23 Cdo 2007/2012
Datum rozhodnutí: 24.10.2013
Dotčené předpisy: § 10 odst. 1 písm. d) předpisu č. 168/1999Sb., § 9 odst. 3 předpisu č. 168/1999Sb., § 47 odst. 4 písm. a) předpisu č. 361/2000Sb.




23 Cdo 2007/2012


ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group , se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 47116617, proti žalovanému P. N. , zastoupenému Mgr. Jiřím Douskem, advokátem, se sídlem v v Liberci, Chrastavská 273/30, o zaplacení částky 97.979,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 83 C 137/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. října 2011, č. j. 20 Co 356/2011-106, takto:

I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Semilech rozsudkem ze dne 17. března 2011, č. j. 83 C 137/2010-76, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 97.979,- Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu (bod II. a III. výroku).
Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalovaný způsobil dne 5. března 2009 v 18.15 hodin v P. svým osobním automobilem dopravní nehodu tím, že nedal přednost v jízdě a střetl se tak s vozidlem třetí osoby. Nehoda nebyla žádným z účastníků hlášena policii, když oba účastníci po nehodě a provedené prohlídce vozu měli za to, že škoda nepřesahuje 100.000,- Kč. Nakonec však byla celková výše pojistného plnění stanovena na 244.947,- Kč (228.414,- Kč + 16.533,- Kč) a v této výši bylo žalobkyní pojistné plnění vyplaceno. Částka, kterou se žalobkyně v projednávané věci domáhala vůči žalovanému, představuje žalobkyní požadované spolupodílení (spoluúčast) žalovaného ve výši 40% vyplacené náhrady.
Po právní stránce věc posoudil dle ustanovení § 8 odst. 4, § 10 odst. 1 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb. a ustanovení § 47 odst. 3 a 4 zákona č. 361/2000 Sb. Dospěl k závěru, že žalovaný porušil svou povinnost, když neohlásil nehodu policii, nevyčkal jejího příjezdu a bez dostatečného důvodu se spolehl na svůj laický odhad o výši škody. Žalobkyni tudíž vzniklo právo na úhradu části vyplaceného pojistného.
K odvolání žalovaného odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o zaplacení částku 97.979,- Kč s příslušenstvím zamítl (první výrok). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů mezi účastníky řízení (druhý výrok) a o povinnosti žalobkyně nahradit České republice náklady řízení ve výši 1.485,- Kč (třetí výrok).
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, neztotožnil se však s jeho právním hodnocením.
Především nebylo dle jeho názoru možno mít s ohledem na dané okolnosti případu za to, že škoda na vozidle zřejmě převyšovala 100.000,- Kč, když na zřejmost výše škody nelze usuzovat pouze podle toho, jaká škoda byla nakonec v odborném servisu skutečně zjištěna. Důležité je naopak to, jak se škoda jevila na místě samém v době těšně následující po kolizi. Za daných okolností nelze dle odvolacího soudu uzavřít, že žalovaný měl a mohl poznat, že škoda zřejmě převýší 100.000,- Kč.
Dále upozornil, že navíc chybí i druhá podmínka nároku žalobkyně spočívající v tom, že neohlášením nehody byla ztížena možnost řádného šetření pojistitele. Dle jeho názoru v posuzovaném případě jednání žalovaného (neoznámení nehody policii) ztížení šetření žalobkyni nezpůsobilo, když o průběhu škodné události není rozumných pochybností.
Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že podmínky ustanovení § 10 odst. 1 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb. nebyly splněny a žalobkyni jako pojistiteli nevzniklo proti žalovanému jako pojištěnému právo na náhradu toho, co za něj plnila.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalobkyně, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o. s. ř. ), a co do důvodu na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že pokud za daných okolností účastníci dospěli k závěru, že škoda na poškozeném vozidle nepřesáhne částku 100.000,- Kč, nelze jim to klást k tíži. Zcela zásadního omylu se pak dle jejího názoru dopustil odvolací soud při posuzování otázky, zda byla jednáním žalovaného ztížena možnost řádného šetření pojistitele dle ustanovení § 9 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. Neztotožňuje se s tvrzením, že otázka eventuálního ovlivnění alkoholem u žalovaného vůbec nespadá do šetření, která má ustanovení § 10 odst. 1 písm. d) a § 9 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. na mysli.
V závěru dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
K dovolání žalobkyně se žalovaný dle obsahu spisu nevyjádřil.
Se zřetelem k době vydání rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2012.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a z obsahu dovolání vyplývá, že se opírá o způsobilý dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle ustanovení § 242 o. s. ř.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.; není však důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatelka uplatňuje jako důvod dovolání [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.], může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
V posuzovaném případě je předmětem řízení nárok žalobkyně z titulu postihového práva vyplývajícího z ustanovení § 10 odst. 1 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb. na plnění, jež jako pojistitel poskytla z důvodů odpovědnosti žalovaného za škodu způsobenou při dopravní nehodě. Odvolací soud nepovažoval tento nárok za důvodný proto, že podmínky ustanovení § 10 odst. 1 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb. nebyly splněny, jinými slovy, že nebyl naplněn ani jeden ze dvou zákonných znaků skutkové podstaty podle uvedeného ustanovení.
Podle § 10 odst. 1 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění účinném v době dopravní nehody, tj. do 31. prosince 2009 (dále jen zákon č. 168/1999 Sb. ), pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích ohlásit dopravní nehodu, která je škodnou událostí, a v důsledku toho byla ztížena možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3.
Podle § 9 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. pojistitel je povinen provést šetření škodné události bez zbytečného odkladu. Ve lhůtě do 3 měsíců ode dne, kdy bylo oprávněnou osobou uplatněno právo na plnění z pojištění odpovědnosti, je pojistitel povinen a) ukončit šetření pojistné události a sdělit poškozenému výši pojistného plnění, jestliže nebyla zpochybněna povinnost pojistitele plnit z pojištění odpovědnosti a nároky poškozeného byly prokázány, nebo b) podat poškozenému písemné vysvětlení k těm jím uplatněným nárokům, které byly pojistitelem zamítnuty nebo u kterých bylo plnění pojistitele sníženo, anebo u kterých nebylo možno ve stanovené lhůtě ukončit šetření.
Ustanovení § 10 odst. 1 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb. zakládá pojistiteli právo požadovat od pojištěného náhradu plnění, které za něj poskytl v souvislosti s jeho odpovědností za škodu způsobenou při provozu motorového vozidla. Předpokladem pro úspěšné uplatnění postihového práva je současné naplnění obou podmínek stanovených v uvedeném ustanovení, a to nesplnění oznamovací povinnosti uložené ustanovením § 47 odst. 4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění účinném do 31. března 2012, a zároveň negativní dopad nesplnění této povinnosti na možnosti pojistitele osvětlit příčiny a mechanismus dopravní nehody, včetně případných podkladů pro uplatnění regresních nároků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. ledna 2010, sp. zn. 25 Cdo 4585/2007).
Podle ustanovení § 47 odst. 4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. dojde-li při dopravní nehodě k usmrcení nebo zranění osoby nebo k hmotné škodě převyšující zřejmě na některém ze zúčastněných vozidel včetně přepravovaných věcí částku 100 000 Kč, jsou účastníci dopravní nehody povinni neprodleně ohlásit dopravní nehodu policistovi.
Je nutno přisvědčit odvolacímu soudu, že nelze mít první podmínku za splněnou, že za daných okolností případu nelze mít za to, že škoda na vozidle zřejmě převyšovala 100.000,- Kč. Ze skutkových zjištění, z nichž vycházel odvolací soud a jejichž správnost nepodléhá dovolacímu přezkumu, totiž vyplývá, že se škoda těsně po kolizi na místě samém účastníkům po běžném ohledání jevila tak, že nepřevýší 100.000, Kč, a to s ohledem na aktuální klimatické podmínky (tma, déšť), rozsah a průběh nehody a stav poškozeného automobilu po nehodě (ten byl pojízdný, netekla z něho žádná kapalina a byly na něm patrné pouze vnější poruchy na kapotě, světlech, náraznících a předních blatnících). Z uvedeného tudíž vyplývá, že žalovaný s ohledem na dané okolnosti případu mohl po nehodě usuzovat, že na poškozeném vozidle vznikla škoda zřejmě nepřevyšující částku 100.000,- Kč.
K dalším dovolacím námitkám, prostřednictvím nichž dovolatelka zpochybňuje závěr odvolacího soudu o tom, že nebyla splněna ani druhá podmínka ustanovení § 10 odst. 1 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb., Nejvyšší soud předně poukazuje na to, že již v rozsudku ze dne 8. prosince 1997, sp. zn. 3 Cdon 1374/96, uveřejněném v časopise Soudní judikatura, č. 2, ročník 1998, pod číslem 17, dovodil, že založil-li odvolací soud závěr o nedůvodnosti uplatněného nároku současně na dvou na sobě nezávislých důvodech, pak sama okolnost, že jeden z nich neobstojí, nemůže mít na správnost tohoto závěru vliv, jestliže obstojí důvod druhý.
Nicméně v projednávané věci neobstojí ani druhý důvod, tedy ani druhá podmínka ustanovení § 10 odst. 1 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb. nebyla splněna. V této souvislosti dovolací soud upozorňuje, že vzhledem k okolnostem případu nemusí mít porušení povinnosti ohlásit nehodu policii vždy za následek nemožnost či podstatné ztížení zjištění okolností rozhodných pro posouzení vzniku nároku na pojistné plnění a na jeho výši (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. listopadu 2012, sp. zn. 32 Cdo 4309/2010). V souzené věci pojistník (žalovaný) neporušil svoji oznamovací povinnost vůči pojistiteli (žalobkyni) - škodní událost žalobkyni nahlásil hned ten den, kdy k ní došlo, o průběhu škodné události není rozumných pochybností, došlo k sepsání zápisu o poškození motorového vozidla (který obsahoval podrobnější rozpis a podchycení poškození vozidla) a byla pořízena fotografie. Nelze uzavřít, že by pouhá ničím nepodložená eventuální možnost vlivu alkoholu či jiné návykové látky (kdy tento případný vliv nemohl být po nehodě ověřen policií) měla za následek nemožnost či podstatné ztížení zjištění okolností rozhodných pro posouzení vzniku nároku na pojistné plnění a na jeho výši.
Odvolací soud tedy dospěl ke správnému závěru, že podmínky ustanovení § 10 odst. 1 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb. nebyly v dané věci splněny.
Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšnému žalovanému žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně 24. října 2013

JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu