované MOLENDO s. r. o. , se sídlem v Ostravě, Na Hradbách 1481/6, PSČ 702 00, IČO 25820320, o zaplacení částky 381 243 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 16 Cm 55/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. října 2014, č. j. 5 Cmo 262/2014-360, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění :
(§ 243f odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o. s. ř. )


Krajský soud v Ostravě v pořadí druhým rozsudkem ze dne 28. ledna 2014, č. j. 16 Cm 55/2007 331, zamítl návrh, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 381 243 Kč se zákonným úrokem z prodlení (výrok pod bodem I), uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 122 479 Kč (výrok pod bodem II) a stanovil žalobkyni povinnost zaplatit náklady státu ve výši 19 355,70 Kč (výrok pod bodem III).
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 30. října 2014, č. j. 5 Cmo 262/2014-360 (druhým rozhodnutím v této věci), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok pod bodem I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 5 230 Kč (výrok pod bodem II).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, podle které se při stanovení výše bezdůvodného obohacení vychází z tržní ceny nemovitosti před a po provedení stavebních prací. Napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Na základě výše uvedeného dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil.
Žalovaná se dle obsahu spisu k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. bod 2 článku II., zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) k tomu oprávněným subjektem (účastnicí řízení), který je řádně zastoupen advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně neobsahuje stanovené náležitosti.
Dle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014, dovolací soud uvedl, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). Argument, podle kterého v otázce procesního práva se odvolací soud při svém rozhodování odchýlil od ustálené rozhodovací praxe , může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této otázky procesního práva odvolacím soudem odchyluje.
Požadavku na vymezení přípustnosti dovolání však dovolatelka nedostála, neboť pouze polemizuje s právními závěry odvolacího soudu o způsobu stanovení výše bezdůvodného obohacení, aniž by specifikovala, od které konkrétní judikatury dovolacího soudu se měl odvolací soud při řešení této otázky hmotného práva odchýlit.
Podle první věty § 241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Podle § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání, které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedenou vadu pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 10. listopadu 2015

JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á
předsedkyně senátu