23 Cdo 2097/2011
Datum rozhodnutí: 29.11.2012
Dotčené předpisy: § 44 odst. 1 obch. zák.




23 Cdo 2097/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka v právní věci žalobce Český olympijský výbor, občanské sdružení, se sídlem Benešovská 6, 101 00 Praha 10, IČO 48546607, zastoupeného JUDr. Janem Šťovíčkem, Ph.D., advokátem se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha 4, proti žalovanému Budějovický Budvar, národní podnik , se sídlem Karolíny Světlé 4, 370 21 České Budějovice, IČO 00514152, zastoupenému JUDr. Karlem Čermákem, advokátem se sídlem Národní 32, 110 00 Praha 1, o nároky z porušení práv k olympijským symbolům a z nekalé soutěže, vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 13 Cm 320/2006, k dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. prosince 2010 č. j. 3 Cmo 162/2010-745, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou se žalobce domáhal ochrany olympijských symbolik a ochrany před jednáním nekalé soutěže žalobou, v níž požadoval,
- aby se žalovaný nekalosoutěžního jednání zdržel (celkem 13 zdržovacích nároků ve znění dle žaloby, body I. až XIII.),
- aby žalovaný zaplatil žalobci částku 14,120.000,- Kč (návrh v žalobě označený jako bod XIV.)
- aby soud žalobci přiznal nárok, že žalovaný je povinen na své náklady uveřejnit rozsudek v tisku (v žalobě bod XV.),
- aby soud žalobci přiznal nárok, že žalovaný je povinen na své náklady uveřejnit rozsudek na internetu (v žalobě bod XVI.).
Podáním ze dne 11. 6. 2008 žalobce navrhl změnu žaloby co do nového znění bodů XV. a XVI. jím navrženého rozhodnutí soudu (petitu). Namísto uložení povinnosti žalovanému uveřejnit rozsudek v tisku a na internetu v žalobě požadoval
- aby žalovaný poskytl žalobci přiměřené zadostiučinění v nepeněžité formě tak, že v deníku Hospodářské noviny, Mladá Fronta DNES a Lidové noviny uveřejní omluvu ve znění dle žaloby (v žalobě bod XV.) a
- aby žalovaný poskytl žalobci přiměřené zadostiučinění v nepeněžité formě tak, že na svých internetových stránkách www.budvar.cz a www.bob-dave.cz uveřejní omluvu ve znění dle žaloby (v žalobě bod XVI.).
Podáním ze dne 24. 2. 2009 vzal žalobce žalobu zpět v rozsahu bodů I. až XIII., tj. v rozsahu všech zdržovacích nároků jím v řízení uplatněných.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. února 2009, č. j. 13 Cm 320/2006-566, uložil žalovanému povinnost zdržet se užívání spojeného svazku hokejových holí v podobě pochodně při propagaci jím vyráběného piva značky Budweiser Budvar, a to ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), povinnost zdržet se užívání výrazu hokejiáda při propagaci jím vyráběného piva značky Budweiser Budvar, a to ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku (výrok II.), povinnost zveřejnit na své náklady v deníku Hospodářské noviny a na svých internetových stránkách www.budvar.cz a www.bob-dave.cz tuto omluvu: Budějovický Budvar, n. p. se tímto omlouvá Českému olympijskému výboru za svou reklamní kampaň probíhající před a v průběhu Zimních olympijských her v Turíně 2006, v rámci které neoprávněně užil zákonem chráněná olympijská symbolika, a to část výrazu olympiáda ve slovním spojení HOKEJIÁDA a zapálený svazek hokejových holí asociující olympijskou pochodeň. Budějovický Budvar, n. p. se do budoucna zavazuje práva Českého olympijského výboru vztahující se k olympijským symbolikům respektovat. , a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.), povinnost zaplatit žalobci 2,250.000,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.), dále zamítl žalobu, že žalovaný je povinen do 15 dnů od právní moci rozsudku zveřejnit na své náklady v deníku Mladá Fronta Dnes a Lidové noviny omluvu: Budějovický Budvar, n. p. se tímto omlouvá Českému olympijskému výboru za nekalosoutěžní jednání, jehož se dopustil svou reklamní kampaní probíhající před a v průběhu Zimních olympijských her v Turíně 2006, v rámci které neoprávněně užil zákonem chráněná olympijská symbolika, a to část výrazu olympiáda ve slovním spojení HOKEJIÁDA a zapálený svazek hokejových holí asociující olympijskou pochodeň. Za toto jednání se Budějovický Budvar, n. p. omlouvá a do budoucna se zavazuje práva Českého olympijského výboru vztahující se k olympijským symbolikům respektovat. (výrok V.), zamítl žalobu, že žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci 11,870.000,- Kč (výrok VI.), zastavil řízení ohledně 11 zdržovacích nároků ve znění dle rozhodnutí (výrok VII.) a rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok VIII.).
K odvolání žalobce i žalovaného Vrchní soud v Praze (dále jen odvolací soud) rozsudkem ze dne 21. prosince 2010, č. j. 3 Cmo 162/2010-745, rozhodl tak, že řízení o odvolání žalobce do výroku VI. rozsudku soudu prvního stupně zastavil ; rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV. potvrdil, ve výroku III. rozsudku soudu prvního stupně potvrdil v rozsahu povinnosti žalovaného zveřejnit do tří měsíců od právní moci rozsudku na své náklady v deníku Hospodářské noviny a na svých internetových stránkách www.budvar.cz a www.bob-dave.cz po dobu tří měsíců omluvu: Budějovický Budvar, n. p. se tímto omlouvá Českému olympijskému výboru za své nekalosoutěžní jednání, jehož se dopustil svou reklamní kampaní, probíhající před a v průběhu Zimních olympijských her v Turíně 2006, v rámci které neoprávněně užil zákonem chráněná olympijská symbolika, a to část výrazu olympiáda ve slovním spojení HOKEJIÁDA a zapálený svazek hokejových holí asociující olympijskou pochodeň. , jinak výrok III. rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že co do zbytku požadované omluvy žalobu zamítl; ve výroku V. rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaný je povinen do tří měsíců od právní moci rozsudku na své náklady zveřejnit v denících Mladá fronta DNES a Lidové noviny shora uvedené znění omluvy, s tím, že co do zbytku omluvy zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně potvrdil ; ve výrocích I., II. a VIII. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.
Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobce uplatnil žalobou řadu zdržovacích nároků (v žalobě označených jako I. až XIII.), dále pak nárok na zaplacení částky 14,120.000,- Kč (návrh v žalobě označený jako XIV.) a nárok na uveřejnění rozsudku v tisku (návrh XV.) a na internetu (návrh XVI.). Podáním ze dne 11. 6. 2008 žalobce navrhl změnu žaloby co do nového znění bodů XV. a XVI. jím navrženého rozhodnutí soudu (petitu), namísto uveřejnění rozsudku požadoval uveřejnění omluvy žalovaného v tisku v denících Mladá fronta DNES, Hospodářské noviny a Lidové noviny (bod XV.) a na internetu v doménách budvar.cz a bob-dave.cz (bod XVI.). Uvedenou změnu žaloby soud prvního stupně připustil svým usnesením ze dne 17. 6. 2008, č. j. 13 Cm 320/2006-473 (mylně ještě znovu usnesením při jednání dne 19. 2. 2009). Podáním ze dne 24. února 2009 vzal žalobce žalobu zpět v rozsahu bodů I. až XIII., tj. v rozsahu všech zdržovacích nároků jím v řízení uplatněných, což ostatně plyne z návrhu rozhodnutí, jak jej žalobce v závěru svého podání ze dne 24. 2. 2009 formuloval. Mylně soud prvního stupně při následném jednání dne 26. 2. 2009 uvažoval o zpětvzetí v rozsahu 11 bodů návrhu, vyžádal souhlas žalovaného ke zpětvzetí těchto 11 bodů návrhu a o zastavení řízení pouze v rozsahu těchto prvních 11 bodů petitu rozsudkem také rozhodl (výrokem VII.). Odvolací soud dospěl k závěru, že pokud soud prvního stupně rozhodl rozsudkem ze dne 26. 2. 2009 ve výrocích I. a II. o dalších zdržovacích nárocích tak, že žalovanému povinnost zdržet se tam vymezeného jednání uložil, rozhodl bez toho, že by se vypořádal jakkoli s předtím učiněným zpětvzetím žaloby (§ 96 občanského soudního řádu dále jen o. s. ř.). Odvolací soud uzavřel, že za stavu, kdy oba tyto výroky byly napadeny odvoláním žalovaného a žaloba v tomto rozsahu byla vzata zpět před rozhodnutím soudu prvního stupně, nejsou splněny podmínky, za nichž může odvolací soud o zpětvzetí žaloby sám rozhodnout (srov. znění § 222a odst. 1 o. s. ř.). Proto odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. a § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. v rozsahu vyhovujících výroků I. a II. rozsudku, aniž se jimi věcně zabýval, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž o zpětvzetí žaloby v daném rozsahu rozhodne.
Předmětem odvolacího řízení zůstaly nároky žalobce, o nichž soud prvního stupně rozhodl ve výrocích III. až V. rozsudku, tj. nároky žalobce na poskytnutí zadostiučinění uveřejněním omluvy v požadovaném znění v tisku a na internetu, jakož i na zaplacení částky 2,250.000,- Kč, jež je tvořena peněžitým zadostiučiněním v rozsahu 513.000,- Kč (v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně nesprávně propočteno na 763.000,- Kč) a bezdůvodným obohacením žalovaného v rozsahu 1,737.000,- Kč. Uvedené nároky tvrdil žalobce jako nároky podle § 53 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.), neboť dovozoval nekalé soutěžní jednání podle § 44 odst. 1 (generální klauzule) a podle § 45 (klamavá reklama), a dále podle zákona č. 60/2000 Sb., o ochraně olympijských symbolik, neboť dovozoval porušení tohoto zákona v § 2 a § 4.
Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalobce je tím, kdo v ČR reprezentuje olympijské hnutí a je zákonem povolán chránit olympijská symbolika, jak vyplývá ze zákona č. 60/2000 Sb., a je tím, kdo je oprávněn povolovat komerční užívání těchto symbolik (dle § 3 odst. 1 zák. č. 60/2000 Sb.), mezi něž náleží mj. olympijská pochodeň i samotný výraz olympiáda. V řízení bylo prokázáno, že oprávnění užívat symbolika žalobce uděluje prostřednictvím své k tomu zřízené společnosti Česká olympijská, a. s., a že tato společnost uzavřela smlouvu o tzv. generálním partnerství k užívání těchto symbolik s akciovou společností Plzeňský Prazdroj pro r. 2005-2008. Z obsahu žalobcem předloženého znaleckého posudku společnosti TACOMA Consulting a. s. bylo zjištěno, že tato společnost vyčíslila plnění, které žalovaný užíváním olympijských symbolik získal v období před a v průběhu Zimních olympijských her (dále jen ZOH) v Turíně 2006, částkou 20,846.000,- Kč. Žalovaný ve své reklamní kampani k podpoře prodeje piva značky Budweiser Budvar, kterou realizoval těsně před započetím a v průběhu ZOH v Turíně 2006 (jež byly zahájeny 10. 2. 2006), v období od 5. 2. do 20. 2. 2006 uváděl čtyři různé, ale shodně zaměřené reklamní spoty v televizi a na internetu (tam v angličtině), a to na stránkách žalovaného v doménách budvar.cz a bob-dave.cz, doprovázené potisky na balení výrobků (označením hokejiáda ) a upoutávkami v prodejnách, dále též počítačovou hrou Fire up!!!, umístěnou na internetu. Žalovaný ve své reklamě využil konání ZOH, jež jsou událostí prvořadého celosvětového významu, poutající zájem značné části tuzemské veřejnosti. Odvolací soud se neztotožnil s námitkami žalovaného, že žalovaným použité prvky ve sporné reklamní kampani nezasahují do práv k olympijským symbolikám, resp. že sporné reklamní kampaně neparazitují na pověsti olympionismu ani jinak nekalosoutěžně nezneužívají olympijskou myšlenku či její symboly, a že použití svazku hokejových holí a použití výrazu hokejiáda nelze posoudit jako vědomé využití olympijských symbolů, nýbrž dovodil, ve shodě se soudem prvního stupně, že žalovaný svou reklamní kampaní, v níž užil slovo hokejiáda (k označení v té době probíhající události, kterou by jinak musel nazvat přímo slovem olympiáda) a symbol olympijské pochodně, byť v podobě zapáleného svazku hokejek, jež byla přímo vázána ke konání ZOH, porušil zákaz neoprávněného užívání symbolik bez povolení žalobce podle § 3 odst. 1 zák. č. 60/2000 Sb., a také jednal nekalosoutěžně, neboť jeho jednání naplňuje všechny podmínky nekalé soutěže podle generální klauzule v § 44 odst. 1 obch. zák. a je zároveň i jednáním parazitujícím na pověsti žalobce, resp. olympijských symbolik, jež je žalobce povolán chránit.
Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce právem tvrdil jednání nekalé soutěže žalovaného a z tohoto jednání uplatnil i odpovídající nároky podle § 53 obch. zák., jež jsou předmětem odvolání, tj. na poskytnutí morálního a finančního zadostiučinění k náhradě nemajetkové újmy a uhrazení majetkové újmy. Podle odvolacího soudu nehmotná újma žalobce, spočívající ve snížení jeho postavení, jeho dobrého jména, a také dobré pověsti jeho produktů , tj. olympijských symbolik, jež je povolán chránit, je tak zásadní povahy, že odvolací soud má za zcela tomu odpovídající požadavek žalobce na poskytnutí zadostiučinění uveřejněním omluvy i zaplacením částky 513.000,- Kč, jak žalobci přiznal soud prvního stupně. Oprávněným dle § 53 obch. zák. odvolací soud shledal i požadavek žalobce na poskytnutí omluvy v obou formách (v tisku a na internetu), a to ve všech tiskovinách, jak žalobce požadoval. Podle odvolacího soudu právě intenzita zásahu a prevenční povaha zadostiučinění odůvodňují, aby omluvy byly uveřejněny v těch tiskovinách, které žalobce uvedl. Odvolací soud však znění omluvy, jež má být v tisku a na internetových stránkách žalovaného uveřejněna, zčásti upravil tak, aby toto znění odpovídalo účelu omluvy. Při posuzování nároku žalobce na zaplacení částky 1,737.000,- Kč, jež byla soudem prvního stupně posuzována jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení (§ 451 a násl. občanského zákoníku), odvolací soud uzavřel, že žalovaný porušením zákazu dle § 3 zák. č. 60/2000 Sb. získal prospěch z nepoctivých zdrojů , na úkor hodnoty olympijských symbolik, jejich výjimečnosti a výlučnosti, jež je třeba chránit, a tedy na úkor žalobce, jenž olympijské hnutí v ČR představuje a je tím, kdo symbolika zde chrání a povoluje jejich užívání (§ 456 občanského zákoníku).
Rozsudek odvolacího soudu napadl (ve výrocích, jimiž odvolací soud rozhodoval o výrocích III., IV. a V. rozsudku soudu prvního stupně) žalovaný v zákonné lhůtě dovoláním, z jehož obsahu vyplývá, že je považuje za přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť se podle něho jedná o rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Důvodnost svého dovolání opírá žalovaný o ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., tj. že řízení je postiženo vadou řízení. Zásadní právní význam spatřuje dovolatel v posouzení několika zásadních právních otázek:
1) Napadené rozhodnutí odvolacího soudu nesprávným způsobem řeší zásadní právní otázku výkladu a aplikace zákona č. 60/2000 Sb., o ochraně olympijských symbolik. Odvolací soud ve svém rozhodnutí uvedl, že žalovaný se sice vyhnul přímému užití symbolik, avšak reklamou oslovený zákazník a celá veřejnost není nijak na pochybách, že v reklamě jde o olympiádu, jde o olympijskou pochodeň i o právě konané ZOH v Turíně jako takové , ale jiné argumenty pro závěr o porušení zákona č. 60/2000 Sb. zde neuvádí. Podle dovolatele takový postup, kdy odvolacímu soudu k tomuto závěru postačuje úvaha o pravděpodobnosti asociace žalovaného jako oficiálního partnera žalobce, je nesprávný, zcela pomíjí účel zákona č. 60/2000 Sb. a zaměňuje olympijská symbolika s ochrannými známkami a jejich právní úpravou. Podle názoru dovolatele je nutno k výkladu a aplikaci zákona č. 60/2000 Sb. přistupovat restriktivně, což odvolací soud porušil a naopak nepřípustně široce aplikoval na problematiku ochrany olympijských symbolik pravidla platná pro hodnocení známkoprávních sporů, když vyslovil závěr o porušení práv k olympijským symbolikám na základě pouhé úvahy o možné asociaci žalovaného jako partnera olympijského hnutí, aniž by se podrobněji zabýval definicí olympijských symbolik a rozsahem jejich užití v napadené kampani žalovaného. Dovolatel má za to, že pokud by soudy posuzovaly užití olympijských symbolik a reklamní kampaň žalovaného v souladu s platnými právními předpisy, tj. restriktivně a bez použití výkladových nástrojů běžně užívaných ve známkoprávních sporech, musely by nutně dojít k tomu, že žalovaný olympijská symbolika nepoužil, a to ani jejich části. Taxativní výčet olympijských symbolik neobsahuje slovo hokejiáda a žalovaný v reklamní kampani žádnou olympijskou pochodeň nepoužil (ani jeden ze soudů se v řízení s uvedenou argumentací žalovaného řádně nevypořádal). Podle názoru dovolatele ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 60/2000 Sb. vylučuje právo žalobce poskytovat souhlas ke komerčnímu využití symbolik za úplatu, neboť pojem písemné zmocnění zde uvedený implikuje jednostranný právní úkon bez možnosti protiplnění ze strany toho, jemuž je písemným zmocněním propůjčováno právo užívat olympijská symbolika podle tohoto zákona. Pokud tedy žalobce své finanční nároky opřel mj. o výši úplaty, kterou jeho oficiální partner uhradil za užívání symbolik na základě smlouvy, jednalo se o smlouvu od počátku neplatnou, neboť uzavřenou v rozporu se zákonem č. 60/2000 Sb. V napadeném rozhodnutí odvolacího soudu se jedná zjevně o nesprávné právní posouzení věci a o chybnou argumentaci.
2) K závěru odvolacího soudu o údajném nekalém soutěžním jednání žalovaného dovolatel uvádí, že pokud žalovaný neporušil dobré mravy soutěže (nijak neporušil zákon o ochraně olympijských symbolik), není možné zavázat žalovaného k poskytnutí jakéhokoliv přiměřeného zadostiučinění z důvodu nekalé soutěže.
3) K závěru odvolacího soudu o tom, že žalovaný se obohatil na úkor žalobce, a to částkou 1,737.000,- Kč, dovolatel uvádí, že k takovému obohacení nemohlo dojít, pokud žalovaný neporušil zákaz dle § 3 zákona č. 60/2000 Sb. (nepoužil olympijská symbolika tak, jak jsou taxativně uvedena v § 2 odst. 1 cit. zákona, ani jejich části). Podle názoru dovolatele je také odkaz soudu na ust. § 451 odst. 2 občanského zákoníku nelogický a nepoužitelný, pokud se podle druhé věty § 4 zákona č. 60/2000 Sb. žalobce může domáhat rovněž náhrady škody, která byla způsobena neoprávněným užitím olympijských symbolik, a tuto škodu by žalobce musel prokazovat, což se během celého řízení nestalo. Vydání bezdůvodného obohacení by podle názoru dovolatele přicházelo teoreticky v úvahu v případě, pokud by se žalovaný dopustil nekalého soutěžního jednání.
Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání žalovaného nevyjádřil.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení § 236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§ 241a odst. 3 o. s. ř.).
Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Přípustnost dovolání pak není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až kladným závěrem dovolacího soudu, že tomu tak vskutku je.
V projednávané věci - jak je patrno z obsahu dovolání - dovolatel vytýkal odvolacímu soudu, že nesprávně právně posoudil věc, když tvrdil, že žalovaný svým jednáním zasáhl do práv žalobce, která mu náleží podle zákona č. 60/2000 Sb., o ochraně olympijských symbolik, a že se žalovaný dopustil nekalosoutěžního jednání.
Dovolací soud, jsa vázán uplatněnými dovolacími důvody, dovodil, že odvolací soud rozhodl v souladu s hmotným právem přiznal-li v daném případě žalobci uplatněné nároky, tj. konkrétně žalovanému uložil, aby uveřejnil omluvu v obou formách, tj. v tisku i na internetu, a to ve všech tiskovinách, jak žalobce požadoval (Hospodářské noviny, Mladá fronta DNES a Lidové noviny), a dále aby žalobci zaplatil 2,250.000,- Kč za závadné jednání.
V daném případě jsou řádné důvody k poskytnutí ochrany práv žalobce proti tvrzenému nekalosoutěžnímu jednání žalovaného podle § 44 a násl. obch. zák. a také ochrany práv, které náleží žalobci podle zákona č. 60/2000 Sb., o ochraně olympijských symbolik.
Dovolací soud se ztotožňuje s právním závěrem soudů, že v předmětné záležitosti se jedná o porušení práv žalobce jednáním žalovaného. V řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že žalobce je podle stanov zástupcem ČR v Mezinárodním olympijském hnutí a zabezpečuje reprezentaci ČR na olympijských hrách a dalších akcích organizovaných Mezinárodním olympijským výborem a Národními olympijskými výbory, dále že odpovídá na území ČR za ochranu olympijského symbolu, vlajky, ohně a hesla. Žalovaný prováděl reklamní činností od 5. 2. 2006 nejprve dvěma reklamními spoty v televizním vysílání před termínem zahájení ZOH v Turíně (ve spotu vystupoval člen českého reprezentačního hokejového týmu na ZOH v Turíně M. H., byl zde použit zapálený svazek hokejových holí, který je podobný olympijským pochodním, a dále výraz hokejiáda ), tyto reklamní spoty umístil také na svých internetových stránkách, a to na www.budvar.cz a www.bob-dave.cz . Dne 6. 2. 2006 vyšel v Mladé frontě DNES článek k této reklamní kampani žalovaného. Žalovaný byl žalobcem upozorněn na protiprávní užívání olympijských symbolik (dopisem žalobce ze dne 7. 2. 2006, v němž byl žalovaný vyzván, aby reklamní kampaň neprodleně ukončil a stáhnul tyto spoty i z internetových stránek), přesto dne 7. 2. 2006 byl v televizním vysílání žalovaným prezentován další reklamní spot, v němž žalovaný opětovně použil zapálený svazek hokejových holí v podobě hokejové pochodně a výraz hokejiáda . Také tento reklamní spot byl umístěn na internetových stránkách žalovaného. Po zahájení ZOH v Turíně (10. 2. 2006) byly dne 14. 2. 2006 v televizním vysílání i na internetových stránkách žalovaného prezentovány další dva reklamní spoty žalovaného, navazující na předchozí. (Popis reklamních spotů: V prvním z těchto reklamních spotů jeden ze dvojice hokejových fanoušků drží při návštěvě italské restaurace zapálený svazek hokejových holí v podobě hokejové pochodně a je zde opakovaně použit výraz hokejiáda . Ve druhém reklamním spotu se stejně jako v předchozích spotech objevuje opakovaně výraz hokejiáda a zapálený svazek hokejových holí v podobě hokejové pochodně. Tento reklamní spot navíc využívá historických záběrů z olympijských her.) Všechny tyto reklamní spoty obsahovaly ještě i označení piva Budějovický Budvar a na posledních dvou bylo navíc uvedeno, že Budějovický Budvar je pivo českého hokeje. Výraz hokejiáda byl také zveřejněn na internetové stránce žalovaného www.bob-dave.cz u příležitosti počítačové hry Fire-Up!!! . Dále soudy vyšly ze zjištění, že žalobce měl uzavřenou smlouvu o spolupráci s Českou olympijskou a. s., jejíž je jediným akcionářem a která zabezpečuje pro žalobce mimo jiné i ekonomické zabezpečení jeho akcií. Žalobce prokázal, že Česká olympijská a. s. dala souhlas jeho jménem obchodní společnosti Plzeňský Prazdroj a. s. se sídlem v Plzni, na základě smlouvy, k využití reklamy svého piva u příležitosti konaných ZOH v Turíně 2006. Žalovaný porušil § 2 zákona č. 60/2000 Sb., o ochraně olympijských symbolik, odvysíláním čtyř reklamních spotů v televizním vysílání a jejich zveřejněním na obou uvedených internetových stránkách žalovaného. Soudy správně dovodily, že k porušení zákona došlo zejména použitím svazku hokejek vykreslených ve spotech tak, že jsou napodobeninou olympijské pochodně. K porušení zákona došlo také použitím výrazu hokejiáda ve všech spotech proto, že tento výraz byl použit do spotu zhruba týden před zahájením ZOH v Turíně 2006 a v době jejich konání v souvislosti se svazkem hokejových holí v podobě hokejové pochodně . Žalovaný tak zneužil své účasti v hospodářské soutěži nedovoleným způsobem, neboť jednal nekalosoutěžně (jeho jednání bylo motivováno soutěžním záměrem, žalovaný zasáhl do soutěžní pozice žalobce, která závisí na tom, nakolik je s to ochránit olympijská symbolika před volným užíváním a rozmělněním; žalovaný zasáhl také do soutěžní pozice dalších oprávněných uživatelů olympijských symbolik, a to k jejich újmě) podle § 44 odst. 1 obch. zák. (generální klauzule).
K první námitce dovolatele, že k výkladu a aplikaci zákona č. 60/2000 Sb. měl odvolací soud přistupovat restriktivně a nikoliv nepřípustně široce, dovolací soud uvádí, že citovaný zákon ve výčtu olympijských symbolik sice přímo nezmiňuje napodobeniny olympijských symbolik (§ 2 odst. 1), avšak v ustanovení § 2 odst. 1 písm. h) zákona č. 60/2000 Sb. jsou mezi olympijskými symboliky uvedena také slova olympijský a olympiáda , a dále z § 3 odst. 2 tohoto zákona vyplývá, že zákaz užívání podle odstavce 1 se rovněž vztahuje na jakékoliv označení, které tvoří nebo obsahuje olympijská symbolika nebo jejich část. Dovolací soud se ztotožňuje se závěry odvolacího soudu, že pokud žalovaný v období od 5. 2. do 20. 2. 2006 uváděl čtyři různé, ale shodně zaměřené reklamní spoty v televizi a na svých internetových stránkách, v nichž použil zapálený svazek hokejových holí, který je podobný olympijským pochodním, a dále výraz hokejiáda , přičemž součástí těchto spotů bylo ještě i označení piva Budějovický Budvar a na posledních dvou bylo navíc uvedeno, že Budějovický Budvar je pivo českého hokeje , porušil žalovaný § 2 zákona č. 60/2000 Sb. a jednal nekalosoutěžně.
V daných souvislostech (reklamní spoty v televizním vysílání a na internetových stránkách žalovaného v době před i po zahájení ZOH v Turíně 2006) zapálený svazek hokejových holí v podobě hokejové pochodně a také výraz hokejiáda (opakovaně žalovaným používaný v uvedených reklamních spotech) je nutno vykládat podle § 3 odst. 2 zákona č. 60/2000 Sb. jako zákonem zakázané užívání části olympijských symbolik. Bylo prokázáno, že v reklamních spotech vystupoval také člen českého reprezentačního hokejového týmu na ZOH v Turíně 2006 M. H., což za situace, kdy žalovaný nebyl oficiálním sponzorem ZOH, ani osobou jinak podporující ZOH, znamená porušení dobrých mravů soutěže.
Dovolací soud dovodil, že žalovaný při vytváření uvedených reklamních spotů si musel být dobře vědom, že jedná bez udělení předchozího písemného zmocnění Českého olympijského výboru, o. s., které je zapotřebí k užívání olympijských symbolik pro obchodní, reklamní nebo jiné obdobné účely podle § 3 odst. 1 zákona č. 60/2000 Sb., tedy že jedná protiprávně. Ze strany žalovaného se jedná zcela jednoznačně o ofenzívní typ marketingové strategie (tzv. guerilla marketing), v níž se soutěžitel spojuje se sportovní událostí bez zaplacení sponzorského poplatku nebo bez uzavření sponzorské smlouvy (tzv. ambush marketing parazitování na aktivitách konkurence, které jsou většinou spojeny s nějakou významnou akcí, na niž se zaměřuje pozornost veřejnosti a médii; nejčastěji se vztahuje k významným sportovním událostem; jeho cílem je vyhnout se nákladům spojeným s oficiálním sponzorstvím a vyvolat tak u spotřebitelů i širší veřejnosti dojem, že značka tohoto soutěžitele ke sportovní události patří.) Dovolací soud dospěl k závěru, že žalovaný svým jednáním (ambush marketingem přímým i nepřímým) zneužil ZOH v Turíně 2006 ke stržení mediální a divácké pozornosti na sebe, aniž by mu bylo uděleno písemné zmocnění žalobcem (a aniž by jakkoli přispěl ke konání těchto ZOH, např. jako sponzor). Takovéto jednání žalovaného naplňuje současně všechny tři podmínky generální klauzule nekalé soutěže podle § 44 odst. 1 obch. zák., jde tedy o nekalou soutěž žalovaného. ( Přímý ambush marketing je založen na využívání symbolů vztahujících se k akci /např. symbolika olympijských her/, využití obrazových a filmových materiálů vytvořených pro sportovní událost, předstírání sponzorství akce nebo naopak různá forma útoků na oficiální sponzory. Pokud se ambush marketing vyskytne v této podobě, je velká pravděpodobnost, že půjde o nekalou soutěž. Nepřímý ambush marketing využívá osob spojených s událostí ve vlastní reklamní kampani nebo např. propaguje značku v blízkém okolí konané akce. Blíže in H., M, Š., P.: Marketingová komunikace a moderní trendy v marketingu. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, 2009.)
K druhé námitce dovolatele, že není možné zavázat žalovaného k poskytnutí přiměřeného zadostiučinění z důvodu nekalé soutěže, pokud žalovaný neporušil dobré mravy soutěže, se dovolací soud ztotožnil se závěry soudů, že žalovanému byla uložena povinnost poskytnout žalobci přiměřené zadostiučinění, neboť jednal neoprávněně, porušil povinnost a zákaz vyplývající z ustanovení § 3 odst. 1 a 2 zákona č. 60/2000 Sb., o ochraně olympijských symbolik, a dále zákaz nekalé soutěže vyplývající z § 44 odst. 1 obch. zák. (odůvodnění viz výše).
K třetí námitce dovolatele, že k bezdůvodnému obohacení žalovaného nemohlo dojít, dovolací soud uzavřel, že v dané věci bylo prokázáno porušení zákazu podle § 3 zákona č. 60/2000 Sb. žalovaným, dále nekalosoutěžní jednání žalovaného (soudy řádně odůvodnily, že jednání žalovaného splňuje všechny tři podmínky generální klauzule nekalé soutěže podle § 44 odst. 1 obch. zák.) a dovolací soud se závěry soudů obou stupňů plně ztotožňuje. Všechny nároky žalobce jsou v daném případě, kdy žalovaný porušil povinnosti stanovené zákonem č. 60/2000 Sb. i obchodním zákoníkem, oprávněné. Z titulu nekalé soutěže může oprávněná osoba (zde žalobce, který byl dotčen nekalým soutěžním jednáním žalovaného) ve své žalobě uplatnit kterýkoli z pěti žalobních nároků uvedených v § 53 obch. zák., tedy i nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Již odvolací soud ve svém rozhodnutí (na str. 12 13) odůvodnil posuzování nároku na vydání bezdůvodného obohacení podle § 451 a násl. občanského zákoníku a způsob vyčíslení prospěchu žalovaného (na základě znaleckého posudku). Dovolací soud se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že je třeba vzít v této souvislosti v úvahu zejména masivnost televizní reklamy žalovaného, jež v povědomí veřejnosti přetrvala a rovněž vyvolala parafrází symbolik dojem o spojitosti žalovaného s konáním ZOH v Turíně 2006 a s žalobcem, proto 1,737.000,- Kč považuje za částku, kterou nejméně žalovaný využitím olympijských symbolik v důsledku své reklamy získal (jak vyplvá ze skutkových zjištění podle znaleckého posudku) a je povinen ji vydat. Argumentace dovolatele o neprokázání výše škody žalobcem je v daném případě zcela irelevantní, neboť soudy nepřiznaly žalobci nárok na náhradu škody (ani z jednoho titulu), nýbrž pouze nárok na přiměřené zadostiučinění (v obou formách, tj. nepeněžité i peněžité) a nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Odvolací soud dospěl ke správnému závěru, pokud přiznal žalobci právo na zaplacení 2,250.000,- Kč, z čehož 513.000,- Kč činí peněžité zadostiučinění a 1,737.000,- Kč bezdůvodné obohacení.
Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud rozhodl v souladu se zákonem, rozhodnutí odvolacího soudu nemá tedy ve věci samé ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, proto Nejvyšší soud České republiky uzavřel, že dovolání žalovaného není podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Dovolatel přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit a že přezkumná činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení právní kvalifikace věci včetně procesních aspektů bez toho, že by byl oprávněn zasahovat do skutkového stavu, zjištěného v nalézacím řízení soudy nižších stupňů. Případná neúplnost nebo nesprávnost skutkových zjištění a závěrů, k nimž odvolací soud dospěl a na nichž své rozhodnutí založil, není totiž žádným z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., nýbrž může být (při splnění dalších předpokladů) dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. Tento dovolací důvod však není relevantním dovolacím důvodem v případě, že přípustnost dovolání má být založena podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jak tomu je v souzené věci.
Obecně vzato se může soud dopustit nesprávným postupem při provádění dokazování i tzv. jiné vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Výjimečně může být v dané souvislosti relevantní i tento dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., avšak jen v případě, že otázka, zda je či není takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesněprávního) předpisu. Tak tomu však není v případě tvrzených vad dovolatelem (přípustnosti důkazů). K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srov. právní názory vyjádřené např. v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006).
Lze tak uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky je proto, aniž nařizoval jednání, odmítl podle ustanovení § 243b odst. 5, věta první, a § 218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů řízení nebylo rozhodováno, neboť v této věci řízení tímto rozhodnutím nekončí, proto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, bude rozhodnuto v dalším řízení (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. listopadu 2012

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu