23 Cdo 2020/2009
Datum rozhodnutí: 24.09.2009
Dotčené předpisy:





23 Cdo 2020/2009


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Pavla Příhody ve věci žalobkyně E., akciová společnost L. v likvidaci, proti žalované N. f. s.r.o. v likvidaci, o zaplacení částky 785.622,- Kč s příslušenstvím, vedené u bývalého Krajského obchodního soudu v Praze pod sp. zn. 26 Cm 14/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. září 2002, č. j. 2 Cmo 58/2001-86, takto :


Dovolací řízení se zastavuje.


O d ů v o d n ě n í :


Ing. V. H., správce konkursní podstaty úpadkyně E., akciová společnost L. v likvidaci, se domáhal žalobou po žalovaném Fondu národního majetku ČR úhrady částky 785.622,- Kč s příslušenstvím.


Krajský obchodní soud v Praze rozsudkem ze dne 13. prosince 2000, č. j. 26 Cm 14/2000-47, ve znění opravného usnesení ze dne 1. února 2001, č. j. 26 Cm 14/2000-60, uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 785.622,- Kč s 18% úroky z prodlení z částky 512.520,- Kč od 1. 3. 1998 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.


Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. října 2001, č. j. K 159/96-800, byl Ing. V. H. zproštěn funkce správce konkursní podstaty úpadkyně E., akciová společnost L. v likvidaci, a novým správcem konkursní podstaty byl ustaven Ing. V. P.


K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 9. září 2002, č. j. 2 Cmo 58/2001-86, rozsudek soudu prvního stupně v části týkající se částky 785.622,- Kč a náhrady nákladů řízení potvrdil (výrok pod bodem I), tento rozsudek změnil v části výroku týkající se úroků z prodlení tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobci 17% úroky z prodlení p.a. z částky 512.520,- Kč od 1. 3. 1998 do zaplacení a ve zbývající části úroků z prodlení žalobu zamítl (výrok pod bodem II), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem III).


Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný Fond národního majetku ČR dovolání, jež bylo Městskému soudu v Praze doručeno dne 6. prosince 2002.


Podle části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, se dovolací řízení řídí občanským soudním řádem ve znění platném do 31. 12. 2000 (dále jen o. s. ř. ).


Na základě smlouvy o prodeji podniku ze dne 11. 10. 2002, jež nabyla účinnosti dne 20. 1. 2003, v souladu s ustanovením § 476 odst. 1 a § 477 odst. 1 obchodního zákoníku a § 15 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, se stala procesní nástupkyní žalovaného Fondu národního majetku České republiky společnost N. f., s.r.o., tj. kupující podle této smlouvy o prodeji podniku. Žalovaný Fond národního majetku procesní nástupnictví uplatnil v dovolání ze dne 5. 12. 2002.


Podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 soud o procesním nástupnictví nerozhoduje a pokračuje v řízení bez vydání příslušného usnesení s právním nástupcem jako účastníkem řízení.


Usnesením ze dne 23. listopadu 2004, č. j. 43 K 48/2004-16, prohlásil Krajský soud v Ústí nad Labem konkurs na majetek N. f. s.r.o., v likvidaci. Správce konkursní podstaty této úpadkyně Ing. P. S. podáním ze dne 9. 5. 2005 rovněž uplatnil procesní nástupnictví v této věci.


Se zřetelem k účinkům prohlášení konkursu [srov. § 14 odst. 1 písm. c) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, a výklad k tomuto ustanovení podaný pod bodem XXIV stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek], jakož i k tomu, že pohledávka žalobce je pohledávkou, kterou je nutno přihlásit v konkursu [srov. opět § 14 odst. 1 písm. c) a § 20 zákona o konkursu a vyrovnání], bylo dovolací řízení ze zákona přerušeno a po dobu trvání konkursu v něm nebylo možno pokračovat ani na návrh osob vyjmenovaných v § 14 odst. 1 písm. c] zákona.


Z výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem, oddíl B, vložka 446, bylo zjištěno, že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. července 2007, č. j. K 159/96-1417, byl zrušen konkurs na majetek společnosti E., akciová společnost L. v likvidaci, po splnění rozvrhového usnesení. Usnesení nabylo právní moci dne 14. 8. 2007. Tímto dnem podle ustanovení § 44 odst. 5 a § 45 odst. 1 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, zanikly účinky prohlášení konkursu uvedené mj. v ustanovení § 14 odst. 1 písm. d) zákona o konkursu a vyrovnání a E., akciová společnost L. v likvidaci, se stala účastníkem řízení. Z uvedeného výpisu z obchodního rejstříku dovolací soud rovněž zjistil, že E., akciová společnost L. v likvidaci, zanikla ke dni 30. října 2007, kdy byla vymazána z obchodního rejstříku.


Po opětovném předložení spisu soudem prvního stupně, u něhož byl po dobu přerušení řízení spis uložen, Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) z výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem, oddíl C, vložka 11972, zjistil, že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 11. 2008, č. j. 43 K 48/2004-344, byl zrušen konkurs na majetek společnosti N. f., s.r.o. v likvidaci, po splnění rozvrhového usnesení. Usnesení nabylo právní moci dne 24. 12. 2008. Společnost N. f., s.r.o. v likvidaci pak zanikla ke dni 23. dubna 2009, kdy byla vymazána z obchodního rejstříku.


Podle ustanovení § 107 odst. 1 o. s. ř. jestliže účastník ztratí způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda má řízení zastavit nebo přerušit, anebo zda v něm může pokračovat.


Podle ustanovení § 243c o. s. ř. pro řízení u dovolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného; ustanovení § 92 a 95 až 99 však pro řízení u dovolacího soudu neplatí.


Protože účastníci řízení výmazem z obchodního rejstříku ztratili způsobilost mít práva a povinnosti a rovněž způsobilost být účastníkem řízení (§ 19 o. s. ř.). a to bez právního nástupce, Nejvyšší soud pro tento neodstranitelný nedostatek podmínky řízení dovolací řízení podle ustanovení § 243c a § 107 odst. 1 o. s. ř. zastavil.


O náhradě nákladů řízení nebylo rozhodnuto, protože po zániku obou účastníků zde není subjekt, jemuž (případně v jehož prospěch) by bylo možné náhradu nákladů dovolacího řízení uložit.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 24. září 2009


JUDr. Zdeněk Des


předseda senátu