23 Cdo 2109/2007
Datum rozhodnutí: 18.02.2009
Dotčené předpisy: § 15 předpisu č. 513/1991Sb.




23 Cdo 2109/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobce T. O. C. R. a. s., proti žalovanému R. m., s. r. o., v likvidaci , zast. JUDr. J. T., advokátem, o zaplacení 975.953,- Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 11 C 118/2001-129, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2006, č. j. 15 Co 211/2006-178, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2006, č. j. 15 Co 211/2006-178, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Přerově jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 28. 4. 2005, č. j. 11 C 118/2001-129, ve znění usnesení ze dne 5. 10. 2005, č. j. 11 C 118/2001-140, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení 975.953,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení počínaje od 5. 10. 1997 do zaplacení a dále rozhodl o nákladech řízení před tímto soudem.

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 20. 12. 2006, č. j. 15 Co 211/2006-178, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 975.953,- Kč s přísl. a dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů s tím, že o povinnosti žalovaného zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení státu bude rozhodnuto samostatným usnesením, co ž se stalo usnesením ze dne 12. 1. 2007, č. j. 15 Co 211/2006-198.

V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 1,260.346,30 Kč za dodané zboží (faktura č.) dle smlouvy o nevýhradním obchodním zastoupení ze dne 22. 5. 1997. Od uvedené částky žalobce odečetl dobropis ve výši 26.932,50 Kč a v důsledku zápočtu pohledávku ze dne 14. 11. 1997 se vyfakturovaná částka snížila o 257.460,10 Kč a proto se žalobce žalobou domáhá zaplacení 975.953,- Kč s přísl.

Odvolací soud dále v odůvodnění rozsudku uvedl, že zopakoval listinné důkazy a vyslechl svědka ing. R. Z. a při hodnocení důkazů dospěl k závěru, že smlouvu o nevýhradním obchodním zastoupení ze dne 22. 5. 1997 podepsal ing. Z. na základě přímého ústního pokynu jednatele žalovaného (R. m. s. r. o.) pana G. Dále odvolací soud uvedl, že uvěřil ing. Z., že žádost o zápočet ze dne 14. 11. 1997, jímž byla započítávána částka 257.460,10 Kč (provize) proti pohledávce žalobce (1,260.346,30 Kč), podepsal jmenovaný na základě výslovného pokynu jednatele žalovaného pana G.

Odvolací soud při právním hodnocení věci s odkazem na ust. § 15 obch. zák., § 20 odst. 2 a § 580 obč. zák. dospěl k závěru, že smlouva o nevýhradním obchodním zastoupení je dostatečně určitá, byla podepsána ing. Z. jako osobou oprávněnou realizovat takový úkon na základě pokynu jednatele žalovaného. Stejně tak jednostranný zápočet závazků ze dne 14. 11. 1997 byl učiněn osobou k tomu pověřenou jednatelem žalovaného. Oba tyto úkony byly podle odvolacího soudu učiněny pověřenou osobou v rámci obchodní činnosti žalovaného a rozsah pověření vymezil ing. Z. jednatel žalovaného, pan G., jako statutární orgán.

S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 901/2004 pak odvolací soud dále uvedl, že započtením pohledávky žalovaného vůči pohledávce žalobce došlo ohledně nesplaceného zůstatku pohledávky žalobce (zůstatku nezaniklého započtením) k uznání tohoto zůstatku ve smyslu ust. § 407 odst. 3 obch. zák. Žalovaný podle odvolacího soudu v průběhu řízení netvrdil a ani jinak nevyšlo najevo, že by měl námitky proti žalobcem fakturované částce z důvodu nedodání části zboží či jeho vad. Za ryze účelové pak odvolací soud pokládal tvrzení žalovaného, že žalobce neprokázal dodání zboží žalovanému. Žalovaný se v intencích právních úkonů ing. Z. choval a ani netvrdil, že mu nevznikl nárok na provizi.

Odvolací soud proto odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, jak bylo uvedeno shora.

Dovoláním ze dne 21. 3. 2007 napadl žalovaný rozsudek odvolacího soudu ve všech jeho výrocích s tím, že dovolání je přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a bylo podáno z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.) a proto, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o. s. ř.).

V odůvodnění dovolání žalovaný zejména uvedl, že soud prvního stupně správně dospěl k závěru, že žalobce neprokázal svá tvrzení o vzniku a existenci závazku žalovaného k zaplacení žalované částky a ani dodání zboží ve fakturované ceně 1,260.346,30 Kč, neboť nebylo zjištěno, která osoba zboží převzala. Dále žalovaný uvedl, že nebylo prokázáno, že byla se žalovanou společností uzavřena smlouva o obchodním zastoupení nebo že by žalovaný zmocnil třetí osobu k uzavření této smlouvy, neboť z výpovědi ing. Z. nevyplynulo, že by jednal za žalovaného na základě plné moci či pokynů žalovaného. Dále nebylo prokázáno, že by žalovaná převzala zboží specifikované v žalobě a žádost o zápočet podepsané ing. Zahradníčkem nemůže sloužit jako důkaz o dodání zboží žalované.

Dovolatel dále nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že došlo k uznání závazku, neboť nebylo prokázáno, že závazek uznala žalovaná společnost. Žádost o zápočet není podle dovolatele jednostranným zápočtem a k zápočtu proto nedošlo, neboť na žádost o zápočet ze dne 14. 11. 1997 žalobce nereagoval a tím nedošlo k dohodě o zápočtu. K započtení nedošlo ani jednostranným právním úkonem, neboť takovýto úkon žádný z účastníků neučinil.

Dovolatel v závěru dovolání zdůraznil, že trvá na názoru, že ing. Z. nebyl oprávněn k činnostem jako je započtení a k podpisu smlouvy o nevýhradním obchodním zastoupení, který nebyl schopen vysvětlit, proč podepsal žádost o zápočet a zda byl zmocněn k podpisu uvedené smlouvy. Taktéž je toho názoru, že nebylo prokázáno, že k odběru zboží byl zmocněn ing. Z.

Vzhledem k uvedenému proto dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil předmětný rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

V podání ze dne 23. 4. 2007 se k dovolání vyjádřil žalobce. Ve stručném vyjádření zejména uvedl, že žalovaný opírá své dovolání o ust. § 241a odst. 3 o. s. ř. a účelově tvrdí, že žalobce žalovanému žádné zboží nedodal a proto rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Žalobce proto navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje stanovené náležitosti a dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání sepsáno (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1, 4 a § 241a odst. 1 o. s. ř.).

Dovolání je v posuzovaném případě přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.

V dovolání uplatněným dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci a nedostatky ve skutkových zjištěních (§ 241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř.).

Námitky dovolatele směřující proti nedostatkům ve skutkových zjištěních a nesprávném právním posouzení spočívají v tom, že žalovaný neuzavřel se žalobcem smlouvu o obchodním zastoupení a ani nezmocnil třetí osobu (ing. Z.) k jejímu uzavření a dále, že nebylo prokázáno převzetí zboží žalovaným, za něž je žalobou požadováno jeho zaplacení. Žalovaný dále namítal, že neuznal předmětný závazek a že žádost o zápočet pohledávek nemůže být jednostranným zápočtem, neboť takový úkon žádný z účastníků neučinil. Taktéž je toho názoru, že ing. Z. nebyl oprávněn k činnostem jako je započtení, popř. k podpisu smlouvy o nevýhradním obchodním zastoupení.

V posuzovaném případě odvolací soud dospěl při hodnocení listinných důkazů, zejména smlouvy o nevýhradním obchodním zastoupení ze dne 23. 5. 1997 a výpovědí svědků ing. Z. a pana O., ke skutkovému zjištění, že uvedenou smlouvu podepsal ing. Z. na základě přímého ústního pokynu pana G., jednatele žalované společnosti. Stejně tak odvolací soud dospěl k závěru, že žádost o zápočet závazků a pohledávek z 14. 11. 1997 podepsal ing. Z. na základě výslovného pokynu jednatele žalovaného, pana G. jaký má být její obsah a poskytl mu potřebné podklady (údaje o vzájemných pohledávkách a závazcích).

Dovolací soud na základě uvedeného konstatoval, že shora uvedená skutková zjištění, k nimž odvolací soud dospěl, mají oporu v provedeném dokazování; důkazy byly hodnoceny v souladu s ust. § 132 o. s. ř. a v hodnocení důkazů není logický rozpor.

V dovolání dovolatel namítal, že nebylo v řízení prokázáno, že předmětné zboží převzal. Odvolací soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že v řízení nebylo prokázáno a ostatně ani žalobcem tvrzeno, která konkrétní osoba za žalovaného předmětnou fakturu převzala a žalobce nedohledal ani dodací listy k předmětné dodávce a na základě toho konstatoval, že má z provedených důkazů za prokázáno, že zboží, jehož cena byla fakturována předmětnou fakturou, bylo žalobcem žalovanému skutečně dodáno. Dále z doplňujícího výslechu svědka ing. Z. před odvolacím soudem vyplynulo, že tato osoba nepodepsala převzetí faktury č., jíž bylo vyúčtováno dodané zboží a toto zboží ani nepřebíral ani neobjednával.

Dovolací soud byl s ohledem na uvedené nucen konstatovat, že z provedených důkazů nevyplývá skutkové zjištění učiněné odvolacím soudem, že předmětné zboží bylo žalobcem žalovanému skutečně dodáno, a to proto, že nebylo zjištěno, která oprávněná osoba jednající za žalovaného zboží převzala a jaké zboží bylo převzato (dodací listy). Je nedostačující vycházet zejména z toho, že takové zboží žalovaný od žalobce obvykle odebíral. Uplatněný dovolací důvod dle ust. § 241a odst. 3 o. s. ř. je tak naplněn.

Dovolací soud pokládá za vhodné zabývat se i námitkami dovolatele, jimiž namítal nesprávné právní posouzení věci, tj. zda ing. Zahradníček byl oprávněn k podpisu smlouvy o nevýhradním zastoupení a žádosti o započtení pohledávek a že tato žádost není jednostranným zápočtem pohledávek, a k tomu uvádí následující.

Podle ust. § 15 obch. zák., ve znění účinném v rozhodném období, kdo byl při provozování podniku pověřen určitou činností, byl zmocněn ke všem úkonům, k nimž při této činnosti obvykle docházelo.

Z toho je zřejmé, že určitá osoba může podle tohoto ustanovení jednat jako zákonný zástupce pouze tehdy, je-li pověřena určitou činností a není rozhodující, zda tato osoba je k podnikateli v zaměstnaneckém či jiném obdobném poměru a neurčuje se ani obsah a forma pověření. Další podmínkou pak je, že činnost, kterou byla určitá osoba pověřena, musí být činností při provozu podniku (viz též např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 6. 2008, sp. zn. 32 Cdo 1161/2008).

V posuzovaném případě ze skutkových zjištění vyplývá, že ing. Z. nebyl v pracovněprávním vztahu se žalovaným, byl však žalovaným pověřen určitými činnostmi při provozu jeho podniku a z dokazování vyplynulo, že byl mj. pověřen k podpisu smlouvy o nevýhradním obchodním zastoupení ze dne 22. 5. 1997 a dále byl pověřen k sestavení a podpisu žádosti o zápočet pohledávek a závazků ze dne 14. 11. 1997.

Pokud odvolací soud za uvedeného stavu dospěl k závěru, že obě listiny byly za žalovaného podepsány osobou k tomu pověřenou ve smyslu ust. § 15 obch. zák. je tento jeho závěr správný.

Další námitka dovolatele spočívá v tom, že odvolací soud podle jeho názoru nesprávně pokládal žádost o započtení za jednostranný právní úkon žalovaného k započtení, nikoliv za návrh dohody o započtení.

Podle § 580 obč. zák. mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení.

V přípise ze dne 14. 11. 1997 nazvaném Žádost o zápočet pohledávek a závazků byl uveden text tohoto znění Žádáme o započtení vzájemných pohledávek a závazků tímto způsobem a dále byly uvedeny (v tabulce) vzájemné pohledávky s tím, že rozdíl v nedoplatku faktury č. ve výši 1,002.931,20 Kč uhradí firma R. m., s. r. o., na účet žalobce dle dohody . Na listině je dále rukou připsán text zápočet proveden 26. 11. 1997 a obsahuje další rukou psaný text, o jehož obsahu nebylo provedeno dokazování a je zde otisk razítka žalobce.

Pohledávky zaniknou započtením mj. tehdy, učiní-li některý z účastníků vůči druhému projev směřující k započtení.

V posuzovaném případě je zřejmé, že ani za použití výkladových pravidel obsažených v ust. § 266 obch. zák., popř. v ust. § 35 odst. 2 obč. zák. nelze na základě slov žádáme o započtení vzájemných pohledávek, popř. slov zápočet proveden 26. 11. 1997 , dospět k závěru, že v předmětném přípise je obsažen projev vůle žalovaného, popř. žalobce směřujícího k započtení v něm uvedených pohledávek. Uvedený úkon žalovaného je nutné pokládat za návrh dohody o vzájemném započtení pohledávek a úhradě pohledávek započtením nezaniklých, který nebyl žalobcem akceptován.

Dovolací soud s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že dovolání je důvodné a rozhodnutí odvolacího soudu není správné.

Vzhledem k uvedeným závěrům pokládá dovolací soud za nadbytečné zabývat se úvahami odvolacího soudu o uznání závazku ve smyslu ust. § 323 a § 407 odst. 3 obč. zák., neboť určující pro tyto úvahy bude zjištění existence závazku žalovaného k zaplacení předmětné částky, neboť nebylo postaveno najisto, zda žalovaný předmětné zboží, za něž je požadována úhrada, skutečně převzal.

Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. února 2009

JUDr. Ing. Jan Hušek

předseda senátu