23 Cdo 1987/2013
Datum rozhodnutí: 20.02.2014
Dotčené předpisy: § 266 obch. zák., § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř.



23 Cdo 1987/2013


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně JIZERKA a.s. , se sídlem Krnsko, Jizerní Vtelno 5, PSČ 294 31, identifikační číslo osoby 42715776, zastoupené JUDr. Jozefem Kovalčíkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 23, proti žalované Europlant šlechtitelská spol. s r.o. , se sídlem v Praze 9-Horní Počernice, Lhotská 2221/32, PSČ 193 00, identifikační číslo osoby 25141678, zastoupené JUDr. Františkem Scholzem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Revoluční 16, o 1,038.226,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 28 Cm 3/2008, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. března 2013, č. j. 6 Cmo 135/2011-301, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem, v pořadí druhým, ze dne 10. listopadu 2010, č. j. 28 Cm 3/2008-196, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 14. února 2011, č. j. 28 Cm 3/2008-206, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 1,038.556,- Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).
Odvolací soud usnesením v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu částky 483.376,- Kč s příslušenstvím zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Rozhodl tak poté, co Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) rozsudkem ze dne 30. května 2012, č. j. 23 Cdo 256/2012-289, rozsudek odvolacího soudu ze dne 25. května 2011, č. j. 6 Cmo 135/2011-246, v měnící části výroku zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odvolací soud vyšel ze závazného právního názoru dovolacího soudu (obsaženého ve výše uvedeném rozsudku Nejvyššího soudu), podle něhož žalobkyně žalobou uplatnila dva nároky se samostatným skutkovým základem, když žalobkyně požadovala zaplacení částky 1,038.556,- Kč s příslušenstvím z titulu doplatku kupní ceny z kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky a současně stejnou částku požadovala jako náhradu škody, která jí měla vzniknout porušením povinností žalovanou neodebrat smluvené množství vypěstovaných brambor a zaplatit za ně. Dovolací soud soudům nižšího stupně vytknul, že v projednávané věci si dostatečně neujasnily, o jaké nároky žalobkyně jde, když z obsahu spisu je zřejmé, že žalobkyně neuplatnila eventuální ani alternativní petit (za který jej zřejmě soudy nižších stupňů při projednávání věci považovaly), ale dva kumulované nároky se samostatným skutkovým základem. Co se týče otázky povinnosti žalované vyplývající ze smlouvy, a to předat dispozice v místě a termínu plnění , měl dovolací soud právní posouzení věci odvolacím soudem za neúplné, tudíž nesprávné, jelikož odvolací soud při svém hodnocení vycházel pouze z jazykového znění kupní smlouvy a nepoužil výkladová pravidla podle ustanovení § 266 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obch. zák. ).
Odvolací soud tudíž v souladu s výše uvedeným soudu prvního stupně uložil, aby si ve smyslu shora uvedeného ujasnil, o jaký nárok žalobkyně jde a poté se podle výsledku zkoumání znovu zabýval věcí samou. Dále uvedl, že soud prvního stupně nezkoumal obsah povinnosti žalované vyplývající ze smlouvy, a to předat dispozice v místě a termínu plnění . Zavázal ho tedy, aby za použití výkladových pravidel podle ustanovení § 266 obch. zák. zjistil, co bylo obsahem uvedené povinnosti žalované.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o. s. ř. ), uplatňujíc dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci.
Dovolateka namítá, že ze závazného právního názoru dovolacího soudu plynul pro odvolací soud jasný pokyn, že bude buď vycházet z obvyklé ceny brambor, jejíž výši zjistil soud prvního stupně jím provedeným dokazováním, nebo se od tohoto zjištění odchýlí, ale v tom případě musí sám provedené důkazy zopakovat. Odvolací soud však tak nepostupoval a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že má ujasnit, o jaký nárok dovolateli jde a poté se podle výsledku zkoumání zabývat věcí samou. Podle dovolatele soud prvního stupně měl za zřejmé, co je předmětem řízení, což lze vyrozumět z odůvodnění jeho rozhodnutí. Bylo prokázáno, že žalovaná nesplnila svůj závazek vyplývající z existující a platně uzavřené smlouvy, a to odebrat veškerou produkci brambor a zaplatit za ně obvyklou cenu v době realizace.
Žalovaná se k dovolání žalobkyně podle obsahu spisu nevyjádřila.
Pro dovolací řízení v této věci je rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013, což se podává z bodů 1. a 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak (viz § 238 o. s. ř.), je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže odvoláním napadené rozhodnutí je závislé na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo šlo o řešení právní otázky, která dosud v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem již vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (viz § 241a odst. 1 o. s. ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu, kterým byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně ze dne 10. listopadu, č. j. 28 Cm 3/2008-196, ve znění opravného usnesení ze dne 14. února 2011, č. j. 28 Cm 3/2008-206, v rozsahu částky 483.376,- Kč s příslušenstvím, bylo založeno na tom, že nebylo dostatečně objasněno, jaký nárok žalobkyně v řízení uplatňuje. Žalobkyně podle odvolacího soudu uplatnila dva nároky se samostatným skutkovým základem, když požadovala zaplacení částky 1,038.556,- Kč s příslušenstvím z titulu doplatku kupní ceny z kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky a současně stejnou částku požadovala jako náhradu škody, která ji měla vzniknout porušením povinností žalovanou neodebrat smluvené množství pěstovaných brambor a zaplatit za ně. Odvolací soud současně ve vztahu k otázce povinnosti žalovanou ze smlouvy, a to předat dispozice v místě a termínu plnění , poukázal na nutnost aplikovat výkladová pravidla podle § 266 obch. zák. ke zjištění, co bylo obsahem povinnosti žalované označené jako předat dispozice v místě a termínu plnění .
Uvedené závěry odvolacího soudu vychází z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2012, sp. zn. 23 Cdo 256/2012, kterým byl rozsudek odvolacího soudu ze dne 25. května 2011, č. j. 6 Cmo 135/2011-246, v měnící části výroku zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Ve zbývajícím rozsahu bylo dovolání odmítnuto. Od uvedených závěrů nemá dovolací soud důvod se odchýlit ani v nyní projednávané věci.
Směřuje-li dovolatelka podle obsahu dovolání své námitky do dalšího důvodu, pro něž bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno, tedy, že odvolací soud dospěl k jiným skutkovým zjištěním, aniž by sám zopakoval dokazování, nebylo na řešení této otázky nyní přezkoumávané rozhodnutí odvolacího soudu o zrušení rozsudku soudu prvního stupně založeno.
Odvolací soud tak nepostupoval v rozporu s § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř., když rozsudek soudu prvního stupně zrušil, neboť shledal uvedené vady, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a uložil soudu prvního stupně především vyjasnit, jaký je rozsah nároku žalobkyně a poté podle výsledku se zabývat případně věcí samou. Současně se vyjádřil k nutnosti aplikovat výkladová pravidla podle § 266 obch. zák. ke zjištění obsahu povinnosti žalované předat dispozice v místě a termínu plnění .
Dovolatelka tak dovolacímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Za této situace není dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., a proto je dovolací soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. pro nepřípustnost odmítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodne soud v rozhodnutí, kterým se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s .ř.)
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. února 2014
JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu