23 Cdo 2085/2011
Datum rozhodnutí: 23.04.2013
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 o. s. ř.




23 Cdo 2085/2011


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud české republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobce AKR s.r.o., se sídlem v Hradci Králové, Dřevařská 509, zast. JUDr. Milanem Plíškem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti žalovanému Statutárnímu městu Hradce Králové, se sídlem Magistrát města v Hradci Králové, Československé armády 408, zast. JUDr. Jiřím Bergem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Střelecká 672, o zaplacení 5,832.155,20 Kč s přísl. a smluvní pokuty, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 17 C 180/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 2. 2011, č. j. 38 Co 197/2009-776, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 12.463,- Kč vč. DPH do 3 dnů od doručení tohoto rozhodnutí k rukám jeho právního zástupce.
O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Hradci Králové jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 5. 8. 2008, č. j. 17 C 180/2005-706 zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení 5,832.155,20 Kč s přísl. a smluvní pokuty 0,05% denně ze v žalobě uvedených částek a počátku běhu lhůty pro výpočet smluvní pokuty do zaplacení. Soud prvního stupně dále rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem ze dne 10. 2. 2011, č. j. 38 Co 197/2009-776 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zrekapituloval dosavadní průběh řízení u soudu prvního stupně a dále uvedl obsah odvolání žalobce a vyjádření žalovaného k odvolání žalobce.
Odvolací soud dále uvedl, že se ztotožnil se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně, na něž odkázal. Poté uvedl, že zopakoval dokazování čtením smlouvy o sdružení ze dne 21. 6. 2001 uzavřené mezi žalovaným a společností MERA - CZECH a.s., čtením návrhu pro 12. zasedání Rady města Hradce Králové konaného dne 19. 6. 2001, týkající se textu smlouvy o sdružení finančních prostředků mezi žalovaným a společností MERA - CZECH a.s., na výstavbu 44 bytových jednotek v ul. Pražská, Hradec Králové Kukleny.
Odvolací soud na základě tohoto zopakování důkazů konstatoval, že smlouva o sdružení z 21. 6. 2001 je platná a její úpravy byly reakcí na nařízení vlády č. 481/2000 Sb. ze dne 4. 12. 2000a Metodický výklad Státního fondu rozvoje bydlení. Smlouva o sdružení pak byla 31. zasedáním zastupitelstva ze dne 29. 5. 2001 schválena a primátorovi bylo uloženo tuto smlouvu podepsat.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud následně uvedl, že nebyla v řízení napadena platnost dvou smluv o dílo uzavřených dne 5. 3. 2001 mezi společností FATO invest. a.s., (zhotovitel) a společností MERA - CZECH a.s., jako objednatelem na výstavbu 4 domů (44 bytových jednotek) v Hradci Králové Kuklenách. Z toho odvolací soud dovodil, že povinný k zaplacení ceny díla a smluvní pokuty dle uvedených smluv je společnost MERA - CZECH, a to původně společnosti FATO invest a.s., po postoupení žalovaných pohledávek je to společnost AKR s. r. o. Smlouvy o dílo totiž uzavřela vlastním jménem pouze společnost MERA - CZECH a.s., nikoliv jménem sdružení (viz smlouva o sdružení z 21. 6. 2001), jejímž členem byla společnost MERA - CZECH a žalovaný. Smlouvy o dílo byly mj. též uzavřeny dříve (5. 3. 2001) než smlouva o sdružení (21. 6. 2001). Povinnost žalovaného k úhradě žalované částky a smluvní pokuty tak nemůže být založena solidaritou na základě jeho účasti ve sdružení (§ 829 a násl. obč. zák.) na základě smlouvy z 21. 6. 2001. Smlouvu o dílo z 25. 9. 2000 uzavřenou mezi společností MERA - CZECH a.s., jako zhotovitelem a žalovaným jako objednatelem, jejímž předmětem byla výstavba 44 bytových jednotek v Hradci Králové Kuklenách, nelze tak též podle jejího obsahu považovat za smlouvu o sdružení dle § 829 a násl. obč. zák., neboť obsahuje podstatné náležitosti smlouvy o dílo, nikoliv smlouvy o sdružení.
Odvolací soud se dále ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný neodpovídá za závazek společnosti MERA - CZECH a.s., z titulu spoluvlastnictví k postaveným bytovým domům (44 byt. jednotek, domy 1 až 4), neboť v době uzavření smluv o dílo se zhotovitelem nebyl spoluvlastníkem budovaných domů, a proto se nemůže po žalovaném domáhat zaplacení žalované částky a smluvní pokuty (§ 139 odst. 1 obč. zák.).
Odvolací soud taktéž nepokládal za důvodné odvolání proti výroku o nákladech řízení a dovodil, že v daném případě, si žalovaný pro své zastupování zvolil advokáta.
Dovoláním ze dne 4. 5. 2011 napadl žalobce rozsudek odvolacího soudu s tím, že dovolání je přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a bylo podáno z důvodu dle ust. § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy z důvodu nesprávného právního posouzení věci.
Dovolatel za otázku zásadního právního významu označil to, zda lze považovat za smlouvu o dílo ve smyslu § 536 obch. zák. takovou smlouvu, v níž se smluvní strany dohodnou na tom, že se na úhradě ceny díla bude podílet i zhotovitel a na tom, že zhotovitel a objednatel sdruží peněžité prostředky za účelem provedení díla a nebo zda lze takovouto smlouvu považovat za smlouvu o sdružení podle § 829 a násl. obč. zák. . Za otázku zásadního právního významu považuje dovolatel i to, zda je platnou smlouva, která byla primátorem podepsána ve znění odlišném od znění schváleného zastupitelstvem obce .
V podrobnostech dovolatel uvedl, že smlouva o dílo uzavřená mezi žalovaným jako objednatelem a společností MERA - CZECH a.s., jako zhotovitelem nebyla podle odvolacího soudu smlouvou o sdružení dle § 829 obč. zák., neboť předmětem této smlouvy nebylo založení takového sdružení, nýbrž zhotovení díla (44 bytových jednotek) pro žalovaného a smlouva vykazuje podstatné náležitosti smlouvy o dílo (§ 536 a násl. obch. zák.). Dovolatel se s těmito závěry neztotožňuje a s odkazem na ust. § 536 odst. 1 obch. zák. uvádí, že předmětem této smlouvy bylo komplexní zajištění spolufinancování a výstavby 5 bytových domů (čl. III. smlouvy o dílo) a v čl. VII. smlouvy bylo sjednáno jakým způsobem se budou strany podílet na financování díla částkou 15,429.239,- Kč vč. DPH. Předmětná smlouva tak není podle dovolatele smlouvou o dílo. Předmětnou smlouvou lze podle jeho názoru pokládat za smlouvu o sdružení dle ust. § 829 odst. 1 obč. zák., neboť obsahuje společný účel (výstavbu a spolufinancování předmětných bytových jednotek) a stanovuje dohodu o vzájemné činnosti stran. Závěr odvolacího soudu, že smlouva o dílo může obsahovat i ujednání, že budou sdružovány finanční prostředky objednatele a zhotovitele za účelem úhrady ceny díla vedl tento soud k tomu, že potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.
Dovolatel dále namítá, že smlouva o sdružení z 21. 6. 2001 není platným úkonem, neboť došlo ke snížení peněžitého plnění poskytovaného členy sdružení a tato smlouva byla uzavřena v takto pozměněné podobě bez souhlasu zastupitelstva žalovaného. Závěr odvolacího soudu o platnosti této smlouvy měl podle dovolatele za následek potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně.
Vzhledem k uvedenému dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil jak rozsudek odvolacího soudu tak i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil posléze uvedenému soudu k dalšímu řízení. Zároveň dovolatel navrhl, aby dovolací soud odložil vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí.
V podání ze dne 31. 5. 2011 se k dovolání vyjádřil žalovaný, který považuje rozsudek odvolacího soudu za věcně správný. Taktéž neshledává, že by byly dány důvody pro dovolání, protože se účastníci smlouvy o dílo (žalovaný a MERA - CZECH a.s.) dohodli na určení ceny a předmětu díla, a proto tato smlouva platně vznikla. V případě smlouvy o sdružení, uzavřené týmiž účastníky, je žalovaný toho názoru, že tato smlouva mezi nimi vznikla (§ 829 a násl. obč. zák.) a na této skutečnosti nic nemění změny vyvolané platnou právní úpravou.
Žalovaný dále pokládá návrh na odložení vykonatelnosti za nedůvodný, neboť do nepříznivé situace se žalobce dostal uzavřením smlouvy o postoupení pohledávky před vydáním exekučního titulu a důvodem pro odložení vykonatelnosti nemůže být nedostatek hotových finančních prostředků.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) nejprve konstatoval, že se zřetelem k čl. II. bodu 7 zák. č. 404/2012 Sb., kterým se mění zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, je nutné dovolání projednat a rozhodnout o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 201 2 (dále jen o. s. ř. ).
Nejvyšší soud poté, po zjištění, že dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti stanovené zákonem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a 4 a § 241a odst. 1 o. s. ř.) se dále zabýval tím, zda je v posuzovaném případě dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., na něž dovolatel odkázal.
V daném případě, směřuje-li dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, přichází v úvahu přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř.
Podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. není dovolání přípustné, neboť soud prvního stupně nebyl vázán při svém rozhodování právním názorem odvolacího soudu, protože se jednalo o jeho první rozhodnutí ve věci samé.
Podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, není-li dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., a dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má podle ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je soudy rozhodována rozdílně nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241 a odst. 2 písm. a) a § 241 a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením věci. Jelikož ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud - s výjimkou určitých vad řízení vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.
Dovolatel v dovolání za otázku zásadního právního významu označil, zda lze považovat za smlouvu o dílo dle § 536 a násl. obch. zák. smlouvu z 25. 9. 2000, v níž se smluvní strany dohodly, že se na úhradě díla bude podílet i zhotovitel a na tom, že zhotovitel a objednatel sdruží peněžité prostředky za účelem provedení díla nebo zda lze takovouto smlouvu považovat za smlouvu o sdružení podle § 829 a násl. obč. zák.
Rozhodující pro posouzení přípustnosti dovolání dle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. však v daném případě je, zda dovolatelem vymezená otázka je tou otázkou, na níž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá.
V posuzovaném případě rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru, že obě smlouvy o dílo ze dne 5. 3. 2001 byly uzavřeny mezi společností FATO invest a.s., jako zhotovitelem a společností MERA - CZECH a.s., jak objednatelem a pokud se žalobce jako postupník domáhal zaplacení žalované částky (ceny díla, popř. její části) může tak činit vůči společnosti MERA - CZECH a.s., která byla zavázána z těchto smluv jako jediná vůči společnosti FATO invest a.s., (postupiteli).
Odvolací soud na základě skutkových zjištění vycházel z toho, že společnost MERA - CZECH a.s. uzavřela předmětné smlouvy o dílo pouze vlastním jménem. Z těchto úkonů totiž nevyplývá, že by byly učiněny jménem účastníků sdružení (tj. společnosti MERA - CZECH a.s., a žalovaného), popř., že by je učinila společnost MERA - CZECH a.s. jako zástupce žalovaného. Uvedené je podpořeno i tím, že smlouva o sdružení (§ 829 a násl. obč. zák.) byla uzavřena až následně po uzavření předmětných smluv o dílo, tj. až dne 21. 6. 2001.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolatel v dovolání vymezil právní otázku, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá, ale spočívá na otázce jiné, tj. na tom, že předmětné smlouvy o dílo z 5. 3. 2001 byly uzavřeny pouze společností MERA - CZECH a.s., jejím vlastním jménem, nikoliv jménem účastníků sdružení. Vzhledem k tomu nemůže přicházet v úvahu aplikace ustanovení § 835 odst. 2 obč. zák., podle něhož by ve vztahu k třetí osobě (v daném případě vůči žalobci) byl společně a nerozdílně spolu se společností MERA - CZECH a.s. zavázán i žalovaný.
Pokud dovolatel dále napadal závěry odvolacího soudu, že je platná smlouva o sdružení ze dne 21. 6. 2001, je s ohledem na uvedené zřejmé, že ani na tomto závěru rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá, neboť rozhodující pro posouzení věci je, kdo byl povinen uhradit cenu díla na základě smluv o dílo ze dne 5. 3 2001, což byla společnost MERA - CZECH a.s.
Platnost či neplatnost této smlouvy za shora uvedeného stavu věci nemohla nic na uvedeném závěru měnit.
Dovolací soud byl nucen konstatovat, že v daném případě nejsou naplněny předpoklady pro to, aby mohl uzavřít, že dovolání je přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto podle ustanovení § 243b odst. 5 o. s. ř. v návaznosti na ustanovení § 218 písm. c) o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání pro jeho nepřípustnost odmítá.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 o. s. ř. v návaznosti na ustanovení § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a § 137 odst. 3 o. s. ř. tak, že žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalovanému na jejich náhradu 12.463,- Kč vč. DPH (§ 3, § 10 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný navrhnout výkon rozhodnutí.

V Brně dne 23. dubna 2013

JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu