23 Cdo 1940/2010
Datum rozhodnutí: 04.10.2011
Dotčené předpisy: § 799 odst. 3 obč. zák.




23 Cdo 1940/2010

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobce R. H., zastoupeného JUDr. Petrem Valentou, advokátem se sídlem v Praze 2, Krkonošská 17, PSČ 120 00, proti žalované ČSOB Pojišťovně, a. s., člen holdingu ČSOB, se sídlem v Pardubicích, Masarykovo nám. 1458, IČ 45534306, o zaplacení Kč 130.000,- s přísl., vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 6 C 142/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích ze dne 26. listopadu 2009, č. j. 22 Co 383/2009-350, takto:


I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:


Okresní soud v Pardubicích rozhodl rozsudkem ze dne 5. května 2009, č. j. 6 C 142/2004-320 v pořadí druhým, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku Kč 122.631,- Kč s 2% úrokem z prodlení od 19. 7. 2004 do zaplacení (výrok I.), dále návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci dalších Kč 7.369,- s 2% úrokem z prodlení od 19. 7. 2004 do zaplacení, zamítl (výrok II.) a dále uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši Kč 46.143,- k rukám právního zástupce žalobce (výrok III.) a konečně uložil žalované povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích náhradu nákladů řízení ve výši Kč 1.024,- (výrok IV.).
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že dne 18. 3. 2003 byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena pojistná smlouva, jíž bylo pojištěno motorové vozidlo Škoda Fabia RZ 2A3 3942 pro případ havarie a odcizení, a to na pojistnou částku Kč 308.712,- se spoluúčastí 5%, minimálně Kč 2.000,- pro případ odcizení. Dne 9. 2. 2004 oznámil žalobce poškození předmětného vozidla a odcizení věcí z něj na Policii ČR, která ještě téhož dne provedla ohledání místa činu a dne 12. 2. 2004 provedl prohlídku vozidla likvidátor žalované. V průběhu měsíce března 2004 pak žalobce vozidlo prodal a vůči žalované uplatnil nárok na pojistné plnění, které žalovaná určila na částku Kč 129.085,-
Na základě zjištěného skutkového stavu a za použití ustanovení § 788 odst. 1, § 790 písm. a), § 806, § 797 odst. 1 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2004 (dále též obč. zák. ), jakož i na základě čl. II./1 Všeobecných pojistných podmínek žalované (VPP OC 2003, dále čl. VII./1 VPP HA 2003 a čl. IX./3 VPP HA 2003), dospěl soud k závěru, že nárok žalobce je částečně důvodný, přičemž přihlédl ve smyslu § 226 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též o. s. ř. ) k závaznému právnímu názoru odvolacího soudu, který předchozí zamítavý rozsudek soudu prvního stupně z 25. 9. 2006, č. j. 6 C 142/2004-86, zrušil svým usnesením z 22. 3. 2007, č. j. 22 Co 79/2007-106. Soud prvního stupně proto v dalším řízení především zjišťoval, zda se ve vozidle nacházejí či nacházely původní součásti, které měly být odcizeny. Z výslechů svědků však podle soudu nebylo možno dovodit, že by se po dni 9. 2. 2004 v pojištěném vozidle nacházela některá z věcí, která byla uvedena v oznámení žalobce, adresovaného Policii ČR. Ani z doplňující účastnické výpovědi žalobce, ani z výpovědí dalších svědků nebylo zjištěno, že by vozidlo bylo opravováno. Prohlídku vozidla provedl až dne 17. 9. 2007 znalec ing. Koleta, vozidlo k prohlídce přistavil tehdejší nový majitel. Znalec ve svém posudku z 30. 9. 2007 uvedl, že veškeré položky, které zapsal v zápise o poškození vozidla ze dne 12. 2. 2004 likvidátor pojišťovny P. Č., byly při prohlídce zjištěny jako opravené či vyměněné, mimo zámek dveří. Z doplňujícího znaleckého posudku z 30. 7. 2008 pak soud zjistil, že sedáky byly vyrobeny v květnu 2000, ale zda jde o díly původní nebo vyměněné nelze s naprostou jistotou určit. Kryt motoru byl vyroben v srpnu 2000, ale zda řídící jednotka patří k danému vozidlu, nelze rovněž s určitostí zjistit.
I přes rozpory ve výpovědích soud prvního stupně dovodil z učiněných zjištění, že nelze vyvodit závěr, že k pojistné události nedošlo. Byť se může jevit nepravděpodobným, že by se podařilo opatřit náhradní díly z vrakoviště v roce 2004, vyrobené před uvedením vozidla do provozu, nebylo zjištěno, že ve vozidle se nacházející součásti jsou původními součástmi vozu a proto soud návrhu žalobce na zaplacení pojistného plnění vyhověl, přičemž účastníci se shodli na částce pojistného plnění ve výši Kč 129.085,-. Od této částky byla odečtena 5% spoluúčast žalobce ve výši 6.454,- Kč.
Poněvadž k pojistné události došlo dne 9. 2. 2004 a žalovaná provedla prohlídku vozidla dne 12. 2. 2004, když šetření nutné ke zjištění rozsahu povinnosti k plnění měla provést bez zbytečného odkladu (§ 797 odst. 3 obč. zák. v rozhodném znění), uložil soud žalované, aby v souladu s § 517 odst. 1 a 2 obč. zák. a za použití vl. nař. č. 142/1994 Sb. žalobci zaplatil též 2% úrok z prodlení, a to ode dne podání žaloby.
Pokud se žalobce domáhal zaplacení další částky Kč 7. 369,- s úrokem z prodlení, byl tento nárok jako nedůvodný zamítnut.
K odvolání obou účastníků Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích rozsudkem v záhlaví označeným rozhodl tak, že rozsudek okresního soudu v odvoláním napadených výrocích pod body I., III. a IV. změnil tak, že žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky Kč 122.631,- s 2% úrokem z prodlení od 19. 7. 2004 do zaplacení zamítl s tím, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady za řízení před okresním soudem ve výši Kč 8.000,- a dále zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích náklady řízení ve výši Kč 1.024,- (výrok I.) a konečně že žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši Kč 4.910,- (výrok II.).
Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v mezích odvolání, tzn. mimo odvolání napadeného výroku pod bodem II. a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.
Podle názoru odvolacího soudu se okresní soud nevypořádal se zásadní námitkou žalované, že žalobce jí v průběhu šetření pojistné události sdělil nepravdivé informace, které mohly žalovanou jako pojistitele vědomě uvést v omyl o podstatných okolnostech, týkajících se vzniku nároku na pojistné plnění a jeho výši. Touto nepravdivou žalobcem tvrzenou skutečností bylo to, že žalovanou informoval o prodeji vozidla po pojistné události třetí osobě s tím, že vozidlo neopravoval. V průběhu řízení však bylo prokázáno, že žalobce vozidlo prodal, avšak opravené a provozuschopné a ve vozidle se nacházely všechny údajně odcizené věci. Žalobce pak nedokázal vysvětlit, kdo a jakým způsobem vozidlo opravil.
Odvolací soud dovodil, že v dané věci bylo prokázáno shodně s okresním soudem že žalobce dne 11. 2. 2004 sice pojistnou událost nahlásil, a to i Policii ČR, avšak v průběhu šetření prováděného žalovanou v době, kdy ještě neuplynul ani jeden měsíc od nahlášení události (§ 797 odst. 3 obč. zák.), předmět pojistné smlouvy dne 3. 3. 2004 prodal třetí osobě v nepoškozeném, provozuschopném stavu a aniž by ve vozidle chyběly odcizené věci, uváděné v nahlášení škodné události. Žalobce přesto prohlášením ze dne 8. 3. 2004 informoval žalovanou, že vozidlo neopravoval a prodal je a učinil tak v době, kdy žalovaná ještě prováděla šetření, zda a jak došlo k pojistné události. Žalobce tak další šetření pojistné události žalované znemožnil.
Soud proto dospěl k závěru, že žalobce nahlášením nepravdivých skutečností, které žalovanou uvedly v omyl o podstatných okolnostech existence pojistné události a výše pojistného plnění, a které zabránily žalované v dalším šetření, porušil povinnosti vyplývající z ust. § 797 odst. 2 obč. zák. v rozhodném znění (účinném do 31. 12. 2004) a z Všeobecných pojistných podmínek žalované. V důsledku tohoto porušení povinností žalobce vzniklo žalované právo ve smyslu § 799 odst. 3 obč. zák. v rozhodném znění plnění z pojistné smlouvy snížit podle toho, jaký vliv mělo uvedené porušení na rozsah povinnosti žalované plnit, případně plnění odmítnout ve smyslu čl. VI. bod 9 Všeobecných pojistných podmínek obecná část.
Odvolací soud z uvedených důvodů rozsudek okresního soudu ve výroku I. změnil, když uzavřel, že žalovaná důvodně odmítla vyplatit pojistné plnění, a to podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř., a žalobu zamítl, jak shora uvedeno ve výroku I. jeho rozsudku.
Dovoláním ze dne 19. 3. 2010 napadl žalobce rozsudek odvolacího soudu s tím, že přípustnost dovolání opírá o ust. § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., tj., že odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé a dovolání odůvodňuje tím, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 o. s. ř.).
Dovolatel popírá, že by jeho sdělení o opravě vozu bylo nepravdivé, vozidlo skutečně neopravoval, opravu provedl známý z žalobcova zaměstnání, avšak nikoli na jeho pokyn a tento známý měl pouze plnou moc k prodeji vozidla. V jakém stavu, zda opraveném, známý vozidlo prodal, nebylo žalobci známo, taktéž kupujícího žalobce neznal. Skutečnost, že se žalobci nepodařilo zpětně identifikovat známého, který dané vozidlo prodal, nemůže jít k tíži žalobce. Žalobce s ohledem na své zaměstnání si vytváří známostní vztahy, při nichž zpravidla nezná celé jméno či dokonce adresu známých ze zaměstnání.
Dovolatel pokládá závěr odvolacího soudu, že na základě prohlášení z 8. 3. 2004 vědomě mylně informoval žalovanou, že vozidlo bylo prodáno neopravené, za takový závěr, který nemá oporu v provedeném dokazování. Žalobce se mohl dopustit nejvýše nedbalosti při sepisování předmětného prohlášení, byl však v dobré víře, že prohlášení, je dostatečné. Pokud jde o odcizené věci, které mohly být zpětně zabudovány do vozidla, poukazuje dovolatel na znalecký posudek ing. Milana Koleta, provedený v řízení, který neprokázal, že by se ve vozidle nacházely původní části, které byly odcizeny a ani žádný jiný důkaz v tom ohledu nebyl proveden.
Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) nejprve konstatoval, že na předmětné dovolací řízení se vztahuje zákonná úprava v ust. § 236 an. občanského soudního řádu (zákon č. 99/1963 Sb.) včetně novely, provedené zákonem č. 7/2009 Sb. s účinností od 1. 7. 2009, jelikož napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno (vyhlášeno) dne 26. 11. 2009 (srov. přechodné ustanovení v čl. II. bod 12. cit. novely).
Nejvyšší soud poté konstatoval, že dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti stanovené zákonem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1, § 241a odst. 1 o. s. ř.) a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Dovolatel uplatnil dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., spočívající v tom, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování, jestliže výsledek hodnocení důkazů soudem neodpovídá ustanovení § 132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo z přednesů účastníků nevyplynuly nebo ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo jestliže soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, resp. vyšly za řízení najevo, nebo v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti, zákonnosti, pravdivosti, event. věrohodnosti, je logický rozpor, nebo konečně jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení § 133 až 135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného, popřípadě procesního práva (jde tedy o případ, kdy nesprávné skutkové zjištění bylo příčinou nesprávného rozhodnutí). Přitom není významné, zda ke skutkovým zjištěním nebo skutkovému závěru dospěl odvolací soud sám nebo zda převzal (vzal za své) skutková zjištění a skutkový závěr soudu prvního stupně.
Samotné hodnocení důkazů nelze napadnout dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3 o. s. ř. Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů podle § 132 o. s. ř. jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není ani možné polemizovat s jeho skutkovými závěry, např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že z provedených důkazů vyplývá jiné skutkové zjištění apod.
V těchto intencích nelze v posuzované věci souhlasit s dovolatelem, že by skutkové zjištění, že žalobce mylně vědomě informoval žalovanou o opravě a kompletaci vozidla prodávaného údajně zmocněnou třetí osobou, nevyplývalo z provedených důkazů, zejména z prohlášení samotného žalobce ze dne 8. 3. 2004 ve vazbě na další provedené důkazy včetně znaleckého posudku. Zvláště tvrzení žalobce o neidentifikovaném známém , zmocněném jím k prodeji vozidla vyznívá zcela nevěrohodně a neprůkazně. Žalobci při zjišťování existence pojistné události a výše vzniklé škody neposkytl žalované patřičnou součinnost a nesplnil své povinnosti ve smyslu § 799 odst. 1 a 2 obč. zák. a ustanovení Všeobecných pojistných podmínek, zejména podat pravdivé a úplné vysvětlení. Odvolací soud tudíž právem uzavřel, že vědomé porušení povinností uvedených v cit. ustanoveních mělo podstatný vliv na vznik pojistné události nebo na zvětšení rozsahu následků pojistné události a proto pojistitel byl ve smyslu § 799 odst. 3 obč. zák. oprávněn plnění snížit, resp. v daném případě zcela odmítnout.
Odvolací soud vyšel ze správných skutkových zjištění, majících oporu v provedeném dokazování, kdežto naopak žalobce spekulativně konstatoval své vlastní, nikterak v řízení prokázané skutkové závěry.
Dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. tak nebyl naplněn a Nejvyšší soud tudíž dovolání jako nedůvodné zamítl (§ 243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věta první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce jako dovolatel nebyl v tomto řízení úspěšný, avšak žalované podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady v řízení o dovolání nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. října 2011

JUDr. Ing. Jan Hušek
předseda senátu